smilly komentáře u knih
Konečně jsem přelouskala svou první Třeštíkovou - protože léto, protože chata, protože jinak v televizi Big Ben a jeho otravná matka. A tenhle souboj Radka vyhrála, o prsa, samozřejmě ta Big Benova. A protože se bojim toho, aby na mě Radka nebyla ošklivá na Instagramu, tak napřed napíšu, co se mi líbilo, jo. Skvělej nápad byl s přeházením kapitol, fakt mi to bavilo skládat, udržet čtenářovu pozornost, i když asi od druhé kapitoly ví, jak to dopadne je majstrštyk. Bavil mě i jistej nadhled a cyničnost, s jakou byly události v knize popsány. Odstrašující mi tedy přišel Dášin vkus na muže. Má doma jednoho blbečka a ona není líná a nabalí si druhýho. Jakubovo kouzlo mi zůstalo ukryto. Někoho, kdo přirovnával sex k Happy Mealu (a rýmuje anál - kanál) jsem nedokázala vnímat jako šarmantního voňavého superklátiče, za nímž se otočí každá lepá děva, a to považuju Mekáč za druhou nejlepší věc, kterou nám Amerika přinesla hned po filmech s Richardem Geream. Proč jsou všichni muži s šedinama tak hot? A neměl mít Jakub aspoň šedivou skráň? A co to bylo s tím papírkem? I Big Benova máma ví, co to je, a že se to párty nežere. A Dáša lup ho, můj život je v troskách, proč si ho nezkomplikovat. Vůbec mi ta kniha přijde jak plejáda špatných rozhodnutí. Bohužel žádná z postav nebyla fanouškem Honzy Menděla, který by tam přinesl trochu zenu. Teď si to podtrhněme a sečtěme - pokud Vás štve manža, protože nechodí s košem, tak si knihu určo přečtěte, v porovnání s Markem je i Felix Slováček obstojným životním partnerem. Ale jinak si radši kupte Věci, na které nastal čas od Soukupové - podobné téma a podle mě líp a uvěřitelněji napsané.
Prosimvás, já jsem ten nejhodnější recenzent na světě, s přehledem pětkuju i etiketu na vaječným salátu z Peňáku, ale tohle mě fakt štvalo. A to jsem chtěla jen do svého života vnést trochu té bezpodmínečné lásky, páč to nejromantičtější, co se mi poslední dobou stalo, bylo, že se mi podařilo spárovat ponožky. Pro mě to bylo šablonovité, zkratkovité a o ničem, víc se bavim i nad fotkama s Dádou a Felixem Slováčkem, ňu.
No fujky fujky, přiznejte se, kdo mi nahlásil komentáříček. Tady klidně projde jako velekoment, když někdo opíše dvě věty z knihy. Tak kde je úzus jak má takový koment vypadat. Když tu přidám, že se mi kniha líbila pro svou čtivost, tak už je to v cajku, ni?
Přiznejte se, kdo z vás v jedenácti letech nečekal expresní poštu z Bradavic, že má po prázdninách štandopéde nastoupiti?! Hmm, tak pro ty z vás, co jsou evidentně mudlové a čas zabíjejí čtením knížek tu máme lekci kouzel. Ňoňo, poproste rodiče, ať vám koupí hůlky, učebnici magie první vydání od čarodějky a věštkyně Jolandy, pár těch bezva kotlíků z teleshopingu, co je prodává Horst za rozumné ceny (když zavoláte do tří nanosekund) a jdeme na to.Takže vemte si do ruky své hůlky, rozmáchněte se, nepíchněte se do oka a vyřkněte kouzelnickou formuli čáry máry chci dvě káry, bezva vilku a v ní telku, k tomu super partnera, nějakého frajera. Nic? Asi jste udělali u Ollivandera něco špatně, no né?!
Milé děti, Skála, to není jenom druhé jméno Dwayna Johnsona (jehož tělo je jisto jistě pevné jako skála), ale je to také kniha. A je to kniha krásná - deštěm omytá, větrem ošlehaná temná detektývka. Nečekejte nic ve stylu Agathy Christie, tady se po vrahovi pátrá, ale jen tak mimochodem. Spíš se tu vzpomíná, odtajňuje, odhaluje. Minulost měla být zapomenuta, ale jiskřička starých časů se rozhořela ve velký oheň.
A já jdu číst další díl trilogie, tak se tu zatím mějte.
Literárně politickou analýzu bych s dovolením nechala svým brilantním místním kolegům a kolegyním. Já slyšela knihu v mistrném zpracování Českého rozhlasu. Ještě bych teda předem svého dopisu chtěla říct, že nejsem rozhlasový markeťák ani nejsem touto institucí nijak placena (bohužel). Ale ty jejich dramatizace a čtení na pokračování jsou tááák fantastický. Tady knihu pana Zábranského to vyšvihlo určitě o level vejš. Ano, jsem fanynkou Václava Neužila. Tímto mu zakládám fanklub, čímž se stávám logicky jeho zakladatelkou a hledám předsedkyni. Hlásí se někdo na tuto pozici? Tákže závěrečný verdikt: bavilo mě to moc, ale bez Vaškovo sameťáku (myslím hlasu, samozřejmě) by ten zážitek byl poloviční.
Znáte ten film s Jimem Carreym, kde na každou výzvu musí říct ANO? V reálu bez hollywoodského scénáristického optimismu by to asi vypadalo jako Jonákův život. Někdy se vozíte v luxusním fáru a po boku máte spoře oděnou ženštinu a medvěda anebo taky počítáte mříže ve vězení. Literární kvality moc hodnotit nechci, ale rozhodně jsem neměla takovou chuť si propláchnout oči kyselinou jako třeba u Padesáti odstínů čehokoliv. Sexu tam bylo přibližně stejně ne-li víc, takže bůh ví, proč se z Jonákovy knihy nestal světový bestseller a jeho nehrál třebas Nicolas Cage. Někdo, kdo splašil přes dva tisíce žen, jen díky tomu, že vypadá trochu jako Láďa Štaidl si zaslouží můj údiv, podiv skoro obdiv.
Temné téma, temné. Co už může být horšího než když matka ublíží svému dítěti?! Větší tragédie by byla snad jen rozpad Dua Jamaha. Co by pak zbylo? Jen Jamaha? Uno Jamaha? Samé otázky. Nicméně zpět ke knize. První část byla hutná, příběh se na nás valil jak čoko pudink do Miloše Zemana. Čin tak hrozný, že nás to nutí o něm přemýšlet, dotýkat se ho, číst jen číst dál. Ale ta druhá polovina, ta druhá polovina byla jak z písně Honzy Nedvěda, kde to maj holky tááák těžký, že hodně brečí, jsou protivný a nikomu nic neřeknou. Spousta návnad, kdy už si člověk řekl - ha, tudy povede cesta a vono zase nic. Úvahy, který mě nebavily a nepřišly mi ani moc originální. Škoda škoda, bylo by to pětihvězdí jak vyšitý.
Hodně lidí zde píše, že se "kniha čte sama", nevím, co to znamená, ale souhlasím s tím. Joo, takovýho Hynka Grábla máme doma skoro všechny, že dámy? Druhá, třetí nebo čtvrtá míza přijde skoro na všechny muže, někdo utratí rodinné úspory za sportovní auto a jiný si pořídí milenku. Ještě takovýto poslední nadechnutí před tím, než to chlap vzdá a zůstane po večerech doma se ženou koukat na Ordinačku. Proto je to tak čtivý, protože člověk obrací stránku za stránkou, čeká, co Hynek zase podělá a v duchu se ptá, proč ho jeho žena nemajzne válečkem na nudle po hlavě?! No asi proto, že i když dělá Hynek chyby, tak je to vlastně docela sympaťák.
Já mám knihy pana Urbana ráda, většinu jsem jich tu pěkně něžně opětkovala, dokonce i pan Urban se mi jeden čas dost líbil. Úplně jsem si představovala, jak spolu žijeme v domečku někde na kraji lesa, máme dvě děti a psa. A Miloš mi dává číst své knížky vždycky jako první. A v případě Karu bych mu řekla - "Miloši, jako pěkně jsi to napsal, vraždy výborný, lokace excelentní, ale ten konec? Nejenže mi to přišlo přehnaný, ale hlavně mě to nebavilo číst, promiň, ale nebavilo. Dáš si k snídani kafe nebo čaj?"
HA, tak jakpak skloňujete jméno Jo Nesbø? Nechci být ošklivý hnidopich, ale občas to zde v komentářích vidím špatně napsané. Jenže já jsem tuze mazaná, abych se podobnému nešvaru vyhnula, tak raději použiji opis jako třeba 'autor' nebo 'ten, který strávil nad touto knihou nejvíce času', i když to by mohl být i třeba korektor a o něm já vůbec mluvit nechci. Né, že by o korektorovi nebylo co říct, možná je to prima chlapík, co žije dobrodružnej život. Nicméně já chci věnovat těchto pár řádků svého komentáře Joovi Nesbømu (jsem si tak na padesát procent jistá, že to mam dobře vyskloňovaný, protože jsem si to tu otevřela ve druhém webovém okně, ale jestli jsem správně určila pád, to ví jen bůh a popřípadě i ten korektor, o kterém tenhle příspěvek ale není). Ehm, co tedy k tomu Nesbømu...? Napsal mimo jiné knihu Půlnoční slunce, že hmm. A jako napsal ji dobře. Určitě líp jak já tenhle koment.
Říkali, že už ten čtvrtej Boček není tak dobrej. No, možná měli pravdu. Já už taky nejsem, co sem bejvala. Poslední dobou čtu hlavně diskuze na eMiminu, co se týče smrkanců, opruzenin a alergických reakcí na celer, tak jsem nový světový odborník, ale obecně by se dalo říct, že si několik tisíc mejch mozkovejch buněk hodilo mašli po přečtení takovejch termínů jako je "mimísek" nebo "omajda", takže já se teď můžu královsky bavit u všeho. Za mě dobrý, pane kastelán, za mě víc než dobrý.
A já se ptám, kde jsou šviháčtí muži jako je hrabě Rostov, he? Ano, vidím to jasně, muže elegantně oblečeného do na míru ušitého obleku, nažehlené puky, ve vlasech brilantinu. Muž, který by mi podržel dveře, pomohl mi s nákupem. Muž, který by neváhal tasit meč, aby chránil moji čest - tušé. Jistě, můžete namítnout, že jsme se my ženy těchto poct vzdaly v rámci emancipace. Chceš studovat na univerzitě a pracovat jako ředitelka Googlu, ale jistě, prosím, jak si račte přát (ozvalo se ze sluchátka), ale pak nepočítej s tím, že ti někdo pomůže do kabátu. Asi je třeba se s tím smířit a začít si na baru platit panáky sama, v životě je vždy něco za něco.
Letošní prázdninová vedra jsou opravdu zmáhající, ulice jsou rozpálené, z rádia se valí Despacito, protože lepší letní hit, aby člověk pohledal. Ti šťastnější před tím utíkají na pláže k drinkům s paraplíčky, ti méně šťastní do svých klimatizovaných kanceláří. Já se začetla do pořádně mrazivé severské krimi. A musím říct, že jsem si to parádně užívala. Každá zmínka o ledové bouři, silném poryvu větru nebo mraku, ze kterého se sypaly sněhové vločky, mi byla balzámem.
Ano ano, je to trochu klišé, že hlavní hrdina má obligátní deprese, zapíjí ibuprofen vínem a tenhle má teda navíc ještě ty potíže se zažíváním, ale mě to ještě furt baví. Já chci rozervané hrdiny. Teda nesmí to bejt zase moc, třeba takovej Jirka Pomeje už je velká síla, ale Thorkild byl ještě v pohodě.
Knihu mi z obalu doporučoval sám Stephen King a asi mě dobře zná, jelikož se mi fakt líbila. S každou stránkou jsem se bála, bála jsem se toho, co přijde a ono se to vetšinou opravdu stalo. Podobně jako ve Hře o trůny je dobré se s vaší oblíbenou postavou rozloučit hned na začátku, protože její osud bude nejspíš zpečetěn již brzy. Jinak je to především příběh o zlu. O tom, že lidé nepotřebují k tomu, aby si udělali peklo na zemi nadpřirozené síly, ale povětšinou to zdatně zvládají sami. Něco o tom vím. Když se v pátek večer na bárku naleju Jamesonem, tak je mi pak přes víkend pekelně zle, nicméně obyvatelé Black Springu to umí rozjet ještě jinak. Za mě čtyři bludišťáci a jestli Thomas Olde Helvet brzo napíše něco napínavýho, tak doufám, že mě na to pan King opět upozorní.
Na tuhle knihu jsem se nechala nalákat přirovnáním hlavní hrdinky k Lisbeth Salander, páč to je děvče drsné jak Babicovo maďarskej guláš, ale teda bohužel, je to jako srovnávat Kristelovou s Řepkou k Backhamovým, jedno sáčko od Versáčeho z vás celebritu neudělá a zrovna tak pár drsných scén s mačetama neznamená zajímavou literární postavu. Všechno je tu strašně přehnaný, zločinci neprohlídli snad ani jednu lest, až si člověk říkal, jak je možný, že do tý doby ovládali celé podsvětí a půlku Londýna, naopak dívka, co se pojmenovala po dnu v týdnu zvládala naprosto všechno - od bojového umění až po hackování. Jediný, co mi přišlo fakt dobrý, je to, že jsem tuhle knížku dočetla v úterý a to nemůže být náhoda.
Pochopte, ono se to nečte vysloveně špatně a já to vlastně přelouskala za jeden nedělní večer, i přestože (nebo právě proto) v televizi právě Palo Habera hledal budoucí Zlaté slavíky. Ale ta zápletka je postavená na tak chabých základech, že proti tomu vypadaj i Macurovo chaloupky z palet jak prvorepublikové vilky.
Asi u detektivky nepřekvapí, že hlavním hrdinou je policajt, co se tak náhodou dostane k vyšetřování kriminálního případu a vůbec to nechápu, ale jde o postavu vysloveně sympatickou, vtipnou a obdařenou rozumem. To chtělo od Štěpána Kopřivy hodně odvahy a literárního umu, aby zrovna příslušníka tohohle povolání obdařil až takhle pěknýma charakterovýma vlastnostma. Ale tak proč né, když byl někdo schopnej vymyslet postavu prezidenta, co kouří, kleje, pije, nesnáší lidi a tahá za sebou nohu … Áááá sorry, to je skutečná postava. Takže před Štěpánovo fantasií smekám tupé. Vlastně nemám nic, co bych vytkla, což je pro mě, expertku na všechno, velký zklamání, páč jsem to v předminulým komentáři nandala i Hemingwayovi a to je nějaká persona!
Jéh, tenhle román je na tom asi jako moje epický páteční večery. Hodně se na ně těším, pravidelně se připravuju na něco velkýho a ono je pak vyvrcholením dát si popůlnoční burger. Prostě neproměněnej potenciál. Člověk by řek, že když má něco v názvu slovo PŘÍPAD, tak se hned v první kapitole alespoň ze slušnosti skácí někdo k zemi, ale tady né, tady přichází (obrazně) první mrtvola až někdy ke konci a to, prosím pěkně, ještě dotyčný zemře vlastně na stáří. Fůů, takže si to shrneme, k dispozici máme nemocného básníka, poměrně nezajímavýho detektiva a žádnou!!! mrtvolu. O Pablovi Nerudovi jsem toho vlastně doteď moc nevěděla a nyní, díky této knize, si mohu do svého čtenářského deníčku zapsat, že byl dost na ženský, jako fakt hodně, třeba víc než Mesarošová na postarší milionáře a obvykle je opouštěl v těch nejméně vhodných situacích. Jako životní zkušenost nic moc, ale dost dobře se o tom četlo a tyhle pasáže patřily k mým oblíbeným, stejně jako ty o chilském způsobu života a hlavně teda jídle.
To, že jsem si vybrala knihu pro mě nevhodnou, obvykle poznám tak, že i po dvou měsících intenzivního čtení jsem stále na desáté straně. Uznávám, větší vinu na průměrném hodnocení nesu já než Hemingway. Fakt nevím, jak jsem si mohla vybrat knížku, která je převážně o střelbě na zvěř, když já jsem se lovu své večeře nedávno musela vzdát, protože to v Tescu prostě nevidí rádi. Takže jsem si pořádně užila jen ty pasáže, kde pan spisovatel chlastá whisku, to je hobby dle mého gusta, o tom by se měly psát romány.
Kniha roku? Jako za mě asi né, ale slovo uživatelů Databáze knih je mi svaté a nikdá ho neberu nadarmo, k tomu Dominik Landsman psát umí - lehce, vtipně. A pak já jsem mnohem raději, když vyhraje něco s nadsázkou, než třeba Padesát odstínů kalení oceli.