sarkafarka1900 komentáře u knih

(SPOILER) 95 % knihy na 5 hvězdiček, poutavě napsáno, a zároveň skoro vše konzistentně a logicky bezrozporně. Proto škoda, že holínky jsou nesmyslně velikosti 41, kterou by na sebe zřejmě nikdo z dotyčných nenavlékl. Přitom stačilo, aby to bylo 43 nebo 44, a může to být téměř kdokoli, zvlášť když je v textu zmíněno, že si lidé často pořizují větší čísla kvůli tlustým ponožkám apod. Také popis událostí a úvah (hlavně jedné osoby) souvisejících se šlápotou, kterou holínka zanechala, je nekonzistentní s tím, jak jsou jinak fakta a úvahy osob v knize popisovány. Pokud autorka nechtěla být explicitní, aby to neukázalo příliš jednoznačně na vraha, chtělo to přesto text v příslušných pasážích formulovat jinak.

5 04.02.2024

V některých bodech dobrý odhad budoucnosti. Na jednu stranu popis systému zcela odlidštěné predestinace realizované multiplikovaným genetickým inženýrstvím, na druhou stranu nadhození otázky, zda je to zcela neakceptovatelné, pokud se predestinované lidské bytosti cítí šťastné.... Na to je navázáno: je to akceptovatelné, pokud je to za cenu drogové závislosti (soma)? Do protikladu k odlidštěné společnosti je položena původní „současná / naše“ společnost, ale ani ta není v knize líčena jako „to pravé ořechové“. Řekl bych, že autor nakonec nevidí rozdíl (ve smyslu lepší/horší) mezi odlidštěnou budoucností a minulostí reprezentovanou násilnickým divochem z rezervace. Minulost má alkohol, budoucnost má drogu somu. Úskalím knihy je, že minulost je reprezentována neurotickým násilníkem z rezervace a budoucnost odlidštěnou společností „šťastných“ (či skutečně šťastných ?) zdrogovaných bytostí. Ve výsledku bezútěšná kniha. Je na čtenáři, jak se k tomu postaví. Tak snad ten neurotický násilnický divoch desinterpretující z objektivního důvodu své nevědomosti (rezervace a jedna kniha od Shakespeara jsou už z podstaty věci jen omezenými vzorky světa) pojmy láska, společnost, mezilidské vztahy, Shakespearovo dílo apod. není typický představitel „staré dobré společnosti“. Ale člověk/čtenář má důvody k pochybnostem..... Jinak knihu jsem sice přečetl, ale bezprostředně mě do děje moc nevtáhla. Přistupoval jsem k četbě většinou čistě „pragmaticky“ uvažujíce, co asi autor zrovna chtěl v jednotlivých pasážích „říci“. Je to čistě můj pohled, nikomu ho nevnucuji :-).

5 24.09.2023

Rád čtu Cílkovy knihy. Přeci jen ale některé části textu této knihy nejsou tak propracované, jak je čtenář u p. Cílka zvyklý. Iritovali mě samoúčelné kýčovité ilustrace K. Piňosové. Nejvíce mě zaujaly úvahy nad mladou generací. Pro někoho možná "staromilské" názory, ale já to tak nevidím. To, že se svět a lidé v něm mění, není důvodem přezíravě zapomínat věci minulé. A bohužel např. postřeh, že čím dál větší část mladá generace není např. schopna zaznamenávat skutečnost pomocí tužky a papíru, je bohužel holá skutečnost (potvrzuji na základě vlastní zkušenosti). To, že člověk využívá výdobytků pokroku, není důvodem k tomu ztratit schopnost žít v "předpotopních" podmínkách.

5 08.11.2022

V podstatě nemám co dodat ke komentářům od Adam84, los a Jelitovna :-). Prostě skvělá knížka. Ještě bych pozitivně okomentoval, jak kniha poučně na historických událostech ukazuje, že se hodnocení vědeckých hypotéz může opakovaně kyvadlově měnit od nekritického přijmutí po nekritické odmítnutí a zase nazpět. A také že vědci jsou "pouze" lidi s kladnými ale i zápornými vlastnostmi a že mimo jiné dosti často "světská sláva polní tráva".

4 20.04.2024

Výborná kniha, která mj. čtivě a přitom výstižně popisuje, jak je nutné s důrazem na fakta rozebírat, třídit a kriticky hodnotit hromadu informací, která se na nás valí ze všech stran. Autor výstižně popisuje, jak je nutné se při zpracování a vyhodnocování souborů informací vypořádávat i s psychologickou "stránkou věci". Prostě statistika je sice "výpočetní disciplína", ale provádějí jí a hlavně její výsledky interpretují a přijímají lidé a ne stroje. V druhé polovině knihy se sice autor na několika místech chytá trochu sám do "vlastní pasti", ale přesto dávám pět hvězdiček.

4 18.12.2022

Nudná nezáživná kniha bez jakékoliv smysluplné myšlenky a smysluplného děje s "dvourozměrnými" či spíše "jednorozměrnými" postavami bez jakéhokoliv charisma. Z tohoto pohledu čistý odpad. Zároveň jsem ale měl neustále pocit (a proto jsem četl dál a dál), že je ta kniha takto napsána schválně, aby si autor "vystřelil" ze pseudointelektuálů, kteří budou v knize hledat a hlavně nacházet to, co tam není. Prostě takové "Císařovy nové šaty intelektuálů". Pokud by to tak bylo, tak je ta kniha vlastně na 5 hvězdiček :-).

Skvělé jako ostatní díly, jen to číslování objektů v mapě a číslování jednotlivých fotografií v textu by chtělo nějak sladit, aby to nebylo tak nepřehledné.

4 31.07.2022

Kniha se dobře četla, barvitě vylíčená atmosféra i věrohodné charaktery postav. Jen mi trochu vadilo, že některá retrospektivní líčení minulých dějů (psána kurzívou) nejsou psána z hlediska žijících postav a jsou takovou do textu nezapadající "berličkou". Naštěstí se to netýká všech těch odstavců psaných kurzívou. Ale zase ten nesmyslný "moderní akční závěr". Takže zachráncům se jako deus ex machina v rukou objevují bundy, i když před tím žádné bundy neměli a to ani na sobě. A policista těsně před tím v ruce držel pistoli a Falk neměl v rukou nic. Za tenhle nesmysl místo pěti hvězdiček čtyři.

3 26.11.2024

Už jsem se chtěl radovat, že v knize není žádný podstatný logický renonc, ale na poslední chvíli ho autor dokázal vytvořit. Aby Leo během několika málo desítek minut dokázala sehnat vrtulník se zásahovou jednotkou, když předchozí akce zásahové jednotky byla skončena a tým rozpuštěn před několika hodinami a navíc se v tu chvíli nacházely kdovíjak daleko od místa problému, tak to nedávalo smysl.
Jinak to celkem šlo, ale vadily mi moc krátké kapitoly. Než jsem se pohroužil do četby a naladil na aktuální děj, byl konec kapitoly a skok jinam. Při četbě Pána hory jsem tento dojem neměl. Teď jsem ovšem nahlédnutím do knihy Pán hory zjistil, že délka kapitol je v obou knihách počtem stran srovnatelná. Proč tedy ten diametrálně rozdílný pocit z četby? Zásadní rozdíl mezi oběma knihami je, že Skleněného muže napsal autor tak, že pachatel je známý už okolo konce první třetiny knihy. De la Motte se totiž pokusil napsat hlavně thriller a na klasickou detektivku v podstatě rezignoval. A výsledek není to pravé ořechové. 3,5 hvězdičky, kvůli tomu renoncu s vrtulníkem zaokrouhluji dolů.

3 02.10.2024

Bohužel i zde je druhý díl série znatelně slabší než první, podobně jako u autorovy série Katova dcera, a to z následujících důvodů:

- Jedním z problémů jsou prvoplánové „woke“ přílepky ohledně rasismu jako vystřižené ze současných pamfletů. Aby mi nebylo špatně rozuměno, to zahrnutí „cestujících domorodých vesnic“ do děje je úplně v pořádku, to se skutečně tehdy dělo, a bylo to špatně. Ale je urážkou čtenáře a „zmrzačením“ textu, pokud jsou do textu opakovaně „plácnuta“ současná progresivistická téměř fanatická prohlášení. Když jsem pak četl autorův doslov, bylo to jasné - tam se prvoplánově vyjádřil (dobře, v doslovu dejme tomu) a z nějakého důvodu to pak v podstatě opakovaně překopíroval do textu jako „myšlenky“ Julie. Přitom kdyby si to autor odpustil, tak samotné vylíčení toho, jak ty presentace „domorodých vesnic“ fungovaly a jak se někteří lidé chovali, by mluvilo samo za sebe. Navíc zahrnutí homosexuálních vztahů je do příběhu zahrnuto zcela organicky (a neznamená to, že by se autor proti tomuto jevu z hlediska současnosti negativně vymezoval).

- Mám problém s líčením charakteru Julie. Její charakter je vysvětlitelný snad pouze za předpokladu, že je schizofrenička a v jedné z identit „tvrdá“ žena a zdatná manipulátorka. Na jednu stranu v některých chvílích "uzlíček nervů", na druhou stranu její vztah k dceři nijak neovlivňuje, že její dcera byla počata znásilněním. Na jednu stranu nejistá v práci a prahnoucí po lásce, na druhou stranu vyhledává smyslné tancování a zpěv, jedno s kým. A Leovo chování si Julie manipulativně „tvaruje“ do podoby, kterou sama chce, takže Leo kvůli ní osvobozuje vězně (tady se ještě Leovy pohnutky a konání dají pochopit, domorodec je nespravedlivě držen v cele a mučen), ale Leo také bezostyšně na popud Julie krade důkazní materiál a zpeněžuje ho (spíš by dávalo smysl, když by Leo pro daný účel použil štědrou apanáž od maminky). Julie také bez uzardění začíná fotit plošně klienty „bordelmamá“, u které bydlí, aby ta je mohla vydírat. Pak se najednou Julie charitativně, empaticky a nezištně zajímá o hrobníkovu schovanku Annu.

- Vylíčení jedné ze závěrečných scén je nerealistické. Hrobník hodí proti obličeji vraha láhev s lučavkou královskou, která se rozbije. Budiž, pokud by se jednalo o zásah do tvrdého čela, je to v principu možné. Ale pak by musela rozstříknutá lučavka s agresívními výpary ovlivňovat dění a jednání i ostatních osob vyskytujících se v tom omezeném prostoru, ale ono „nic“......

-Zážitek z knihy pokazí i to, že autor (překladatel?) je schopen poplést křestní jména u jedné z postav nebo zaměnit Julii za Annu hned na prvních stránkách knihy. Pak už je to dále v pořádku, ale proč to nejde uhlídat ze sta procent?

Jak tedy knihu zhodnotit souhrnně? Pokud by autor cíleně líčil Julii jako schizofrenní vysoce manipulativní osobnost směřující v dalších dílech k zločinecké kariéře, ke zničení Lea a úplnému rozdvojení osobnosti, a po opominutí těch prvoplánově woke aktivistických přílepků ohledně rasismu, tak 3,5 hvězdičky. Pokud je autorovou snahou líčit Julii jako jednoznačně pozitivní empatií přetékající a nezištnou postavu a měl bych do hodnocení zahrnout i ty přílepky, tak odpad. Po zprůměrování tedy slabší dvě hvězdičky. Přitom i u této knihy se ukazuje, že autor umí psát, některým částem se nedá nic vytknout, ale kniha je celek, do kterého musí všechny pasáže po všech stránkách správně „zapadat“. Když o tom tak uvažuji, připadá mi, jako by autorovy knihy navazující po prvním díle série (u Katovy dcery i Hrobníka), byly vytvořeny AI a výsledek už nebyl odladěn autorem-člověkem.

3 31.08.2024

Svým způsobem přehledová středoškolská učebnice keltského, germánského a nejstaršího slovanského osídlení v Čechách a na Moravě. Ale to nemyslím nijak negativně. A co se týká keltského a germánského osídlení, takto souhrnný a komplexní a přitom ne přehnaně komplikovaný popis jsem četl poprvé. Výborné byly např. citované pasáže ze starých kronik týkající se nejen prostoru Čech a Moravy, ale také přiléhajících oblastí, někdy i vzdálenějších (v období Keltů, Germánů a sterého Říma). Kniha by se určitě obešla bez pokusů o popis možných alternativních dějin, pokud by se historie ubírala jiným směrem. Naštěstí to byly asi jen 2 nebo 3 případy. Hodila by se časová osa, hlavně u Velké Moravy a státu Přemyslovců, mj. z hlediska času vzniku dochovaných písemných pramenů v porovnání s časem historických událostí, aby bylo vidět, do jaké míry se jednalo o soudobé záznamy. Přivítal bych propracovanější část o Bořivoji I. Působí divně, že jednou se tvrdí, že jeho křest byl v roce 877, jednou v 884, jednou před 884 a jednou v rozmezí 874-884. I když záznamy neumožňují jednoznačné stanovení, chtělo to kriticky zhodnotit dostupné prameny a na základě zhodnocení známých faktů učinit závěr, který by byl ve všech částech knihy stejný. Překvapilo mě, že v knize není rozebrán kronikářský záznam o přepadu početného českého svatebního průvodu na Velkou Moravu. Také mě překvapilo tvrzení, že existuje kronikářský záznam o smrti Vratislava I. v bojích s Uhry. Vzhledem k tomu, že tato informace není všeobecně známa (narazil jsem na ni poprvé), bylo by zajímavé se u ní také "zastavit".

3 11.08.2024

Lepší překlad než u prvního dílu (jiná překladatelka). Ze začátku zajímavě líčeny některé z postav, kdy není jasné, ke kterému "táboru" ta která postava patří a jestli je daná postava kladná nebo záporná. Ale u většiny postav se to vyjasní zbytečně rychle. Vykreslení charakteru postavy Aline není zcela srozumitelné. Dále v jedné ze závěrečných kapitol Cadfael tvrdí, že doličný předmět ukázal už dříve Alině, ale přitom ten předmět získal teprve před několika minutami a Aline se nikde v blízkosti nenachází. Ale celkově se mi kniha líbila.

3 03.07.2024

(SPOILER) Na základě v poslední době přečtených detektivek autorů 21. století mi připadá, jako by si tito autoři dávali cíl, že v každé jejich detektivce musí být minimálně jeden, spíše alespoň dva úplné nesmysly. Přitom skoro až do konce knihy jsem si říkal, že to je výborná detektivka, které dám 5 hvězdiček. Ale pak to přišlo. Co to má znamenat, že pachatelé úspěšně vyklidí kliniku a odstraní všechny důkazy kromě toho, že na stole vědomě nechají jako Deus ex machina nezaheslovaný funkční počítač hlavního pachatele, z kterého byly pouze "smazány" soubory? To je nesmysl i když přihlížím k tomu, že kniha byla napsána už v roce 2000, kdy povědomí o vratnosti mazání souborů bylo menší než dnes. Navíc, když hlavní hrdinka jako "počítačový expert" možnost obnovení souborů zmiňuje. A to je ovšem další nelogičnost, protože pár dní před tím pro ni bylo úplnou novinkou, že se nemaže historie ve webovém prohlížeči. Pokud si May nevěděl rady, jak knihu rychle dovést ke konci, proč si alespoň nevymyslel historku typu, že zločinci dají počítač do krabice od kávovaru, protože v krabici od počítače je kávovar, a pak tam ten počítač zůstane kvůli tomu, že si ničitel důkazů myslí, že tam nechává neškodný kávovar? Proti tomu bych nemohl říci ani "pumpička", protože neuvěřitelné náhody tohoto druhu se dějí. A pokud si čtenář myslí, že "zápletka s počítačem" nejde na posledních pár stránkách trumfnout, tak se May překoná a líčí vniknutí hlavních hrdinů s dalšími policisty do budovy, která slouží únoscům za úkryt. Hrdinové vnikají vypáčenými dveřmi do úzké chodbičky, ze které vede několik dveří. Za prvními dveřmi vidí okénkem v kobce uvězněnou ženu, která je v rámci možností dané situace OK. Místo toho, aby s vědomím, že odtud jim nebezpečí nehrozí, postupovali chodbou dále a hledali únosce, Li vykopne dveře a bezúčelně k té ženě dojde, přiklekne a mluví na ni. Druhý policista mezitím postupuje bez domluvy mezi policisty dále, na což ihned doplatí tím, že ho únosce probodne. Únosce se pak s nožem vyřítí i na Margaret, kterou zachrání Li tím, že se konečně vypotácí z boční místnosti a dokáže únosce zastřelit. Přitom vůbec není problémem, že mezi ním a únoscem v úzké chodbičce stojí Margaret. Zřejmě kulka řízená AI. Když jsem se tak "rozohnil", nejde jinak, než že dám maximálně jednu hvězdičku, třebaže většina knihy před uvedenými scénami se mi líbila.

3 05.05.2024

Kniha je dokladem toho (myšleno pozitivně), že méně někdy znamená více. Autor se nevyžívá v explozi rádoby efektních a/nebo nesrozumitelných hypotéz, ale poctivě přibližuje problematiku od "Adama" a mj. se poctivě soustředí na formulaci jednoznačného, bezrozporného a přitom jednoduchého popisu výchozího stavu poznání a teprve následně na popis dynamické podstaty života a vztahu mezi chemií a biologií, i zde co nejjednodušeji ale bezrozporně. Autor má logickými fakty podpořené své tvrzení, že biologie je odnoží chemie. Ale zároveň smysluplně tvrdí, že to je specifická podmnožina chemie se svými vlastními zákonitostmi vyplývajícími z komplexnosti živých systémů. Líbí se mi, jak autor odmítá čistě holistický přístup k problémům a životu v jeho fundamentalistické podobě (tzn. názor, že složité skutečnosti včetně života nejsou už z jejich podstaty vysvětlitelné na základě vlastností jednotlivých částí systému) a přesvědčivě zdůvodňuje, že komplexnost života je redukcionistickým přístupem (tedy rozborem jednotlivých částí systému) v principu vysvětlitelná ("pouze" nejsou ještě známy všechny interakce mezi jednotlivými částmi). Autor ukazuje, jak i na vědecké úrovni se dost často uplatňuje slepá víra ve svůj názor, kdy někteří vědci nejsou schopni vírou nezasaženého rozboru problému pouze na základě objektivních faktů. Teprve když je vědec tohoto schopen, měl by se zabývat studiem jakékoliv vědecké hypotézy (třeba i toho holismu) s tím, že musí být stále připraven na to, že se může objevit poznatek, který jeho hypotézu "smete" ze stolu. Škoda že zhruba poslední čtvrtina knihy je už jen opakování toho, co bylo řečeno v předchozích kapitolách.

3 06.03.2024

(SPOILER) Podobné dojmy jako u Smrt číhá na Jarmarku. Opět pokaženo koncem. Inteligentní vrah spáchá zcela chladnokrevnou a promyšlenou druhou vraždu a přitom se vražedného nástroje zbavuje (vzhledem k jeho charakteru) zcela nesmyslně. Do jezírka na místě činu by vrah, tak jak je vylíčený v knize, elektrickou šňůru rozhodně neházel (navíc když bylo místo činu liduprázdné a odlehlé a vraha nikdo nerušil). Popis děje, jak policistku napadlo jezírko prohledat, taky nepůsobil moc věrohodně. Také není úplně věrohodné vylíčení děje při první vraždě, kde se jedná o vraždu v afektu a je otázkou, kdy se vrah rozhodl vraždit a vylíčení děje odpovídá předem neplánovanému zabití v rozčílení (navíc strčení ne z úplně vysokých schodů plánovat předem jako vraždu by byl dost úlet). Ale pak neodpovídá charakteru situace, že se vrah v rozrušení před vlastní vraždou, kdy ještě neví, co bude dělat, zároveň promyšleně schovává i s autem z dosahu bezpečnostní kamery....

3 07.10.2023

Kniha nepřinesla moc nových informací, které jsem už nečetl v jiné literatuře o Janu Žižkovi a husitství. Uznávám, v případě středověkých témat je často těžké přijít s něčím novým, dochované prameny bývají torzovité a je jich omezené množství. Nejvíce objevná mi přišla pasáž o pražských domech Jana Žižky a o jeho příbuzných.

3 24.08.2022

V porovnání s prvním dílem se mi tato kniha líbila méně. Jednak se mi zdál nedotažený překlad. Jako by chyběla finální kontrola celého českého překladu, takže některé pasáže ne že by si přímo odporovaly, ale "drhnou". Např. sloveso poznat je nejdříve použito způsobem odpovídajícím významu seznámit se, uvidět poprvé a teprve za "chvíli" se ukazuje, že došlo k poznání ve smyslu rozpomenutí se na dotyčnou osobu. Někdy není jasné, kdo v rozhovoru zrovna mluví. Někdy Stanton a Barling při rozborech situací najednou mluví o jiných intenzitách některých prožitých dějů, než jak skutečně probíhaly o několik stran dříve. Co zřejmě je už problémem originálu textu, že události ke konci knihy se odehrávají až moc překotně, kniha zde působí odbytě. Slabší 4 hvězdičky. Na Jméno růže od U. Eca odehrávající se také v klášteře to nemá.

2 24.10.2024

(SPOILER) Bohužel platí to, co u druhého dílu. Jsou tam logické nesrovnalosti s tím, že minimálně část jde na vrub špatného překladu. Ta překladatelka mj. neznala některé reálie. Takže bodově:

- to, jak medik Simon dokáže žebráka mrskajícího se jako kapr na suchu bodnout jehlou do oka a odstranit tak šedý zákal je na Nobelovku. Teprve u druhého oka je žebrák zpacifikován tak, že je v klidu.

-Kobka, ve které je vězněn kat, má chvílemi dřevěné stěny a podlahu a chvílemi je zděná/kamenná.

- Katovi jsou při mučení vykloubeny obě ruce v ramenou a pak najednou pravá ruka je netknutá.

-Katovi Kuislovi se na konci knihy plynule přeměňuje kord v šavli a naopak. Z podstaty věci (mj. zmínka o zubatém ostří a způsob souboje s protivníkem ozbrojeným mečem) to musí být šavle.

-Jednomu zločinci se najednou kuše v rukou změní v mušketu a za pár vět je to opět kuše.

-Kat Kuisl vzpomíná na dávné děje. Protivníky tehdy nechal spoutat, ale to jim nebrání najednou bez omezení útočit se sečnými zbraněmi v rukou.

-Překladatelka nezná význam slova zatím. V knize byly minimálně tři věty s tímto slovem, které nedávaly jazykově (čeština) smysl.

- Ten happy end ve městě, kde řádí morová epidemie a nikdo si není jistý životem, a přitom hlavní hrdinové nerušeně spřádají plány do budoucna a rýsují si budoucnost v růžových barvách, je "pěkný" nesmysl.

Závěr je takový, že další díly přeložené stejnou překladatelkou si odpustím. Ale asi zkusím knihu od stejného autora přeloženou jiným překladatelem, abych zkusil zjistit míru podílu na nesrovnalostech u autora a u překladatelky.

2 24.07.2024

(SPOILER) Začátek odpovídal skvělému krimi thrilleru, ale pak se ukázalo, že Peter May se dal na psaní absurdních románů. Takže např.

1. USA mašinérie řešící ohrožení populace smrtícím virem nechá propustit Liho sestru na základě žádosti provinčního právníka a ta se může s Liem pohybovat bez jakéhokoliv dozoru přes celé Spojené státy, i když se ví, že je spícím virem nakažena, a neví se, čím se infekce spouští

2. Ví se, že se v USA pohybuje tisíce až desetitisíce nakažených Číňanů, kteří většinou ani nejsou podchyceni v karanténě. Přesto jsou na konci knihy všichni happy, protože zjistili, čím se vir spouští. Kávou. Všichni se chovají, jako když tím se vše vyřešilo a žádný z nakažených Číňanů pohybujících se neznámo kde, se kafe nikdy nenapije......

3. Jinak ten spouštěč je čtenáři jasný u první zmínky toho, že Číňani nemají rádi kafe.

4. Při četbě toho, jak 3 čínští hrdlořezové vniknou do bytu Li a jeho sestry, jsem se musel smát. Líčení toho, jak tam o sebe navzájem zakopávali, Číňané se trefovali sekáčky do Liho baseballové pálky, nárazem do HiFi soupravy ji nerozbili, ale spustili tím reprodukci operních árií - to byla "skvělá" absurdita zcela v intencích Růžového pantera.

5. "Dobré" také je, jak si vyšetřovatelé nechali od nakaženého umírajícího vojenského lékaře, u kterého se vir aktivoval, udělat seznam potravin, které požil (že je spouštěčem nějaké jídlo se ví), a pak se v celé knize tím seznamem nikdo nezabývá .....

6. Podruhé Růžová panter. Li s jedním zločincem "jezdí" na zatahovací střeše baseballového stadionu, který je přestavěným nádražím. Střechu spustila a světla rozsvítila Margaret, zcela náhodným mačkáním tlačítek v řídící místnosti.

7. Málo Růžového pantera? Margaret chce přivést k umírajícímu vojenskému lékaři jeho dceru a manželku, s kterými nežije. Do karanténního střediska dorazí zrovna ve chvíli, kdy se rození alarm oznamující Steveho krizi a ten umírá. Tak, aby to měla malá dcerka se vším všudy, místo toho, aby ji nepustili dál, pokračují s ní do hloubi nemocnice a strčí ji podívat se bezpečnostním oknem do místnosti, kde její otec chrlí krev a zmítá sebou na posteli pod těly ošetřovatelů v záchvatech posledních smrtelných křečí. Střih a lakonické konstatování, že dcera má zážitek na zbytek života.

8. Hlavním monstrem z hlediska viru je zhrzený Kolumbijec, který vše "uklohnil" u sebe ve stodole jako solitér. Ovšem jak probíhala jeho spolupráce s tou celou zločineckou mašinérií mafií, jak jí vše předával a jak tedy spolu spolupracovali, není v knize vůbec vylíčeno. Asi jim to i s návodem shazoval z jiné dimenze časoprostoru.

9. A znovu Růžový panter. Motající se a padající Margaret pod silným vlivem Rohypnolu rozstřílí kolumbijského padoucha v autě brokovnicí přesnými zásahy na hlavu. Velmi uvěřitelné. A ten hlavní padouch ji nesrazí autem a na poslední chvíli před ní zabrzdí (budiž, tajně ji miloval). Ovšem brzdí i ve chvíli, kdy je mrtvý. Takže Margaret pak v bezvědomí několik hodin leží před kvílícím nastartovaným autem se zařazenou rychlostí, ve kterém sedí aktivně brzdící mrtvola.

10. A naposledy Růžový panter. Li je se sestrou v kavárně a tam au-pair začne přesvědčovat nakaženou sestru, ať se napije kávy. V tu chvíli samozřejmě Limu zavolá Margaret, aby mu oznámila, co je spouštěčem. Ovšem v kavárně je hluk, tak Li vychází na (klidnou?) ulici. Margaret sděluje novinku, Li přes výlohu vidí, jak jeho sestra nese k ústům kelímek (samozřejmě Starbucks) s kávou, Li vbíhá do kavárny, vše drtí jako buldozer, sestře odtrhává od úst kelímek, který se dotýká rtů a ..... všichni jsou happy.

11. Závěr. Margaret je také nakažena (jak jinak), a přitom je zcela happy s názorem, že teď bude vše OK a bezstarostné, protože kafe přeci nemůže nikdy ani náhodou v nějakém jídle pozřít...... V jejím životě se přeci z hlediska normálního fungování přeci nic nemění.......... To, že do ní jako čerstvě těhotné naprali spící smrtelný vir, koňské dávky antivirotik, skoro smrtelnou dávku Rohypnolu a byla fyzicky poraněna přeci také nezavdává vůbec žádné obavy k tomu, jak se těhotenství bude vyvíjet.......

No a jestli je spící virus zakódován v DNA člověka, tak by měl být dědičný a to pak teprve bude v budoucnosti něco :-).

Jako abusurdní román tři hvězdičky, jako krimi thriller odpad

(SPOILER) Moc se mi kniha jako celek nelíbila. Částečně jsem si za to asi mohl sám, četl jsem knihu bezprostředně po skvělém Podzimním případu od stejného autora. Kniha je založena na stejné zápletce ve smyslu kostlivci ve skříni po tragické akci teenagerů a tady je to zpracováno znatelně hůře. Např. je nevěrohodně podáno, jak se z hlavní hrdinky, která je kvůli přestálým událostem uzlíčkem nervů, se přes přibývající šoky a nenadálé tragické zvraty stává neohrožená "vyšetřovatelka" (uvozovky proto, že není policistka), div ne ve stylu Jamese Bonda. I kvůli tomuto mě zhruba první polovina knihy nechávala v klidu (dalším důvodem pro mě byla např. nesympatická oběť, ale to je subjektivní). Na druhou stranu je pravda, že pokud dojmy z první části knihy čtenář hodí za hlavu, tak popis děje odehrávajícího se zhruba ve třetí čtvrtině knihy je strhující. Ovšem závěr knihy ve smyslu "já nejsem tvoje dcera, já jsem tvůj dědeček" je velký úlet. Hlavně to, že hlavní hrdinka, která je v rozpoznávání identit učiněný Sherlock Holmes a má na tom založeno své podnikání, nerozezná při téměř každodenním kontaktu skutečnou identitu osoby, s kterou byla v minulosti v intenzivní kontaktu. A přitom stárnoucí oběť skutečnou identitu pachatelky rozpozná po mnoha letech hned "na první dobrou" při letmém kontaktu. Kdyby to bylo alespoň na základě prořeknutí (jako to bylo nakonec u hlavní hrdinky), ale tak to nebylo, vůbec nebylo jasné, na základě čeho oběť skutečnou identitu pachatelky rozpoznala.

2 20.01.2024