Šárka_D komentáře u knih
Poslední dobou mám štěstí na dobré knihy (nebo si prostě jen pečlivěji vybírám). Příspěvek k dějinám radosti totiž patří k tomu nejlepšímu, co se mi v poslední době dostalo pod ruku. Autorka dokázala čtivě zpracovat velmi těžké téma. Jednotlivé epizody se pospojovaly v ucelený příběh, který popisuje odvěké křivdy (válečným polem je tělo slabšího), bolest, utrpení, ponížení, ale i lásku a blízkost. Hlavním postavám navíc nelze nefandit, i když je jejich počínání eticky diskutabilní.
Velmi dobré čtení, nápad stejný jako v Život za životem, zpracování ovšem lepší u Patnácti životů (druhá zmiňovaná kniha byla místy nudná kvůli častému opakování). Super pointa a překvapující závěr, hodně zajímavých myšlenek (například o přátelství/nepřátelství hlavní dvojice), čtivé.
Knížka nebyla špatná, autor používá svěží čtivý jazyk, někdy mi ovšem nebylo zcela jasné jednání hlavní postavy či jak přišla na určité vyšetřovací závěry. Městská mytologie řek, upírů a dalších postaviček ale velmi zajímavá, na další díl se těším :)
Krásný, tady nelze jinak, než pět z pěti. Příběh nutí k smíchu i k pláči, emotivní knížka se vším všudy. Pokud je vám na nic a máte depku, přečtěte si Oveho, umí pohladit po duši. Jo a taky mi připomíná mýho tátu :)
Od knížky jsem požadovala humor a toho se mi dostalo, tudíž jsem spokojená. Je pravda, že ke konci už byly vtípky trochu předvídatelné, na druhou stranu čistě humoristických knih moc není, za mě plný počet.
Parádní jízda mapuje britskou hudební scénu, pro mě je to především kniha o přátelství a síle hudby. Je vidět, že se autor měl kde inspirovat, jeho popisy fungování kapely a vztahů uvnitř jsou velmi uvěřitelné, to, jak se partě mladých lidí sláva přihodila spíše náhodou (jak už to tak obecně bývá) a co to s nimi udělalo, je popsáno čtivě, s emocemi a s příjemnou nostalgií, s níž se vzpomíná na mládí. Scéna s Patti Smith - strop. Must have čtenářů-muzikantů.
Souhlasím s Artiem. Místy vtipná kniha o odhodlání a touze po přežití, bohužel pro množství fyzických, chemických, matematických a kdovíjakých dalších vědeckých údajů pro mě absolutně nečtivá.
Páni, Pamuk je teda spisovatel. Po první dočtené knize od něj jsem zůstala v tichém úžasu :) Příběh není příliš košatý, to hlavní, o co jde, je psychologie postav, vykreslená přes jejich niterné úvahy a vzpomínky. Metin a Hasan pocházejí z jiných vrstev, a přitom jsou si v určitých rysech tak podobní: oba se snaží dokázat okolí svou hodnotu a oba jsou tragicky neschopní při komunikaci s dívkami. Faruk opakuje životní příběh svého otce a dědečka (se stejnou marností), Recep se nikdy nepostavil svému osudu (což autor odůvodňuje typickou tureckou povahou) a zapšklá a zlá Fatma si nepřipouští chyby ani na smrtelné posteli. Na pozadí pozorujeme politické tahanice v Turecku 80. let. Skvělé.
Předválečnej americkej jih muselo bejt pěkně drsný místo a Marion Sylder je rozhodně typ chlapa, kterýho chcete mít doma. Neskutečně jsem si užívala popisy nádherný krajiny, strohé dialogy a skvěle napsané postavy. Doslov Anny Dvořákové pro mě byl velmi přínosnou nadstavbou. Na knize není znát, že se jedná o autorovu prvotinu.
Z popisu zimní Moskvy mrazí a dýchá podivná nostalgie. Kniha má silnou atmosféru, krásné hořkosladké momenty a silný závěr.
Tohle nikdy neomrzí. Po nesčetném přečtení nyní poslouchám audioknihu, pěkně namluvenou Jiřím Lábusem. Nad popisem úžasných hostin ve Velké síni bohužel jen hladově hledím do prázdné ledničky :) Zpočátku mi vadilo, že Lábus čte jméno hlavního hrdiny "Hary", tedy ne "Hery", ale dá se na to zvyknout.
Jednoduchá pohádka, kterou ale hážou o level výš nádherné ilustrace.
Strašně ráda čtu knížky, které korespondují s aktuálním ročním obdobím, což se mi se Zimním evengeliem povedlo (s kníhou jsem prožila Vánoce i Nový rok). Od knihy jsem nic moc nečekala, ale byla jsem mile překvapená. Příběh je silný a čtivý, rozhodně doporučuji.
Na Zusakovi je krásně vidět, jak nesmírně se jako spisovatel za pár let vyvinul - od slabších Roků pod psa přes mnohem lepšího Posla po skvělou Zlodějku knih. Jeho styl je dost čtivý, přesto je v Poslovi ještě znát určitá naivita (závažné problémy lidí zvrátí jedna maličkost), zjednodušená řešení. Jinak příjemná kniha.
Přečteno za dva dny, plně chápu všeobecné nadšení z této knihy. Užila jsem si ji, i když spadá do pro mě nepříliš oblíbené kategorie Young Adult. Měla nápad, postupné odhalování příběhu nutilo číst dál a dál. Konec překvapil, slza ukápla.
Závažné téma, které je vtipně a čtivě zpracované. Líbí se mi, že ačkoliv je kniha autobiografická, hrdinka se nesnaží dělat se lepší, než je, popisuje i své přešlapy, hlouposti a špatné vlastnosti.
Norské dřevo jsem se pokoušela číst, ale zasekla jsem se někde za půlkou a dál jsem s knížkou nehnula. Po čase jsem si půjčila audioknihu, která mě naopak bavila hodně, přesto mám pochybnosti... Zarazilo mě, že jsou tam vynechané pasáže o sebevraždě Nagasavovy přítelkyně Hacumi a také pasáž o důvodu, proč byla Reiko v sanatoriu. Nejsem si jistá, jak moc se audioknihy oproti originálu zkracují, ale podle mě byly zrovna tohle dost zásadní části knihy, a vůbec nechápu, proč se vypustily...
Velmi dobrá a velmi čtivá kniha. Byla jsem nadšena perspektivou vyprávění, hlavní dětská hrdinka byla uvěřitelná a sympatická, kniha se dobře četla i v méně dějových pasážích. Skvěle zachycená atmosféra amerického jihu.
Ze začátku jsem byla nadšená, ale jak příběh postupoval, bohužel mě začalo splétání různých alternativních variant osudu trochu nudit. Nápad výbornej, zpracování pokulhává. Zkrácení by knize prospělo.
Objektivně jsou Körnerovy knihy super, realisticky popisují drsnou dobu, jen se mi nikdy nedaří vcítit do postav, což je docela škoda... Zdá se mi, že si od nich autor drží odstup, a i když čtu jeho příběhy ráda, trochu více vhledu do psychiky bych uvítala.