Šárka_D
komentáře u knih
Poklad pana Isakowitze
Danny Wattin
Líbilo se mi moc, historie jedné židovské rodiny vyprávěná spíš mimochodem na pozadí cesty do Polska. Mile mě překvapilo, že to bylo i dost vtipné.
Virtuos
Margriet de Moor
Jako joooo, je to psáno pěkným jazykem, i prostředí je celkově lákavé, jinak je ta knížka ale veskrze "prosouložená", při pátém popisu téhož už to začíná bejt celkem nuda...
Stříbrná zátoka
Jojo Moyes
Příjemná oddechovka, oproti Než jsem tě poznala sice bez většího přesahu, i tak ale pěkné čtení pro holky.
Noční vlak do Lisabonu
Pascal Mercier (p)
Kniha, u které si malebnost a pestrost jazyka vyloženě užíváte. Skvělé vykreslení příběhu jednoho člena portugalského odboje skrze vzpomínky a vyprávění jeho blízkých.
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Nejkrásnější podobenství o lásce, rozloučení, opuštění a návratu. Čteno znovu a znovu.
Noc v Lisabonu
Erich Maria Remarque (p)
Krásný dojemný příběh, pokaždé mě překvapí, jak čtívý Remarque je. Válka z trochu jiného pohledu...
Ulice Temných krámků
Patrick Modiano
Tíživá atmosféra okupované Francie, pomalé odhalování minulosti, čtivý jazyk. Výborná kniha.
Druhý život Marýny G.
Vladimíra Klimecká
Když jsem knihu četla, říkala jsem si, za co, proboha, ty ceny Knižního klubu dávají? Nechápu osmdesátiprocentní (!!!) hodnocení zde, dle mého názoru se autorka jen svezla na vlně zájmu o Žítkovské bohyně, které jsou tak o dva parníky jinde. Naprosto mě iritoval jednoduchý jazyk, který, aby se neřeklo, byl tu a tam obohacený o prvky nářečí, nepropracované postavy, jednoduché epizody bez nápadu... Málokdy knihu nedočtu, tuhle jsem nedala ani do půlky. Ne, ne.
Klimtův polibek
Boris Filan
I přes pomalejší tempo čtení (kniha je hodně lyrická) jsem čerstvě po zavření nadšená, autor nádherně popsal čistou zamilovanost mladého muže (ach, bude mě někdy někdo tak milovat? :)), ale i společenské poměry Bratislavy šedesátých let. Na konci mi puklo srdce společně s Adamovým. Budu věnovat větší pozornost slovenské literatuře, v Klimtově polibku se nezapře, že jsme byli dlouho jedna země, tak mi byla kniha blízká.
Otázka za deset
David Nicholls
Protože jsem povahou nostalgik toužící po časech, které nikdy nezažil, kniha mi sedla, příjemné čtení plné britského humoru, hudebních odkazů a komických situací. Ačkoliv strašný pako, hlavní hrdina je dost sympatický.
Esej o tragédii
Elizabeth LaBan
Přirovnání k Hledání Aljašky sedí jen z důvodu středoškolského prostředí, protože Esej o tragédii je několikanásobně lepší. Jak díky sympatičtějším postavám, tak pro absenci křečovité snahy o humor. Navíc má filosofickou nadstavbu a není jen provoplánovým příběhem pro mladistvé.
Kde se touláš, Bernadetto
Maria Semple
Bernadetto, jak já ti rozumim. A ne, že bych při čtení neměla trochu strach, že dopadnu jako ty (i když ty jsi arogantní a geniální, kdežto já jen arogantní). Humor mi sedl, slovní komiku a vypointované průpovídky můžu, maily městských paniček byly prostě bomba a Bernadetta je skvělá. Hvězdička navíc za obálku.
Papírová města
John Green
Takže podobně jako u Aljašky - americké středoškolské prostředí (nevim, proč to furt čtu, když to vlastně nemám ráda), protivná hlavní hrdinka (ale ne zase tak strašná, jako Aljaška), její mužský protějšek trouba na entou, kterej se sebou nechává zametat (autor opakovaně vzdává hold generaci mužů, vychovávaných ženami). Bohužel musím uznat, že i přesto čtivé a celkem zábavné...
Oceán na konci uličky
Neil Gaiman
S každou další přečtenou knihou miluju Gaimana víc a víc. Oceán opět nezklamal, jednoduchý, ale nesmírně čtivý příběh, uvěřitelná dětská optika, navíc je hodně příjemné, jak je to civilní, "malé", nemusí jít hned o záchranu světa, aby vznikla pěkná a zajímavá fantasy.
Obléknu si půlnoc
Terry Pratchett
Miluju, miluju sérii o Toničce! I přesto, a nebo právě proto, že je trošku jiná než ostatní zeměplošské kousky, a u posledního dílu to platí ještě víc. Hlavní rozdíl je v tom, že tahle knížka je vážnější, není to vlastně taková sranda, jako ostatní Zeměplochy, a není ani tak ztřeštěná. Oceňuju krásně popsanou osobnost dospívající holky, která to nemá lehký a vlastně někdy neví, co se sebou (i když by to nikdy nepřiznala). Jo, a tím koncem si u mě pan Pratchett hodně šplhnul, protože zbořil klišé o tom, jak mají vypadat happy endy (to ale naznačoval už ve Svobodnym národu). Podle mě nejlepší Zeměplocha.
Dívka, která spadla z nebe
Simon Mawer
Jestli jsou další Mawerovy knížky o tolik lepší než Dívka, která spadla z nebe (jak tu většina čtenářů píše), vážně se na ně těším, protože tahle se mi líbila moc. Jak tématem, tak zpracováním, autor je dobrý vypravěč, knížka měla spád a člověk se i něco dozvěděl.
Nonstop knihkupectví pana Penumbry
Robin Sloan
Moc hezké pohodové čtení, líbila se mi atmosféra i nápad - propojení digitálního světa i světa knih, taktéž pointa s nesmrtelností byla pěkná. Čtivě napsaný příběh, uvěřitelné postavy.
