Ristridin
komentáře u knih
Zničit
Michel Houellebecq
Kniha velmi čtivá a plná zajímavých myšlenek, některých depresivních a názorných v tom, kam nejspíš směřujeme. Spatřuju ale často v těchto knihách “Západu takovou nitěrnou bolest nešťastného jedince. Není nakonec snad úplně tak tak špatné..
Škoda že původní hlavní kostra příběhu nedošla k rozuzlení, byl to ale zřejmý autorův záměr, který měl přenést pozornost na jiné a daleko osobnější téma.
Jako znalec Francie bych si to určitě užil ještě o něco víc.
Pět jazyků lásky
Gary Chapman
Kniha, která stojí za přečtení v jakékoliv fázi života a určitě není od věci si ji sem tam zopakovat, aby si člověk uvědomil, co je v životě důležité a že vše není jen o něm samotném, ale že lidé okolo jsou také lidské bytosti, ke kterým se musí nějak přistupovat a hlavně mít vůči nim někdy trpělivost a vstřícnost.
Na malém prostoru je vše hezky a srozumitelně rozebráno. Musím ocenit i příběhy klientů, které jsou názorné. Kniha není samozřejmě přesná příručka pro šťastný život, je třeba se zamyslet a dojít k němu vlastní cestou. Knížka může ovšem hezky nasměrovat.
Budu si ji pravidelně opakovat.
Poklad Rudého Rackhama
Hergé (p)
Super kresby a zajímavý příběh. Místy je to spíš takové úsměvné, ale je to stejně sakra dobrý!
Tajemná Řásnovka
Jaroslav Foglar
Foglarovky mám rád a ani po letech u mě neztrácejí kouzlo. Kniha o Řásnovce je do jisté míry naivní, ale potěší svým nadšením pro klubovní činnost.
Nerez
Marek Epstein
Kvalitně zpracované povídky s dobře popsanými postavami a jejich životem. Většinou končí na bodě, ze kterého se dá jít více směry a nevíme, jak to s postavou dopadne a zda vůbec bude šťastna. Ta nejistota dělá knihu o dost zajímavější.
Tajemství jednorožce
Hergé (p)
Krásné kresby s fajn zápletkou a příprava na velký lov v pokladů v dalším díle, Poklad Rudého Rackhama.
Tábor smůly
Jaroslav Foglar
Je to milé, pěkný náhled na to, jak před válkou skautíci skautovali a bavili se. Humor je příjemný, leč za břicho se nepopadám. Časy, které se již nevrátí. Děti už nic takového nezažijí.
Život a smrt Maxmiliána Drápa
Pavel Horna
Co jsem to přečetl? Další příběh Rychlých šípů, který není od Foglara, ale stejně je famózní? Nestačím se divit. Pan Horna vyšvihnul tak super knihu, že by ho sám veliký Jestřáb určitě pochválil. Už příběh pana Velinského mi přišel skvělý, ale v poslední době se do těchto oblastí pouští další a další autoři a musím říct, že jsem překvapený z toho, že se vůbec nejedná o trapné napodobeniny bez nápadu a atmosféry. Naopak, každý tento pokus byl dosud zdařilý.
Horna si vybral původní mrazivý komiks (se dvěma pokračováními), který si pamatuju, že na mě, když jsem byl malý, poměrně hodně zapůsobil, a rozhodl se ho rozšířit. Udělal to skvěle a přeji si, aby zkusil vymyslet něco dalšího jiného.
Líbí se mi postava fotografa Jiřího Hrudka (ve kterém starší čtenáři poznají legendárního Sudka) a že si autor určitě přečetl Zkázu Jezerní kotliny od Šlika (která taky patří k současným navázáním na Foglarovu tvorbu a můžu ji zcela doporučit). Jako easter ech se tady totiž objevuje zmínka o učiteli Sokolovi, neboli Kiplingovi.
Další nepatrné fabulace a autorské srandičky v podobě Jana Stříbrného, potomka piráta Johna Silvera z Ostrova pokladů, potěší. Obecně mi přišlo, že Horna používá příjemný a nápaditý humor, který v něčem připomíná Foglara, ale zároveň přidává něco nového. Rychlé šípy ze stránek prostě na mě dýchají a co je výhodou - znalý čtenář už je nepotřebuje představovat a zná pozadí, takže se hned můžeme vrhnout na samotný příběh a detektivní zápletku, která dává smysl a závěr je uspokojivý.
Pokud by toto hodnocení četl pan Horna, tak se opakuji - pište dál a nebojte se opět vstoupit do světa, který nám Foglar zanechal. Stejně tak další autoři, ale vemte si příklad právě z pana Horny, Velinského a podle recenzí i Pavla Čecha (O Červenáčkovi).
Záhadná hvězda
Hergé (p)
Pro mě slabší díl, jehož závěr byl prostě divný. Kdyby alespoň záhadné události na aerolitu byly trochu objasněné…
Krab se zlatými klepety
Hergé (p)
Tento díl má už vážně kvalitu, kterou se následně Hergé projevoval až do svého konce. Moc pěkné kresby (i přes celou stranu) a objeví se konečně oblíbená postava, která je čirým postrachem všech troglodytů .
Jako v nebi, tak i na zemi
Davide Enia
Kniha v první polovině náročná (ale čtivá), ve druhé skvělá. Původní zmatek postav a prolínání časových rovin dává zabrat, ale po zorientování se už je knížka příjemný zážitek, který je mnohdy okleštěn na pouhé primitivní (jak bylo taky psáno níže) boxování a šukání. Kniha ovšem není sama o sobě primitivní a vyskytují se v ní moc hezké myšlenky. Tři generace, sny a osudy mnoha lidí, tvrdá práce a tvrdý život. Pěkný román.
Muž vdaných žen
Alex Walló (p)
Příjemné čtení, které ubíhá rychle. Jak jsem pochopil, tak autor se věnuje většinou spíše detektivnímu žánru. Odbočka se mu nicméně (nejspíš také) povedla. Ne/vztahy z mužského pohledu, nevtíravý a nenásilný humor. Možná něco z vyprávěného autor prožil? To nevím a nepátrám po tom.
Bílý kosatec
Fabcaro (p)
(SPOILER) Bál jsem se toho, že byl Yves-Ferri vystřídán, protože například jeho poslední díl Asterix a gryf považuju za naprosto perfektní. Nevím a nehledal jsem aktivně, proč došlo ke změně, ale na to, že se jednalo o první počin Fabcara, tak to nebylo vůbec špatné. Především začátek byl sice trochu slabší, ale okolo půlky jsem se opět bavil. Vtipné odkazy a myšlenky. Myslím, že Fabcaro má potenciál tuto značku nezkazit.
Majestatix: "Vždycky jsme byli udržitelný pár a o povinnosti jsme se dělili férově. Já chodil jíst, pít a bavit se s kumpány a ona se starala o domácnost a vařila. Nevím, co by mi mohla vyčítat..."
Obelix: "To já, když se mnou Idefix nechce jít, lezu po čtyřech a štěkám, a on se přidá..."
Římská HRKačka (=Hrozně rychlá koňka) ve smyslu soudobé a ve Francii oblíbené a fungující VRTky? Perfektní :D
Selský baroko
Jiří Hájíček
Zajímavá knížka, které uškodil nepřehledný začátek a zrychlený konec. Téma ovšem zajímavé a čtivé. Z rány, kterou sedlákům komunisté zasadili, se už nepovedlo nikdy pořádně vzpamatovat. Sedláci byli ze závisti určitě mnohým na vsi trnem v oku, ale věděli, co je to tvrdá práce a dokázali v tom spokojeně žít a utvářeli chod vesnice. To dnes na venkově chybí. Žilo by stále tolik tradičních sedláků i v dnešní době, která je už technologiemi, myšlením a masovou produkcí někde úplně jinde? Nebo to muselo prostě přijít, ale pouze v této drsné podobě?
Krušnohorské osudy
Michal Urban
Hezké zpracování, ve kterém oceňuji sdílení různých informací, hezké fotografie a předání chuti lidem, aby do těchto míst také zavítali. QR kód pro Google mapy na konci kapitol považuji za fajn nápad. Možná by bylo lepší, kdyby kód odkazoval na vhodnější turistické Mapy.cz, ale účelu to poslouží.
Stránka o Krušných horách včetně YouTube kanálu, kde jsou některé z příběhů v knize, je moc hezká snaha o něco víc než pouhé sepsání publikace. Krušky jsou krásné místo a tito lidé jim dělají velmi pěknou reklamu.
Věřím tomu, že bude druhý díl, protože nepoužít například fascinující příběh o neméně fascinujícím místě, kterým byl důl Sauersack...? :)
Corleone
Mario Puzo
Kniha postrádá Puzovu noblesu a schopnost vypravování, která byla tak skvělá v Kmotrovi. Chápu, že kniha vzešla ze scénáře, ale chyběla mi tam větší elegance dona Corleone, větší dávka "italského chování". První půlka mi přišla děsná, postavy působily až bezcharakterně a po nějakou dobu v nich byl navíc poměrně zmatek. Ani bych nedokázal spočítat, kolikrát se zde objevily výrazy typu "Kristepane", "Pro Kristovy rány" atd. Zcela to kazilo dojem.
Druhá půlka už tyto výrazy naštěstí najednou neměla, postavy se objasnily a i příběh se o dost zlepšil. Některé drsné a krvavé scény měly vážně říz...
Líbí se mi, že jsme získali příběh z 30. let, z doby, kdy rodina Corleone získala svůj vliv. Několik postav dostalo nový rozměr oproti tomu, jak byly popsány v Kmotrovi a navíc víte, jak to s nimi za nějakých 12 až 16 let dopadne. Příběh tedy skvěle rozšiřuje pozadí a není vůbec špatný, jenom to mohl autor pojmout ještě o něco lépe. Přes vše zmíněné stojí kniha za přečtení.
Kdo krade sny?
David Jan Žák
Díl, který ve mně spíše vyvolává otázky než odpovědi a trochu mě mrzí, že se toho na posledních 50 stranách odehrálo tolik na tak malém prostoru. Postrádalo to nějaké lepší vysvětlení, návaznost. A nechce se mi věřit, že by tolik "svědků nečekané události" následně nemělo otázky na jejího aktéra a zároveň to na něj všude nevyzvonili.
Konec dobrý, všechno dobré, ale mrzí mě to, protože dvě předchozí knihy byly moc fajn. Vyznělo zde i do ztracena vytvoření tajného spolku čtyř kluků.
Já nevím, asi to mělo mít o 100 stran víc, protože nedostatek času na vině být nemohl, mezi vydáním dvojky a trojky uběhly 3 roky. Škoda.
Třeba bude čtvrtý díl, kde se vše ještě dovysvětlí jak z hlediska děje, tak jednotlivých postav, ale podle všeho se jedná o konec.
Žeberův odkaz
David Jan Žák
Váhal bych mezi 4 a 5 hvězdami, ale zase se mi líbilo, že tento díl byl více posazený do přírody (na to, že jsme na Šumavě, tak jednička ji kromě hlavní zápletky spíše ignorovala). Jedna z hlavních postav celkem v ději chybí a pátrání po ní je někdy zdlouhavé, ale bylo dobře popsáno a hlavně jsem spokojený za závěrečné vysvětlení a ozřejmení všeho. Dávalo to smysl. Oceňuji o něco vyšší kvalitu obrázků. Hezká kniha a těším se na finále.
Žezlo krále Ottokara
Hergé (p)
Hezký příběh, zajímavé vymyšlené země s divokou krajinou. Podobenství se situací, která se odehrávala v Evropě. Vše vysvětleno a objasněno, příběh tentokrát už tolik nepokulhával.
Mí černovlasí bratři
Ladislav Fuks
Pocity marnosti neopustily ani tuto knihu, která následovala po prvním zjevení autora v podobě Pana Theodora Mundstocka. Trochu jiný pohled očima Fukse, který k nám promlouvá svým alter ego, chlapcem Michaelem F., jenž velmi cítí se svými židovskými kamarády. Stalo se to stejné opravdu přímo za války Fuksovi, nebo jen zčásti? To nikdo neví, ale víme, že sám měl strach, aby nebyl do koncentráku poslán, takže jeho zármutek nad vyhaslými hvězdami Židů byl opravdový.
A smutek byl žlutý a šesticípý jako Davidova hvězda.
