Ristridin komentáře u knih
(SPOILER) Tak jsme se dočkali konce trochu jindy, než bylo plánováno a za trochu jiné ceny než původní. Ceny mě netrápí, zdržení bylo způsobeno prý buď nedostatkem papíru a nebo že ilustrátor nestíhal.
Trochu komentář rozvedu, protože jsem plný dojmů (bohužel negativních).
Pozitivním je, že ilustrace se stále drží na skvělé úrovni, atmosféra Prašiny z ní přímo sálá.
Příběh samotný však už bohužel této úrovně v mých očích nedosáhl, čekal jsem po náznaku možností v prvním díle mnohem víc.
Tajemství bylo takové všelijaké, rozuzlení uspěchané, zakončení příběhu “hrdiny” s prvky temna rozpačité. Policistka, která byla potvora, ale potvora, která především slepě následuje pravidla, najednou proti pravidlům nejspíš půjde…
Nevím, vlastně mi to přijde jako hrozná škoda a nevyužití potenciálu. Co ta nazelenalá voda v prvním díle? Co ty symboly na zdech (ne s panáčkem)? Kočky po večerech? Byl to jen takový výkřik do tmy? Na takovém malém prostoru bych čekal větší provázanost všeho, co autor naznačil a ne že to nechá být.
Svoboda si v předchozích dílech jenom vymýšlel, že viděl přízrak Tůmy?
Hodně jsem se na tyhle komiksy těšil, ale přišlo zklamání. Žádné velké překvapení, “šok”, něco fakt zajímavého.
“Pod skořápkou všedního života stále dřímají stará tajemství.” stálo v anotacích - jaká?
Jediná postava z minula byla zhořklá En..
Už v březnu má vyjít nová komiksová série. Třeba se tam dozvíme zase více. Ale obavám se stejného zklamání. Ani bych se nedivil, kdyby se cena za krátký komiks vyšplhala přes stovku.
Tahle kniha se paní Štráfeldové velmi povedla a nevím, zda podobného typu je u nás vydaných knížek více, ale silně bych ji doporučoval každému a snažil se ji procpat i mezi dnešní studenty.
Jako dítě 90. let už nemám s totáčem žádnou zkušenost, pouze slyším kusé příběhy v rodině a od ostatních lidí. Ve škole na dějepisu se samozřejmě nic z moderních dějin 20. století neprobralo (jako na většině škol) a pokud se stihla probrat alespoň 1. světová válka, bylo to považováno za obdivuhodný výkon učitele. Něco tedy sice spíše z vlastního zájmu o událostech 20. století vím, ale rozhodně bych potřeboval lepší souvislosti.
Tato kniha mě skvěle navedla a donutila si některé další informace cíleně hledat. Popis doby, životního stylu a mocenských praktik je strašný a těžko představitelný, přestože od samotného roku ‘89 neuběhlo tolik času.
Pro nás mladší podnětná beletrie a zároveň literatura faktu. Skvělé a nejradši bych dal ještě více hvězdiček.
(V úplném závěru jsou zřejmě dvě chybky - Lilian nezemřela dle zprávy STB v dubnu a podle jiných zdrojů nespáchala sebevraždu ihned druhý den po propuštění, ale až následující měsíc, tedy v červnu)
Druhé pokračování, napsané o 50 let později, lze považovat za poměrně zdařilé, nicméně je znát, že už Foglarovi psaní téhle knihy šlo hůře. Námět spojený s nebezpečím druhé světové války by mohl být super, ale pojatý byl trochu těžkopádně. Stěží šlo často uvěřit, že pokud je sdružení tak velkým trnem v oku mnoha lidí, že to stále hochům a Rikitanovi prochází a že na ně nikdo nikdy nepřišel.
Stále je to však pro mě fajn čtení, ale ve světle reálných dějin těžko uvěřitelné a nelze nesouhlasit s body “beníček” pode mnou, vnímal jsem stejné nelogičnosti.
Postavy takové mírně ploché a nesympatické, ikdyž asi jejich pohnutky se mohou smutně podobat běžným lidem. Styl psaní mi občas přišel jako od mladé dívky z gymnázia, která není příliš vypsaná, ale čtivé to bylo, to se nedá neříct.
Vadilo mi množství chyb, které se v textu vyskytovaly hlavně na začátku. A to prý podle poděkování v závěru došlo ke korekci, no nechtěl bych vidět hrubý koncept :)
Mohlo to být napínavější, nějak mě z toho příliš nemrazilo, avšak mělo to originální rozuzlení, to by mě nenapadlo. Bohužel to ale některé věci z děje nevysvětlovalo a obecně pokulhává způsob varování před lesem, takže 3/5 dle mého odpovídající. Neurazí, nenadchne. Fajn kniha k odpočinku.
Páni, tahle kniha mě nesmírně překvapila. Dřív ve škole vylíčena jako úžasné dílo, ale při výkladu profesora často i brak zněl jako úžasný počin, takže očekávání nebylo příliš veliké. Začátek byl takový nemastný neslaný, opravdu se tím musí člověk trochu pročíst, protože postupně začínají různé podivnosti dávat smysl a jsou vysvětleny mezi řádky. Následně z celé knihy vyplyne celý příběh o židovské komunitě z válečné doby z úplně jiného pohledu, než na co jsme většinou zvyklí. Tématika s děním v koncentračním táboře už je přece jenom trochu ohraná písnička, ale tady se nabízí něco úplně jiného. Chápu, že Fuks musel i při svém věku takovým debutem vzbudit naprostý rozruch, protože styl psaní i samotné téma jsou prostě ve své době úplná novinka. Oceňuji i židovskou tématiku ohledně svátků a zvyků, které působily v knize naprosto přirozeně.
Vážná témata, místy grotesknost a různé metafory, podobnosti a návrat do minulosti před válkou, která na pozadí stále plyne a hrdina ví, že svému osudu neuteče.
Prostě skvělá knížka, která stojí za přečtení.
Hartla mám rád, baví mě jeho způsob psání a vyprávění, píše zajímavě a tak nějak lidsky, ale myslím, že už se stal moc šablonovitý. Ve svých knihách popisuje běžné potřeby a zkušenosti lidí, ať už jsou hezké nebo nehezké, ale přijde mi, že tomu už něco chybí. Ani mi tak neschází humor prvních dvou knih, nepotřebuji se knize smát, aby mě nadchla.
Se svým spisovatelským talentem, kdy člověk doslova hltá řádky i u prostšího děje, by se podle mého názoru mohl Hartl trochu posunout a napsat něco z jiného soudku, zkusit jinou literární oblast - ne jenom drbíky a životní osudy Pražáků v průběhu 15 a více let včetně dospívání jejich dětí.
Možná i dětská kniha by mu mohla sednout, pokud je takový tatínek a domácí pudlík, jak o sobě nadšeně prohlašuje. Fantazii a potenciál rozhodně má.
Pár dní mi trvalo, než jsem si v hlavě urovnal, jaké hodnocení si tato kniha vlastně zaslouží. Je totiž hodně jiná oproti dvěma dřívějším. Pokud se člověk zbaví dojmu, že by to mělo být opět humorné a je teda špatně, že kniha není pojata stejně, leží před ním dílo, které v sobě skrývá mnohé bolesti z běžného života. A to se mi líbilo. Jo, působila občas naše malá Helenka moc apaticky, ale na mě to působilo opravdově. Líbila se mi propojení s veřejnými událostmi tehdejší doby a vlastně jsem se i tak bavil. Hezký (nehezký) závěr “trilogie”.
Milé počtení, ale občas mi přišla Helenka na svůj věk poměrně hloupá, aniž bych to myslel zle. Jako kdyby autorka popisovala dítě, které ještě skoro chodí do školky. Byla znát jistá proměna literárního vyprávěcího projevu z pohledu Helenky na začátku a na konci, která měla ukázat, že se Helenka rozvíjí, ale někdy to zkrátka bylo podle mě trochu moc naivní, což však mělo záměrně umocnit dojem z knihy. Oceňuji drobné dobové poznámky, jako vzpomínka na dobu, kterou jsem naštěstí nezažil, to funguje dobře. Fajn oddechovka.
Maxi Brode, co jsi to udělal? Proti přání přítele jsi zveřejnil jeho snahy o psaní a zkazil tím navíc nejednu hodinu mým unaveným očím. Běda ti!
Kafku vážně nedávám ani napotřetí. Zcela neosobní postavy, pro mě naprosto sterilní příběh a prostředí.
Přijdu si většinou spíše jako vděčný čtenář, ale zde to nedovedu.
Nedivím se, že Kafka nebyl schopen navázat intimní vztah, já bych ho jako žena nemohl vystát.
Třetí díl se posouvá nejen větším rozsahem s místy děje, ale za mě i kvalitou. Postavy nejsou nesmrtelné, je zde více napětí a příběh mě bavil. Ani mi už nepřišel Kara ben Nemsí tak (až nesnesitelně) přemoudřelý a úžasný - nebo jsem si na to už zase zvyknul.
K tomu krásně vykresleno Gustavem Krumem. Tyto knihy jsou zkrátka skvělé.
Uzavírá se jedna kapitola příběhu, setkáváme se až s nebývalým počtem postav z prvního dílu a přesouváme se do druhé části příběhu s protřelými Balkánci. Těším se!
Tak jsem se poněkolikáté pustil do série, kterou jsem četl poprvé někdy v 9 letech.
A stále mě to baví! Nebýt utahaného konce, možná bych se i zamyslel nad 5 hvězdami.
Olda je zde nyní Kara Ben Nemsí a je samozřejmě úsměvné, jak všechno ví a všechno zná, v koránu se vyzná pomalu lépe než všichni okolní Arabáši, ze kterých má za každé situace dobrý den (pak se na ně nemáme koukat jako na blázny) a v umění boje a taktiky vyniká nejvíc ze všech lidí na východní straně Země. Ale je to prostě zábava, May to uměl skvěle podat a vlastně to ani člověka nemůže štvát.
Popisy jsou mistrné a navíc s krásnými kresbami Gustava Kruma (který měl nedávno v Praze hezkou výstavu ke stoletému výročí jeho narození) se člověk pomalu nachází na místě a věří, že takto to tenkrát vypadalo, ikdyž o opravdové realitě Východu pohádkář May moc nevěděl.
Mrzelo mě ovšem to střílení koní namísto jezdců. Aniž to myslím zle, tak Arabů/obecně lidí by asi byla menší škoda.
Super, opět napínavé a vůbec neškodí, že to vlastně moc o našich oblíbených Corleone není. Giuliano a Sicílie z knihy přímo dýchají a tento zbojník a obhájce chudých si mě získal. Mafie sicilská se liší od té americké, ale v drsnosti si s ní nijak nezadá. Být Sicilan je tak trochu diagnóza.
Škoda že na tuto knihu už film nevzniknul.
Je to vtipný, je to bláznivý, asi bych to nechtěl prožívat. Autorka je nejspíš masochistka, že to dobrovolně jako manažerka absolvuje... a nebo je vážně silně zamilovaná do Kapitána :) Kniha postupně začíná nabírat na obrátkách, začátek na mě působil vlažněji a moc mě nebavil. Oddychové čtení, S.E.X. Department šílení, snad jsou v tomto světě šťastní.
Přijde mi zajímavé, jak moc jiný styl psaní zde autorka zvolila oproti svým jiným knihám.
(SPOILER) Super pokračování, ve kterém lze sice zase objevit několik naivit a "úžasných" náhod (získání klíčů do zahrady Rezatými klíči, v zahradě zrovna Uctívačů je čirou náhodou taková důležitá věc za dveřmi, ...), ale kniha je prostě paráda. Hltal jsem jako dítě celou trilogii.
Hodně zvláštní a až úsměvné mi přišlo, jak se Foglar vyjádřil o Mažňákovi tvrdým způsobem, že se jednalo o "povahově vadného" chlapce a především Mirek, který Jirkovi Rymáněmu řekl, aby "vypadnul" z jejich klubovny, aby dodělali TAM-TAM. V kontextu veškeré té chlapecké vzornosti a vznešených myšlenek mi to přišlo až neuvěřitelné, že tam něco takového vidím napsané :)
Přes patetický konec o míru a ušlechtilosti všech na světě (jsme přece jenom v roce 1947) knihu považuju za něco, co bych doporučil každému dítěti všemi deseti.
Široko je top postava a ačkoliv ji trochu zpatlali v seriálu z roku 1969 (společně skoro se všemi představiteli Rychlých šípů), tak Jan Tříska v jejím ztvárnění exceloval.
Co na toto říct... Autorka neskutečná, když se přihlédne k tomu, že jí bylo přes 80 a vydala první oficiální knihu. Květnatost řeči a krásné slovní výrazy jsou balzám na duši. Méně blaženě jsem se ale cítil z úplného zmatku v mnoha postavách a bez pořádného vysvětlení, o koho jde. K němu zkratkovitě došlo třeba až za 100 stránek, takže je zde třeba opravdu veliké pozornosti a vnímání. Navíc se nejedná o lehké čtení obecně a autorka skáče v čase bez upozornění navzájem nejen mezi povídkami, ale dokonce i v rámci samotných povídek. Zmatek tak střídá zmatek a než jsem si na to zvyknul, půlka knihy byla za mnou. Pak už se začínají některé střípky dávat dohromady, ale doporučuji si zpětně pročíst první povídky, protože v nich bylo naznačeno mnoho, co dovysvětlí to, o čem se píše ve druhé půlce knihy. Zkrátka tahle kniha by se měla přečíst dvakrát hned za sebou, pak se dá zcela a úplně docenit, jak skvěle je vymyšlená. Nejdřív jsem chtěl dát 3/5, závěr a větší pochopení postav přináší 4/5, ale věřím tomu, že kdybych si to dal celé ještě jednou, tak neváhám a dám 5/5. Smutné a uvěřitelné příběhy postav, hezky popsané uvažování dětí, propletenec osudů a návaznost, která je opravdu poetická.
Ve výsledku skvělá kniha, jen alespoň pro mě dost náročná. Nedoporučuji po ní sáhnout, pokud si chcete odpočinout.
Zajímavě zpracovaný příběh. Velmi inteligentní dívka a její uvažování o životě, sociálních rozdílech a veliká soucitnost. Najde si vztah k příliš mladé bezdomovkyni, která nemá rodinu, nic jí nepřeje. Obě jsou svým způsobem vykořeněny ze společnosti a najdou v sobě oporu, ačkoliv opora od No je vrtkavá. Je těžké se plně odvrátit a nechat za sebou svůj původní život na ulici, zůstane v člověku a často se zase objeví.
Název knihy v češtině mi přijde skvěle dvouvýznamový.
Špitálníková si schovala tento rozhovor na sepsání prvního románu a odklonila se od svých dřívějších knih.
Je znát, že není spisovatelka a občas jsou některé obraty fakt nešikovné, nelíbily se mi taky chyby v textu. Přesto se jí nedá upřít snaha a výsledek svou stavbou stojí za přečtení.
Příběh je někdy až trochu plytký a oproti dřívějším knihám mě to nakonec tolik nevzalo, ikdyž jsou některé popisy KLDR strašné. Svědectví od autorky ve mně ale vyvolalo daleko silnější emoce, možná tím, že předtím jsem nic takového nečetl, takže teď už chyběl takový ten wow efekt.
Pasáž s výpovědí jiné dívky z výchovných táborů mi přišla, že vyzněla mírně do ztracena.
Dal bych i 3/5, ale zaujala mě ta myšlenka závěru. Naše společnost taky není ideální a její konzum je přehnaný. Přesto je neospravedlnitelné, že v nějaké zemi jako KLDR se děje něco takového a děsí mě to. Chápu ale, že některým uprchlým Severokorejcům může přijít po prozření zavrženíhodná jedna i druhá strana.
Tuhle knihu jsem měl kdysi strašně rád a některé věci jsem podle ní chtěl i přenést do mé třídy (mám pocit, že jsem něco ve svém romantickém rozpoložení tenkrát nadhodil a jaksi se mi nedostalo patřičné odezvy - přece jenom to bylo poměrně nedávno v naší modernější době :)). Knihu jsem si chtěl zopáknout a z dnešního dospělejšího pohledu už mi přišla poněkud úsměvná. O to víc je třeba ale obdivovat Jestřába, že se dokázal vcítit natolik do dětských (již dospívajících) duší s jejich tehdy běžnými problémy.
Mnohé věci však stále dnešní kluci (i holky) řeší a téma takové šikany tu bude pořád.
Pro mladší může být kniha určitě přínosná, když se nad některé pasáže povznesou.
(SPOILER) Velmi zajímavé téma, které mohlo být asi i o něco rozpracovanější a kniha klidně mohla být delší, poslední část by si to zasloužila, ale i tak to za mě šlo.
Být uvězněn za banální zhovadilost v mladém věku a na takovou dobu, když mám doma novorozeně, by mě úplně zdrtilo, natož pak jeho matku. Strašná představa, že nevím a nevidím, jak dítě roste, jak se chová, jakou má povahu, prostě nejsem u toho..
Stejně tak to ale nemohli mít lehké ti, kteří zůstali doma. Vojtěch byl tak trochu blboun, ale ruku na srdce, kdo by takhle na začátku vztahu (byť už s dítětem) vydržel dlouho čekat a neohlídnout se jinde? Při návratu domů by určitě dítě, které matku nikdy nepoznalo, bylo už často dávno vůči ní všemi při takové situaci “zmasírované” k nevraživosti. Dávám tedy kredit za to, že při výchově zůstala pro Aničku Linda stále maminkou. Vojtěch prostě využil možnosti a nějak se to semlelo, motiv Hanky je takový trochu zvláštní, že najednou změnila hodnoty, ale svým způsobem často pak v běžném životě spousta věcí nedává smysl. Je možné, že trestankyně a “vyvrhel společnosti” Linda nakonec povede i spokojenější život, čemuž bych se ani z průběhu děje nedivil.
Nicméně ten konec byl opravdu sakra uspěchanej, docela byly vztahy do té doby popsány hezky, ale najednou bylo hotovo a konec dobrý, všechno dobré… Opačný závěr by možná prospěl i knize víc, ač by byl krutější.
Když už si myslíte, že vás máloco může rozhodit.. Musel jsem si to vždy dávkovat po troškách, protože to prostě nešlo. Jsem docela odolnej, ale z příběhů jsem pak začal slzet i v metru.
Doba šla možná dopředu, ale lidi umí být pořád stejní a podobné věci a životní příběhy se teď určitě opakují v opačném ruském gardu a neskutečně mě to frustruje.
Zcela doporučuji, ale není to krásné čtení.