Renatecka
komentáře u knih
Odložený život: Skutečný příběh osvětimské knihovnice
Dita Krausová
Kdo čeká podrobný popis, jak to chodilo v koncentračních táborech, na své si nepřijde. Kniha je pojatá spíše jako autorčin vzpomínkový životopis, čímž se mi velmi líbila, mám moc ráda takový průřez celým lidským životem, zvláště když je z průběhu 20. století.
Němci
Jakuba Katalpa (p)
Náročně čtení skrz množství postav. Příběh jako takový dobrý, jenže tak stroze a občas obscénně podaný, že mi to zkazilo dojem.
Marie a Magdalény
Lenka Horňáková-Civade
Kniha se mi líbila, nejvíce mě zasáhl asi prostřední příběh Libuše. Příběh super, zpracování mi přišlo trochu zmatečné, spoustu věcí si člověk musel vydedukovat sám, místy až patetické příliš poetické popisy. Ale knihu doporučuji.
Úplně cizí lidé
Liane Moriarty
První polovina v pohodě, druhá psycho. Na konci jsem stránky přeskakovala. Vleklo se to a už mě ani nezajímalo, jak to dopadne. Nic moc.
Vendulka: Útěk za svobodou
Ondřej Kundra
Jak už bylo zmíněno, Vendulka se v knize "ztrácí". Pár faktů z jejího života, ale způli se autor zabývá i životem Jana Lukase. Je to spíše takový průřez českým 20. stoletím.
Zimní lidé
Jennifer McMahon
Hurá. Dočteno. Pojďme se začíst do něčeho smysluplnějšího :-D Ze začátku dobrý, ale pak už to nudilo.
Klikaté cesty
Elin Olofsson
Slušný příběh, akorát jsem nad jednáním snad všech postav nevěřícně kroutila hlavou s otevřenou pusou. Někdy opravdu nepochopitelné chování. A konec byl teda dost pohádkový na takové drama.
Rekonstrukce
Viktorie Hanišová
Tohle se moc nepovedlo. Měla autorka vlastně namyšlené, co bude psát za příběh? Nebo jsem jenom tu podstatu v knížce nepochopila, jestli tam byla? Nevím, kdyby na konci bylo alespoň nějaké rozuzlení, nebyla bych tak naštvaná, že jsem knížku dočetla do konce.
Nezničitelná
Colin Falconer (p)
Knížku jsem četla poměrně dlouho, upřímně mě příliš nezaujala, na můj vkus dost politiky.
Slib svatojánské noci
Jana Klimečková
Vcelku příjemný příběh. Po literární stránce nelze autorce upřít, že jazykový talent má. Chyběl mi ale v knize určitý spád, byla to taková rozvláčná pohádka. Na můj vkus se často opakovaly různé myšlenky, například i stálé přepočítávání, před kolika lety přišli hlavní hrdinové do Vídně .. apod.
Ochutnávačka
V. S. Alexander
Super, tohle bylo fakt skvělé. A čím blíž ke konci, tím to bylo zajímavější a zajímavější.
Na loučení nebyl čas
Linwood Barclay
Napínavé, dobře se to četlo. Jednu hvězdičku ubírám za mírně, řekla bych, nadsazený konec (myslím například Rolly), ale tak už to hold u těchto amerických thrillerů bývá.
Cukrová panenka
Laura Lane McNeal
Ale jo, vcelku se mi to líbilo. Až na občas natvrdlé dialogy a nesnáším oslovení celým jménem včetně příjmení a taky oslovení "mladá dámo". Spousta tajemství z minulosti, které se postupně odkrývají, to bylo fajn. A proč se knížka jmenuje Cukrová panenka? - podle mně dost nešťastný překlad do češtiny, aniž by ji snad někdo četl. V originále se kniha jmenuje Dollbaby - služka v domě je také Dollbaby - a taky je to knížka právě o ní, která je tak nějak hlavní součástí tajemství z minulosti.
Zulejka otevírá oči
Guzel Jachina
Bohužel obrovské zklamání, nuda, nuda a nic než nuda. Vůbec mě to nechytlo, posledních 100 stran jsem vyloženě proletěla a dočetla pak jen konec. Nic převratného jsem v knize neobjevila.
Clařino tajemství
Françoise Bourdin
Skvělá kniha. Občas jsem se trochu ztrácela ve jménech a kdo ke komu patří, ale to je můj problém. Už na mě čeká 2. díl :-)
Slečna M.
Caroline Woods
Popravdě, nic moc, od knížky jsem čekala mnohem víc. A vůbec nevím, proč je na obálce "Berlín 1943" - to je překlep a má tam být spíš 1933? Ani zápletka s transvestitou a bohémským životem mi moc nesedla a vůbec jsem se nemohla nějak pořádně začíst. Konec nanicovatý.
Praha–Vinohrady, Čáslavská 15
Erika Härtl Coccolini
Musím říct, že jako Češku mě tato knížka a paní Coccolini iritovala. Autorka se evidentně s odsunem nikdy nesmířila, snad se jí ani nedivím, ale některé části mi přišli dost ufňukané ve stylu „my chudáčci utlačovaní pražští Němci“ a někdy útočné vůči Čechům. Když se ale nad tím člověk zamyslí, tak Češi nebyli ten národ, co si myslel, že jsou nadřazená rasa a ostatní národy je třeba vyhladit. A že nemálo z českých Němců Hitlerovi přitakávalo. Každá akce má svou reakci, jak je známo, proto zřejmě k odsunu po válce došlo. Neschvaluji, ale nedivím se. Na jednu stranu se říká, že Češi si nechají vše líbit a nebrání se, ale odsun se jim vyčítá. Zatímco autorka jako dítě za války ještě v r. 1944 prožívala poměrně slušné Vánoce, jiní už to štěstí třeba neměli a pokud ještě vůbec žili, byli například v koncentráku. Je to hrozně ošemetné téma na období našich dějin, na které asi vždy budou různé názory, jiné poznatky či vzpomínky přeživších, já se ovšem s autorkou neztotožňuji. Sice jsem v té době nežila, ale svůj názor na to mít můžu. Napsané je to vcelku dobře, až na to, že z půlky knihy si autorka chtěla udělat učebnici dějepisu, ale ve výsledku na mě tyto pasáže působily stylem hned o koze, hned o voze. O sporu mezi Němci a Čechy je lepší kniha Cejch od Zdeňka Šmída.
