sakro
komentáře u knih
Hana
Alena Mornštajnová
V literatuře se občas stane, že se jako čtenář setkám se skutečně silným příběhem, který však nakonec autorovi proteče mezi prsty a svým způsobem ho pohřbí. O příběhu, který jsem se chystal číst jsem už něco z anoncí a recenzí věděl, takže jsem napjatě čekal, jak se s tématem vyrovná paní Mornštajnová. V jejím podání mě však příběh ohromil, okouzlil, pohltil a nešťastný jsem byl pouze od okamžiku, kdy jsem zjistil, že počet stran do konce románu rychle ubývá a že se s postavami budu nucen rozloučit. Mnoha skvělých hodnocení se knize dostalo už od spousty recenzentů přede mnou, takže bych v konečném důsledku jen a jen opisoval. Pro mě tedy jednoznačně nejlepší kniha za poslední léta. S opravdu čistým svědomím doporučuji každému k přečtení a určitě se k ní ještě vrátím. Nakonec mi nezbývá než říct: paní Mornštajnová, děkuji.
Saturnin
Zdeněk Jirotka
Česká klasika ze všech největší, takže vůbec nevím, co napsat. Už nikdy nemůžu být v hodnocení originální. Tahle kniha je jednoduše skvost, ke kterému se stále a stále vracím. Ne že bych ji celou opakovaně četl. Jen si ji prostě zcela náhodně otevřu a přečtu pár stran. Vždy mě uklidní a rozveselí. Totéž doporučuji každému: budete-li mít jakýkoliv splín, uchopte tuto knihu, namátkou otevřete a čtěte. Pokud vám to nepomůže, je s vámi něco špatně.
Slepá mapa
Alena Mornštajnová
Nádherná kniha o lidském životě. O obyčejném lidském životě prožívaném v časech dobrých, horších i strašných. O životě, za který později obyčejně člověka odsoudí ti, kteří danou dobu neprožili, případně ji strávili na jiné straně barikády a tudíž by měli přinejmenším mlčet. I když je to smutné a nespravedlivé, tak to prostě vždy bylo, je a bude. Proto jsem vždy velmi rád, když ty doby někdo připomíná a snaží se je čtenáři předkládat bez předsudků a bez soudů. A právě toto paní Mornštajnová umí, ať už sáhnete po kterékoliv její knize. Pokud bych měl ukázat na něco, co mi právě na této knize vadí, pak je to anonymita prostředí. V románu Hana jsem si mohl představovat jednotlivé části skutečného města, ulice a konkrétní domy a tím to pro mě bylo všechno mnohem uvěřitelnější. Chápu, že už v názvu Slepá mapa je předesláno, že se stejný příběh mohl odehrát kdekoliv v Čechách nebo na Moravě, ale přece jen ….. V žádném případě to však neberte jako výtku, jde čistě o můj subjektivní pocit. Že knihu doporučuji k přečtení všem snad nemusím zdůrazňovat.
Tiché roky
Alena Mornštajnová
Život je nespravedlivý :-). Zatímco paní Mornštajnová předkládá svým čtenářům další a další naprosto skvělé romány, já jen velmi těžce hledám k hodnocení jejích příběhů nové superlativy tak, abych nebyl nucen stále se opakovat. I Tiché roky je totiž bezesporu nutno hodnotit jako úžasnou knihu, která ve čtenáři zcela jistě zanechá nesmazatelnou stropu. A to i přesto, že se jedná v podstatě o úplně jednoduchý příběh jedné úplně obyčejné rodiny. Podobný by asi ve svém okolí našel mnohý z nás, ale uvést ho tak skvělým způsobem do literární podoby, to je malý zázrak. Proto musím nakonec i sám sobě přiznat, že jsem sobec, protože vím, že paní Mornštajnová v současné době poskytuje svůj talent svým i ostatním dětem ve formě pohádkových příběhů a bude tedy asi nějakou dobu trvat, než se my, dospělí, dočkáme něčeho nového.
Myšlenky za volantem
Marek Eben
Skvělé postřehy o životě a o relativně velkých věcech, ale i maličkostech, které nás obklopují. Některé nám život zpříjemňují, některé slušně řečeno znepříjemňují. Fejetonky, které pohladí duši a zároveň nutí k zamyšlení. Laskavý a inteligentní humor Marka Ebena a jeho nádherná čeština nemůže neokouzlit snad žádného čtenáře. Vřele doporučuji. Máte-li jakékolv chmury, sáhněte po této knize a nemůžete udělat chybu.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Nemohu hodnotit jinak, než jako nadčasové a geniální. Nezbylo by mi, než opakovat myšlenky těch. kteří komentovali knihu přede mnou. Je jasné, proč u nás toto dílo mohlo vyjít na začátku 50.let a pak až po revoluci. A je také jasné, proč byl Orwell pro komunisty jedním z nejvíce nenáviděných autorů. Přestože knihu napsal dlouho před Vítězným únorem, dokázal naprosto detailně a přesně popsat nástup a vývoj totalitního režimu. Tam už snad chyběly jen stranické známky (starší čtenáři ví, o čem mluvím). V povinné četbě středních škol by v žádném případě nemělo chybět. Ale doporučuji všem. A čas od času znovu přečíst, pro výstrahu a oživení paměti.
Žítkovské bohyně
Kateřina Tučková
O tématu Žítkovských bohyní z Kopanic jsem už leccos přečetl. Většinou to byly knihy a články opírající se spíše o konkrétní osoby a reálné osudy, ale zato byly méně čtivé než Žítkovké botyně Kateřiny Tučkové. Její kniha má vyvolat zdání autenticity a mnohdy jsem se přistihl, že ji čtu jako reálný příběh získaný z archívů. A možná právě proto mě tak oslovila a "chytila". Takhle nějak se v Bílých Karpatech na moravsko-slovenském pomezí opravdu žilo. Myslím si, že příběh osloví každého, kdo po knize sáhne. Určitě doporučuji.
Les v domě
Alena Mornštajnová
Skvěle napsaná kniha, koneckonců jsem u Aleny Mornštajnové ani nic jiného nečekal. Pravdou je, že rozuzlení se nabízelo už v průběhu děje, takže alespoň u mě se šokový závěr nekonal. Vůbec to však nevadí a na kvalitě to neubírá. Ponurost a strach se stává ještě zrůdnějším, když je předkládán očima dítěte. Určitě stojí za přečtení.
Sagittarius
Václav Křivanec
Proč není možnost udělit více hvězdiček? Přede mnou už je spouta skvělých hodnocení, spousta doporučení, takže mi připadá, že to moje už by bylo nošením dříví do lesa. Jednoznačně je to jedna z nejlepších detektivek, které jsem v poslední době přečetl. Navíc česká a ještě navrch ze Šumavy. Co více si přát. Milovníkům krimi, kteří tuto knihu ještě nějakým nedopatřením neobjevili, opravdu doporučuji.
Bílá Voda
Kateřina Tučková
Obdivuhodná kniha a nad prací autorky nelze než smeknout. A to i přesto, že mám za sebe pár drobných výhrad. Poměrně velký počet málo uvěřitelných náhod beru jako autorskou literární licenci nutnou k posouvání děje potřebným směrem. K uvěřitelnosti děje však ne vždy přispěly. Osobně mi vadila i spouta retrospektiv a hustota časových posunů. Občas jsem se musel kouknout kousek zpět, abych se dostal do potřebné reality. Ale věřím, že to je pouze můj problém. A nakonec závěr byl podle mne vzhledem k obsažnosti a preciznosti knihy moc zkratkovitý a urychlený. Nicméně i přes těchto pár postřehů nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami. A kdybych dostal otázku, zda knihu doporučím, musel bych určitě říct, že jak komu. Spustu čtenářů nadchne, o čemž svědčí i mnoho předchozích recenzí, ale jsou čtenáři, kteří by se přes ni asi neprokousali.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Pravdou je, že tahle knížka je pohlazením po duši. Jen mi trošičku uniká, kdo by měl být oslovenou cílovou skupinou. Pro děti opravdu není, na ně je moc filozofická a v podstatě složitá a nezáživná. Kdo žije svůj život v souladu s morálními zásadami, pro toho je vlastně zbytečná a kdo se prodírá svým životem jen pomocí ostrých loktů, pošlapáváním morálky, cti a slušnosti, ten se s touto knihou nikdy nepotká. Vize je tedy taková, že by ji měl mít v duši každý, ale v realitě je to, bohužel, utopická myšlenka.
Listopád
Alena Mornštajnová
Dalo by se říct, že je to JEN román. Ale kdo dnes s určitostí ví, jak křehrá byla v listopadu 1989 hranice, za kterou by se tento román mohl stát realitou. A kolik ještě dnes žije lidí, kteří se tehdy pokoušeli dělat vše možné, aby se ta hranice zbortila. Demokracie je hodně křehké zboží a musíme si ho chránit. Kniha Listopád k té ochraně určitě přispěla. A za to patří Aleně Mornštajnové dík.
Sophiina volba
William Styron
Sophiina volba je kniha, kterou přečtete a už na ni nikdy nezapomenete. A ať už vymyslím v rámci hodnocení cokoliv jiného, bude to zbytečné. Prostě ji mám v hlavě a často si na ni vzpomenu třeba i při nejméně očekávaných životních situacích. Jsem přesvědčen, že kdo je vnímavý, cítí to jako já. Kdo je povrchní, toho je mi líto. Doporučuji: čtěte a pamatujte !!!
Veselí
Radka Třeštíková
Četbu knih Radky Třeštíkové jsem díky hodně rozporuplným recenzím dlouho odkládal. Pak jsem si řekl, že názor si musím udělat sám a bůhví proč jsem sáhl právě po Veselí. Musím říct, že jsem byl překvapen. Kupodivu mile. Vrátil jsem se tedy zpět k recenzím této knihy a přiznávám, že připomínky a výtky některých recenzentů moc nechápu. Že tady všichni moraváci chlastají? Ano. Že je hlavní postava nezodpovědná a často se chová jako kráva? Ano. Že jsou některé příběhy málo uvěřitelné a přitažené za vlasy? I s tím souhlasím. Chtěl bych ale vědět co by psali, kdyby moraváci pocucávali jen čaj a limonádu, kdyby se Eliška chovala jen zodpovědně a podle zásad Guta-Jarkovského a kdyby prožívala jen běžné věci, které známe ze svých životů a které jsou v podstatě nudné a nezáživné. Vy byste si takovou knihu koupili? Já bych ji určitě považoval za vyhozené peníze a pak bych se teprve opřel do neúprosné kritiky sám. Ale to, co vytvořila paní Třeštíková, bylo dobře napsané a příjemně se to četlo. Našel jsem tam pasáže velmi zábavné stejně jako pasáže, které mě nutily k zamyšlení a evokovaly mi zážitky z mého vlastního života. Popsala prostě život takový jaký je, se vším, co k němu patří, ať se to někomu líbí nebo ne.
David Hecl: Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Jednoduše skvělá kniha. Kdo z nás, mužů, nechtěl být jako kluk pilotem? A jak je vidět, občas někomu se to i podaří. Čte se to úplně samo, i když nás kniha většinou přivádí do tvrdé reality a představa skvěle placeného a v pilotní uniformě vždy perfektně vypadajícího, bezstarostného a krásnými letuškami obklopeného hrdiny bere za své. Ale krása je možná právě v té realitě a v tom splnění dětského snu i za cenu obrovské dřiny, útrap a mnohých osobních obětí. Každý, kdo se o letectví alespoň trochu zajímá, by měl tuto knihu chápat jako povinnou četbu. A ten, kdo bere létání jako nutné zlo, nebo z něj má přímo strach, by ji také neměl minout. Jistě mu přinese mnoho poznatků, odpovědí na podvědomé otázky, ale určitě i uklidňujících informací.
V ráji šumavském
Karel Klostermann
Karla Klostermanna si netroufán hodnotit. Alespoň ne objektivně. Je to totiž právě on, kdo mě naučil milovat Šumavu. Skvělá je celá jeho tvorba, ale román V ráji šumavském patří k tomu NEJ... Při jeho popisu šumavské zimy mám nutkavou potřebu přehodit přes sebe deku, při popisu vichřice podvědomě hledám bezpečný koutek na ukrytí. Mnohým mým přátelům a známým, přestože jinak třeba čtou hodně, vadí jeho archaistická mluva. Já jsem ale přesvědčen, že i ta právě patří k té jeho geniální odlišnosti. Je to kniha, ke které se rád vracím opakovaně a věřím, že každý kdo jej objeví, další knihy už prostě musí. Doporučuji opravdu z celého srdce.
Jméno růže
Umberto Eco
Kniha pro čtení těžká, ale skvělá. Osobně se přiznám, že jsem ji vyhledal až po shlédnutí filmu, ale nelitoval jsem toho. Už před začátkem čtení jsem tedy byl v obraze o podstatě příběhu a směřování děje, kniha mi ten děj mnohem více rozvětvila a zbarvila. Faktem je, že jsem obracel stránky nejen vpřed, ale často i zpátky, abych se zorientoval v postavách. Párkrát jsem musel knihu na pár dní i odložit a zalistovat v něčem lehkém a oddychovém, abych mohl filozofické výklady v hlavě "zpracovat". Zato jsem ale objevil mnoho mi dosud neznámých poznatků z dějin křesťanství a historie náboženství. Přes všechna tato pozitiva bych si netroufal knihu doporučit, protože skutečně není pro každého.
Nebe nad Perninkem
Štěpán Javůrek
Pročítám si recenze a je zřejmé, že je Nebe nad Perninkem knihou velmi rozporuplnou. Čtenáři se pohybují v plném rozmezí hvězdičkové škály, tedy od chvály a nadšení, až po odsouzení, rozpaky a dokonce označení odpad. Pravdou je, že kniha určitě nemá ambice soutěžit o udělení Nobelovy ceny za literaturu. Ale přesto se osobně řadím k těm spokojeným recenzentům. Dokonce velmi spokojeným. Děj poměrně jednoduchý, ale určitě realistický, spád příběhu slušný, příjemný jazyk a velmi srdečně popisovaná krajina Krušných hor. Prostě příjemná kniha ve které se průběžně prolínají i málo příjemné dějové linky. Ale takový už je život.
Na cestě
Jack Kerouac
Na cestě je kniha špatně čitelná pro čtenáře a absolutně nesdělitelná komukoliv jinému formou recenze. Nedá se doporučit, protože je na jednu stranu nádherná svou volností, na druhou stranu plná v podstatě nesnesitelných individuí, s jejichž chováním se nemůžete ztotožnit. Nemá vlastně děj, má jen "feel" Ameriky. Musíte k ní dozrát. Zkuste přečíst pár desítek stran a pak mějte odvahu si říct, že je to buď vaše osudová kniha, nebo naopak kniha, která vám nemá co říct a o nic v životě nepřijdete, když když ji navždy odložíte. Ale věřte, že za ten pokus to stojí.
Hlubina
Jozef Karika
Ani já moc nechápu poměrně nízké hodnocení této knihy. Mi naopak připadá téměř geniální a myslím si, že kdyby byl Jozef Karika scénáristou Holywoodu, byl by už dávno za vodou. Já prostě jeho knihy miluju a tak jak si od jiných autorů koupím občas něco, od něj mám knihy naprosto všechny. Musím však říct, že je čtu zásadně v originální slovenské verzi. Kdysi jsem dvě koupil v českém překladu a i tak jsem si následně přečetl slovenský originál. Nedokážu vysvětlit důvod, ale ve slovenštině jsou ty knihy jaksi opravdovější. Věřím, že pokud po jeho knize sáhne čtenář náhodou a bez znalosti knih předešlých, může být rozčarován. Pokud však znáte všechno, počínaje Tmou, pochopíte jeho vývoj. Jednoduše obdivuji jeho fantazii. Hlubinu jsem právě dočetl a už budu netrpělivě sledovat autorovy webové stránky, abych zavčasu zachytil dolší novinku.