shootingstar komentáře u knih
(SPOILER) Nejvíc se mi líbilo, že hlavní hrdina byl učitel, a to učitel celým srdcem od začátku do konce. Ne všechnu fyziku jsem pochopila, ale tak jsem to prostě nechala sebou projít jako...jako...fotony? Bože to je úroveň:D rozumíme si, přátelé:D Prostě nepochopená fyzika mi požitek vůbec nekazila. A ještě se mi taky moc líbilo, že hrdina nikde v knize neměl žádný sex.
No a nyní seriózně: hluboce lidská, v nejlepším slova smyslu laskavá a optimistická kniha o vášni pro vědu, lásce k životu a síle přátelství, toto vše na rozdíl od jiných veličin platné univerzálně v celém známém vesmíru. Děkuji.
P.S. Jsem sama, kdo čekal, že bude někde ve flashbacku vyjeven původ jména ADRIAN?
Proč zrovna Adrian? 42? ...ne, to taky nesedí...
;)
... o 4 dny později:
Nedalo mi to.
Dalo to práci, ale: Adrian je ve filmu Rocky partnerkou titulního hrdiny. Odtud Adrian=jméno partnera knižního Rockyho.
Tak zaprvé: Ne, nebylo to vleklé, nudné ani nezáživné a každá věta měla své opodstatnění. Pokud si tu někdo stěžuje, že 500 stran je na knihu příliš, tak si může místo toho jít třeba zahrát Farmu... nikdo vám (snad) nedržel bouchačku u hlavy, abyste to dočetli.
K románu samotnému: Carrovi se podařilo velice přesně zachytit cestu sériového vraha způsobem, jaký obecně uznávají i současní odborníci - on však svůj román publikoval již v roce 1994. Dnes je široce přijímáno, že varovné známky lze skutečně vidět už v útlém dětství. Osobně jsem dřív vždycky argumentovala, že "spousta lidí byla v dětství týraná a zneužívaná a vyrostli z nich normální dospělí..." Nicméně co obráceně? Pokud se v tom začnete hrabat (a true crime je v současnosti koníčkem mnoha lidí), zjistíte, že naopak jen těžko byste hledali psychopatického násilníka a vraha(dosaďte si své oblíbené jméno), který v dětství poškozen NEBYL. Tak co z toho vyplývá, přátelé...
Že zlo plodí zlo?
Tak to každopádně.
Perfektní napínavé a zábavné počtení, jdu na seriál.
Mnohem lepší, než jsem zpočátku čekala.
Navíc v dnešní době, kdy závěrečný strašidelný zvrat je vpodstatě povinností, konec této konkrétní knihy vysloveně nadchne. Po přečtení mám doslova chuť zůstat naživu:)
(SPOILER) Tak za prvé, jedná se skutečně o duchařský horor v tom smyslu, že pokud jako moje maminka odmítáte "tydle fantasmagorie", zvolte raději jinou knihu.
Dále předesílám, že psovi se nic nestane. O dalších postavách včetně dětí to říci nemohu.
Četlo se to dobře, mám jedinou výhradu k jazyku: V reálu lidi během konverzace málokdy přijdou tak rychle s tak dlouhým vtipně sarkastickým souvětím jako na zdejších stránkách.
A potom, hnidopiši zde jistě najdou pár logických trhlin typu "počkej, a jak jako vona mohla vědět, že von ví..."
Jinak doporučuji, dobrá práce!
Už skoro čtyřicet let hledám někoho, kdo píše jako Dickens, ale na rozdíl od něj ještě žije a já se tak můžu těšit na další romány.
No. Tak konečně.
Setterfieldová to umí, včetně závěrečného odhalení ve stylu "každý je každého nevlastní bratr/otec/syn".
Jazyk je krásný, s postavami je zacházeno se soucitem, a nebylo ublíženo ani jednomu zvířeti.
Doporučuji!
No, tak tomu říkám cliffhanger.
A teď jako co?
Prosímvás, pokud autory někdo znáte, vyřiďte můj nejhlubší dík za perfektně odvedenou práci. Existují lidi s originálními nápady, a existují lidi, kteří umí dobře psát, ale jen vzácně se tyto schopnosti sejdou tak jako zde.
Mohu nějak pomoci při psaní dalšího dílu? Chodit panu Hlávkovi třeba žehlit, nebo umývat toaletu? Cokoliv, jen abychom co nejdřív měli zase co číst.
Tak samozřejmě, Dickens to není, ale zde nehvězdičkuji literární hodnotu.
Řeknu to asi takto: učím na základce ve vyloučené lokalitě a takto v první linii jsem už všechno viděla dvakrát.
Ovšem popis toho, jak se Piškot s Meluzínem oba zamilovali do stejného dvanáctiletého chlapce a tahali se o něj tak dlouho, až z něj nic nezbylo, inu, to byla silná káva i na náš drsný sever.
Svět, ve kterém dospělý chlap pošle dítěti žárlivě hysterickou esemesku znění "Meluzínovo semeno ti asi chutná víc...", je svět, v němž žijeme, přátelé.
Asi nikdy nepochopím lidi, kteří takovouto knihu oglosují slovy "plytké, bez literární hodnoty". Jiní tu zase hovoří o "nudě".
Tvl četli jste tu stejnou knihu co já??!
Bylo to boží. I když celkem hardcore. Boží hardcore.
Nehodnotím literární úroveň, jen příběh. A ten je tedy silnou kávou i pro nás socky ze severočeského ghetta.
Tařin tatínek je evidentní psychotik (dnes se tomu módně říká "bipolární"), minimálně jeden ze sourozenců pravděpodobně psychopat, ale takový už je život. Co mě zarazilo víc, je všeobecná hloubka lidské (americké?) idiocie, která se celou knihou prolíná. Závěrem jen: nevěděla jsem, že stačí 17 let nechodit do školy a věřit na mnohoženství, abych dostala plné stipendium na Cambridgi. A my blbci se tady pachtíme s maturitama.
Absolutní dokonalost (začátek vás zmate, ale nenechte se odradit)! Doslova jsem to vdechla, a pak litovala, že jsem nečetla pomaleji a nestihla si tak vychutnávat krásu obrazů a slov. Podotýkám, že mě obvykle na lyriku rozhodně neužije. Ovšem ta něha, nevinnost a dobrota, která dýchá z každé stránky, vás prostě nemůže neoslovit.
Každý, kdo TO někdy zkusil, určitě uzná, že popisy jsou naprosto přesné. Zasmála jsem se. Jednu hvězdičku přidávám za nečekaný morální přesah (postoje nejen ke školství, které autor v knize vyjadřuje), a ještě jednu za tu naději, že i Češi umí psát.
Nechápu zdejší nízká hodnocení. Bylo to strašidelné, ale zároveň hluboce lidsky pochopitelné, a ta polární noc, ta má prostě zvláštní moc, každého přepadne smutek...atd :)
Téma a myšlenka vynikající, ale zpracování bohužel pokulhává. Je to jaksi...povrchní. Takhle-kdyby to napsal teenager jako prvotinu, určitě bych ho podporovala, ať píše dál. Ale od dospělé autorky je to málo.
Taková dobrá kniha, a tak zmršený překlad! Chvílemi jsem češtině překladatelky skutečně nerozuměla...mimo jiné, "Mate" není vlastní jméno, ale oslovení, něco jako "Kámo"... Sharon Bolton také určitě neměnila jména postav během věty, takže angličtí čtenáři nemuseli tápat, kdo je sakra John, když postava mluví s Joshem, a podobně. Hanba nejen překladatelce, ale zejména korektorům! Když tu práci nechcete dělat pořádně, tak běžte třeba balit bagety.
Tohle by vlastně mohl napsat každý z nás. Nebo vy si snad myslíte, že "Medici", "Aranžérky" nebo "Kominíci" by se neprodávali? A počkejte si na mou chystanou monografii "Učitelky", to teprve zahýbe literárním světem:)
Ale tak OK, návrat do devadesátek vždy potěší (ubohá dnešní mládež neví, co je život) a nebylo to přehnaně pozérské, což je jinak mor české literatury. Přečtete to během jedné cesty vlakem z Prahy do Aše:)
Dobře napsané: konzistentní příběh, krásné užití češtiny, čtivé, s přesahem. Věřím, že pro některé čtenáře skutečně strašidelné.
A jen taková osobní poznámka: jsem ten nejpřízemnější člověk na světě, ale jestli jsem se kdy setkala s "nadpřirozenou" událostí, kterou si dodnes neumím vysvětlit, tak to bylo na podzim roku 1990 v dušičkové mlze Českého Krumlova
Skvělé jako obvykle. Začátek je parádně strašidelný a na konci do sebe vše překvapivě zapadne. Yrsa prostě ví, co dělá.
Překvapilo mě, že ke konci byla kniha lepší než ze začátku, to se moc často nevidí. První polovina se četla asi jako porno-sice tam je nějaký děj, ale všichni víme, že o ten nejde. Zde tedy šlo konkrétně o násilí, pochopitelně. Osobně mě násilí nijak neuráží, tak jsem četla dál, i když mi postavy připadaly ploché a děj předvídatelný. Ta část v Osvětimi už byla poutavější (podotýkám, že současný trend koncentrákových romancí mě nechává zcela chladnou), a v poslední třetině příběh konečně nabral tempo. Takže nakonec fajn. Jinak pokud si chcete vpodstatě totéž přečíst ještě jednou a navíc si u toho ještě připadat jako intelektuál, určitě doporučuji Laskavé bohyně. I když to teda byl fakt hnus.
Dobře vystavěný příběh, vše do sebe zapadá, pěkný jazyk. Na každé stránce najdete něco o lidské přirozenosti, co je "tak přesné". Tím mi kniha trochu připomínala Kunderu. Koho tento přemýšlivý styl baví, pochutná si.
Osobně jsem se trochu nudila, ale předesílám, že to je pouze můj problém:)
A opět řada chyb a překlepů, někdo by měl v těch nakladatelstvích už vymést pavučiny!!!
Tak nejdřív ta negativa: je to překombinované, hlavně aby za každou cenu byl zvrat, a pak ještě jeden zvrat, a další zvrat... Poslední dobou jako by všichni chtěli znova napsat Sedm. No nic, další věc- SPOILER- pokaždé, když se v jakékoliv knize hlavní vyšetřovatel/ka s kýmkoliv vyspí, následuje objev, že daný sexuální objekt je vlastně záporák. To už je klišé jak z Hříchů pro pátera Knoxe.
No a teď to pozitivní: Je to čtivé. A, slovy klasika, "o to nám jde v populární hudbě především."