Shaxx komentáře u knih

Konečně se dostávám k této kultovní upírské záležitosti. Začátek je docela rozvleklý, celkově tempo knihy je pomalejší, ale skvěle to funguje jako úvod do série, zejména závěr je velmi lákavý, takový trochu cliffhanger. Rozhodně jsem nečekala, jaké to ke konci nabere obrátky a kam se děj bude ubírat, ale velmi mile mě to překvapilo. Líbí se mi, jakým způsobem jsou tu vykresleni upíři, zas něco trochu jiného (a netřpytí se, jéj) :) Jsem ráda, že tahle série dostala nové vydání, těším se na dvojku.

5 30.04.2024

Program Nosferatu skvěle zahájil sezonu nových Zrnek temnoty pro rok 2024. Od autora jsem četla Dítě tmy a Rytíře, který mě hodně bavil a tahle další kniha mě utvrdila v tom, že mi Míra Pech svým psaním sedne. Program Nosferatu je pořádně nabušené Zrnko. Stihne toho na malém počtu stran opravdu hodně, od představení rozvrácené rodiny, přes skvělé vykreslení přesvědčivého vztahu otec-dcera, po žal a ztrátu milované osoby, těžkosti spisovatele žánru, který je společností vnímaný jako podřadný, až po očekávaný hororový zvrat. A do toho všeho je to ještě takový milostný dopis hororovému žánru a psaní. Obsahuje spoustu narážek na jiná hororová díla a autory, díky tomu jsem se cítila jako ryba ve vodě. Skvělý a vyvážený mix pro super příběh, u kterého jsem se královsky bavila.

5 11.03.2024

Tak jsem se konečně dostala k té zásadní "goldendogovce", první knize (aspoň dle slova autora), která vyšla v tomhle v malém a milém žánrovém nakladatelství, které mám fakt ráda :) Kolem téhle knihy se vznášela taková aura tajemna a očekávání, od okolí jsem slyšela hlavně: ,jo, to bylo fakt dobrý, nečekané rozuzlení, tak jsem byla zvědavá. A vážně to bylo dobré. Sedl mi styl psaní, který jde přímo k věci, žádné zdlouhavé opisy, ale věcný a účelný popis. Ani mi nevadilo, jak se střídala er forma s ich formou, která byla v intermezzech, které prokládaly současný děj. Kapka brutality sem a tam, nějaké to překvapení na závěr, lehké klouzání po povrchu psychologie o tom, zda vraha vytváří okolnosti a traumatické události, zejména z dětství... Jakým směrem se bude odhalení zápletky vyplynulo z náznaku zhruba v polovině knihy a za mě fajn, jsem s tímhle řešením spokojená. Jsem člověk, co si komentáře s hodnocením ke knize nečte dřív, než knihu sám přečte a u téhle doporučuji to samé. Ačkoli je fajn zmínit, jakou asociaci kniha ve čtenáři vyvolala, zrovna tady to dělá téhle knize medvědí službu, protože už samotný název připomínaného filmu/knihy funguje jako dost velký spoiler. A na závěr tedy jediná věc, ze které mi cukalo oko, jsou opakované zmínky toho, že hlavní postava je masová vražedkyně (i ve zmíněné spojitosti masový vs sériový vrah). Tohle nesplňuje podmínky masových vražd nehledě na vysoký počet obětí, naopak dle definice by se jednalo o sériového vraha. Ale to je jen detail, já jsem občas prý rejpal :)

5 04.03.2024

Taková pěkná, nenáročná a temná pohádka na dobrou noc. Zápletka je sice průhledná, ale zde to působí téměř účelně. Není to žádný složitě vystavěný a propracovaný příběh s nečekanými zvraty, naopak. Nicméně díky pohádkovému vyprávění ta předvídatelnost působí až konejšivě. Hlavní hrdinka sympatická, romantická linka se dá přežít, nezvrhává se to k tomu, že by převzala otěže a příběh běžel na pozadí, jak to u YA občas bývá. Jo a je tam skvělá postava kozy, což je další bonus navíc.

5 08.01.2024

Povedený žánrový mix, kde se mísí postapo s fantaskními prvky, kapkou magického realismu a surrealismu. Je to asi nejmilejší postapo svět, co jsem kdy četla. Svět, ve kterém v San Franciscu žijí převážně umělci z různých sfér, kteří na stav ohrožení reagují tím, co jim jde nejlépe – uměním. Stejně tak město je jeden velký, živoucí organismus, který si nehodlá do sebe jen tak pustit vetřelce. Závěrečný střet vojenské síly s „flower power“ byl téměř až humorný a milý. Zajímavé dílo. Jen mě trochu mrzelo, že samotné postavy nedostaly trochu více prostoru, aby s nimi čtenář mohl ještě chvilku pobýt, protože byly zajímavé, zejména třeba takový Stroj.

5 12.12.2023

Jsem moc ráda, že jsem na Tchaikovskyho narazila, protože se kvapem zařadil mezi mé oblíbené autory. Střepy Země byly jedním slovem boží. Přesně ten typ sci-fíčka, které můžu. Trochu mě to uvrhlo i do nostalgie, kdy jsem si vzpomněla na hru Space Rangers, kterou jsem jako dítě hrála (zejména tu část s Klissany, kteří útočili na vesmírné lodě, protože lidi uvnitř vnímali jako parazity, kteří okupují nebohou vesmírnou loď). Bylo velmi snadné oblíbit si různorodou posádku Božského supa a musím říct, že v okamžik, kdy autor popisoval děsivý neprostor, úplně mě mrazilo. Atmosférický popis prostředí prázdného neprostoru byl pak pěkně v kontrastu s akčními scénami, kterými bylo v příběhu požehnaně, mělo to tedy fajn poměr akce a napětí. Plně mě to vtáhlo do děje a ani jsem se nenadála a byla jsem na konci. Budu s očekáváním vyhlížet další díl a doufám, že od Tchaikovskyho bude přeloženo víc knih, protože je celkem plodný autor a ráda budu syslit sbírku knih od něj ve své knihovně. Snadných 5*.

5 30.10.2023

V úvodu se Mellick svěřuje, že tenhle příběh je pro něj velmi osobní a je to znát, vyznívá jinak, než jeho ostatní knihy. Zejména je tu minimum ujeťáren a prasárniček a nese to v sobě spoustu emocí a zranitelnosti. Už od začátku je to prudce čtivé a Mellick hezky buduje napětí a burcuje čtenářovu zvědavost. Dozvědět se, o co tu sakra jde a co se děje. Obsahuje to pár pěkných zvratů a odhalení. Konec možná pro mě byl trošku uspěchaný, ale vzhledem k rozsahu se to nějak ukončit muselo :) (Vůbec by mi nevadilo, kdyby to byl trochu rozsáhlejší román). Dům na tekutých píscích jsem slupla za chvilku a byla to moc dobrá jednohubka. I bez Mellickových typických znaků to bylo fajn čtení a řadím mezi své oblíbené od tohoto autora.

5 30.10.2023

Kill Creek je takový roztahaný milostný dopis hororovému žánru...kterému by prospělo trochu osekat rozsah. 465 stran bylo už moc. Nejhůř to odnesl závěr, který je mučivě unylý - asi to mělo natahovat napětí, ale spíš to cpalo nudu tam, kde se mělo budovat napětí. Postavy jsou nicméně fajn, čtyři spisovatelé hororu, kteří pod záminkou poskytnutí rozhovoru nečekaně stráví noc ve strašidelném domě. Líbilo se mi, že autor do děje zapojil osobité styly psaní autorů (aspoň mi to tak přišlo). Úplnému závěru se zlověstným nádechem nemám co vytknout, ten mě potěšil. Za to, jak to bylo natažené, bych nejraději dala tak 3,5*, na tři to není, ale jelikož půlky nejdou dávat, tak zaokrouhluji na 4.

5 06.10.2023

Velmi zdařilý thriller, psaný netypickou formou dopisů, které hlavní hrdinka z vězení adresuje advokátovi s prosbou, aby se ujal jejího případu. I přes pomalejší tempo vyprávění to zvládá udržovat napětí a hravě to míchá prvky nespolehlivého vypravěče, kapku paranormálna jakožto populárního prvku, který pomáhá rozbít zdravé sebevědomí a rozvinout paranoiu, chytré a uvěřitelné kličky do (nakonec) slepých uliček a celkově to je povedený počin. Ostatní knihy od autorky zas tak dobře hodnocené nejsou, tak uvidím, zda zkusím i něco dalšího.

5 15.07.2023

Takový ňuňu příběh o orkyni, která hodí krvavé řemeslo na hřebík a otevře si kavárnu. Žánr cosy fantasy je přesně takový, jak název naznačuje - příjemný, útulný, zahřeje u srdce.
Původně kniha vyšla samonákladem a autor ani nečekal, že by z toho bylo něco víc, ale stalo se. Čekala jsem od toho velmi oddechovou a nenáročnou četbu a to se přesně naplnilo, nemůžu si tedy stěžovat , že by tam bylo "málo akce" nebo tak :) Je dost možné, že při čtení budete mít zvýšenou spotřebu kafe a sladkého pečiva, to varuju předem. Nejlépe se to čte s čerstvě připravenou kávou a něčím sladkým k tomu. Na konci knihy je i recept na pečivo, které se v příběhu objeví, to je taková (doslova) sladká tečka na závěr. Další milý bonus je rozhovor s autorem.
Postavy jsou moc fajn, oblíbila jsem si krysáka pekaře. Nevím, zda jsem natolik neromantická duše, ale náznaky romantické linky pro mě byly něčím navíc, ani bych to tam nepotřebovala, přišlo mi to docela škrobené, chemie mezi postavami moc nebyla. Jo a má to boží obálku :)

5 30.06.2023

Moderní (spíše tak trochu dystopický) retelling Pinocchia od Klunea? Jasně, že to nemohlo dopadnout jinak než skvěle. Postavy - zamilovala jsem si vedlejší postavy - neurotický úzkostný robotický vysavač značky Roomba jménem Rambo a robotickou zdravotní asistentku jménem Sestra Ratched (jo, Ratched, přesně tak, geniální), která je tak sadistickej sociopat :D Hned se mi hlavou míhala hromada asociací - v první řadě film A.I. Umělá inteligence, potom epizoda z Love, Death & Robots s roztomilými robůtky (konkrétně hranol, kterého mi Sestra Ratched připomínala a tak jsem si ji i představovala). Už jen dialogy těchto dvou postav mi zaručily skvělou zábavu. Ani bych tam nepotřebovala mít romanci (ta se mě upřímně moc nedotkla, narozdíl od předchozích Kluneho knih). Jinak já zbožňuju tyhle semi-sentientní/sentientní robůtky a jejich diskuze o pocitech, smyslu života atd. , takže pro mě to byla trefa do černého. Každopádně pro mě pořád vede Dům v blankytně modrém moři, ten je zatím nepřekonán :)

5 22.05.2023

Člověk by nevěřil, že od prvního vydání téhle klasiky uplynulo už 72 let :)
Vždy mě bavilo číst, jak si lidi v různých letech představovali vizi budoucnosti.
Nadace začíná dost poutavou a slibnou návnadou, o čem bude děj, která se pak ale zvrhne víceméně do hromady intrikaření, politiky a nějaké ty sci-fi prvky se odsouvají na druhou kolej (a chápu, že tohle někoho mohlo zklamat). Zajímavým aspektem je zde věda, která se z určitých důvodů ukryje pod takzvané vědecké náboženství, přičemž celý systém "duchovna" je tu popsán s takovým... blahosklonným tónem. Jedna zajímavost také je, že hlavní postavy jsou výhradně muži. Ženy se tu objeví pouze jen v roli na pár řádků v roli recepční, anonymní služebné a největší roli tu má manželka vysoce postaveného hodnostáře, která si zaslouží dokonce necelé dvě stránky dialogů :))
Nemá smysl se moc nadchnout pro nějaké postavy, protože děj skáče v čase, a původní postavy se tedy moc neohřejí u kormidla. Ale nemůžu tomu upřít čtivost a nápaditost, takže určitě budu pokračovat i s dalšími díly.

5 15.05.2023

Začátek byl poměrně vleklý a rozvláčný, ale pokud se člověk překousal přes prvních cca 70 stran, začala konečně akce. Severské krimi mě baví, má takovou zvláštní depresivní atmosféru, a tady to nebylo jinak. Příběh má ale pár slabších článků, zejména silně nesympatické vyšetřovatelské duo, až moc natahované rozuzlení zápletky, která je na konci docela odbytá a neuspokojivá...A i když se to po pomalejším startu četlo dobře, tyhle slabé články mi nedovolí dát celku více hvězd. Uvidím, co seriálové zpracování.

5 19.04.2023

Další Zrnko temnoty, má oblíbená edice od Golden Dogu, tentokrát české bizzaro v podání Kristiny Haidingerové, plné fantaskna, flóry, fauny a tak trochu zvrhlého erotična. Po dočtení jsem ráda, že od autorky doma mám další knihu k přečtení, protože její styl psaní mi sedl. Nečetla jsem anotaci a pustila se směle do toho, ani jsem si vlastně tak moc důkladně neprohlížela obálku (a pokud jste tak neučinili taky, věřím, že po určité pasáži v knize si tu obálku půjdete prohlídnout). Prostředí silně útočí na vjemy, plno barev, vlhký vzduch džungle, třepotání křídel, čtenáře to pohltí jako soustředění se na stereogram, který zde hraje nemalou roli. Povedený bizzárek :)

5 27.03.2023

Jedním z mých černých puntíků z mládí je nedočtená série Odkazu dračích jezdců. Teď, těsně před třicítkou, tenhle černý puntík mažu a konečně to dočítám. Vrací mě to o tolik let zpět, kdy jsem poprvé četla první díl a jako hromada ostatních čtenářů jsem byla okouzlená vším tím dračím dobrodružstvím. Jasně, teď, kdy mám na kontě o cca 1000 knih více načteno, už to nedokážu hodnotit očima svého mladšího já, vidím, že to není dokonalý počin, ale pořád je to super počtení a ta nostalgie k tomu dodává bonusové body...

5 15.02.2023

Tak tohle bylo něco zajímavého.
Sice se to začalo odvíjet takovým dost divokým směrem, oproti očekáváním z anotace, ale stálo to za to. Pro mě velké plus je hlavní hrdinka, zejména tedy i ze subjektivních důvodů - já sama jsem z Liberce, žila jsem v Praze nějakou dobu a už pár let mám zrzavou palici, takže pro mě měla bonusové body (samozřejmě s lehkou nadsázkou).
Vyprávění z pohledu první osoby tomu velmi sedlo, Matylda je zajímavou protagonistkou, ať už svým vystupováním nebo schopnostmi, které si běžně do CV nezapíšete (aneb ostatní schopnosti: umím číst myšlenky). Jakmile čtenář přistoupí na tuhle eventualitu, může se rovnou připravit na spirálovitý pád rovnou do hlubin všeho možného a nemožného, střet paranormality, fanatismus s náboženským podkresem, tajné organizace, nevěrohodní vypravěči, fikce překrývající skutečnost, čemu věřit, komu věřit, co se tedy sakra vlastně stalo? Mysterióznost tady eskaluje až do pomyslných výšin a objasnění situace někdy spíš to tajemno přiživí, než poodhalí.
Osobně bych tu nemusela mít romanci, ale rozumím tomu, že je podstatným článkem příběhu.
Poslední třetina knihy mi solidně zamotala hlavu, určitě jsem něco nepochytila nebo nevyčetla mezi řádky, ale nevadilo mi to. To, jak byl konec už vyhnaný do extrému pro mě bylo už trošičku přes čáru, ale jako celek se mi to líbilo, stejně tak styl psaní. A poslední slovo mám k obálce - je naprosto nádherná, přesně to, co zaujme na první pohled, navíc ty detaily... Krása.

5 30.01.2023

Silný útok na čichové buňky. Vůně lesa - zemitá hlína, vlhkost mlhy vznášející se u kapradí, živočišný pach zvířecí srsti, nasládlá hniloba, tlející listí, rozkládající se maso, něco temného, co se skrývá ve stínu...

Příběh tří sester, které jako malé holky zmizely a objevily se až o měsíc později na stejném místě, nahé, s podivnou jizvou na krku. Tmavé vlasy jim zbělely, modré oči ztmavly. Nikdo neví, co se stalo, kde byly. Jejich zmizení se stalo fenoménem.
Od doby, co se navrátily zpět, je všechno jinak, nesou si v sobě trauma, které jen tak nezmizí.
Iris a Vivi prožívají deja vú, když se po jejich nejstarší sestře Grey slehne zem...

Hodnotím 4/5, protože postavy mi přišly plošší a nikterak zajímavé, krom jejich záhadné minulosti (a přítomnosti), ale jinak zápletka byla parádní. Stejně tak popisy občas hraničily skoro s hororem, trošku té nechuťárny, která popíchne fantazii. Velmi mi to připomínalo Každé srdce je bránou a ten spojovací prvek mezi nimi bylo přesně to, co se mi líbí.
Pokud jste jako děti hledali ve skříni vstup do Narnie, vězte, že některé portály vedou na temnější místa, ze kterých už se nemusíte vrátit...

5 23.01.2023

Tahle kniha se vlastně celá skládá jenom se samých zvratů :))
Moje druhá kniha od autora, přičemž Balíček se mi moc nelíbil. Tahle byla lepší, je to hodně čtivé, člověk se prostě chce dozvědět, co bude dál, jak to sakra skončí... Líbilo se mi to, ale konec mě zklamal. Ani ne ze své podstaty, ale spíš kvůli tomu, že kniha pak vypadá jak kdyby byla silně inspirovaná jedním známým filmem (nebudu říkat název, aby nebyl spoiler, ale kdo ho viděl a dočte Pacienta, určitě bude vědět), který má pointu totožnou a vytváří ten wow efekt na konci.

5 18.11.2022

,,Ty se pořád ptáš, proč to, co děláš, není dost dobré, a já nevím, co na to říct, protože prostě stačí být součástí světa a žasnout. Nemusíš to ničím ospravedlňovat nebo si to zasloužit. Můžeš prostě jen žít."

Útlá knížka začíná slovy Pro všechny, kdo potřebují pauzu. A je to tak. Je to skvělá knížka pro ty, které sdírá uspěchaný život, kteří večer padnou do postele a ptají se, jaký smysl vlastně má jejich existence, jak naplnit podstatu své existence. Místo snahy zavděčit se okolí, světu, všem... prostě jen být vděčný, sám sobě. Už jen z podstaty samotného bytí bez nutnosti naplňovat nějaký smysl.
Celé to má feel good vibe, setkání Echa s robotem Rozkošným sýkorčím hnízdem je prostě roztomilé, jak už to Becky Chambers umí. Do tak krátkého rozsahu vtěsnala hodně obsahu a ono to funguje. Jak příběhová stránka, tak ta, která chrlí moc pěkné myšlenky mezi řádky samotného děje.
Tohle si ke mně našlo cestu mnohem lépe, než S pokorou a nadějí.

5 10.11.2022

Další skvělá goldendogovka, jak já mám tohle nakladatelství s paperbacky v roztomilé kapesní velikosti ráda :) Má to od všeho trochu - napětí, kapku nadpřirozena a nějaké té cizácké entity, akci, násilí, přátelství mezi sympatickými postavami a zdařilý humor, ke kterému určitý zvrat v ději přímo vybízel, autor neváhal a vytěžil z toho, co se dalo, aniž by to působilo "na sílu". Podle anotace jsem netušila, co přesně čekat a líbilo se mi, co mi autor naservíroval :)

5 31.10.2022