Simi komentáře u knih

Velmi pěkně napsaná kniha o statečné ženě, která tehdy, když jiní řikali někdo by to měl udělat, šla a udělala to. Vůbec jsem netušila o její existenci a jsem ráda, že jsem tuto jedinečnou knihu nalezla při hledání vhodné knihy do výzvy. Vůbec si nedokáži představit, jak mladá žena ve třicátých letech minulého století dokázala vybudovat nemocnici v Bagdádu. Schopnost přežití Vlasty Kálalové byla obdivuhodná, s kolika těžkými ranami a bolestmi se dokázala vypořádat. Doslova klobouk dolů. A díky úžasné knize Ilony Borské na MUDr. Vlastu Kálalovou di Lotti nikdy nezapomeneme.

21 10.04.2021

AM je pro mne nejlepší současnou českou spisovatelkou a od jejích knih se nikdy nemohu odtrhnout. Často si kladu otázku, jak by bylo, kdyby se něco stalo jinak. Kdyby nevymřeli Přemyslovci, kdyby neskončilo Rakousko-Uhersko, kdyby nepřišla druhá světová válka, kdyby 68 neskončil normalizací ….. Když jsem se zamyslela nyní, uvědomila jsem si, že je úplně jedno co bylo nebo co by mohlo být. Důležitá jsou pro mne tato slova, která spisovatelka uvedla ve své knize a která platí za všech okolností:

Život není to co chceme, ale to co máme. Tak jednoduché to je!

Nesmíme marnit čas a trápit se kvůli něčemu, co už nemůžeme mít. Zůstat trčet na místě a ztratit se ve smutku není řešení. Člověk by měl jít dál, ať se mu to líbí, nebo ne. Z popela už dům znovu neuplácáš. Pevné stěny postavíš jen z nových cihel.

18 03.07.2022

Další užasný román od AM, ktery jsem přečetla na jedno nadechnutí. I když kniha opravdu nestojí na historických událostech, tak přesto se projevují. Tentokrát však prostřednictvím lidí. Kniha není zrovna veselá, i když závěr je tradičně v mezích možností dobrý.

17 29.08.2020

Jak mohla (tato knížka) tak brzy skončit!!! Nejspíš proto, že byla potřená nějakým speciálním lepidlem, jelikož sotva jsem ji otevřela, nemohla jsem se odlepit a četla jsem a četla a najednou tu byl KONEC. A navíc, jak tak koukám, ta knížka byla zjevně nakažlivá, neboť já (však se znám) srším vtipem, jak se nepamatuji. Prostě, až budete mít splín, jako jsem měla včera já, tak si otevřete tuto knihu dopisů. Dokáže Vás přenést do Britska 1946 a vzpomínkami hlavních hrdinů i do doby válečné. Objevíte Normanské ostrovy (ke své hanbě konstatuji, že jsem netušila o jejich existenci) a především jejich obyvatele, ktěří jednou, okolnostmi přinuceni, založili čtenářský kroužek. Recept na koláč z bramborových slupek je v knize také, ale ten zkoušet nebudu. Skvělá kniha, která nejenom pobavila a rozněžnila, ale také přinesla hodně poučení. Nejen o literatuře, ale i o historii, zeměpisu a spoustě dalších věcí. S potěšením knížku odkládám na poličku oblíbených.

15 06.06.2019

Knihu oceňuji nejvyšším počtem hvězdiček a děkuji kamarádce za doporučení. V odlehčeném pohledu na dobu porevolučního teroru v Sovětském svazu autor popisuje příběh bývalého člověka, hraběte Alexandra Iljiče Rostova, který byl za svou příslušnost ke šlechtickému stavu potrestán domácím vězením v prvotřídním hotelu Metropol v Moskvě. Neobvyklý trest je důsledek několika polehčujících okolností. Příběh obsahuje řadu ověřených historických faktů, ale jeho ambicí, podlé mého názoru, není popisovat dobu, ale okolnosti. Každá ze stěžejních postav je obdivuhodně vykreslená a mezinárodní hotel je malým světem, ve kterém se odehrávají desetiletí života hraběte Rostova, jeho blízkých, přátel, spolupracovníků .... a těch ostatních. Kniha je plná obdivuhodných úvah, myšlenek a poučení. A mouder, např. pokud se nevypořádáme s okolnostmi, vypořádají se ony s námi. Takže hlavu vzhůru, i když se musíme nechtěně podřídit, je jen na nás, po jaké cestě a kam nás život zavede.

15 17.06.2018

Toto byla jedna z nejkrásnějších knížek, které jsem přečetla. Jak kavárna s kouzelným neapolským názvem, tak lidé a duch, kteří zde vystupují, se mi za krátký čas stali velmi blízcí. Příběhy 4 žen, které se vydaly po dosednutí na TU židli, do jiného času, aby se během chvíle, než vystydne jejich káva, setkaly s někým jim drahým, jsou propojeny s těmi, kteří v kavárně zůstali. Knihy japonských autorů jsou hluboce niterné. Zaměřují se na to, co je uvnitř, ne na povrchu. Teď to chce šálek výborné kávy:-). Nemohu se dočkat, až za pár dnů vyjde pokračování.

14 30.04.2020

Upřímně .. knížkám typu autor o autorovi s nádechem poučení pro duševní zdraví se obecně vyhýbám. Jelikož mi je kouzelnický svět daleko víc MOJEJE, než mudlovský, bylo jasné, že tuto knížku jednou dám. Hodnocení: NAD OČEKÁVÁNÍ. Vtipná, zajímavá, poutavá, milá, laskavá a poučná výprava do života Toma Feltona, který byl kus svého života Draco Malfoyem. Knížka na jedno nadechnutí. Oceňuji Tomův nenásilný pozitivismus s minimem sebelitování. Je mi smutno z toho, jak moc lidem ubývá duševní zdraví. Pro každého je jiná cestička ke stabilitě, ta naznačená Tomova je za mě dost dobrá. Tedy, nejste-li úplně na dně, ale cítíte, že něco není OK a rovinka se mění v šikmou plochu, určitě si tuto knihu nenechte ujít.

13 16.09.2023

Jedna kniha lepší, než druhá. Vyprávění zdánlivě plyne a přitom je plničké napětí, citu, ponaučení, překvapení a naděje. Pro mne zatím nejlepši kniha od AM. Tahle autorka mě naučila pohlížet na okolnosti, na které jsem měla vyhraněný názor, také z jiných úhlů pohledu. Anna, Alžběta a Anežka, tři odlišné hlavní hrdinky, jejichž osudy naplnily tuto knihu. A mohu si dovolit prozradit, že na posledních stránkách Vás nebude čekat bolestný konec.

13 14.01.2019

Ano, i já si vypěstovala závislost na světě inspektora Gamache. Dosud jsem každý díl pouze hodnotila pěti hvězdičkami, neboť jsem se honem pustila do dalšího dílu, abych už zase byla zpátky. Teď si musím počkat pár dnů na vydání sedmičky. Autorce se povedlo nejenom vytvořit v Quebecu svět, kam se nás tolik vrací, ale takřka v každém dílu se dovídáme nové informace o tomto, pro nás vzdáleném regionu. Kolikrát jsem během čtení na internetu hledala víc. Inspektor Gamache je velmi vzdělaný, laskavý vůdčí typ, který více poslouchá, než mluví sám. Ke zbrani sahá, až když není zbytí a zpravidla ji ani nenosí. Stylem vyšetřováni mi připomíná Maigreta a svou zálibou v poezii Dalglische. Nesmírně mi imponuje jeho klidné a chápavé jednání. Jeho tým, který tvoří jím vybraní a nesmirně schopní agenti, o které nikdo nestál, má takřka 100% úspěšnost při řešení vražd. Vrazi, kteří jsou vždy dopadeni, jsou typově jedni z nás a nejsou to žádné brutální psychopatické zrůdy. Vesnička Three Pines je místo, kde bych chtěla žít v důchodu nebo kam bych se nejraději schoulila, když mne tato hektická doba udolává. Žije tu komunita lidí, kteří hledali takové útočiště. Zamilovala jsem si je. Detektivky s inspektorem Gamachem nejsou pro vyhraněné milovníky akčních příběhů nebo severských detektivek. Myslím si, že je uvítají ti čtenáři, kteří hledají poklidně a popisně detektivky, které vtáhnou do děje tak, že byste si přáli v něm skutěcně být.

12 06.03.2018

Při četbě jsem prožívala hluboké pocity. Smutek, lítost, naději, radost, ale nejvíc bemocnost. Znovu jsem si uvědomila, že stačí mžik a všechno je jinak. Přímo jsem vnímala tu bolest Lou smíšenou se vztekem. Když se někdo rozhodne zemřít, zanechává vždy za sebou těžce zraněné blízké, kteří jsou přesvědčeni, že selhali. Kdo zažil, tak ví, co píšu. A tohle všechno bylo napsáno tak neskutečně pravdivě, že... no došla mi slova.

12 30.11.2016

Opravdu úžasná kniha. Máme šanci nahlédnout do maloměstské domácnosti jižanských dam šedesátých let minulého století, jejich rodin, služebnictva, zvyků, vzorů na stříbře, na kterých lpějí i ty, které již mají příborník zašlý a popraskaný. Osud černých hospodyň je podobný domácím skřítkům z Harryho Pottera nebo služebnictvu z románů Dickense, či prostě každému utlačovanému. Jen to vidět ČERNÉ na BÍLÉM a připomenuté v době tak nedávno minulé vyvolává tísnivé pocity. Naštěstí s každým rokem můžeme zaznamenat maličký krůček k prolnutí dlouhá léta, ba staletí zakonzervovaných černobílých rozdílů. Mohu jen ještě prozradit, že konec je dobrý a PŘEDEVŠÍM DOPORUČIT K PŘEČTENÍ.

11 21.02.2017

Tato kniha by měla být povinným čtením pro všechny, kteří si neustále na něco stěžují, ale jsou najedení, zdraví, mají vlastní domov, své milé okolo sebe a nikdo jim v ničem nebrání. Všechny knihy o holocaustu jsou děsně bolavé, ale pokud se jedná o vyprávění člověka, který skutečně žil, přežil a postavil se na vlastní nohy, tak je to prostě PRAVDA a ne jen román. Jednou za čas je potřeba si toto všechno připomenout, abychom nezapomněli, abychom si vážili toho, co máme. A také, abychom si uvědomili, že národ, barva, náboženství a bůhví co ještě, není důvodem pro nenávist jednoho k druhému. Ano, ano … i já jsem slyšela něco o tom že holokaust neexistoval a o osvětimské lži.

Hluboce smekám jak před Zuzankou Růžičkovou, tak její maminkou, které byly tak silné, že tohle všechno zvládly. My, současní zhýčkanci, reptáme i proti trochu omezujícím opatřením s covidem.

Aleš Březina o ní v epilogu řekl, že přátelé jí neřeknou jinak než Zuzanka a dodnes se při vyslovení jejího jména usmívají.

Paní Zuzanka by určitě měla radost z toho, že mi přiblížila Bacha a především cembalo. Při čtení knihy jsem se do jejího mistrovského přednesu zaposlouchala …. a zamilovala.

Závěrečná slova, cit.:
“Doufám jen, že až zemřu, řeknou lidé - snad - že jsem žila smysluplný život a že jsem svou hudbou pomáhala obracet pozornost ke krásám tohoto světa. To by stačilo jako důvod k tomu, že jsem přežila. Kromě toho si myslím, že to by Bach po mě chtěl, abych dělala....”

Tato kniha mi dala hodně. Víc, než dokáži napsat. Děkuji.

(Jen pro pořádek, v době kdy byla mladá Zuzana v kině s Brity v dubnu 1944, tak tam nemohla zaznít hymna God Save the Queen, ale God Save the King a pocta se vzdávala králi, nikoliv královně, která na trůn nastoupila až v roce 1952. To by se britské autorce stát nemělo. )

10 03.08.2022

Vychází tolik různých sérií, že si každý musí najít to své. I s historickými se protrhl pytel. Pan Niedl zabrnkal na mou strunku. Jeho knihy jsou prostě boží. Zde je hrdinou prostý žoldnéř, kterému pošel kůň jakmile dorazil do služby. Nebylo to dál jednoduché, ale našel skvělého druha ve zbrani s odvahou a smyslem pro humor. V příběhu potkáme nejenom budoucího Karla IV. , ale i Čeňka z Vřesova a na zlomek jeho bratra Beneše. I v tomhle příběhu se projevila Neidlova láska ke zvířatům, se kterou se setkáte v každé jeho knize. Už se moc těším na další díl.

10 05.07.2022

Poutavá a velmi čtivá kniha, kterou je těžké odložiit. Snad ani nejde napsat víc, než se objevilo v dřívějších komentářích. Budu pokračovat dalším dílem. A vyzvednu si v pondělí u výdejního okénka v knihovně pár zajímavých publikací o Slovanech, Otovi a královnách korunovaných v Cáchách. To nebude tak čtivé, ale zajímavé určitě.

10 06.03.2021

Pro mě zatím nejlepší ze série. Zase jiné nosné téma zasazené do krásné scenérie Beskyd. Setkáme se s vraždami i vydíráním, jak je v této sérii obvyklé, ale i se zbytečným zabíjením pro trofeje. Jj. peníze často vyvolávají pocit všemoci, ale tak dlouho se chodí se džbánem .... a ucho se fakt utrhlo. Předevčírem jsem dočetla v pořadí druhou detektivku - Zlodějku příběhů, která mi co do způsobu napsání připadala slabší. Autorka opravdu zraje každou další napsanou knihou.

10 17.02.2020

Three Pines je místo, kde bych chtěla žít. Přimo toužim po tom, mít tam domeček, patřit mezi ty báječné lidi, chodit na skvělé jídlo do bistra, kupovat knížky od Myrny, seznámit Henryho s naší ovčandou a .... nechat si od Ruth rozkrádat domácnost. Hezký příběh to byl. Dozvíme se, kdo zasadil tři borovice a proč vesnička zmizela z mapy. Jen nechápu, vlastně mi přímo vadí už opakující se scénář. Gamache je osobnost, hrdina, rovný a poctivý člověk. Tak proč musí být stále dokola terčem až hrubých útoků a nedůvěry. Možná to příště bude jinak. Moc se těším na podzimní vydání dalšího dílu.

9 06.01.2021

Moc dobře se čte tento román o původně šumavské rodině skláře Ingnáce Heřmana, který z poloviny objevil a z druhé poloviny odcizil tajemství výroby křišťálu. Usadil se v severočeské oblasti kousek od Kamenice a díky svému tajemství a schopnostem nejen prvotřídního skláře a obchodníka, ale i člověka s řádným “selským” rozumem a dobrými instinkty, zbohatl a stal se uznávaným měšťanem. Ani jeho rodině se nevyhly starosti a problémy, ale v duchu hesla “bylo jak bylo a bude jak bude” nikdo z této rodiny nepadl na dlouho na kolena. Pro mne nejlepší Vondruškova kniha. Možná i proto, že jsem se konečně vyrovnala s jeho populárním stylem jazyka i modely chování, které se na můj vkus příliš podobají současnosti. Moc se těším na další díl.

9 29.05.2019

Můj první “román ve verších”, po němž jsem sáhla v rámci výzvy. A jsem příjemně překvapená, jak se mi četl dobře, i když básně nikdy nebyly můj šálek čaje. Úžasně napsaný příběh znuděného šlechtice Oněgina a naivní, později dozrávající Taťány. Láska Táni k Oněginovi, trvá po celý čas, kdy ho zná. Nejprve je neopětovaná a později nemůže dojít naplnění. Oněgin představuje šlechtice své doby, který bez cíle přežívá a takřka ničím svému okolí nepřispívá. Oba vzbuzují soucit. Děj se odehrává mezi dvěma milostnými dopisy, které jsou mistrovským dílem. Mně byly obzvláště milé veršované komentáře autora, který v roli vypravěče takto oslovoval přímo čtenáře.

9 01.07.2018

Příjemná, oddechová detektivka, bez projevů extrémního násilí a psychopatů. Má první kniha od autorky a poohlédnu se po předchozích dílech s českým kriminalistou. Velkým plusem je líčení nádherného prostředí Západofríského ostrova Schiermonnikoog, ke kterému má autorka vřelý vztah. Až mě láká k návštěvě.

9 12.10.2016

Anotace ve mně nevzbudila moc velký zájem, ale o to větší překvapení knížka pro mě byla. Hladce plynoucí děj, který jsem v poklidu prožívala spolu s postavami. Vklouzla jsem do milého společenství v knihkupectví Moonlight Books s pyramidovým střešním oknem, popíjela čaj v koutku romantiků, pokukovala pod modrou lampičku, co tvoří spisovatel v podnájmu, čechrala vlásky malého Olivera Twista a poslouchala jeho moudra o astronomii.
Ocenila jsem vtipný styl psaní.
Spousta tipů na zajímavá knihy či autory, že jsem neodolala a založila seznam Tipy E. Livingstona, tak můžete kouknout.
Poklid uvnitř mě, který ve mne kniha zanechala, nedokáži ani popsat.

8 29.09.2023