růžovámakrela komentáře u knih

Celou knihou se nese lehce perverzní, amorální a nihilistická atmosféra... přesto lze celkem dobře s aktéry sympatizovat. McEwan dávkuje děj po troškách přesně tak, aby se čtenář nemohl od čtení odtrhnout.

6 31.07.2016

Celá tetralogie je pro mě výjimečná, autorka si skvěle hraje s jazykem, umí dobře vyvážit emoce i rozum, poskládat chaos divoký Neapole tak, že mu rozumíte. Je v tom respekt a úcta k lidským slabostem, která dokáže pochopit vášeň stejně jako zlo a zbabělost. Celý je to tak trochu óda na život, kterej je často špinavej a zákeřnej, ale stejně má cenu do něj jít naplno a nebát se ho. Lina je fascinující postava, jedinečná svojí rozervanou inteligencí a celoživotní marnou snahou najít duševní klid - geniální, nešťastná, milující i zlá zároveň, přesto naprosto reálná, uvěřitelná do poslední buňky. Závěrečnej díl série je po ucouraný trojce hutnej a nabitej k prasknutí, trochu se pošklebuju jen očividný snaze autorky dostat tam všechny fenomény současný literatury, to jest drogy, homosexualitu i transky tak, aby to nevypadalo, že jsou tam vměstnaný na sílu, jenže ono to tak stejně trochu vypadá. Buď jak buď, dávám plnej počet a bez váhání doporučuju!

5 19.03.2020

O lidech, který jejich strach, zvyk a sentiment donutil zamrznout tam, kde jsou nešťastný - doslova i obrazně. O lidech, který vás viděj tak, jak se jim sami sebe rozhodnete prezentovat. O lidech, který už nejsou, ale vidíme je pořád. O lidech, který si vlastní minulost vymysleli tak, aby se k nim líp hodila. Proč taky ne, když jim nemá kdo dosvědčit, že to bylo jinak. Krátkej, ale fakt moc povedenej lomcovák pro melancholický duše, navíc podtrhnutej Ještědem, kterej je prostě melancholickej sám o sobě.

"Sebevrahy nemá nikdo rád. Možná proto, že jim lidi závidí tu odvahu, kterou sami nemají. Odvahu udělat ten krok, odvahu zariskovat. (...) Myslím, že ti lidé jsou možná opojení z toho, že tady nahoře se ocitnou přesně mezi nebem a zemí, že jsou opojení krásou nahoře a krásou dole, krásou, kterou já nemůžu opustit, krásou, kterou miluju a nenávidím. Tou krásou jsou tak opojení, až z ní sami před smrtí zkrásní."

5 02.11.2018

Bez patosu, bez sebelítosti, vlastně skoro bez emocí. Pokus o vlastní životopis nahlíženej profesionálním novinářským odstupem. Povinný čtivo pro všechny latentní rasisty, který maj ještě šanci se myšlenkově pohnout z místa. A prosím ne, Patrik neni "ta jedna výjimka" - kdo chcete poznat celej zástup, napište mi :)

4 17.07.2023

Velmi svižná jednohubka, která objektivně není žádným literárním skvostem jako spíš nahým (doslova) svědectvím o nešťastný ženský, která navzdory rodinný pohodě a milujícímu manželovi trpí devastující emoční prázdnotou... no a jako svoji drogu (která by jí pomohla aspoň na chvíli cítit aspoň něco) si vybere sex. Nebudu se hádat s ostatními uživateli - sympatická postava to fakt neni a vzhledem k extrému, do kterýho to autorka románu vyhnala, je taky dost problém se s ní ztotožnit. Tak jako tak dávám plnej počet, a to za kvalitní psychologickou studii, která celou dobu vede linku. Není nad to, když autor od začátku do konce ví, co chce sdělit, a toho se prostě drží.

4 27.12.2020

Mno. Tak trochu nastavovaná kaše, plácání se v emocích pořád stejný, filozofie pořád stejná a to dokonce i v konkrétních dialozích... Jakoby autor chtěl strašně moc vyždímat úspěch prvotiny Dej mi své jméno do poslední kapky, ale nějak už neměl o čem psát, tak recykloval (dokonce se to ani nesnažil před čtenářem skrejt a tím mě definitivně naštval). Bodejť by taky měl o čem psát, když ta první knížka absolutně nedává prostor pro jakýkoli pokračování. Poslední třetina je důvod proč jsem dala dvě hvězdy, i když si teď řikám že by jedna stačila... Variace v Oliverově kapitole na téma žiju-nebo-nežiju-život-jakej-jsem-chtěl-žít bylo konečně něco novýho a trochu originálního.

4 12.04.2020

Emoce se mi rozčeřily vcelku obstojně, což jednoznačně souvisí s tim, že jsem v tý holce poznala svoje pubertální já. Eh au, ještě že už je mi pětadvacet. Ale i kdybyste měli větší štěstí než já a nepoznali se v tom, stojí to za to, páč se tu poměrně do hloubky, ale furt čtivě pro úplně kohokoli, zpracovává téma smrti, přátelství, sourozeneckejch vztahů, žárlivosti a samoty. Kdyby to někoho od četby odrazovalo, tak můžu uklidnit, že AIDS a homosexualita to jen celý tak jako rámuje, obojí je v příběhu docela podružný. V zásadě to mohlo aspirovat na klenot světový literatury, kdyby se autorka tak strašně po americku nesnažila podávat vám polopatický vysvětlení ke každýmu pocitu, kterej se v textu objeví.

4 25.03.2020

Obyčejný lidi, který se prostě zamilujou, chvíli si to užívaj, pak se v tom plácaj a pak se prostě rozejdou... v tomhle případě mladá holka a starší chlapík. Z podstaty trochu béčkovej příběh neskutečně pozvedl jazyk a styl autorky, kterej je lehkej a má švih, děj plyne v příjemným tempu. Postavy jsou díky jadrným komentářům jejich vnitřních hlasů od začátku do konce stoprocentně uvěřitelný. Trochu mě vytáčela ta holka - ztřeštěná, impulzivní a nelogická, chvílema fakt napřesdržku. Ale takovou má Kolárová snad v každým svým románu.

4 09.02.2020

Z toho poselství mrazí aneb to že lidi nedokážou prostě jenom v poklidu přijmout a nechat žít jinou kulturu natož se od ní inspirovat pro život civilizace vlastní... v realitě Indiáni, Eskymáci, v knížce Utodi, princip je stejnej. Je pro nás děsnej problém, že se v něčem vymykaj našemu systému, i v případě, že je to věc vlastně naprosto neškodná (autorův geniální příklad na "kultuře výkalů").
I když nejsem čtenář sci-fi, hádám, že tahle knížka je perfektní práce vysoce přesahující standard běžný produkce žánru. Jednu hvězdičku jsem stáhla za odfláknutý charaktery a motivy postav, který mě trochu rušily v tom báječným intelektuálním rozjímání.

4 31.07.2019

Silnej zážitek, z mnoha scén naskakuje mrazení, takový jaksi "morální" mrazení. Styl psaní co do preciznosti formulací a celkový vybroušenosti připomíná otce Thomase Manna, ovšem u syna je mnohem stravitelnější, čtivější, popisný pasáže nezpůsobujou zívání, spíš vědoucí úšklebek. Považuju za věčnou škodu, že není Mefisto běžně řazenej do povinný četby k maturitě. Každej náctilej, kterej není úplně netečnej, by se aspoň na moment musel zajíknout představou, jestli by náhodou se svejma ambicema na toho super dravýho a úspěšnýho právníka nemohl při bouřlivější politický situaci dopadnout stejně.

4 28.02.2019

Kdo čeká padesát odstínů, bude zklamanej. Kdo čeká studii patologickejch vztahů v rodině a lidskýho neštěstí, bude nadšenej. Styl psaní je vážně jedinečnej, v lyrických pasážích jakoby náhodou probleskne dost zásadní posun děje, což svědčí o literárním mistrovství autorky, ale zároveň dost stěžuje čtení.

4 26.01.2019

Úsměvně vykreslená lenost a aristokratická nuda v kombinaci s bolavou touhou v tom nanicovatým životě něco dokázat (a hlavně přijít k penězům). Pro mě ještě lepší než Tři sestry, jejichž děj ve střední části trochu dlouho stál na místě.

sluha Firs: Než zrušili to nevolnictví, člověk aspoň věděl, kam patří a co má dělat. Teď máš sice svobodu, ale všude je to jenom velkej chaos.

4 23.01.2019

Přečteno v rámci sázky. Přestože se tam nějaký proroctví na konec civilizace najde, já mám po týhle hororový erotice hlavně vážnou obavu, že zůstanu do konce života frigidní.

4 31.12.2018

Asi nemám dost smyslu pro humor, zasmála jsem se všehovšudy dvakrát. Spíš lehce pousmála. Celý mi to přišlo splácaný, děj se odehrává jenom jako změť ´vtipnejch´situací, kterejch se autor snažil hlavně narvat na každou stránku co nejvíc. Vtipy se strašně opakujou a všechny se nesou ve stylu ´uklouzla na banánový šlupce a o regál si navíc rozrazila čelo´. Hm. Tak jo. Proti gustu...

Mno. Od tolik vyzdvihovanýho ruskýho klasickýho poloboha jsem čekala nějakou nadčasovou moudrost, ne tohle... Přitom zajímavý to je. Žena je tady totiž vlastně chudinka, celoživotní dítě, který je zkažený tím, jak ho odmalička společnost vychovává - jako sexuální objekt. A co je chlap? Hajzl, kterej to má vidět a vědět - narozdíl od ní, která nemůže nikdy vidět nic - a chovat se k ní s úctou a nesobeckou láskou. Jenže ouha! V zápětí se dozvíme, že láska je právě to svinstvo největší. Protože nesobecká láska neexistuje a láska je de facto zastírací pojem pro chlapskej zvířecí chtíč. Hm. Jakej má bejt teda ideál? Především se milovat jenom za účelem plození dětí a zlikvidovat veškerou vášeň a požitek! Protože ta plodí to největší zlo mezi lidma a působí tak, že jeden druhýho využívá pro vlastní blaho. Všemu nasadila korunu myšlenka, která na mě vybafla bez varování někde uprostřed knihy - lidským údělem není šťastnej život ani zajištění potomstva, nýbrž dosažení jednoty lidí celýho světa. A až toho bude dosaženo, netřeba další potomky a lidstvo může konečně s klidným svědomím podlehnout apokalypse.
Připadá mi, jako by do mě hučel Lenin koncentrovanej do jedný osoby s tím pánem v kápi, kterej chodí po Brně s křížem na zádech a velkým transparentem ´Nezabiješ nenarozené dítě´

4 24.09.2018

Je pro mě paradoxně největší požitek číst přesně takový stroze ironický knížky, kde je hrdina-antihrdina vlastně odpornej znuděnej budižkničemu, co tráví život vysedáváním ve vaně a pozorováním dešťovejch kapek. Cosi na pomezí existencialismu a absurdity.
Podobně zatíženejm čtenářům vřele doporučuju!

4 27.12.2017

Když se ve druhý půlce konečně rozjel děj, nelituju ztracenýho času za tu první polovinu, poněvadž autorka si jenom procvičovala prsty na to, aby čtenáři dokázala, že ji rozhodně neprokoukl.
Obsahově hutný text, kde nastupují dějově důležité pasáže v naprosto nečekaných chvílích, myšlenkové monology postav na téma všední banality střídá drama hodné severskýho thrilleru a to vše občas osolí nitky cynickejch fórků. Ale ne, laciný to není. Naopak, mně to vytrhlo dech.

4 02.11.2017

Knihu lze vnímat jako soubor praktických návodů na to, jak neztratit světlo na konci tunelu - jak najít cestu ven z neštěstí, frustrace, nepřízně osudu i vlastních chybných kroků. Vzdávám hold i Palánovi, protože bez smysluplných otázek by to tak dobře nefungovalo.

3 12.12.2024

Hravá postmoderna proložená vcelku normálním románem o (ne)porozumění v partnerskejch vztazích.

3 29.08.2023

Podle ohlasů jsem čekala větší pecku. Nezpochybňuju krásnej sloh autora. Oceňuju myšlenku nutnosti zapomínání, která nás šetří touhy po pomstě. I tak mi ale přišlo, že s ní mohl autor líp pracovat, aby vyzněla náležitěji. Celý román plynul tak snově pomalu, dialogy byly strašně superkorektní a chování lidí tak gentlemanský i vůči nepřátelům, že se tomu těžko věřilo. Pořád jsem čekala na nějaký dramatický vyústění, a to se v zásadě moc nekonalo.

3 09.02.2019