Sabča92 komentáře u knih
Má další kniha od mé oblíbené autorky má opět velmi silné téma. Tato kniha je prohnilá od začátku až do konce. Tolik temnoty, bolesti, bezpráví, že vás bude srdce a duše bolet ještě pěkně dlouho.
Les v domě mi zlomila srdce a duši vedví. Zhruba od poloviny knihy jsem skoro nonstop brečela. Když jsem dočetla poslední slova, slzy mi tekly proudem. Ihned jsem musela vzít do náruče svého syna, a kdybych mohla, vzala bych do náruče všechny děti. To, co si dětská duše na stránkách Lesu v domě prožila, to by si nemělo prožít žádné dítě, nikdy.
Les v domě je rozhodně nejdepresivnější příběh od autorky, a společně s Vranami se mi zapsal do srdce, jelikož tyto dvě knihy ve mně vyvolávají naprosto stejné zoufalství a pocit stažených rukou, kdy mám neustále potřebu něco udělat, zasáhnout. Ale jsem bezmocná. Zároveň musím ale podotknout, že kniha není opravdu pro slabé povahy. Dnes po dočtení opravdu nevím, jak budu spát. Stále mám husí kůži a pláču. Tato kniha ve vás nenechá ani ždibec naděje. Vlastně nic nedopadne dobře.
Jak začít hodnotit knihu, kterou snad všichni vychvalují do nebes? Je to příběh utkaný z nití naší historie, příze bolesti historických událostí a zároveň vyprávěný od srdce. Šikmý kostel je povinná četba, která se vám zaryje hluboko do srdce.
Kniha je rozdělena na čtyři tzv. díly kde vypravěč přibližuje osudy dané postavy. Kouzlo Šikmého kostela rozhodně spočívá v jeho síle lidskosti. Hrdinové knihy to neměli lehké, do jejich života zasahovala doba, možnosti ale i jejich samotné rozhodnutí. Životy našich předků nebyly snadné. A osudy obyvatel Karviné to neměli o nic lehčí, ba právě naopak. Historické mezníky, popisy dávných zvyklostí a politika oné doby mě nesmírně vtáhla do děje, a já sama měla dojem, že žiji s hrdiny příběhu. Postavy v knize nejsou ploché, naopak. Ukazují svou tvář ze všech úhlů a je jen a pouze na čtenáři, aby si vybral. Já sama jsem si u knihy mockrát pobrečela a bylo mi úzko.
Já jsem tak trochu čekala, že mě Knihonoš mile překvapí. Ovšem ač jsem očekávala pod obálkou cokoliv, to co jsem dostala překonalo veškeré mé očekávání. Knihonoš je ve své podstatě vskutku prostý příběh o lásce ke knihám. Carl knihy miluje a vyzná se v nich natolik, že aniž by mu kdokoliv řekl jakou knihu potřebuje, on to sám pozná. Zákazníci Carla jsou různí lidé, kteří mají své vlastní problémy. Carl se s nimi nestýká mimo roznášku knih, přesto ví, co je trápí. Knihonoš není dlouhá ani náročná kniha. Naopak, její čtení vás mile pohladí po duši. Carl je velmi moudrý muž, který v knize poznamená spoustu krásných myšlenek. Je to důležitá kniha o přátelství, dobrotě a laskavosti.Má přesah, který pochopíte jakmile knihu otevřete. Tato poetická kniha o knihách, jejích postavách a knihomolech, jejíž kouzlo pochopíte až po přečtení. Nedokáži vám slovy vyjádřit, jak je tato kniha krásná, to si prostě musíte přečíst sami.
Vrány jsou psychologickou novelou s temnou atmosférou, která ve vás zanechá mnoho pocitů. Dvořáková zde rozehrává příběh hysterické matky, podivínského otce, lehce divoké ale hlavně umělecky nadané Báry. Poslední hlavní postavou zde zůstává charakter Katky, sestry Báry, té hodné holčičky, která je ve skutečnosti povrchní a čtenáři na ni rozhodně brzy zapomenout.
Osobně musím říct, že jsem ráda za tento kratší rozsah, protože s rostoucím objemem by byl výsledek naprosto devastující. I nyní, několik hodin po dočtení knihy mám šílený pocit bezmoci a smutku. Srdce mám rozedrané na kousky a na duši splín.
Kniha je vyprávěna dvěma úhly pohledů - matky a Báry. Právě díky tomuto skvělému střídavému vyprávění máme možnost vidět příběh z obou stran. Závěr mě naprosto zdevastoval, ale musím se přiznat, že jsem něco podobného čekala od samého začátku.
Na knihu mě před lety upozornila moje maminka, která ji četla a moc se jí líbila. Říkali mi Leni je velmi úspěšná kniha jak u nás, tak v zahraničí, kde sklidila celou řadu ocenění. Téma únosu a poněmčování je velmi silné téma, které jsem v knihách doposud asi neobjevila. Leni je desetiletá holčička, která přišla o tatínka ve válce. Žije v Německu s matkou, bratrem a babičkou a všímá si toho, že není ve své rodině zrovna miláček. Nejprve nechápe proč, ale velmi záhy začne pojímat podezření, že možná nežije se svou skutečnou rodinou. Odhalování těžkého tajemství pro malou holčičku není vůbec snadné. Pro mě je velmi ojediněle zpracované téma knihy, a hlavně určení pro děti. Je to velmi těžký námět a o to víc mi přijde zajímavé, že se autorka nebála dílo zpracovat pro děti. Existuje také pokračování. Závěr knihy mi způsobil husí kůži a rozhodně se jedná o knihu, kterou bychom si měli předávat z generace na generaci. Říkali mi Leni je přesně ta kniha, která vás v každém věku osloví jinak. Dětskýma očima objevíte první zákoutí válečných tragédií, starší čtenáři v ní najdou úzkost a hrůzu spojenou s krádežemi dětí. Zkrátka tato kniha je pro každého. Navíc je doplněna nádhernými ilustracemi, které celému příběhu dodávají tu pravou atmosféru.
Karel Jaromír Erben patří k významným českým autorům naší minulosti. Toto je opravdu nádherné a bezesporu také velmi luxusní vydání české klasiky o jejíž kresby se postarala Míla Fürstová. Důležitou úlohu v Kytici mají právě ženy, které sehrávají svou úlohu matky a milenky. A jejich protivníkem jsou lidské vlastnosti, jako je pýcha, chamtivost, strach nebo láska. Zároveň podstatou každé z básní je vina a trest a vše dokresluje strašidelná atmosféra. Každá z jednotlivých básní na mě působí jinak. Některé, jako například Polednice, Vodník nebo Svatební košile mě děsí. Zlatý kolovrat mi připomíná pohádku, ze které se také inspiroval. Před lety jsem se ve škole učila úvodní část Vodníka, Kytice nebo Svatební košile a ony verše si dodnes pamatuji. Erbenovo pojetí a užití jednotlivých slov je snadno zapamatovatelné. A na to, že jednotlivé příběhy mají opravdu krátký rozsah tak vás zasáhnou obrovsky. Národní poklad, co víc dodat.
Válečných příběhů je sice opravdu velké množství, ale jestli máte dát šanci nějaké další, pak jsou to rozhodně knihy od Natashy Lester. Autorčiny příběhy jsou lidské, emotivní a neodložitelné. Navíc se autorka zabývá rozsáhlým průzkumem různých problematik, které ve svých příbězích umísťuje. Skříň plná Diora není výjimkou, vypráví příběh tří žen, jejichž osud se propletl za války a je na ženě čtvrté, která žije v přítomnosti, aby to klubko tajemství rozmotala. Už jen samotný námět je za mě opravdu perfektní.
Skříň plná Diora obsahuje dvě hlavní dějové linky. Ačkoliv by se dalo říct, že už byla odkryta všechna možná válečná tajemství, je tomu opak. Stále jsou ukrytá tajemství a bolestné pravdy, které zůstávají ukryté v srdci. Natasha opět skvěle propletka historickou linku s módou. Navíc v této knize dala prostor i méně známé sestře slavného návrháře Diora, Catherine, která si prošla za války opravdu těžkým obdobím.
Co dodat, kniha Skříň plná Diora si mě získala, byla jsem velmi zvědavá, jak to s hrdiny dopadne a celé rozuzlení mě bolelo. U této knihy budete potřebovat zásobu kapesníčků. Ovšem kromě historické linky, módního koření tu nechybí také milostná linka.
Pokud máte rádi historické romány a příběhy s tématikou Druhé světové války tak si tuto knihu nesmíte nechat ujít. Doporučuji jak Skříň tak i autorčinu předchozí knihu Pařížskou švadlenu.
Hana Marie Körnerová je česká spisovatelka, která napsala celou řadu romantik patřící do červené knihovny, ale také napsala několik románů ve kterých nehraje láska hlavní roli.Hlas kukačky jsem poslouchala jako audioknihu v podání perfektní Dany Černé. Kniha není příliš dlouhá, máte ji za osm hodin poslechnutou, jelikož nedosahuje ani délky 300 stran.
Příběh čtyř žen z jedné rodiny mě naprosto pohltil. I když jsem četla anotaci této knihy, nijak jsem nad tím co od knihy mohu dostat nepřemýšlela. Netušila jsem, jak mnohovrstevnatý příběh přede mnou leží. Hlas kukačky je příběh o silné podstatě ženství. O mateřství a mateřské lásce, o odvaze, o slabosti, o bolesti a o nešťastných dobách minulého století.
Možná je to tím, že jsem sama matka, sestra i dcera, ale naprosto jsem se do postav vžila. V první části mi přišla nesmírně zajímavá postava Edity, ale postupně jsem o ni přestala mít zájem. Za to jsem si zamilovala postavu Irmy, se kterou se život naprosto nemazlil, vlastně jí rozdal děsivé karty. Pláču při pomyšlení, co si pro ni osud připravil. Irma byla ještě dítě když se stala matkou a musela se bez lásky vdát. Přesto se nestala nijak zahořklou nebo zatrpklou ženou, ba naopak. S pokorou přijala svůj úděl a naopak ještě ze své dobroty dokázala rozdávat a starat se o druhé. Své srdce darovala svým dcerám, které naprosto milovala.
Hlas kukačky je silný příběh jehož námět se zakládá na skutečných událostech. Jsem šokovaná, zlomená, okouzlená tím, jak moc mě příběh zasáhl. Pokud máte rádi současnou prózu českých autorů, pak je Hlas kukačky pro vás ta pravá volba.
Dokonalý zločin začíná nesmírně poutavě, okamžitě jsem byla vtažena do děje a byla zvědavá, co bude dál. Tato série má totiž celou řadu předností. Odehrává se ve Skotsku, má skvělé hlavní představitele mezi kterými se buduje vztah. A jednotlivé případy nejsou vůbec snadné. Luc Callanach je skvělý vyšetřovatel, který má své mouchy, je sexy a do toho je to policista. V tomto díle se dost řeší jeho minulost, která má později vliv na to, že samotné případy nakonec neřeší. Ale nebojte, Luc se v ději stále objevuje, i když nemá co dočinění s vyšetřováním. Také se nemusíte bát, že byste museli číst sérii popořadě. Je to lepší, kvůli osobním linkám jednotlivých postav, ale myslím si, že se dají číst krásně i jednotlivě. Mezi Lucem a Avou to jiskří, a v této knize se dost prohloubí jejich vztah, což mnoha lidem leze na nervy. Mně osobně to nevadilo. Ale musíte počítat s tím, že se nejedná jen o čistou a docela brutální detektivku, i když samotné vraždy a jednání vraha bylo hodně nechutné a surové.
Kromě kapitol ve kterých sledujeme vyšetřovatele nechybí ani kapitoly z pohledu vraha, kdy ale neodkryje svou identitu. Musím se přiznat, že jsem ani jednu identitu nerozluštila, i když se mohla nabízet. Tento pocit tajemna je pro mě důkazem, že se jedná o skvělou knihu a já již podruhé v řadě musím říct, že se mě kniha bavila a užila jsem si ji. Nemůžu se dočkat dalšího dílu!
Tohle byla opravdu výborná kniha. Dokázala ukázat lidi v jejich nečernobílé podstatě, reálnosti. Hlavní hrdina je zde chlapec Štěpán, který je tak hodný a laskavý, že kdybych mohla, moc ráda bych mu pomohla. Jeho osud není lehký. Kniha je vyprávěna ze dvou úhlů pohledů, z pohledu Štěpána a jeho maminky Elen. Maminka, otec, dědeček a Štěpán, to jsou hlavní hrdinové této knihy, která mě opravdu dostala. Nejen, že jsem knihu nedokázala odložit, s příběhem jsem žila při čtení i po něm. Zajímalo by mě, jak to bylo dál.
Za svůj život jsem viděla hororů, co by se na prstech jedné ruky dalo spočítat. V knihách tuto tematiku nevyhledávám, protože se nerada bojím. Odbočka v lesích je druhým mrazivým knižním počinem české autorky Kateřiny Karolové. Jedná se o mysteriózní thriller který spadá až do hororu. Rozhodně se u knihy budete bát otáčet stránky, a její hrdinové vám to nijak neusnadní. Kniha je neuvěřitelně čtivá a díky krátkým kapitolám vám jednotlivé stránky budou utíkat pod rukama. Zpočátku se můžete ztrácet v množství postav, ale po pár stranách už přesně víte kdo je kdo. Celé to má neuvěřitelně tajemnou atmosféru. Odbočka v lesích začíná pomalu, ovšem stejně, jako začne zapadat slunce, i jejich příběh dostane temný nádech. Pocítíte spolu s hrdiny strach, budete se jim snažit promluvit do duše, aby se prostě nerozdělovali, ale oni samozřejmě neposlechnou. Postavy vám za to polezou na nervy, ale zároveň se o ně budete bát. Autorka knihy Kateřina Karolová nemá ráda v příbězích hektolitry krve, což ani já nevyhledávám. Proto jsem z knihy nadšená, ovšem zároveň vyděšená. Tuto knihu rozhodně nesmíte minout, stojí za to.
Unikátní autobiografická kniha, kterou napsal sám Mistr. Hudební ikona české ale i světové popmusic to neměl od dětství snadné. Karel o své biografii uvažoval řadu let, ale opravdovým iniciátorem se stal krutý verdikt v roce 2015, kdy mu diagnostikovali neléčitelnou nemoc. Má cesta za štěstím je dojemnou biografií, při jejímž čtení máte pocit, že slyšíte samotného Karla, jak vám svůj život vypráví. Stylizace textu není žádný odborný text, nýbrž se jedná o zcela přirozenou češtinu bez odborných termínů v takřka beletristickém pojetí. Zkrátka tak, aby se lidem kteréhokoliv věku dobře četla. Při čtení jsem měla několikrát slzy na krajíčku. Čím více stran obrátíte, tím více budete Karla znát.
Karel to neměl lehké a jeho cesta za štěstím nebyla zdaleka snadná a přímočará. O tom dobře svědčí i rozsah biografie, která čítá na 700 stran. Ačkoliv je v knize kolem 1 800 fotografií, tak se nemusíte bát toho, že by bylo textu nějak pomálu.
Má cesta za štěstím je autobiografickým počinem nejúspěšnější české hudební ikony. Vzpomínky jsou subjektivní, takže již nyní můžete narazit na internetu na zpochybňování věrohodnosti některých pasáží. Takhle si to pamatoval Božský Kája a takhle o tom vypráví.
Druhý díl začíná přesně tam, kde jsme hrdiny v prvním díle zanechaly. Jsou knihy, které vás zasáhnou, rozdrtí, poznamenají, takovou sérií je přesně Šikmý kostel.Kniha ukazuje prostý život lidí z dob meziválečných a zasažených Druhou světovou válkou. A i když v době mezi válkami byl mír, mezi lidmi se stále zbrojilo. Lidé vedli v podstatě občanské války před První světovou válkou ale i po ní. Jen chvíli byli nepřátelé Češi, pak zase Němci nebo Poláci. Tohle jsou zkrátka historicky pravdivé informace, o kterých se nikde nemluví. Dodnes si ale lidé nesou na bedrech těžké časy minulosti a stále to není. Karin umí psát naprosto návykově, její stylizace je čtivá a bohatá.
Každý díl vypráví o trošku jiné době. Doba v první knize byla o dost jinačí, než v té druhé. Lidé měli o dost větší předsudky a řídily se většími pravidly. I přesto jsou ty postavy stejné, prosté a lidské. Karin totiž píše reálné postavy, které sice nejsou inspirovány skutečnými životy, ale za to se v nich mnoho postav skutečně najde.
Smrtka bylo mé druhé setkání s autorem a rozhodně ne poslední! Tohle bylo vážně skvěle vymyšlené a ještě líp napsané! Od knihy jsem se nemohla odtrhnout a netrpěli jsem očekávala co se bude dít dál. Nesmírně mě to bavilo. Neal vymyslel naprosto výjimečný a vlastní svět, který mě děsil ale zároveň nesmírně zajímal.
Hlavní hrdiny jsem si oblíbila a vztah mezi nimi byl jen třešničkou na dortu. Nikde žádná přehnaná lovestory. Opravdu mě to bavilo a nemůžu se dočkat druhého dílu. Tohle doporučuji všemi deseti!!!
Sama proti všem není nijak náročný thriller, ve skutečnosti se jedná o knihu, kterou velmi rychle přečtete. V jaké bublině jsem žila, že jsem se ke knize od Briana Freemana dostala až nyní? Sama proti všem je naprosto geniální thriller, který mě stále překvapoval. Po dlouhé době se mi stalo, že jsem zcela neodhalila celou zápletku a na konci mi lezly oči z důlků, jak to bylo skvěle promyšlené. Na knize rozhodně musím vyzdvihnout silnou hlavní hrdinku, která je velmi odvážná a bojovná. Kniha plná napětí a nechybí i akční scény. Druhým pilířem úspěchu této knihy je bezesporu zápletka příběhu, která není typickou, není tu žádná mrtvola, žádné tyranické manželství nebo tajemství u sousedů. Tu vlastně nevíte nic, jen to, že se můžete spolehnout jen a pouze sami na sebe.
Závěr se autorovi povedl na jedničku s hvězdičkou. Celé finální rozuzlení se samotným závěrem bylo skvělé od nápadu přes realizaci až k samotnému zobrazení. Nic nebylo utahané ani příliš zrychlené. Nemám absolutně co vytknout a vám knihu obrovsky doporučuji.
Smrt na Nilu je patnáctým příběhem o Hercule Poirotovi a zároveň mou třetí přečtenou knihou. Jedná se o velmi zapeklitý příběh plný vášně. Čím dál více propadám kouzlu této autorky a chápu její světovou chválu. Agatha zbytečně neplýtvá slovy, nezabývá se úplně zcela zdlouhavým popisem, ale ani nejde hned na věc. Musím se přiznat, že jsem od začátku uhodla, kdo byl oním vrahem i v podstatě proč. Při čtení jsem ale pořád doufala, že tomu tak není. TNaštěstí mě ale i tak autorka dokázala překvapit a zamíchat kartami.
Není pochyb o tom, že detektivky Agathy Christie jsou nadčasové. Čím to? Jednoduše proto, že Agatha píše postavy promyšlené do nejmenších detailů. Samotné zápletky jsou také skvěle promyšlené a nijak příliš komplikované, zkrátka reálné.
Hájíčkovi se podařilo skvěle vykreslit ženskou duši s jejími každodenními starostmi stejně jako s obavami o budoucnost. Právě toto jsou její největší klady. Kniha s romantickou zápletkou je rozdělena na dvanáct kapitol, kdy se každá kapitola zaměřuje na události jednoho daného měsíce roku 2018. Plachetnice na vinětách začíná kapitolou z října a vzápětí se vracíme do ledna a zjišťujeme, co se před deseti měsíci vlastně přihodilo. Kromě romantické linky se děj prolíná vzpomínkami Mariina otce na poválečný čas. Těchto vsuvek bylo v knize buď sakra málo, a nebo jich bylo nadbytek. Dalším silným tématem v knize je proměnlivost lidských vztahů. Jsme svědky toho, jak se lidé na základě prostředí, ve kterém žijí, dokáží změnit.
Celý text je psaný odlehčeně, ovšem i tak skrývá silné momenty. Chápu, proč tolik lidí pěje ódy na Hájíčka a já sama jsem si sice z této knihy na zadek nesedla, ale přesto mi to nevzalo vítr z plachet a do dalších jeho knih se s radostí pustím.
Kniha se nese v duchu Austenovských knih, což na sebe ukazuje nejen doba, ve které se děj odvíjí (viktoriánská Anglie) a samozřejmě to, že maminka hlavní hrdinky je posedlá tím, aby své dceři zajistila vhodného manžílka. Několik lidí chtělo méně stran, ale za mě by jich mohlo být i jednou tolik. Autorka mě polapila do sítě a já se nadšeně nechala unášet na vlnách příběhu. Kroniky prachu nemají nijak složitý děj. Z anotace se dá dobře uhádnout, o čem celá kniha je, proto rozumím, že ne všichni si ji mohou zamilovat. Já si celý příběh naprosto užívala. Myslím, že neznám lepší knihu, která by se snažila získat srdce knihomolovi. Neboť sama hrdinka je jako většina z nás. Dívka s hlavou v knihách, zasněná ve svých příbězích, a kterou děsí okamžik, kdy nebude mít co číst. Animant je skvěle napsaná hrdinka, která roste s každou další stranou. Vztah Animant k Thomasovi je jako na váhách. Není tu láska na první pohled, naopak. Od prvních okamžiků se nenávidí. A jejich vztah se různě mění a prohlubuje.
V Kronikách je spousta krásných myšlenek. Autorka se snažila psát květnatým jazykem, což mi lebedilo. Kniha je krásně romantická, kouzelná a plná knih. Pokud čekáte nějakou magii, tak tu najedete pouze tu, která je přítomna i na našem světě. Lásku, pocit výjimečnosti a štěstí. Závěr je oproti ostatnímu ději v knize lehce zrychlený, ale myslím si, že to ničemu neškodí. Kroniky prachu jsem jistě nečetla naposledy a ze srdce vám je mohu jedině doporučit.
Od Markéty Lukáškové jsem před lety četla její knihu InTiMně, která mě příliš nenadchla. Je pravda, že jsem si pro seznámení s tvorbou autorky nevybrala zrovna nejlepší knihu.
Odvaha je historický a společenský román, který mě nadchl. Odehrává se krátce po skončení 2.světové války a poukazuje na těžkost doby, kdy Židé stále neměli své místo pod sluncem. Společnost k nim nebyla ani po všech těch utrpeních nejrůžovější, své zažívá právě Židovka Ada, která žije jen se svou nemocnou maminkou.
Odvaha v sobě skrývá dva příběhy Ady závislé od toho, pro co se dívka rozhodne. Její volba není jednoduchá a opravdu není v tomto případě správná jen jedna volba. Proto jsou její životní osudy nesmírně zajímavé.
Mně osobně snad jako většinu bavil první příběh, který obsahoval lehkou detektivní zápletku. Líbilo se mi vykreslení společnosti, kdy se Ada dostala do jiné společenské vrstvy.Adin životní příběh totiž není žádný procházka růžovou zahradou. Ať se její kroky vydají na jednu, či druhou stranu, bude ji čekat trnitá cesta.
Markéta Lukášková se pustila do skvělého tématu, o kterém se ve společnosti příliš nemluví. Její výstup z komfortní zóny vyšel na jedničku, a já doufám, že se Markéta bude společenským a historickým námětům věnovat i nadále. Odvahu doporučuji fanouškům Aleny Mornštajnové nebo i Karin Lednické
K sérii Inspector Luc Callanach jsem se dostala před pár lety s jejím čtvrtým dílem Dokonalé ticho, které jsem hodnotila plným počtem hvězd. Když jsem narazila na audioknihu načtenou Janem Šťastným, okamžitě jsem věděla, že nastal ten správný čas pro dohnání tohoto velkého restu. Dokonalé stopy je opravdu skvělým začátkem série ze kterého jsem nadšená. Autorka má sice skvěle vymyšlené charaktery postav, ale přesto se nejvíce zabývá danými případy. V jedné knize se vždy zabývá dvěma případy, ale nemusíte se bát, že byste se v ději nějak ztráceli. Naopak.Případ ztracených, respektive odložených novorozeňátek, které končí jejich posledním výdechem mě velmi zasáhl. Druhý případ, který se v knize současně řeší je případ zavražděných žen. Vrah je opravdu mimořádně vyšinutý, a čtenář má možnost nahlédnout do jeho zvrácené mysli. A to je opravdu silné kafe.
Co je na této sérii tak skvělé? Vyšetřovatelé nejsou žádní superhrdinové, dělají chyby a ač jsou zkušení, některým věcem nedokáží zabránit. Mezi Avou a Lucem je znát nepatrná chemie, ale zcela přirozená a nijak nucená. A k tomu nemůžu opomenout skvělé prostředí Edinburghu, kam se doufám také jednou podívám. Knihu jsem vyposlechla jako audioknihu namluvenou výborným Janem Šťastným. Ten skvěle zvládl hrubé a sprosté dialogy, stejně jako opilecké výstupy.
Dokonalé stopy potažmo celou sérii vám mohu jedině doporučit. Je trošku drsnější, některé kruté praktiky vrahů a delikventů vám naženou husí kůži, ale rozhodně stojí za přečtení. Navíc skvělá vyšetřovací dvojice, prostředí Edinburgu.