roso.mak komentáře u knih
Poezii takhle vzývaného typu se vážně neodvážím ohodnotit. Zvláště proto, že neumím francouzsky.
A vzhledem k tomu, že se mi dostala do ruky verze, kde jsou sloučeny všechny doposavadní překlady, tedy ty samé básně, ale v několika verzích, poznala jsem, že na překladu zatraceně záleží.
Takže je velmi možné, že básně, které mi přišly jako magořina beze smyslu, jsou ve skutečnosti poetické výlevy plné hlubokého sdělení.
Skvěle napsáno. Pak, že nejde psát životopisy čtivě a poutavě.
U většiny životopisů mám pocit, že jsem se ocitla na přednášce profesora Binnse, ale u téhle ne. Kniha je pojatá velmi vážně a rozhodně se nebudete chlámat, jak při čtení Terryho knih, ale rozhodně to neznamená, že není zatraceně zábavná.
Vážně nechápu zmatení některých čtenářů, které se odráží v komentářích níže. V příběhu se vážně nejde ztratit. I když motiv hlavního hrdiny Erika se může zdát zmatený, podle mě naopak autor geniálně ztvárnil přemýšlení náboženských fanatiků.
Tajemství vzniku clony čtenáře drží v napětí celou dobu knihy a bohužel i po jejím přečtení. Je nutné přečíst druhý díl.
To byla ale divna kniha. Jako detektivka to naprosto nefunguje. Jako magický realismus je tam příliš mnoho sexu. A jidla. Za to jsou tam mluvící mandragory, nefunkcni byť nebezpecne magicke společenství a dost mrtvych, kteří si to nezaslouží. A hodně dalsich divnot, které jsou tam dost zbytečné.
Hlavní hrdina se tim nenechává rozhodit, ale tak trochu si myslim, ze svou cenu s příchutí minerálů ziskala kniha hlavně proto, ze ji nikdo nerozumnel.
Supr nápad a čtivá kniha bez výrazných logických děr. Rozhodně si nemyslím, že autorka je nevypsaná.
Líbí se mi, že tam, kde by jiní použili upíry, autorka použila rusalky a divoženky. Take se mi líbí, že použila alternativní realitu a příběh zasadila do 80. let. Tím se vyhnula všem logickým dírám, které by vznikaly při existenci moderních technologií.
Tady si zase někdo dělá reklamu na svou zázračnou dietu, co "vůbec" není dieta. Nezapomene na každé druhé stránce přidat příběh jak vyléčil někoho z rakoviny, roztroušené sklerózy a crohnovy choroby. Člověk jen čeká, kdy přijde s léčbou únosu mimozemšťanů a přejetí parníkem.
Za to zapomíná na trochu zdravého rozumu. Ohání se honbou za lektiny, které jsou ve slupkách obilovin a protože jsou v jádrech jablek (která nikdo nejí), tak pro jistotu zakáže jist taky celá jablka. A taky všechno ovoce, co má semena. A zeleninu, co má semena. A je jedno, že jsme si to utrhly u babicky zralé na zahradě. A taky spoustu dalších věcí.
Za to avokádo je pro něj spásná potravina. Natolik, že vás bude nutit jist víc jak jedno denně. Mimochodem, víte že avokádo má z potravin největší ekologickou zátěž na planetě? Já jo. Autor nikoliv.
A když se podíváte na jeho tabulky potravin, dostanete bizardniho křížence dostupnych diet, ve které se nějak zapomnely zařadit brambory. Ty nějak prestaly existovat.
A když se podíváte na jeho jídelníček, to by člověk sotva nezhubnul, když dostanete stravu ekvivalentu jídelníčku zebry v období sucha.
Muselo s tím byt hrozné práce a výsledek je při tom hrozně nudný.
Opět skvělá kniha v Backmanově stylu.
Tedy, pokud to překlopím do řeči těch, kterým Muž jménem Ove nesedl: Patetická pohádka s hrdiny, které budete ze začátku trochu, možná i více nesnášet (u mě vedla Britt- Marie), nakonec zjistíte, že to jsou skvělí lidé a konec bude takový doják, že fakt není dobrý nápad knihu číst na tajňačku v práci.
Parádní variace na téma Co by, kdyby...
Je vidět, že Kyša to se slovy umí. A nepotřebuje k tomu heroického hera ověšeného samopalem a granáty.
Tady totiž nic a nikdo není černobílý. A takovou knihu je umění napsat, ať si pana Kyšu/Kotletu spojujete s "brakovou" literaturou jakkoliv.
Absolutně vyčerpávající kniha narvaná fakty daty a statistikami. Opravdu dobře odvedený kus akademické práce a hlavně první kniha, kterou jsem potkala, která se zabývá zároveň Hitlerem i Stalinem a důsledky jejich teroru z hlediska dopadu na lidi, ne dopadů bomb na bojišti.
To, co začíná jako (velmi dobře vyprávěný) příběh dětství zdánlivě obyčejné ošetřovatelky, velmi brzy přechází v napínavou cestu za pravdou o jejím osudu. Aneb jak je řečeno v doslovu: "Něco je shnilého v království Britském".
Část ze současnosti hrdinky nám už od začátku, co začneme tušit, co to tady tak zapáchá, nedává moc nadějí, že dojde ke vzpouře, doufám, že v realitě by to tak snadno neprošlo.
Co ale považuji za velmi realistické, je schopnost lidí nevidět. Nevidět nic, kvůli čemu by se museli vzdávat byť jen ždibečku svého pohodlí. A právě proto, že takové situace vidíme dnes a denně, ať už se jedná o ekologii, nebo o války, které nejsou na našem prahu, je kniha svým způsobem tak děsivá.
A díky autorovu umu skládat příběh tak zatraceně čtivá.
Trochu jsem se bála, že kniha bude plná filozofických blábolů, jako knihy stejného žánru a ze stejné doby, ale není tomu tak. Popravdě, ta kniha je opravdu skvělá. Velmi zajímavá myšlenka a rozuzlení a žádný volný filozofický tok myšlenek v rámci vyprávění jen hola fakta.
Já nevím. Máme tu podivný pozměněný kus světa, který viditelně zabíjí. Ale místo toho, abychom tu měli hrdinu/hrdinku, která se s tím světem dokáže racionálně poprat, tu je osoba, která se bez zjevného důvodu stává velmi brzy psychicky labilní a pomocí svého deníku nám předkládá myšlenkový proud svého počínajícího šílenství, kde musíme popis toho, co se vlastně děje aktivně hledat.
Výsledkem je, že za celou knihu se toho vlastně moc nestane a nějak tak prostě člověka neuspokojí.
+ autor opravdu umí vyprávět. Přes všechny mínusy níže, jsem se dobře bavila a na konci byla lehce dojatá.
- hrdinové to mají podezřele jednoduché
- prokreslení postav nic moc
- dost dobře pochybuji, že by se rodiče zbavovali dětí, se kterými se museli 16 let piplat, nehledě na mateřské instinkty atd., jen proto ,že nosili špatné známky a občas se poprali
Ach jo, další detektivka, co nutně potřebuje být ve stylu těch severských.
Takže opět:
hrdinka s tragickým osudem na hraně s autoritami
spousta redundantních informací, které příběh nikam neposouvají
a nakonec dramatická honička s pachatelem, kdy je hrdinka ohrožena na životě.
Kromě krátkého pobavení nad tím, že zavřeli školy a práce, protože napadlo 5 cm sněhu a zděšením nad tím, že po té, co fetka vytáhne kudlu (pokus o vraždu) a její vnouček ničí kufr (poškozování movité věci) a pak kousne hrdinku přesto že je HIV pozitivní a ví to (pokus o vraždu), je hrdinka popotahována za to, že mu jednu vlepila (a synáček by ji měl lízat botky, že mu právě po právu neodstřelila živitelku). Pořád tu skloňujeme severské země, ale UK asi taky nebude žádný med. Ale, že mě zaujaly zrovna věci, které nesouvisí s hlavní zápletkou pro knihu moc nesvědčí. Takže tak.
Neodolám srazit trochu hodnocení.
Po té, co jsem poctivě dočetla ke 350 straně knihy, která se podle anotace tvářila jako detektivka (a bestseller), jsem přeskočila na konec a nakonec knihu odložila.
Vyklubal se z ní skoro špionážní román, kde se místo vraha honí nakonec terorista, který chce, světe div se, zničit USA pomocí mnohokrát použitého tématu (to před lety o tomhle koloval nějaký hoax, že to všichni spisovatelé používají?).
Kniha mohla být tak o 600 stran tenčí, mělo se vynechat dětství všech zúčastněných a na anotaci se mělo přiznat, že se bude honit terorista a že o vraždu, které se věnuje celý začátek knihy, půjde jen tak mimochodem.
Nemám nic proti špionážním románům, naopak byly časy, kdy jsem nic jiného nečetla, ale tenhle autor trpí touhou nám sdělit opravdu úplně úplně všechno a na světě je příliš mnoho dobrých knih a příliš málo času.
Přečtěte ji celou a pak si vyberte, co vám vyhovuje.
Bylo to napsáno americkou paničkou v domácnosti a přesto je to velmi dobře přenositelné. Ne, nebudu si sama doma recyklovat papír a vyrábět ruční. Nepřejdu na bidet a mytí pozadí rukou (toaleťáku třikrát sláva). Ale daří se mi odmítat brčka a plastové tašky, udržet naživu žížaly ve vermikompostu a odličovat se našitými tamponky. Obsah mé skříňky v koupelně je opravdu zbytečný, ropu si na obličej patlat nepotřebuji a po té, co jsem koupila maso v řeznictví a ne v Albertu, mé chuťové buňky bouchly šáňo a začaly oslavovat. Spoustu z těchto věcí už dneska (naštěstí) najdete na internetu, ale sláva patří autorce, že tuto cestu otevřela.
Ach jo. Autorka není homofob, ale... Autorka není ortodoxní křesťanka, ale... Autorka není odpůrkyní feminismu, ale... Autorka není transfobik, ale...
Takhle bych mohla pokračovat do nekonečna. Autorka je chytrá, vzdělaná žena s rozhledem, ale o pár chlupů konzervativnějšími názory, než jsem ochotná odkývat.
Otevřená diskuzi, ale neustoupí ani o chlup. A ty feministky to uz trochu přeháněj, diktovat nam svobodu. Hlavně se všichni uklidněme, vždyť to vsichni trochu ženete na hranu, ne?
Skvěle odvyprávěné, zajímavé a místy silně dojímavé čtení.
Špatně napsaná kniha. Nevím, zda ji autor chtěl pojmout jako reklamu na své kurzy, nebo nechtěl plýtvat místem, nebo prostě jenom neumí psát, ale sepsat jenom výplňkové banality, sem tam nějaký fakt a všechno důležité hodit jako QR kód na okraj stránky... QR kód, který odkazuje k autorovu podnikání... mi nepřijde úplně šťastné.
Výsledkem je, že autorovi moc nevěřím a nějak zvlášť se mně do jeho dýchánek nechce pouštět.