Ristridin
komentáře u knih
Boj o první místo
Jaroslav Foglar
Foglar má v mém srdci své místečko a dokáže ho i dnes zasáhnout, ačkoliv se jedná o krátkou a spíše výchovnou knížečku, která současně propaguje skautství. Vlastně se mi líbí taková ta snaha vzbudit v dětech pocit odpovědnosti za své chování a aby z nich nebyli zbytečně sígři. Ti byli pěkní už kdysi, a to se dnes pořád říká, že dřív byly děti slušné. Nevěřím tomu, ačkoliv změna se asi mezi generacemi nějaká projevila. Proto mi přijde, že tuto knihu si může každý plnohodnotně přečíst i dnes, vzorce se opakují, ikdyž se lidé mění.
Žut
Karl May
A je to tady. Finále tohoto cyklu a vše završeno. V rámci série hodnotím jako trochu slabší díl, ale jako celek 5/5, je to prostě krása. Občas fakt obdivuju Maye, že dovedl tak hezky popsat místa, do kterých nikdy ani nepáchnul.
Kresby Gustava Kruma v tomto díle jsou za mě na nejvyšší úrovni, všechny jsem si je dokonale pamatoval nějakých 20 let, tenkrát jsem je v první/druhé třídě studoval pomalu pod mikroskopem.
Mírně mi přišlo málo napínavé a zajímavé celé vyvrcholení, kdy přece šlo o dopadení Žuta, což je něco, k čemu se tak dlouho směřuje. Ale všechny linky byly uzavřeny, vše vysvětleno, nemohu si stěžovat.
Tak zase třeba za 10 let!
Zemí Škipetarů
Karl May
Nadupaný díl, plný dobrodružství i zábavných odboček. Jako například zbytečná se jeví kapitola o doktoru Mučidlovi, ale naopak dokresluje dojem z knihy natolik, že jsem prostě naprosto spokojen. Padouchové se utěšeně rozrůstají, bratři Alacyové se mi vždy strašně líbili.
Je zde jako i v jiných dílech spousta náhod a zázračných zjištění hlavního kouzelníka Čáryfuka, jehož navíc nemůže trefit žádná kulka a před nímž se třese veškeré obyvatelstvo východních oblastí ještě dodnes, zvlášť když si vzpomene na jeho “zlý pohled"!
Ještě děsivější je ovšem jeho fámulus, zákeřný Hádží, ze kterého se vyklubal Bůh výprasku. Každého, koho potká, si ihned změří a rozhoduje se, zda jej vlastnoručně zbičuje. Naštěstí tomuto osudu uniká každý druhý člověk…
Jen musím dodat, že spižírna masa v Karlosových holínkách je vážně ekelhaft… Ještě že jej následně rozdali vděčným Balkáncům, protože jinak bychom se možná nedočkali dopadení Žuta, na které se můžeme těšit v posledním šestém dílu!
Str. 244: “Sidi, teď jsi vyslovil velké, nádherné slovo. Věřící budou mít z tebe radost a blažení v posledních třech nebesích budou pociťovat rozkoš. Konečně se ukáže, že jsi ozdobou mužského pokolení a korunou hrdinů. Mé svaly se stanou háďaty a mé prsty klepety raka. Budu zuřit mezi lupiči a běsnit mezi vrahy. Nastane pláč v Kilisseli a bědování mezi syny zločinu. Matky a dcery těch, kdo nemají dobré svědomí, budou naříkat a tety a sestry nespravedlivých si budou rvát vlasy a trhat závoje. Odplata otvírá svůj jícen a spravedlnost si brousí drápy, neboť zde stojí soudce s bičem pomsty, hrdina dayakin yortu günü - svátku výprasku, Hádží Halef Omar ben Hádží Abúl Abbás ibn Hádží Dáwúd al Gosara."
V balkánských roklinách
Karl May
Tento cyklus je zlatý. Hltám to stejně jako v dětství. Je to šablonovité, ale funguje to. Tento díl je dobrý, předchozí byl ovšem lepší, 4/5 je tak přiměřené. První půlka byla pomalejší, ale pasáž v Ostromci a postava Mübareka skvělá. Na tomto cliffhangeru díl končí a navazujeme Zemí Škipetarů. Jestli si dobře pamatuju, tak ta mi přišla kdysi pomalu nejlepší ze všech 6 dílů.
Trochu mě mrzí, že Omar a Osko jsou velmi upozadění, vlastně vše vyřeší Karlos sám, občas mu pomůže i nepomůže Halef.
První kroky na Měsíci
Hergé (p)
Oproti Míříme na Měsíc z mého pohledu kus slabší. Úsměvná je sekce s kapitánem a jeho pašovaným alkoholem, o mnoho více je úsměvná sekce s manévrováním ve vesmíru (no dejme tomu, byla 50. léta) a nejvíce úsměvná mi přišla nadávka "Onuce zmaštěné tlustým z ježka" :)) Hádejte, kdo ji asi tak řekl...
Přílet na Měsíc měl atmosféru včetně prvního kroku.
Přesto mě první díl bavil víc.
Míříme na Měsíc
Hergé (p)
Zde musím nesouhlasit s Huarascán pode mnou, protože tento díl byl za mě lepší než ten navazující. Napětí během příběhu, kdy dochází k přípravám, ale víme, že o výzkum usiluje jakási druhá strana, které se daří (tedy "je něco shnilého ve státě dánském") zjišťovat informace a výzkumníky na svou stranu, mě prostě bavilo. Vše navíc vyšperkováno náhlým Hluchavkovým zkratem a výbuchem, který prostě nečekáte. Jeho následné "buzení" Haddockem taky špička :)
Na svou dobu, kdy člověk na Měsíci ještě nestanul a Hergé určitě mnohé nemohl osobně znát, se mi jeví středisko pro výpravu na Měsíc (jeho popis a ztvárnění) fakt futuristicky moc hezké.
Závěr s dalším příslibem příběhu pak už jen stvrdí vše.
Svátek hada
Lucie Hlavinková
Cením, že asi autorka udělala velkou přípravu a nejspíš načetla několik různých zdrojů (viz literatura v závěru) a navíc to zasadila do prý reálného příběhu, který se víceméně stal Michalovi, ale dle mého to pak právě moc všechno zhustila dohromady a dala knížce pouze cca 230 stran... Tím trpěla trochu příběhová linka, protože něco, co nepůsobilo moc podstatně, se moc omílalo a něco zase bylo sakra rychle vyřešeno na 1 až 2 stranách a běželo se dál, jako by se nechumelilo. Sakra práce, to nemám rád. Často tak i hrdinové působili trochu neosobně a jejich příběhy mě nedovedly tolik chytnout za srdce, jako tomu je u jiných knížek s podobnou či příbuznou tématikou.
Dal bych 3/5, ale zase mě bavilo, že se jednalo o oblast Podkarpatské Rusi a že se zde objevilo několik postav z našich dějin.
Takže fajn kniha, ale současných 91 % v hodnocení mi přijde velmi nadsazených...
Tiché roky
Alena Mornštajnová
(SPOILER) Kniha, jejíž název zapůsobí po dočtení o to víc. Příběh vlastně není o nějakých nervy drásajících událostech, ale tím je možná i zajímavější. Každý si neseme nějaké své představy, problémy a nepěkné osudy. Často se o nich ale nechce člověku před druhými mluvit a navíc to může být dost těžké se takto otevřít. A z toho pak mohou vznikat nedorozumění, nepochopení, pocit nepřijetí a odsunutí.
Mornštajnová to tady tak hezky popsala, až mi někdy i toho oddaného, velmi drsného (ale v samotném jádru velmi křehkého) komunisty Svatopluka bylo líto. Ten neměl světlou minulost a i nadále způsobil alespoň Bohdaně trauma na celý život. Jak paradoxní nakonec je, že o něj musela pečovat a trávili spolu (oba již nemluvní) nejednu hodina ticha. Zkrátka tiché roky, které nemusely být.
No ale ten závěr? Vlastně bravurní, už jen tím, že víme kdo pronesl poslední “Tati", protože Bohdana to být nemohla.
Ale já bych vážně chtěl nějaký dodatek! Jak to dopadlo? Dostal Svatopluk mrtvici, poslal Blanku ke všem čertům, nebo se usmířili?
Zámek
Franz Kafka
Maxi Brode, co jsi to udělal? Proti přání přítele jsi zveřejnil jeho snahy o psaní a zkazil tím navíc nejednu hodinu mým unaveným očím. Běda ti!
Kafku vážně nedávám ani napotřetí. Zcela neosobní postavy, pro mě naprosto sterilní příběh a prostředí.
Přijdu si většinou spíše jako vděčný čtenář, ale zde to nedovedu.
Nedivím se, že Kafka nebyl schopen navázat intimní vztah, já bych ho jako žena nemohl vystát.
Asterix: Zlatý menhir
René Goscinny
Objektivně i přes lásku k Asterixovi a s přihlédnutím k tomu, že se jedná o "záznam" z gramofonové desky, nelze hodnotit výše. Ten příběh stojí za pendrek, ačkoliv chápu, že to bylo tenkrát v šedesátkách kvůli nahrávce, ze které musel být zážitek větší. Vzadu v knize je i na ni odkaz a alespoň slyšet hlasy bylo zajímavé, nicméně francouzsky neumím, tak jsem si to tak neužil. Vysvětlení ohledně situace kniha-vinyl mělo být na začátku, možná bych pak příběh o něco víc ocenil a neříkal si v průběhu, že je to vážně chaboučký.
Těším se raději na další příběh o Asterixovi (v klasickém vydání) od Fabcara, který nahradil Ferriho.
Z Bagdádu do Cařihradu
Karl May
Třetí díl se posouvá nejen větším rozsahem s místy děje, ale za mě i kvalitou. Postavy nejsou nesmrtelné, je zde více napětí a příběh mě bavil. Ani mi už nepřišel Kara ben Nemsí tak (až nesnesitelně) přemoudřelý a úžasný - nebo jsem si na to už zase zvyknul.
K tomu krásně vykresleno Gustavem Krumem. Tyto knihy jsou zkrátka skvělé.
Uzavírá se jedna kapitola příběhu, setkáváme se až s nebývalým počtem postav z prvního dílu a přesouváme se do druhé části příběhu s protřelými Balkánci. Těším se!
Tintin v zemi černého zlata
Hergé (p)
Celkem fajn díl, u kterého mě ovšem mrzí, že se nedozvíme kapitánovu historku. Mladý princ byl dost iritující.
Proměna a jiné povídky
Franz Kafka
Druhý pokus a buď nejsem ve správné náladě, nebo dostatečně pro tvorbu Kafky vyspělý a nebo je Kafka přeceňován, protože se mi to opět nelíbilo. První půlka o něco lepší, pak jsem se vyloženě nudil. Mrzí mě to.
O Červenáčkovi
Pavel Čech
(SPOILER) Sympatické a velkorysé kresby, vykreslení Stínadel velmi hezké. Zajímavě vložená linka o Červenáčkovi, která ukazuje realitu běžného života a toho, co všechny čeká a co možná spoustu lidí napadlo po dočtení posledního dílu o Rychlých šípech (a co bylo dál?). Líbily se mi časté spíše náznaky místo spousty slov a dialogů, ale mám zde veliké ale. Nechce se mi věřit, že by to i přes dospívání naši Šípáci takhle až okatě a bez okolků položili, zrovna oni a především Mirek ne. Má výtka pak směřuje k tomu, že TAM-TAM se rozhodně po třetí knize už nemohl vydávat starým způsobem - tedy ruční psaní a kreslení a následné obíhání po trasách. Strojem tištěné výtisky chodily přímo k lidem a neobíhaly, možná tak v rámci rodiny. A Jindra a randit s Podkovou? Vždyť to naše “ublízané potěšení pálilo za Tončou Sedlářovou (i podle pana Velinského, kterého Čech určitě četl)! Opět nevěřím, že by takhle rychle Jindra přesedlal na jinou dívku :)
Horna a Velinský byli vyšší level, nicméně tato kniha též stojí za povšimnutí a jsem za ni i přes zmíněné rád.
Proces
Franz Kafka
Bohužel mě toto neoslovilo. Pro mě neosobní styl psaní, podivně se chovající hlavní postava s protivným jednáním, natahované rozhovory o ničem, táhlo se to prostě jako sýr. Nedokončené dílo, jehož význam (který měl dle mého pojednávat o absurditě konání veřejných i poloveřejných složek) mohl být klidně podán jinak a vyznělo by to lépe. Paradoxně mě závěrečné škrtnuté kapitoly bavily o něco víc a dodávaly další pohled do příběhu.
Možná se nedivím Kafkovi, že nechtěl, aby jeho texty byly publikovány, toto bylo prostě slabé. Po přečtení bych se k nepublikování také klonil, ale zkusím ještě další knihy a uvidím.
Divokým Kurdistánem
Karl May
Nostalgie jako blázen, příběhy od Maye jsou vždy kvalitní, někdy trochu slabší, ale málokdy vyloženě špatné. Druhý díl cyklu je oproti prvnímu také o trochu slabší, ale přesto baví. Děj se odehrává na menší ploše (v Kurdistánu), Kara je opět šéf a všechno umí a všechno zná a nakonec je s ním každý kamarád. To se už nezmění, May se prostě rád idealizoval. Nyní ovšem tento hlavní Bůh během děje 3x (!!!) spadnul s koně, přibližuje se tak o něco více nám běžným smrtelníkům...
Ahmad el Gandúr zatím působí jako velmi nevýrazná osoba, ačkoliv právě kvůli němu se do Kurdistánu vypravili. Pokud si to ale dobře pamatuji, tak v dalších dílech přibyde na jeho významu.
Piranesi
Susanna Clarke
Tady mi hodnocení v průběhu čtení slušně skákalo. Prokousejte se tak prvními 60 stranami, u kterých jsem si říkal, že v této knize se asi úplně nenajdu, a pak to začne - chtěl jsem číst víc a víc. Ani nakonec nevím, jestli bych dal dílu 4 nebo 5 hvězd, myslím si ale, že zde na tom nezáleží, protože účinek vyjde nastejno. Chtěl bych vědět víc, víc zjistit o podstatě toho, co nám bylo předestřeno, a jak to zároveň funguje.
Nedozvíme se to a tím je to možná ještě lepší. Hlavně v první půlce doprovázela příběh lehká kouzelná zmatenost. Ani závěr není pro Piranesiho jasný a nenabízí plné rozřešení. Kde je možné najít štěstí a vnitřní klid?
Krása Domu je nezměrná; jeho Laskavost nekonečná.
Chrám Slunce
Hergé (p)
Úžasný díl, krásně popsaný a vykreslený. Navazuje na 7 křišťálových koulí. Bohatá fauna, zákeřní indiáni (a lamy), zdolávání mnoha překážek a kulisa Chrámu Slunce. Famózní.
7 křišťálových koulí
Hergé (p)
Kvalita kresby a příběhů se neustále zlepšovala. Hergé zrál jak víno. Zde tajemství, které bude rozluštěno až v dalším dílu.
Pouští
Karl May
Tak jsem se poněkolikáté pustil do série, kterou jsem četl poprvé někdy v 9 letech.
A stále mě to baví! Nebýt utahaného konce, možná bych se i zamyslel nad 5 hvězdami.
Olda je zde nyní Kara Ben Nemsí a je samozřejmě úsměvné, jak všechno ví a všechno zná, v koránu se vyzná pomalu lépe než všichni okolní Arabáši, ze kterých má za každé situace dobrý den (pak se na ně nemáme koukat jako na blázny) a v umění boje a taktiky vyniká nejvíc ze všech lidí na východní straně Země. Ale je to prostě zábava, May to uměl skvěle podat a vlastně to ani člověka nemůže štvát.
Popisy jsou mistrné a navíc s krásnými kresbami Gustava Kruma (který měl nedávno v Praze hezkou výstavu ke stoletému výročí jeho narození) se člověk pomalu nachází na místě a věří, že takto to tenkrát vypadalo, ikdyž o opravdové realitě Východu pohádkář May moc nevěděl.
Mrzelo mě ovšem to střílení koní namísto jezdců. Aniž to myslím zle, tak Arabů/obecně lidí by asi byla menší škoda.
