Skip komentáře u knih

Útlá kniha s prostým textem, která nezabere moc času na čtení. O to víc ale zabere času přemýšlením, protože on ten prostý text má v sobě mnohem víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Síla Bachova psaní je v tom, že umí podat složité věci velmi přístupnou až jednoduchou formou. A tak čtenáři v této knize nabízí mnohem víc než vlastní snění o zlepšovácích na svém letadle. Jeho vize nebo přemítání o paralelním čase jsou nečím, co dokáže velmi zaujmout.

1 25.01.2013

Kazantzakis sice vycházel z evangelií, ale celý ten příběh pořádně rozvinul, hodně si zafabuloval a přidal závěrečné pokušení mezi slovy Eli, Eli...lema sabachtani. Ježíšovo hledání cesty a smyslu toho, proč se narodil, kam míří, co má udělat, pochybnosti a prozření, to vše je podáno velmi hutně, místy hodně naturalisticky, až to působí docela silně na psýchu. Celkově je to ale napsané velmi dobře a čtivě. No a já se zas po dlouhé době znovu podívám na Scorseseho film Poslední pokušení Krista.

5 10.01.2013

Hemingway je silný v dialozích, velmi dobré jsou i všelijaké úvahy, i když jich v této knize moc není, ale množství popisů krajiny se moc nepovedlo. Je to samý pahorek a skupina pahorků, rokliny a údolí, ale aby to v čtenáři vyvolalo nějaký obraz, kde se to vlastně ti lovci nachází, to se jaksi nekoná. Tato kniha sice nepatří k tomu nejlepšímu od Hemingwaye, ale nemohu říct, že by nestála za pozornost.

1 28.11.2012

Příjemné a pohodové čtení. Akorát si myslím, že Herriotovi moc nejde popis krajiny, i když si myslí, že ano. V těch popisech zbytečně sládne, jak se začne rozněžňovat, a pokud má být krajina drsná, vyjde mu z toho jen kus holé skály - na to není potřeba víc než dvě slova. Nebo když jsem četl: "Vzduch byl měkký a křehký." To jsem měl docela dost. Naštěstí těch popisů a podivných přirovnání není přespříliš, takže se to dá celkem zvládnout.

2 14.11.2012

Příběh malého chlapce Jima internovaného za 2. světové války v táboře Lung-chua v Číně je zajímavý, protože autor čerpal z vlastních vzpomínek. Ovšem velkou slabinou knihy je hrozně krkolomný Ballardův styl psaní, který mi přišel vyloženě amatérský.

1 27.10.2012

Krátký autobiografický román o autorově cestě do Francie, kde se pokusil pátrat po svých předcích pocházejících z Bretaně. Poněkud se mu ta "honba" za svým původním jménem Jean-Louis Lebris de Kerouac nedařila a jestli dosáhl satori (osvícení) tím si sám nebyl jistý. Napsané je to vcelku čtivě a docela mě bavily části psané francouzsky.

1 27.10.2012

Velmi krátký román, taková svižně napsaná jednohubka, v níž malý černošský chlapec vypráví, jak si pro něj na venkov v Severní Karolíně přijede po smrti dědy starší bratr Slim a vezme ho s sebou do New Yorku a následně do Kalifornie. Není to špatné, ale rozhodně to nezanechá nějaký velký dojem. Jo a Mag je zkrácenina od Magazín ´38 Jackson. Pro mě doposud nejpodivnější jméno, jaké jsem v literatuře objevil.

1 27.10.2012

Děj se odehrává ve Svané Anně z Agreste, zkráceně Agreste, malém zapadákově na severovýchodě Bahíe, kde není nic jen čistý vzduch, léčivá voda a nádherné pláže v Mangue Seco. Titulní hrdinku Antonietu (zdrobněle Tietu) vyhnal otec, protože byla poněkud povětrná. Když se po letech vrátí jako bohatá vdova ze Sao Paula, mají ji lidé div ne za světici, protože je ke všem velmi štědrá, vlastní rodinu i s otcem nevyjímaje. V románu je spousta barvitých figur a figurek, jak už to tak na venkvě bývá, zvlášť když autor píše poněkud satiricky. Ze stránek přímo dýchá ta ospalá atmosféra, která vlivem mnoha událostí, jež jsou osnovány na nejvyšších místech pěkně houstne. No a nic není, jak se zdá být. Amado se opět ukazuje jako jedinečný vypravěč a tuto velmi dobrou knihu bych v jeho bibliografii přiřadil k románům Dona Flor a její dva manželé a Mulatka Gabriela.

Docela by mě zajímalo, kdo vymyslel ten český název. V originále je to Tieta do Agreste (Tieta z Agreste). On ten český název v podastatě vystihuje, o co v knize jde, ale vypadá tak šíleně brakově, že mi to připadá, jako by jím chtěl nějaký soudruh v roce 1983, kdy u nás kniha vyšla, vyloženě odradit lidi od koupě.

3 11.10.2012

Kdyby někdo Oněgina převyprávěl v próze, byl by to jen docela plytký příběh na pár stránek. Ale formou románu ve verších se z něj stala literární klasika. Mám ho ve dvoujazyčném vydání ve výborném překladu Milana Dvořáka. Skvěle jsem si početl (už poněkolikáté) a zároveň si příjemně zopakoval azbuku.

1 03.10.2012

Děj románu se odehrává především v Pamploně v době fiesty, jak napovídá název. Několik přátel se tam sejde při této sedmidenní akci plné tance, hudby, alkoholu, býčích zápasů a běhu býků ulicemi města. Někdy to mezi nimi trochu jiskří, ale jinak v podstatě pořád jen někde pijí a jí, baví se na corridě, dva z nich si dají odbočku a zarybaří si. První a kratší část knihy se odehrává v Paříži a zase je to o posedávání v kavárnách, obědech, večeřích, drinku tam a zase támhle. Pokud se někdo někam přemísťuje, tak je to podáno tak, jako by Hemingway tvořil pro své čtenáře do budoucna jakéhosi přůvodce, aby si ta místa mohli projít. Velkou sílou románu jsou dialogy, ty Hemingway uměl skvěle. Ve Fiestě se nic moc velkého neděje, neřeší se kdoví jaké problémy, někomu by mohlo připadat, že je to kniha o ničem... Je to prostě o tom, jak prožilo několik lidí pár dní. A je to napsané skvěle, protože snad nikdo jiný neuměl napsat něco jen tak o ničem, aby to bylo o něčem, což vyniká hlavně v Hemingwayově povídkové tvorbě.

2 27.09.2012

Ne že by mě autorka zklamala, to se jí zatím nepodařilo s žádnou její knihou, kterou jsem četl, ale jednotlivé kapitoly této knihy by spíš zapadly na její blog, který najdete na iDNES. Ale i tak se mi ten příběh senegalského budižkničemu Amadoua, který bloumá po pláži a uspokojuje nadržené bílé turistky, přičemž by se rád dostal do Bílé země, líbil.

2 27.09.2012

Podtitul knihy zní: Vzpomínky z vyhnanství s gulagu. Autorka ve své knize popisuje neskutečné věci. Ani si nedokážeme představit, co to muselo být přežít na Sibiři v šílených mrazech, v nepředstavitelných životních podmínkách, kdy má na sobě člověk jen pár hadrů, k jídlu pár gramů chleba a trochu řídké polévky (někdy ani to ne), a přitom fakt tvrdě makat pod dozorem mnohdy až sadistických dozorců. Dalo by se to přirovnat k Souostroví Gulag, ale Solženicyn je spíše faktografický, kdežto Kersnovskaja je v záznamu svých vzpomínek, které doprovodila vlastními ilustracemi, prozaičtější. Obojí má svoji velkou hodnotu.

4 21.09.2012

Autor čerpal z dopisů mezi Vincentem a jeho bratrem Theem, ale měl také možnost setkat se s mnoha lidmi, kteří van Gogha osobně znali. Mnohé v knize je tedy autentické a mnohé je samozřejmě fikce, zejména dialogy, které si musel autor vymyslet. V dialozích se občas objevily ne zrovna povedenéé pasáže, které kvalitu knihy trochu srážely. Fikce je rovněž scéna s Májou, jakýmsi přeludem, který se Vincentovi jednou při práci zjevil. Není to špatně napsané, ale podle mě úplně zbytečné. No ale jinak kniha velmi dobrá, čtenář v některých místech vyloženě cítí Vincentovu posedlost prací, zejména ono vyčerpávající období v Arles, kdy maloval jeden obraz za druhým, někdy dokonce 2 - 3 denně. Stejně tak se dají procítit Vincentovi pochybnosti a zoufalství. Zemřel v sedmatřiceti letech, když cítil, že už svými obrazy nemá co říct, že vše už ze sebe dostal a byl by jen na obtíž. Tragický konec jednoho naplno prožitého, tvořivého života. Jediný prodaný obraz (Červená vinice) za 400 franků, který byl později vydražen za 400 milionů dolarů, a o ceně dalších Vincentových obrazů ani nemluvě. Kniha obsahuje některé jeho obrazy a kdo chce vidět víc, může kouknout třeba na Google Art Project - určitě to stojí za to. Za zhlédnutí rovněž stojí stejnojmenný film s Kirkem Douglasem v hlavní roli.

4 07.09.2012

Třetí díl trilogie o Josephu Flaviovi. Nevím, proč je každý díl takto uváděn, když je potom v textu používáno jméno Flavius Josephus (popř. Josef), ale to je detail. Josef dopsal své velké dílo Obecné dějiny a celá římská říše vzkvétá pod vládou despotického císaře Domiciána, posledního z Flaviovců. Neklidná provincie Judea, neklidné židovské obyvatelstvo, další povstání, intriky na Palatinu... Feuchtwanger píše velmi čtivě, proniká do psychologie jednotlivých postav a předkládá čtenáři jedinečný obraz tehdejší doby, i když je to obraz Feuchtwangerův, jelikož jde o prózu, nikoliv o dílo přísně dějepisné. Ale i tak má čtenář neustále pocit, že takhle nějak to mohlo být, i když přiznávám, že některé pasáže, v nichž bylo popisováno vnitřní rozpoložení některých postav, byly trochu únavné, protože to bylo jednou tak a vzápětí zase naopak. Ale to by asi byla jediná výtka k tomuto rozsáhlému dílu, které jsem četl na jeden zátah. Možná bych doporučil dát si mezi jednotlivými díly něco lehčího, ale to už je na každém čtenáři, jak k tomu přistoupí. Každopádně tahle trilogie stojí za přečtení a mohu ji jen doporučit.

6 28.08.2012

Druhý díl trilogie o Josephu Flaviovi není tak akční jako první, ale to mu vůbec neubírá na zajímavosti. V tomto díle se nebojuje na poli válečném, ale na poli ducha. Je velmi zajímavé nahlédnout prostřednictvím autora do politických, právních a náboženských sporů, intrik a disdputací tehdejší doby. Feuchtwanger to vše dokáže podat jednoduchým (nikoliv zjednodušujícím) způsobem a navíc velmi čtivě.

2 16.08.2012

První díl trilogie Josephus Flavius. Josef ben Matouš přichází do Říma, aby osvobodil tři nespravedlivě odsouzené Židy. Podaří se mu dostat až do nejvyšších kruhů a pak už ho strhne proud událostí, jež vrcholí potlačením židovského povstání a zbořením druhého chrámu. Aktivně se účastní boje nejprve na straně Židů. Padne do zajetí a později už na straně Římanů (aniž by se zřekl svého židovství) přihlíží dobytí Jeruzaléma, aby mohl být očitým svědkem a napsat své velké sedmisvazkové dílo o židovské válce. Feuchtwanger je velmi čtivý tam, kde fabuluje, a zároveň přesný v historických detailech, takže se čtenáři dostává velmi přístupnou formou to, co by ho v akademicky pojatých publikacích třeba úplnně minulo. Prostě velmi kvalitní historický román.

4 07.08.2012

Román se odehrává v prostředí vysoké politiky v blízké budoucnosti 2020. Fuentes zvolil formu román v dopisech, která mi až tak moc nesedí, ale docela rychle jsem se dokázal ponořit do děje plného intrik, které místy nabývaly neskutečných rozměrů. Jednotliví představitelé se neštítili ničeho, jen aby dosáhli svých cílů. Kniha je to velmi zajímavá. Myslím, že měl Fuentes v úmyslu odhalit praktiky politiků, ale povedlo se mu jen trochu poodhalit oponu. I tak je to ale dost síla, když si člověk představí, co se v politice děje.

1 07.08.2012

Zcela nepřipraven na Topolův styl jsem se před časem pustil do této knihy a musel jsem ji po první části odložit, protože mi to hlava moc nebrala. Teď jsem se k ní s odstupem času vrátil a právě jsem ji dočetl. Nedokážu vám v krátkosti říct, o čem kniha je. Ono se to snad ani nedá. Ta smršť slov vyžaduje neustálou čtenářovu pozornost, protože jinak se ztratí a možná knihu odloží navždy, což by byla škoda, protože je obsahem velmi zajímavá a formou hodně netradiční, snad by se dalo říct originální. Kdo ji zkusí a vydrží, nebude zklamán. A pro ostatní asi nebude, rozhodně ale nikdo nemůže říct, že měl v ruce špatnou knihu, ať už ji dočetl nebo ne.

1 12.07.2012

Navzdory titulu nejde o Bukowskiho dílo v tom smyslu, že by to napsal. Jsou to tři rozhovory pro tři různé časopisy z let 1974/75, 1985 a 1987. Docela zajímavé a pěkně jsem si početl.

2 27.06.2012

Posmrtně vydaná sbírka básní a několik povídek. Má to teda grády a smlsnul jsem si. Jen když se Hank pustí tak trochu do surreálna, tak mě to poněkud míjí, ale naštěstí to nedělá často. Místy Bukowski jakoby bilancuje svůj život, dost ironicky se směje sám sobě. Titulní povídka je naprosto přesná, protože něco podobného jsem sám zažil - v jiné podobě, ale v naprosto stejném duchu a ptal jsem se dost podobně, kam zmizela ta...

1 27.06.2012