salamandrina komentáře u knih

Skvělá jízda, jedeme dál :)

21.06.2020

Super kniha. Skvělá prevence a podle mě pro mnohé nastavení zrcadla. Takovéhle populárně naučné knihy mám ráda, i když asi kloužou jen po poruchu. Nutí mě dost přemýšlet a krotit některé své běsy.

3 07.06.2020

Až na povídku z Budapešti, která mi nějak nesedla, tak hezké propojené povídky. Nic moc veselého, nic moc převratného, ale styl psaní pěkný

4 28.05.2020

Po Lese mytág to bylo trošku jiné čtení, náročnější, divnější. Spoustu věcí jsem asi nepochopila, symbolika, trošku psychoanalýzy, divné propojení světů a nepotřeba cokoliv vysvětlovat, ale vlastně mě to nevadilo. Jako kdybych četla nějaký prastarý mýtus, který mi je něčím známý a zároveň ho nejsem sto plně uchopit.

5 27.05.2020

Jsem fanoušek divných knih Murakamiho. Světů, kde se courají černé kočky v noci se dvěma měsíci, světů, kde v dálce podzemí cinkají divné zvonečky a lákají sestoupit do jiných krajin, světů podivného klidu a preciznosti. Když vyšla jeho kniha o běhání, přečetla jsem si pár recenzí, a řekla si, že to není nic pro mě. Že mě ale asi přitahovala nějak podvědomě je možný. Když jsem začala psát pod hlavičkou Na co myslím, když chodím, inspirovala jsem se jejím názvem. Na doporučení kamaráda, fanouška Murakamiho, jsem se konečně k téhle útlé “obyčejné” knize dostala a okouzleně jí přečetla na cestě tam a zpět vlakem. Není to převratná kniha, ale je mile krásná. Není jen o běhání, ale i o psaní, o síle nebo slabosti. Fakt moc pěkný. Běhat asi zase nezačnu, ostatně i Murakami píše, že každý si musí najít ten svůj pohyb a pro mě se běhání nikdy nepřeklenulo do vášně, ale psát a absorbovat ty obyčejný věci - to mám chuť tedy velikou.

2 18.05.2020

Poprvé jsem knihu odložila. První dvě povídky jsem četla v parku, nesoustředila se a přišly mi nudné. O knize jsem ale slyšela jen chvály a tak jsem tomu dala druhou šanci. A děsně mi to sedlo! Opakující se témata alkoholu, vztahů s matkou, samoty v zdánlivě obyčejných příbězích, detaily, drobnosti, lehce nenápadný humor. No já jsem z toho byla fakt nadšená! Úplně jsem měla pocit, že autorku znám, že mi to vypráví nějaká kamarádka. Hodně doporučuji.

6 09.05.2020

Další putování Rolanda k Temný věži za mnou. Úplně mě nechytla ta retrospektivní část, raději jsem na cestách s Jakem, Susannah a Eddiem. A Ouchem. Ježiš já chci psa jako Oucha! Ale byl to hezký útěk z reality.

1 06.05.2020

Audio kniha. Milé. Ale nedá se to poslouchat moc vkusé. Optimisticky zvučný hlas předčítajícího je někdy iritující :) nicméně jinak super a milý.

2 30.04.2020

Milej čtenáři, tuhle jízdu alkoholovou, portugalskou si užij stejně tak, jako já.

20.04.2020

Dobře. Dalo mi velkou práci oprostit se od toho křesťanského kontextu. Pokud to máte s tímto náboženstvím podobně jako já (tj. nemáte k němu moc kladný, resp. spíš žádný vztah) tak doporučuji vydržet a knihu přečíst tak jako tak. Dají se tam najít dobré myšlenky a názory. Jsou těžko pochopitelné, zkousnutelné. Souhlasím s autorem, který tam někde píše "máte pocit, že když tohle uděláte, budete si připadat jak emocionálně chladné dřevo" a přesně na tomhle bodu jsem já zatím skončila. V jisté panice, rozhořčení, co to po mě chce - vzdát se vztahů k lidem, nebrat je osobně, říkat někomu blízkému (i když jen vnitřně) - nezáleží mi na tobě. Proto tě mohu milovat. To je prostě na mě trošku moc. Ale netvrdím, že mě to nepřimělo se nad jistými věcmi zamyslet. Takže číst s rozvahou, přemýšlet si o tom, vnímat sám sebe, co dělám, jak to dělám, jak myslím o lidech... to je docela fajn meditace a cvičení. I když vás ty metody úplně oslovovat nemusí.

6 18.04.2020

Tohle bylo milý. Docela rychle jsem se naučila nepanikařit z těch všech jmen a spíš jsem tu knihu nechala plout jako nějaký obrazy. Humornou knihou bych to nenazvala, ale něžnou ano. Mám slabost pro tyhle krajiny, mám slabost pro divný patos, smutek, drobné detaily. Líbilo, i když do kolen mě to úplně nedostalo. Taková něžná kniha prostě.
(velký body za grafický zpracování)

4 18.04.2020

To je taková moje útěcha. Po kolikátý jsem četla? Už ani nevím. Ale pořád se u týhle knihy dojímám a směju.

Resp.doposlouchala jsem. Má první audio kniha. Moc jsem k nim vztah neměla, ale potřebovala jsem v rámci karantény a koronaviru vypnout a chvílemi mi číst prostě nešlo. A bylo to super. Připadala jsem si jak děcko, co poslouchá pohádky před spaním. Protože Les mytág je krásná pohádka, kde se protíná vše, co mám ráda: Anglie, legendy téhle země, střet normálního a mytického světa. Super.

7 13.04.2020

Nějak postrádám úplně pointu, to ale nemění nic na tom, že je to velmi dobře napsaný příběh. Velice přirozené, jemné, uvěřitelné obraty a obrazy.

1 12.04.2020

Asi na 225 strane jsem to vzdala. Hold to nesedne kazdymu a jsem rada, ze jsem se naucila knihy odkladat. Pro me straslive nezabavny, nectivy, postavy nesympaticky. Utrpeni.

je vždycky problém u takovýhle tématických antologií: že to může jednak působit šroubovaně a jednak že ne všechny styly sednou. Takže asi tak půl na půl: oblíbení spisovatelé nezklamali, ti, co jsem neznala, moc neoslovili. Pro Brňáky určitě ale daleko víc emotivnější čtení.

1 03.04.2020

Tak to byl majstrpís. Navždy budu mít tuhle knihu spojenou s koronavirusovou karanténou :D Přišlo mi to jako ideální (oddychová, dlouhá) kniha na tuhle dobu. A nezklamala. Četla jsem ji pomalu, bylo mi líto, jí dočíst, ale zároveň jsem jí hltala, smála se některým bizarnostem, občas se lekla, ale konstantně a hlavně žasla nad tím, jak King umí vypracovat tak složitý příběh s tolika postavami a detaily, aniž by se mu zbořil. Je to dokonalý.

8 31.03.2020

Tohle je prostě úžasný - kniha, která je dějově vlastně totálně špatná, která se ale strašně dobře čte. Zapomeňte na všechny ty přirovnání k Nestvůře z Essexu (podobný si jsou jen snad grafikou obálky), není to ani horor, ani historický román, není to mystery, není to magický realismus, není to milostný román a zároveň je to všechno dohromady. Jako kdyby se autorka neuměla rozhodnout a vydávala se tu na jednu cestu, tu na druhou. A to nejen, co se týká žánru, ale i co se týká postav. Dvě hlavní jsou ještě v pohodě, ale ty ostatní. Jako kdyby autorce bylo líto, že jsou jen vedlejší. Na poslední chvíli jim dává úplně zbytečně prostor, rozehrává nějaký nový román. A ta mořská panna, která je vlastně jen na posledních 50 stranách? To by to fakt nešlo bez ní? Takhle to opravdu vypadá, že tam je jen jako lákadlo na nějakou fantastiku...Leda! Že by to byl záměr, protože podobný klamavý princip je vlastně i v knize. Bohužel, to je ale prostě jen náhoda.
Ale co je na tom podivuhodný je to, že se ten příběh fakt děsně dobře čte. Autorka má smysl pro detail, popis a to mě prostě baví. Věřím ale, že spoustě lidem to musí na skoro 500 stranách iritovat. No suma sumárum, čekala jsem senzaci, ale dostala jsem podivnou směsici slov, která znějí dobře. Z hlavy to ale vyšumí velmi rychle.

2 16.03.2020

Zajímavá knížka. Poučná. Nebavil mě font toho písma a ani moc ta ilustrace (ale tak o tom to ani moc není) a klidně bych uvítala, kdyby to bylo podrobnější, ale i tak stojí za přečtení.

11.03.2020

Hodně zajímavá a inspirativní kniha. Leccos mi je tam proti srsti, asi úplně spirituálně laděná jako autor nejsem, ale jde o to si tyto věci formulovat pro sebe, svým vlastním jazykem, a pak to dává smysl. Funkční medicína mi dává smysl a je super, že někdo takhle popsal její principy, podle kterých se snažím poslední měsíce žít. V neposlední řadě je to dobrý zdroj na další odbornou literaturu.

5 07.03.2020