Ryorka komentáře u knih
Vtf? zase jdu proti proudu. Jestli tohle mělo být vtipný, tak nerozumím vtipu. Tohle mi přišlo jako udělat vtip za každou cenu. I nenáročná oddychovka by měla mít nějaký smysl a tady jsem ho marně hledala. Všichni aktéři byli naprosté panoptikum debilů ( obvzlášť matka ). Za mě trapnost o ničem.
Opět Wardka v plné síle. Po přečtení nutno změřit hladinu krevního cukru, protože tolik cukrové vaty je nálož. Přiznávám, že po dočtení několika prvních dílů Bratrstva černé dýky jsem přešla od počátečních rozpaků k naprosté neřízené závislosti. Joooo, zbožňuju ty její cukrkandlový, sentimentální, naivní kýče s hromadou slz na konci, protože ona to prostě umí podat. Někdo namítne, že bych se měla spíš stydět, ale víte co? Pche....
No bezva. Přemýšlím, jak napsat něco smysluplného a nevyžvanit u toho půlku knížky. Jestli jsem měla spoustu otázek po trojce, tak teď je jich tak desetkrát tolik. Jo, přesně. Otázky, samé otázky. Konspirační teorie. Tajemství stará dvě století. Pochyby. Obavy. Co sakra Luciana vlastně chce ? A kdo vůbec Luciana je ? Co tají graciáni ? Co Andrej, mám se bát ? Je Chiméra to staré tajemství ? A je vůbec Chiméra to, za co ji všichni mají ? Co se stalo při Exodu? Autoři jen mistrovsky přikrmují záhady. Prostě, bylo to opět skvělé, skvělé !!!
pro mě byla tahle knížka jako pohlazení ( teda nutno odmyslet nějaký vražedný řádění ). Vůbec mi nevadily Stančíkovy popisy kdečeho od krajin, města, budov, jídla nebo sexu. Já si tu češtinu užívala. Celý příběh jsem si vyloženě smlsla. Hned začátek knížky a rozprava štamgastů u stolu o sadomasochistickém hříšníkovi mě dostala a nepustilo mě to celou knížku. Místy mi to lehce připomnělo hrabalovskou poetiku, byť pozadí bylo temnější. Za mě 100 %.
Tak se přiznám, že jsem ke čtení přistupovala s nedůvěrou. Poslední dobou jsem měla smůlu, že jsem se nechala nalákat hodnocením a pak to pro mě bylo zklamání. Nicméně, zde se zklamání nekonalo. Oba díly jsem zhltla za tři dny. Postapo svět byl vymyšlenej dokonale. Kapitán je takovej ten týpek, co udělal špatný rozhodnutí z dobrých důvodů ( nelze mu prostě nefandit ), tak doufám, že v třetím dílu mě nezklame. Celá pětadvacítka jsou vlastně takoví drsňáci, co zachraňujou štěnátka ( v tomhle případě vzácného otroka - dítě ). Tajemno je zde velmi dobře dávkované a nenudila jsem se ani chvilku.
Chtěla jsem se vrátit k trochu vážnější literatuře, ale neodolala jsem téhle novince mojí oblíbené romantičky. A nelituju! Takhle si představuju tu pravou oddychovku. Růžové, sladké klišé, ale s hlavními postavami jednajícími přiměřeně kýčovitě, rozumněj ne uplně debilně. Bylo to čtivé a nejednou jsem si uvědomila, že se gebím na tablet jak mimoň. Ano, tohle je přesně ta pohádka pro velký holky, jakou bych chtěla číst pořád.
Obdivuju autora, že šel s kůží na trh a oslovil pár lidí s nabídkou přečtení jeho knizky. Já umím šťourat, prudit, kritizovat ale i chválit všechno co přečtu i když můj nejvyšší spisovatelský počin je maturitní slohovka. Takže k hodnocení. Na prvotinu to není špatné, ale mouchy to má. Je to taková směska Barbara Conana, Osady Havranů a Robina Hooda ( omlouvám se za tuhle divnou kombinaci ) okořeněná nádechem hrdinské gemmellovské Rigantské ságy. Ale je v tom zbytečně moc opakujících se popisů ( mnohdy až expresivního líčení ) a informaci a je to psané jazykem na můj vkus až přespříliš vzletným. Příběh jednoduchý, ale dá se říct epický. Solidní základ. Tohle chce ještě doladit a jednou z toho ta gemmellovka třeba bude.
Stránku po stránce jsem objevovala duši toho malýho cynickýho hajzlíka a přistihla se, že mu fandím čím dál víc. Pravda, mohlo by mu být krapet víc let, ale časem jsem to vstřebala. Skvěle napsaný příběh, který si zaslouží, abych se začetla do druhého dílu.
Už ať si pohnou s těma korekturama u Chiméry, protože tohle bylo vážně skvělý. Akce, špioni, intriky, spiknutí, tajemství, utajení. No a samozřejmě, povídka bez lásky je jako klobása bez hořčice, takže i ta tam musela být. A s poslední větou mi spadla brada. A nutně potřebuju další díl. Tohle bude ještě hodně zajímavý.
jo, slušnej bizár to byl. Vlastně nevím, co jsem od tý knížky čekala. Marilyn Manson je přírodní úkaz, je někdo, kdo se naprosto vymyká jakékoli kontrole, někdo o kom se mluví,někdo kdo se kontrolovat nedá, a to je pro některý problém. Jako to ukazuje historie, když něco neznám nebo nechápu, tak mě to buď fascinuje nebo se toho bojím. Marylin Manson způsobuje obojí. Čekala jsem příběh génia s rozervanou duší? Jo, asi přesně tohle. Ale nějak jsem ho nenašla. Netvrdím, že je jen ubohá troska ovládaná drogami, ale mnohdy mě tato myšlenka napadla. Nicméně, ve slovech, které v knize říká je hluboká pravda, ale nelze jí použít na všechny a na všechno. Je také pravda, že v Americe je těch pokrytců asi nejvíc. Evropa (snad mimo Anglii ) tyhle věci až tak moc neprožívá. Nicméně je zde vidět, jak prostředí, v němž dítě a teenager vyrůstají, dalece ovlivňuje volby a růst osobnosti dál. Pak už se jen nabalují magoří kolem a kolotoč pokračuje. Takže po přečtení konstatuji, že jsem ráda za svůj "nudný, normální,pokrytecký" život účetní a že pro vyjádření svých myšlenek nepotřebuji hromady všelijakýho matroše. Já vlastně nemám potřebu cokoli sdělovat. Od toho jsou tu jiní, včetně Marylina Mansona, a to je dobře.
Kulhánek je prostě ...noo....ehmm....suchej.......a taky naprosto skvělej.
Nabralo to směr, který jsem nečekala. A možná je to tak dobře. Zavřela jsem knihu se smutkem a zároveň zvědavostí, co se z toho všeho špatného vyklube dobrého. Co bych ale ocenila je aspoň mapa se zobrazením toho, co viděli v té světelné šou. Páč jsem z té matematiky krapet mimo. EDIT: trochu mě mrzí ty hejty na Nastereu. Čtu tady hodně názorů, že Ilan dělá to a tamhleto a že to je špatně a že nevrká s kapitánem a že to je taky špatně. No já to beru prostě jako vývoj. Ne vždy se autor rozhodne jít stejnou cestou jak si přeje čtenář. A co se chování Ilan týče, to beru prostě jako její vývoj. Je to puberťák a jako holka v níž řádí hormony dělá věci, které dospělý nechápe. Kdo z nás neměl pocit, že v patnácti ví všechno a že mu patří svět, ale zároveň dokázal v ten samý moment pochybovat o tom jestli to všechno zvládne. Z mé strany jsem jen trochu (hodně) musela namáhat mozkové závity co se té matematiky týče. Prostě se u tohoto dílu muselo víc přemýšlet. Já osobně jsem hooodně zvědavá na další vývoj.
jestli to měla být opět jen růžová variace na první díl, tak ano. Fajn. Ale podle anotace jsem čekala něco trochu psychologičtějšího, dramatičtějšího. No, dostalo se mi opět jen nehynoucí lásky, objetí a slziček, cukrkandlu, že s ním vystačím do Vánoc. Ale asi to je fakt účel. Takže...." Jdi se vojet, VanRyane"
nechala jsem se nalákat na vysoké hodnocení. Příběh a magický svět je vymyšlený dobře. ALE........tím klady končí. Hlavní hrdinka je neskutečně otravná. V jednu chvíli se chová jak dvanáctileté děcko, aby na další stránce udělala rozhodnutí hodné stařešiny rodu. Kdyby autorka zkrátila ty neustále se opakující popisy jejích postraumatických schizofrenních stavů bylo by to daleko snesitelnější. Dvě třetiny knížky jen blije, fňuká a trtká a pak zase blije a fňuká ......a trtká. Takže po dvou dočtených dílech si odnáším jen kýble zvratků, dokonalou manikůru postav a trochu tělesných tekutin. Eštěže je tam Rhys, aspoň ten se chová trochu (!) normálně. Ostatní jsou divní autisti. Ano, je to psané pro jinou věkovou kategorii, než jsem já, ale nevím jestli je to pro ně výhra. Cpát do hlavní role takovou sebestřednou blbku.....pak nevím jestli je to pro pláč, zlost nebo smích. A mládí je taaak krásné a naivní.....
je to už dávno, co jsem četla tuhle knížku.......někdy v minulým století.......a byla to pecka. dokázala jsem u toho rozškubat kapesník (poctivej, látkovej)..........to byly také nervy jak sviňa. měla jsem vydání ve slovenštině a později jsem pro srovnání přečetla i český překlad, ale to už nebylo ono. no asi tím, že už jsem děj znala.
UF! Konec byl masakr teda. Tenhle díl byl nabitý. Trochu se mi přerovnaly postoje k jednotlivým postavám. Pinky je hustá, Fiona je kráva nebeská, Stafford je krysa (ale to byl asi furt), Aš-Ašád se mi začíná líbit no a Lucas? I když je to cynik a sobec nejde ho nemít rád a nefandit mu, aby našel to, co hledá i když neví co to je a nemá ponětí, co to způsobí. Tam ve Vesmíru už to začalo!
Tohle je první knížka z tohodle žánru, která ode mě vyfasuje plnej počet. Mám ráda hodně emocí a tohle byla přímo horská dráha. Mělo to i tajemný detektivní podtón jako bonus. Bylo to dobře napsaný, zábavný, divoký, napínavý. Akorát nechápu v čem to jako podle komentářů mělo být úchylný nebo zvrácený? Kvůli věkovému rozdílu ? Kvůli odvázanějšímu sexu ? Proč ?
No tvl, šukostráda jak cyp. Já chápu, že k tomuhle typu knih ten sex patří, ale tipuju, že z těch 300 stránek tak možná na padesáti neměla Chloe něco ve vagíně. Ani jsem to nedočetla, i když je mi jasný, že se prošoustali k velké lásce.
grrrr!!! Jsem frustrovaná a prskám. Jak může někdo na 424 stranách toho říct tolik a přitom neříct nic? Dočkala jsem se nějakých pokroků v odhalení tajemství, ale hromadu věcí se zase zamotalo. Lukase jsem měla chuť proplesknout, Aš-šáda jsem zatím nebyla schopna zhodnotit, Sloňáky má člověk chuť zaškrtit a Gerdánci jsou taky mrchy. U tohodle dílu jsem normálně regulérně nahlas nadávala. Ale kruci, žene mě to dál, protože chci znát Osud, Smysl, Pravdu.
Snažila jsem se, fakt jo! Ale tohle bylo plný politické agitky, šílených fyzikálních teorii, matematických rovnic a abstraktního vesmíru, že z toho bylo utrpení. Nápad by nebyl až tak úplně marný, ale přes všelijaké ty složité a mnohdy nesrozumitelné vědecké teorie to bylo psáno velmi dětinsky a černobíle. K žádné postavě jsem nebyla schopna si utvořit nějaký vztah. Byly mi prostě uplně lhostejné. A to by neměly, pokud mě má kniha zaujmout. A dala bych půlku království za Tondu, Pepíka nebo Mařenku, ale tak když to psal Číňan, musela jsem bohužel přetrpět ty šílený jména, který mi splývaly v jedno. Tímto opouštím svět tří sluncí.