Scheron
komentáře u knih
Anonymní dívka
Sarah Pekkanen
Na to, že jsem knihu dostala jako dárek k nákupu zdarma, mě ve výsledku mile překvapila.
Nebylo to špatné, čistý průměr. Trvalo několik kapitol se začíst, ty jsem přetrpěla jen kvůli tomu, že mi připomněly, jak jsem se sama takových podobných experimentů na univerzitě účastnila :) Naštěstí se děj docela rozjel, a pak jsem naopak nemohla přestat číst. Jessica byla průměrná hloupoučká naivní holka, která z toho všeho vyšla nejlíp, i když si to úplně nezasloužila. Kapitoly Dr. Shields byly výborné a její postava fascinující. Občas mě z ní i mrazilo. Bohužel mě ale hrozně zklamalo, že je celá zápletka vystavěna na naprosto banálním problému - přelétavém a podvádějícím manželovi, (který se mimochodem choval opravdu divně a málo uvěřitelně), což vyústilo v celkovou absurdnost děje. Konec byl předvídatelný cca od poloviny knihy. I tak to ale nebyla špatná knížka. A z nějakého důvodu mi připomněla titul Ví o tobě, což je jedna z mých nejoblíbenějších, doporučuji!
Dvě temné vládkyně
Kendare Blake
Trvalo mi teda dost dlouho naladit se na styl psaní, postavy i celkový děj, ale to se konečně v tomto díle stalo - za mě zatím nejlepší.
Knížka mě bavila od začátku do konce, hlavním tahounem byla tajemná linka s Modrou královnou. Změna prostředí s Arsinoe a Mirabellou byla velice osvěžující a konečně, konečně se začala projevovat i Mira, do té doby charakterově plochá jako žehlící prkno. Arsinoe pro mne pokračuje být zlatým středem, nevadí mi, ale ani z ní nejsem nadšená. To však nemůžu říct o Katharině - moje oblíbenkyně konečně dostala dost prostoru a její kapitoly byly vysloveně temné s mrazivou atmosférou. Dle mého názoru měla Kat nejtěžší dětství a musela na sobě extrémně makat, proto jsem jí od začátku fandila a moc bych jí přála, aby opravdu zvítězila. Společně s Pietyrem jsou pro mě celou dobu nejzajímavějšími charaktery. Po tomto díle je ale už myslím téměř jisté, že se tak nestane a bude muset zemřít, ale nechám se překvapit, třeba jí autorka dá ještě šanci. Co se týče Jules, kterou naopak od začátku nesnáším, tak v tomhle díle mě její osud naopak neslušně a nemístně potěšil a strašně doufám, že se královnou nakonec nestane, to by podrylo celý koncept série. Nezbývá než se těšit na závěrečný díl!
Noci běsů
Kateřina Šardická
(SPOILER) Noci běsů nejsou žádný majstrštyk, ale na zabavení ve volné chvíli postačí. Čte se to velmi dobře a příběh nutí čtenáře, aby pokračoval dál - zvědavost, kam autorka děj směřuje, je silná. Atmosféra by byla výborná nebýt jakéhosi podivného pokusu o nářečí, které z knížky nepřirozeně vyčnívalo a naopak mě vždy z nabyté atmosféry nepříjemně vytrhlo. Stejně nepřirozená byla samotná výstavba světa, jako by si autorka nedokázala ujasnit reálie ani pozadí děje své knihy. Postavy jsou jedna jako druhá bez hlubší psychologie, takže se na žádnou z nich nemůžete napojit. Nic z toho však příběh vysloveně nenarušuje, a pokud nebudete šťouralové, můžete si knížku s přivřenýma očima užít. A zajímavě, i když také trochu nepřirozeně, vyznělo pojetí tradičních slovanských vesnických rodin - autorka zde zcela jasně varuje před psychickým i fyzickým násilím, a za to má u mě velké plus. Další knížce od autorky dám šanci, něčím mě zaujala. Nicméně to nezakryje fakt, že Noci běsů měly obrovský potenciál, který, bohužel, zůstal nevyužit. Otevřený konec mi, vzhledem k předchozímu stylu knížky, nevadil.
SPOILER ->
Anotace ani recenze nejsem zvyklá studovat před čtením dané knížky, jdu takzvaně "naslepo". Tudíž jsem celou dobu čekala, že pro nadpřirozené události bude realistické vysvětlení, což mě hodně táhlo, protože mám takové typy thrillerů / detektivek ráda. Ve dvou třetinách byla moje naděje definitivně zadupána, a kdyby se mě někdo ptal, o čem tato knížka je, tak s klidným svědomím řeknu, že jde o kopírku světa Upside down ze Stranger Things, akorát zasazenou do slovanské mytologie. A čím dřív vám tento fakt dojde, tím dřív vás už nic nepřekvapí.
Vztek
Tracy Wolff
(SPOILER) Přiznám se, že na Touhu jsem se nechala strhnout davem a nebylo to vůbec zlé - jasně, musíte se oprostit od všech očekávání a od toho, že je to vykrádačka všech známých i neznámých děl, ale líbilo se mi, jak to bylo podané s nadsázkou, často i s funkčním humorem. Logicky jsem tedy pokračovala Vztekem. A to jsem neměla. A bohužel, na rozdíl od prvního dílu, kde jsem byla zvědavá, kam to autorka bude směřovat, tady bylo už od prvních tří kapitol jasné, jak to dopadne (bez nadsázky).
SPOILERY ->
Z prvního dílu bylo protřelým čtenářům zřejmé, že Jaxon není endgame, a to i když k tomu z děje nevyplývaly žádné velké indicie, snad kromě extra rychlé zamilovanosti a extra rychlému vytvoření pouta druhů. Bohužel ve Vzteku se ze sexy chytrého, temného a starostlivého pana upíra stal neskutečně otravný ufňukánek. A bylo mi ho moc líto, protože tak byl napsán naprosto účelově, jen proto, aby se naše úžasná, úchvatná a neskutečně nádherná Grace mohla sbližovat s jeho upířím bratrem (což mi samo o sobě přijde nechutné). Takže jste asi pochopili, že Grace je stejně neschopná a charakterově plochá, jako v prvním díle. A jak jsem psala, už z prvních kapitol uhodnete, že Hudson asi nebude obávaný záporák, a že je s Grace pojí romantická minulost. Většina děje se nekonečně táhne, pořád se omílají ty stejné věci a tři čtvrtiny knihy se vůbec nic neděje. I ten humor byl o dost slabší, i když nebýt Hudsona, nebyl by tam vůbec. Jednu hvězdu dám za posledních zhruba sto stránek, kdy se to konečně rozjelo - akci autorka píše celkem dobře, ale úmrtí jisté postavy vás ani nezasáhne, jak je rychle přešlé. Druhou hvězdu dám za nádhernou obálku. Jsem opravdu zklamaná. I když se to původně trochu tvářilo jako Stmívání, tak si autorka největší inspiraci zcela zřejmě vzala ze Dvorů Maasové, jelikož Vztek je téměř dokonalou kopií Dvora mlhy a hněvu. Chudák Jaxon se stal chabou verzí Tamlina a Grace à la Feyre se sbližuje s úžasně temným Hudsonem (který byl pro všechny záporný), přičemž je děj protknutý dílčími úkoly. A absurdnost zkoušky přijetí do Kruhu, která se skládá ze školní tělocvikové hry, radši ani nebudu komentovat. Třetí díl budu číst kvůli Jaxonovi, tomu to dlužím. Ale jinak...
Hvězdný prach
Neil Gaiman
Neila Gaimana jsem ještě nečetla. Anebo možná četla, ale brzy odložila. Ale nedávno jsem si řekla, že je čas na klasika jeho formátu, a tak jsem sáhla po Hvězdném prachu. Film jsem kdysi viděla, ale dostatečně si ho nepamatuji, takže jsem ním nebyla při čtení ovlivněná.
Viděla jsem v komentářích, že Prach balancuje mezi pohádkou pro děti a občas až hororovou atmosférou. Já bych řekla, že jde o typické YA. Tak jsem k tomu přistupovala a nebyla jsem zklamaná. Tedy, téměř. Gaiman má neuvěřitelnou fantazii a hází tu na nás jeden originální nápad za druhým, což je obzvlášť vidět na prvním magickém trhu, který mě naprosto pohltil. Jakobych se sama procházela mezi stánky a nasávala kouzelnou atmosféru. Druhá věc je, že Gaiman píše dost snově, což někomu sedne, mě zrovna tedy moc ne, ale do atmosféry knížky se to hodilo. Neuvěřitelná byla taky práce s jazykem a se slovy a oceňuji překladatele, protože v kombinaci s typickým britským pratchettovským humorem to musel být dost oříšek. Zhruba do poloviny až do dvou třetin jsem byla naprosto nadšená a chtěla jsem sázet 5/5 hned při čtení. Byla to šílená nepředvídatelná jízda, přičemž linka Tristrana a Hvězdy byla slabší (hlavně pro absenci jakýchkoli pocitů a myšlenkových pochodů obou hrdinů, to si čtenář musel hodně domýšlet), ale bohatě to vynahrazovaly ostatní linky, ty jsem doslova hltala očima (což se mi běžně u čtení často nestává). Jenže jak už bylo několikrát řečeno v komentářích níže, ono nastavené tempo se neudrželo. Vygradování přišlo už ve druhé třetině a pak děj vyzněl do ztracena. Najednou se ztratilo to kouzlo, které do té doby dýchalo z každé věty, a závěr byl bohužel takový uspěchaný, nemastný neslaný. A přitom tam prostor pro wow efekt byl (Hvězda u vchodu do lidského světa). Ale na druhou stranu cením, že s vládkyní čarodějnic to dopadlo velice vyspěle, což mi, opět, přijde originální. Co tam však vůbec nemuselo být, byl epilog v okopírovaném tolkienovském stylu Aragorna a Arwen.
Shrnula bych to tak, že minimálně ta polovina za přečtení rozhodně stojí, ale ve výsledku ve vás zůstane taková ta hořká pachuť. A za tu dám jen tři hvězdy. Tak snad příště, pane Gaimane.
Království popela
Sarah J. Maas
(SPOILER) Stále platí, že z této série mám nejraději Věž úsvitu.
Království popela bylo... zvláštně nekonzistentní, s čímž, jak jsem si všimla, má Maasová problém docela často. Téměř polovinu posledního dílu série (!) řešíme brutálně mučenou a vězněnou Aelin. Myslím, že tenhle plot mohl být z hlediska uvěřitelnosti postavy klidně vynechán, protože absolutně nechápu, jak to po tom všem, co prožila, kolika jinými předchozími mučeními si prošla a kolik bolesti si zažila, mohla ještě vydržet a nezbláznit se. Takže za prvé, pro mě tohle bylo naprosto nerealistické, ale asi bylo potřeba přidat nějakou brutalitu, poněvadž zbytek knihy i přes probíhající válku (!) je naopak podivně jemný. A za druhé, byla trochu škoda, že Aelin tak dostala velmi málo prostoru (ne že bych ji měla ráda, ale kruci, jednou je hlavní postava) - z prožitého traumatu by se logicky musela vzpamatovávat několik dalších knížek, a moc mě prostě mrzelo, že právě v poslední knize přišla o své Já a musela ho hledat úplně znova od píky. Takže abych to shrnula, první část mi přišla absolutně zbytečná, prostřední část byla lehce nezáživná a poslední třetina konečně stála za to. Vždycky se mi moc líbilo, jak Maasová zvládá scény, kterých se účastní velké množství postav - to je vysloveně její specialita. Závěrečná bitva byla výborná. Zlikvidování obou záporáků mě velice uspokojilo, a to je něco, co je u takovýchto dlouhých sérií těžké dát dohromady. Yrene jsem to moc přála a Aelin s víláky to sehráli výborně. Trochu mi však v této pasáži, jak jsem zmínila, chyběla brutalita. Také si přiznejme, že měla zemřít minimálně část hlavních protagonistů a nejen vedlejší postavy, na kterých nám ani trochu nezáleželo. Ale zase je výborně napsána následná bolest hrdinů, díky níž to tak prožíváme s nimi. A protože já miluji dobré konce, tak mi ani trochu nevadí, že všichni přežili. Co mi ale trochu chybělo z hlediska děje v závěru, bylo, že Manon ani Dorian nedostali víc prostoru. Ne nutně spárování, naopak se mi líbilo, že mezi nimi byl jen lehký příslib na rozdíl od ostatních párů, ale chtěla bych víc informací, co dělali, jak pokračovali. Protože to, že Dorian musí vybudovat Zlomuval úplně od základu a udržet si svoji pozici, to mi přijde minimálně stejně důležité jako bylo získání Terassenu. Také jsme se moc nedozvěděli, co zbylo z Dorianovy magie (nebo jsem to možná přehlédla). A stejně jako Yrene, tak i Manon jsem měla moc ráda - a s ní jsme strávili delší dobu, proto by si i ona zasloužila uzavřenější linku. Celkově to nebylo špatné, ale něco tomu chybělo. Ale i tak - byla to jízda.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Přiznám se, že jsem si sérii Skleněného trůnu příliš neoblíbila - nejen kvůli hlavní postavě Aelin, ale i pro mě docela zmatenému budování světa prolínajícího se s jinými světy (celkově na mě série působí trochu jako sci-fi s alternativními realitami i agresivními mimozemšťany). Proto pro mne byla Věž úsvitu velmi vítaným svěžím větrem. Děj hladce plynul a hodně se zlepšil styl psaní, díky čemuž to všechno najednou začalo dávat smysl. Také mi vyhovovalo méně postav a tři pohledy (Chaol, Yrene a Nesryn) v knize bohatě stačily. Jednoduchá zápletka, díkybohu žádná Aelin, klidné a pomalé budování všeho, co se na konci logicky uzavřelo. Vím, že pro spoustu lidí je děj pomalý až příliš, ale s tím nesouhlasím, navzdory očekávání děj nikde nestagnoval, napětí zde postupně graduje a čtenáře výborně udržuje ve zvědavosti. Stojím si za tím, že Chaol je extrémně dobře psychologicky zvládnutá postava. Yrene pro mne byla asi nejuvěřitelnější ženskou hrdinkou ze série a dokázala jsem se s ní snadno identifikovat. Taky je velmi sympatická :) Nesrynina a Sartaqova linka byla trochu slabší, ale tam to vynahrazovali rukové s Falkanem. A v samotném závěru jsem měla husí kůži. Za mě nejlepší díl ze série. (Mám teda rozečtený KoA, ale Věž úsvitu zatím nemá nárok překonat. UPDATE: Opravdu nepřekonal.)
Chrám větrů
Terry Goodkind
rereading ( > 1x ): Chrám větrů je snad jediný díl krom prvního, který mi i po těch 15 letech od prvního čtení série utkvěl v paměti. A zpětně se tomu vůbec nedivím. Atmosféra v Ochránci Lorda Rahla je vysloveně neutěšená, mrazivá a depresivní. Je až neuvěřitelné, jak moc beznaděje se kolem našich hrdinů stala točí. Zároveň je děj ale návykově napínavý, jelikož prostě chcete vědět, jestli se hrdinové dokáží s nepřízní osudu vypořádat. V téhle části se objevuje spoustu nových postav a s nimi nové zápletky, kde každý hraje svoji úlohu. Opět jsme dostali sadistickou scénu, která ale tentokrát snad poprvé padla na úrodnou půdu a dokázala vyvolat ty správné emoce (i když jde, zase, o násilí na ženách). A teda také mě fascinuje, jak Richard ani Kahlan nemají sebemenší problém na první dobrou věřit cizím, nedávno příchozím lidem, což vzhledem k tomu, že skoro každá druhá postava je zloun, nedává moc smysl. Po dočtení jsem měla dlouhou dobu velmi nepříjemné pocity, spojené se zneživováním dětí, neustálým strachem a s totální beznadějí. Druhá část Proroctví císaře za mě zcela nedostála svému názvu, protože kruci, už chci víc císaře! Jinak byl ale díl nejlepší ze všech a stojím si za tím, že v tomto bodě měl autor sérii skončit. Historie Chrámu větrů sice byla hodně chaoticky napsaná, ale vyvážil mi to zbytek děje. Goodkind uměl velice dobře pomalu budovat napětí a v této druhé polovině příběh vygradoval neskutečným způsobem (mor, Drefan, Chrám větrů, Clarissa s Nathanem, který měl všechno do puntíku promyšlené). Ještě že to vyvažovaly vtipné a klidné epizodky se Zeddem a Annou. Celkově se mi moc líbí přerod Richarda z naivního kloučka na ultra kladného OP hrdinu. Dokonce se s Kahlan už nejspíš naučili komunikovat svůj vztah, a tak je závěr nádherně pohádkový. A jaktože jim Grač nepřiletěl gratulovat? :)
P.S. Ale ten překlad? Lesní rádce?? Co to jako je, nějaký elf, nebo ekolog? Proč ne prostě zálesák? Šmarja. A takových nesmyslů tam bylo plno.
Krvavá církev
Terry Goodkind
rereading ( > 1x ): První část Krvavé církve (Inkvizitor) byla zatím nejslabší a dost jsem se, oproti předchozím dílům, nudila. Připravuje se v ní půda pro dalšího mrazivě geniálního záporáka, ale opravdový Inkvizitor se v ní mihl jen na chvíli. Obě linky, Richardova i Vernina, jsou poměrně zdlouhavé, pomalé a vesměs se v nich nic moc neděje. A nejvíc mi vadili chybějící Zedd s Kahlan, která je dle mého nejzajímavější postava. Tím spíš je nový překlad Matka Vyznavačka (jako kdyby měla vlastní sektu, nebo tak něco) jako pěst na oko, zlatá Matka Zpovědnice. Naštěstí se v druhé polovině (Pekelná bible) Kahlan se Zeddem již objevují a děj hned dostává dravější spád. Moc mě bavil Richard objevující Čarodějův hrad, naopak Anna s Nathanem mě vyloženě rozčilovali a Grač byl roztomilý jako vždy. Celkem mi unikala úloha mriswithů a moc mi nedávala smysl. Také mě celkem mrzelo, jak málo prostoru nakonec dostali Brogan s Lunetou. V samotném závěru se všechny cesty krásně protly a zapadlo to do sebe. Jen doufám, že Kahlan s Richardem spolu vydrží delší dobu, už si to zaslouží :) No a jsem zvědavá, co v dalších dílech předvede císař, kromě vyvolávání strachu skrze (už očekávaného) násilí na ženách.
Kámen slz
Terry Goodkind
rereading ( >1x ): Ale jo, druhý díl je o dost lepší, než ten první. V Kameni slz jsme hned vrženi do děje, jsme právě tam, kde skončilo První čarodějovo pravidlo, a sledujeme zcela logické zkomplikování zápletky. Také jsem dostala vysvětlení několika věcí, na které jsem si u prvního dílu stěžovala. Sestry světla a temnoty mě dost bavily (sestra Verna výborná a sestry temnoty vnášely vskutku mrazivou atmosféru), stejně jako tajemný prorok Nathan a navrátivší se Darken Rahl. Platí, že autor umí udělat záporáky tak nepříjemné, že vám bude vstávat husí kůže. Skvělí a hodně emotivní byli i Zedd s Adie (a Grač!). A musím říct, že i když byli Richard s Kahlan znovu oddělení, jejich cesty byly srovnatelně napínavé a po překonání zdlouhavějšího začátku čtenář jenom hltá stránky a trne, jak si hrdinové s tak velkou nepřízní osudu dokážou poradit. Co se týče záporů, moc jsem nepochopila zase absolutně nesmyslný konflikt Richard x Kahlan, jsou neskutečně trapní s tím, jak mezi sebou navzájem neumí řešit vztahové problémy. Opět jsme se také nevyhnuli zbytečně sadistickým částem a pomalu začínáme nahlížet pod pokličku, kde se zřejmě skrývá autorova, minimálně nechuť, k ženám. A vím, že to byl ještě slabý odvar. Ale i tak pořád platí, že pro mne je série podivně návyková a hned jdu na další díl.
Investování pro začátečníky
Petr Syrový
Pro mne jako pro totálního laika byla publikace užitečná, nicméně existují i mnohem čtivější a obsáhlejší tituly (Průvodce pasivním investováním od Rozbitého prasátka).
Bezmocná
Lauren Roberts
(SPOILER) Budu opakovat x komentářů přede mnou. Bezmocná cílí spíše na mladší čtenáře, kteří si ještě nestihli přečíst klasiky typu Hunger games, Rudá královna, Selekce, Divergence apod. Obzvlášt první dva zmíněné tituly byly v knize až příliš vidět. A to ani nezmiňuji finální Bludiště, které jako by z oka vypadlo tomu v Ohnivém poháru. Proto mě také asi nejvíce bavila první část, ještě než se Paedyn dostala do paláce. Dostávám se k tomu, že Paedyn jako taková mě bavila. Bavil mě i Kai. Každý mě ale bavil jedině samostatně. Jakmile však spolu začali interagovat, vůbec to na mě nefungovalo, ba naopak. Chemii jsem mezi nimi začala cítit až v závěru, kdy se k sobě víceméně začali chovat alespoň trochu slušně. A co mi teda přišlo dost zvláštní, že do vražedných očistných zkoušek byli posláni přátelé (ale tak dobře, z diváckého hlediska mi dává smysl sledovat, jak se proti sobě bývalí přátelé, kteří spolu vyrůstali, obrací a zabíjí se), ale že tam poslali i příbuzné? Napětí se tím rapidně snížilo, protože hned v prvních chvílích bylo naznačeno, že s Kaiem mají jeho bratři i sestřenice moc pěkný vztah. To jsem tedy nepochopila. Druhý díl asi číst budu, ale jen kvůli mladému králi, který z toho všeho tradičně vyšel nejhůř. Jinak mými oblíbenci jsou Eso a Adena, oba byli výborné okořenění. Fav koment: Adyrosie
Průvodce pro pasivní investování: Od Rozbitého prasátka
Jakub Dvořák
Lituji, že jsem si ji nepořídila už dřív, a také lituji, že jsme na gymplu o investování neslyšeli ani ň. Tahle knížka by měla být na školách povinnost! Autor má opravdu dar slova, jelikož dokázal dané téma jednoduše, ale poměrně podrobně vysvětlit, a navíc to jako bonus bylo velmi čtivé. Na konci sice bylo lehce cítit, že je autor sponzorován Portu, ale vem to čert - publikace mi předala tolik jiných důležitých informací, že mi to ani trochu nevadilo. :) Byla zábavná, byla vzdělávací, ale hlavně byla konkrétní. Budu doporučovat.
Bílý kosatec
Fabcaro (p)
Přiznám se, že se mi poslední díly od nových autorů moc nelíbily. Děje byly recyklované z předchozích dílů a ani ten inteligentní humor nestál za moc. Ale Fabcaro očividně přinesl svěží vánek a velmi mile překvapil! Neskutečně hravý originální nápad, který chytře odráží dnešní dobu, může směle soupeřit s kultovními díly jako Kotlík nebo Věštec. Je pravda, že samotné finále by zasloužilo větší prostor, přišlo mi uspěchané a prostě slabší. Ale i přes to jsem se hodně bavila a smála už od první stránky. Snad bude Asterix v takto vysoko nastavené laťce pokračovat dále.
To bylo tvé jméno. 02
Makoto Šinkai (p)
Dojemné pokračování hlubokého příběhu dvou spřízněných duší. Tento díl má ze všech asi nejvíce akce a také se mi nejvíce líbil. Bohužel pro mě stále platí co u prvního dílu, tedy to, že někdy jsou hrozně zvláštně řešené přechody mezi scénami, a čtenář se pak ztrácí v důsledku ne zcela plynulé návaznosti.
To bylo tvé jméno. 01
Makoto Šinkai (p)
Také jde o moji manga premiéru. A nejdříve jsem viděla film, což bylo jedině dobře, jelikož bych se bez jeho znalosti asi moc nechytla. Pro mne, jakožto manga začátečníka, byla minimálně první kapitola zmatečná a dlouho mi trvalo, než jsem se ponořila do děje - ale naopak od druhé poloviny jsem se už nemohla odtrhnout. Moc se mi líbily překlady i těch nejtitěrnějších nápisů a vysvětlující doslov, který děj parádně objasnil. Jde o nesmírně silný příběh, který ve mně zanechal hlubokou stopu... Těším se, jak bude zpracovaný v dalších dílech.
Pět temných osudů
Kendare Blake
(SPOILER) Tak jsem dospěla k závěru. Tento díl jsem si musela koupit jako e-knihu, protože ve fyzické podobě nebyla absolutně k sehnání (bohužel pro mě, jelikož normální knihy mi přináší daleko autentičtější zážitek). A vlastně moc nevím, co napsat, jelikož většina předchozích komentářů shrnuje moje myšlenky velmi dobře, a to hlavně od: VincentPodmore.
Rozhodně šlo o nejslabší díl série, třičtvrtě knihy se tam vůbec nic nedělo a epilog byl těžce odfláknutý. Nedostali jsme odpovědi ani na ty největší otázky, nic, nula. Místo toho se tam řešil vztah mezi Emilií a Jules, dvou nejméně zajímavých a nejvíce otravných postav, které absolutně nezaslouženě (!) dostaly happyend. Závěr bych si představovala jinak, zlomení zavedeného řádu mělo opravdu proběhnout tak, že se sestry měly spojit a vládnout společně. Vždyť jaký to mělo potom smysl? Proč to takhle neskončilo? Proč to skončilo tak, jak to skončilo? Proč zrovna nejméně zajímavá Arsinoe, která neustále ve všem podváděla pomocí nízké magie? Proč? Moc mě rozhodnutí autorky mrzí, i když, pravda, bylo zjevné od prvního dílu. Ale někdy je prostě lepší držet se očekávaného klišé, než za každou cenu vymýšlet nějaké nesmyslné zvraty. A těch otázek, kolik se během série nastřádalo, ale nebylo nám zodpovězeno... Co ta mlha? Co nějaké ukončení s Daphné? Co mimčo Madrigal, které dostalo své vlastní proroctví? Co se stane s medvědem, jestli Arsinoe přestane praktikovat nízkou magii? Jak za ni vůbec zaplatila, byla to ona smrt obou sester? Jak se vlastně Jules zachránila a ztratila tu kletbu? Atd. atd. atd., nekonečné množství otázek, na které nikdy nedostanu odpověď. A z tohoto důvodu nechci mít sérii ve své knihovně.
P.S. Pořád platí, že za celou sérii byly nejlepší postavy Catharina a Pietyr, ty dva nikdo z ostatních nepřekonal a fandila jsem jim až do hořkého konce.
Asterix: Zlatý menhir
René Goscinny
Popravdě, vůbec jsem nevěděla, co čtu, než jsem dospěla k poslední vysvětlující stránce. Za mě by bylo lepší, kdyby byla hned na začátku i s audioodkazem. No ale jakmile jsem to audio pustila... hned se z toho stal plnohodnotný zážitek, který mě přenesl do staré známé galské vesničky - a to i když mi z francouzštiny ze střední školy zbylo v hlavě jen pár slovíček. Takže doporučuji si pustit audio verzi hned, zároveň s prvním čtením, ať to jako já nemusíte číst dvakrát :)
Mladá dáma
Evelyn Skye
Mladá dáma je poměrně neobvyklý počin, jelikož nejdříve vznikl scénář filmu a teprve až poté kniha. A to byl u mě právě problém - nejdříve jsem bohužel viděla film. Na stopro vím, že bych si knihu užila o dost více, kdyby to bylo naopak. Jedná se totiž o originální a inspirující příběh, u něhož až do poslední chvíle hádáme, kam povede. Bohužel jsem ale o potěšení z objevování děje byla obrána, a druhé bohužel, kniha nebyla moc dobře napsaná. Umím si ji představit jako thriller až pořádný horor, ale bylo to plytké, požadované emoce se nedostavily, na postavy jsem se nedokázala napojit a mrzelo mě málo kapitol z jiných pohledů. Jako ano, dozvěděla jsem se něco navíc, nějaké málo rozšíření děje tam bylo včetně dračího jazyka, ale bylo to nedotažené. Umím si představit víc kapitol z pohledu Henryho, královny nebo jiných poddaných (naopak kapitola z pohledu devítileté holky napsaná extrémně vyspěle mi přišla jako úlet). Taky jsem chtěla víc a podrobnějších příběhů princezen z minulosti, přeci jen nepředstavitelně trpěly, zemřely krutou smrtí a daly Elodie šanci přežít. Závěr byl jiný než ve filmu, ale působil zvláštně, nepřirozeně. Filmový mě ale naopak neuspokojil, vážně bych byla ráda za nějakou kombinaci nebo střed těchto dvou konců. Shrnu to tak, že příběhově to mělo obrovský potenciál, který z mého pohledu zůstal nevyužit.
P.S. Jak se rozmnožují draci? Chyběla mi informace, kde a kdy dračice oplodnila svá vejce. Budu tedy předpokládat, že partenogenezí.
Noc vlčice
Henri Loevenbruck
(SPOILER) rereading ( >2x ): Hodně rozporuplné pocity. Knížku jsem dočetla před dvěma týdny a mám potíže vybavit si děj. Jak už jsem říkala u prvního dílu, hrozně jsem si užívala přítomnost v samotném světě - stále platí, že autor píše velice čtivě. Jenže to pro třetí a závěrečný díl trilogie nestačí. U bitev většinou ani nedýchám, zde jsem ji téměř přeskákala. A upřímně si pořádně pamatuji jen to, co mě zklamalo. Nejvíce asi Amina - proč jsme nedostali konfrontaci Aminy s Aleou? K čemu potom byl důležitý fakt o jejich dávném přátelství? Chtěla jsem ji více pochopit, chtěla jsem kapitoly z jejího pohledu. Bohužel mi přišlo, že se s ní autor nechtěl déle babrat a nevěděl co s ní, a tak ji jednoduše oddělal. Tentýž pocit jsem měla při čtení dlouho očekávaného souboje s hlavním záporákem. Jakoby pro autora najednou ztratil důležitost a rozhodl se ho odbavit co nejrychleji. No a samotný závěr byl až extrémně odbytý. A jaktože se Erwan uvolil být králem, když Alea důrazně zmiňovala, že ona po moci netouží a v žádném případě by nic takového nechtěla? Ale co jí teď chudince, jako královně choti, zbývá, že? A těhotná ve čtrnácti letech s někým, koho zná tak strašně málo? Už si vzpomínám, proč mi jako malé bylo při čtení této série nepříjemně. Zhodnotila bych to tak, že dokud autor kopíroval Pána prstenů, děj měl hlavu a patu, ale jakmile se pokusil o vlastní tvorbu, přestalo to dávat smysl. Bohužel. A ještě jedna věc... JAK TO KRUCI DOPADLO S IMALOU??
