saruse komentáře u knih

Život nenalakovaný na růžovo. Myšlenky, které máme, ale prostě se k nim nepřiznáváme, abychom nebyli za slabochy a zbytečné prožívače. Autorka ty myšlenky umí skvěle vypreparovat, jsou najednou tak jasné. I když přitom "V naší rodině se o špatných věcech nemluví." A taky "Nejde tu o všechny ty nejhorší věci, které jsi kdy zažil. Jde tu o to, co všechny ty nejhorší věci udělaly z tebe." Skvělá sbírka k sebezpytování.

3 07.07.2021

Jak je tomu u Grüna dobrým zvykem, kniha je plná podnětů a okamžiků, kdy se člověk může zamyslet nad svým životem, způsobem konání, ale i nad svým duševním a duchovním stavem a říct si - s tímto souzním, nebo i: šlo by to lépe. Osobně mě v této knize oslovuje např. zmínka o "žití v průvanu", které není dobré; neumíme zavřít jedny dveře a odfiltrovat jedno prostředí a naplno otevřít druhé dveře a věnovat se druhému prostředí. Stále si myslíme, že je dobré mít pootvíráno vícero dveří a pouštět k sobě nespočet podnětů, neklidu a "rozlítanosti" po všech možných oblastech, ale tento průvan neprospívá tělu ani duši.

3 09.12.2019

Po pár stránkách jsem si myslela, že to odhodím. Kvůli příliš vyšroubovaným větám, zvláštní slovním spojením a tak. Pak jsem si začala představovat, že mi to Sára S. vypráví. A ona prostě tak květnatě mluví, no. A už to bylo lepší. :-) Takže jsem to přečetla (nechala si vyprávět ;-)) celé. Kriminální román je příliš silné označení, detektivka to teda taky moc není, děj není správně detektivkově vyvážený a napínavý, ale za dvě hvězdičky to stálo, taková rychlovka. ;-) "Ta zrzavá" se mi četla lépe.

3 10.02.2019

Nějak se mi tato třetí kniha četla z celé trilogie nejhůře. Ale chtěla jsem se dozvědět něco dalšího o Ingrid. Jako kdyby to autor chtěl mít rychle za sebou, obzvlášť poslední tři čtyři kapitoly. Přesto budu na čtení celé trilogie (Ostrov, Bíly oceán, Oči nemlčí) o norském ostrůvku, jeho obyvatelích a jejich životě moc ráda vzpomínat.

3 20.01.2019

Velmi dobré. Tak nějak si myslím, že hodně z věcí, které Tomáš Sedláček zmiňuje, víme, tušíme. Teď jen - co s tím vším dělat? Jak se vymanit z nesprávných schémat chování a jednání? Jak v celospolečenské situaci najít tu vlastní, správnou cestu, která bude v souladu s naší duší a s něčím, co nás všechny převyšuje a co bychom měli poslouchat víc než zákony ekonomiky a trhu? Velmi oslovující čtení, důležité pro všechny, ale všichni si to nepřečtou. Tak tedy alespoň pro ty, kterým nejsou věci lhostejné, kteří se nechtějí smířit s tím, že se blíží konec naší nenasytné doby.

3 28.12.2018

Nádherná kniha. Neobvyklý příběh, neobvyklé prostředí a reálie a smýšlení. Pokud jste naladěni na citlivé vnímání různých přístupů k víře, k rodinným vztahům, k všeobecné morálce a tak podobně, nebudete zklamáni.

3 19.08.2018

Sympatické tím, že autorka mezi řádky, ale i přímo radí: vraťme se při výchově k přirozenosti, k selskému rozumu, i instinktům a intuicím a užívejme si život se svými dětmi takový, jaký je, se vším všudy. Velmi příjemný styl rad rodičům. :-)

3 13.07.2018

S tímhle člověkem bych si chtěla pokecat o životě. Škoda, že už to nejde... Neznalost některých amerických reálií, osobností a historických událostí mě při četbě mírně hendikepovala, ale naopak mi text leccos ukázal, naučil mě, doplnil mi vědomosti. Skvělá kniha, skvělé názory.

3 22.06.2018

Jedním dechem za jeden den. Teď stejně hltám "Hledání modré" - druhou část tetralogie. Neuvěřitelně zajímavé čtení, ta představa, že by to takhle jednou mohlo být (brrrrr!!!) a fandění hlavnímu hrdinovi, aby prohlédl a snažil se o změnu. Teď je přede mnou úkol nejdůležitější - motivovat k přečtení své syny. :-)

3 08.08.2017

Četla jsem už první knihu, toto pokračování mě znovu vrhlo do té neutěšené atmosféry. Navíc jsem se posunula v životě stejně jako hrdinka mezi oběma knihami, takže už jsem o jejím manželství a dětech četla očima matky a manželky a mohla situace, myšlenky a pocity porovnávat. Velou roli tam hraje i doba - tu jsem zažila jen do svých 15 let, přesto si dokážu vzpomenout, o čem totalita byla a kniha popisuje způsob života v té době až bolestně. Neumím vlastně ani výstižně popsat, jak moc a proč mě to vtáhlo, ale pár večerů jsem se ke knize vracela, jako kdybychom pokračovaly v povídání o svých životech s kámoškou a vyslechly se a povzbudily. :-)
Rozhodně skvěle napsáno.

3 06.08.2017

Kniha se mi velmi líbila. Jen nějak nevím, co o ní napsat, protože to není o slovech, ale o náladách, rozpoloženích a emocích, o vztazích a myšlenkách. O ženách. Opravdu moc pěkné prolínání tří životních příběhů naprosto různých žen v různých dobách.

3 03.04.2017

Zvláštní, ale uklidňující čtení, při kterém si člověk ujasní, jak má smysl žít, chovat se, myslet na ostatní... Těším se na další knihy tohoto autora, kterého jsem až teď objevila. A těším se na představení podle jeho knihy "Oskar a růžová paní" v Divadle loutek Ostrava. :-)

3 05.11.2016

Krásná kniha... Zajímavý pohled na mateřství, tak často se nedostanu ke knize asijského autora a z asijského prostředí, trochu jsem si na začátku říkala, že to bude nuda. A nakonec - probrečeno mnoho pasáží, prožito niterně mnoho situací spolu s protagonisty knihy, nahlédnuto do jednoho příběhu silného a sebeobětujícího se mateřství stárnoucí nemocné ženy. Nádherný příběh. Doporučuji!

3 16.09.2016

Už jsem kdysi něco od K. Janečkové četla. Teď jsem si její styl osvěžila - a asi už nebudu potřebovat zase dlouho číst její knihy. Přece jen už mě oslovují stylově a příběhově úplně jiné knihy. Ale nebudu kritizovat, já bych nenapsala příběh ani takto. Nemůžu upřít napínavost, díky které jsem chtěla vědět, jak to celé dopadne. A co určitě v příběhu lze ještě vysledovat, to je precizní příprava autorky: jestliže kniha je o průvodcích ve slovinských jeskyních, zjistila si opravdu odborné věci do detailů. Stejně tak v problematice zneužívání nezletilých - neboť i o tom kniha je. Psychické rozpoložení postav autorka také rozhodně neošidila a v příběhu mu věnovala značný prostor. A nečekané překvapení a bonus navíc: sice na ploše několika vět, ale přesto byl v závěrečné části zmíněn pohřeb jedné z vedlejších postav - tudíž se mi kniha hodí do letošní výzvy. :-)

2 22.01.2020

Je to zajímavý pohled do zákulisí, ale... Nevím. Kdyby to bylo vydání deníkových zápisků, neřeknu půl slova; takhle mi to přišlo neuvěřitelné, že si někdo pamatuje tolik drobných nuancí a postřehů kolikrát i po mnoha letech. Častokrát se výroky opakovaly, popisy závodů mi už časem splývaly... Ale nakonec v závěru knihy i na ten deník došlo. :-) Biatlonové princezně, kterou jsme v dobách jejího závodění sledovali u obrazovky jako omráčení, tři hvězdičky. :-)

2 10.05.2019

Krásný, poetický, melancholický, beznadějný a zároveň láskyplný text. Velmi zvláštní, nemůže číst každý a kdykoliv. Takové drsné pohlazení.

2 14.04.2019

Myslím, že to můžu s klidným svědomím doporučovat náctiletým okolo jako kvalitně napsanou detektivku. I s různými důležitými ponaučeními (nesedejte s cizími lidmi do auta, nesvěřujte se cizím lidem s osobními věcmi, nechávejte rodičům vzkazy kam a s kým se chystáte... ;-) ) Mi se tedy nechtělo skončit se čtením, dokud se nedozvím, jak to dopadlo. Samozřejmě na základě dospěláckých čtenářských zkušeností jsem už minimálně od půlky tušila, jaké rozuzlení na konci bude. Ale líbilo se mi to.

2 27.07.2018

Znovu bych to nečetla, ale jako nová čtenářská zkušenost díky výzvě (kniha, o které se mluví v jiné knize - psala o ní Hanišová v Houbařce) to bylo fajn. Náhodou se mi to trefilo do depresivnějšího životního období, tak mi to docela spolu souznělo. A naštěstí mě to nedorazilo. :-)

2 18.07.2018

Je to psáno jako volný sled vzpomínek. Takže o nějakém stylu se nedá mluvit. Ale jako právě takový sled vzpomínek to velmi silně plní svůj účel - je to velmi působivé, mrazivé, odstrašující, nabádající k probírání tématu šikany a sebevražd.

2 19.08.2017

Moc bílo, moc zima, věřit se mi nechtělo, že by jedna ženská takovou štrapáci zvládla, konec jsem trochu nepochopila. (Proč zloduch utekl? Hnulo se v něm svědomí a už nechtěl nikoho zabít? Nebo si myslel, že stihne utéct než dorazí nějaká pomoc?) Ale kupodivu jsem četla a četla se zatajeným dechem, asi proto, že jsem si celou dobu říkala - to je paráda, že kolem mě není mínus pětačtyřicet... ;-) A to propojení se světem hluché holčičky, to bylo prostě skvělé, mnohým situacím to dodávalo mnohem větší dramatičnost a překvapující momenty.

2 19.11.2016