Snoopi komentáře u knih

Miloše Knora znám z vysílání ČR Dvojky, kde své texty pravidelně předčítal. Jsem ráda, že jim dal psanou podobu a vytvořil tak zajímavou sbírku vtipných glos, postřehů a úvah o "proklatě aktuálních věcech" kolem nás. Fejetonů výstižných, trefných a velmi úderných, se zdařilou pointou, z nichž čiší autorův nadhled, velký smysl pro humor, ale i jemná ironie a milá sebeironie.
Prošpikoval je četnými jazykovými hrátkami a jeho originální novotvary jsem si opravdu užívala: agrodovolená, křovinořezat, minidítě, smoothařky, lesan, běhač/ka /člověk, náruživě se oddávající běhání/, pětihvězďák /pětihvězdičkový hotel/, zábradlaření, callcentrista, šikanózní... Věnuje se nejen jazyku, jako třeba anglicismům, které se nám poněkud "vkradly" do češtiny /spíkr, sledge hokejisté, youtuber, gůglovat/, bere si na paškál i "nezbytné vymoženosti" posledních let, bez nichž si svůj život již nedokážeme představit /chytrý telefon, LED svítidla, hmyzí hotel, hypoalergenní granule/. Svou pozornost se nebojí zaměřit ani na témata daleko ožehavější a vážnější: s klidem se pozastavuje nad nadprodukcí plastů, poukazuje na globální oteplování a vyjadřuje se též i k tzv. "ekologické likvidaci produktů alternativní energie". Rozhodně však do nás nehustí žádné "memento mori" - prostě si "jen tak uvažuje" nad způsobem, jakým jsou do nás pumpovány informace, přičemž vychází z vlastní konfrontace s něčím či někým :-) Nejvíce se však zaměřuje na drobnosti každodenního života a aktuální situace, nastávající v průběhu roku: dovolené a svátky jako Valentýn, Haloween, Vánoce... Jeho humor je chvílemi absurdní, lehce sarkastický, nechybí mu bystrý úsudek, neváhá si utahovat sám ze sebe - a pokud si dělá legraci z někoho jiného, činí tak s taktem a porozuměním.
Knihu jsem si zakoupila loni a jsem moc ráda, že ji mám ve své knihovně: zaujímá čestné místo na mém stolku u postele. S chutí se k ní vracím - občas si ji pročítám před spaním, nebo jako "první pomoc" v případě "náhlé duševní slabosti". Čte se rychle, mohu ji jen vřele doporučit jako skvělý lék na chmury, neboť spolehlivě zvedne náladu a zpestří den. Hyzdí ji jen jediný obří nedostatek: četné chyby a překlepy v textu /např. spojení "být se v prsa" už doslova bije do očí/. Podobných pochybení je zde bezpočet, což mě - vzhledem ke kvalitě obsahu - opravdu moc mrzí. Čtení je to pro mě tedy poněkud "tragikomické". I přesto po ní ráda zase sáhnu a chyby velkoryse odpouštím: přestala jsem sledovat, "kde nechal korektor díru". Zároveň oceňuji i ilustrace, které knihu zdobí, mohlo by jich však klidně být víc :-) Na závěr se autor fejetonů dušuje: "Slibuji vám, že se jich nepřejíte. Knor." Myslím, že svůj slib splnil - aspoň u mě :-)

"Lidské osudy jsou různé a pestré jako rozšířená sada temper pro druhý školní stupeň."
"Každá současnost by za normálního stavu měla být ta právě moderní. Ta dnešní, aktuální moderna je zrychlená, klipovitě skečovitá, bulvárně instagramo-facebokově tiktoková."
"Nevím, jak to máte vy, ale já když svým známým a příbuzným řeknu, že se chystám někam na dovolenou, hned se na mě vrhnou a šikanují mě s tím, že jim mám přivézt suvenýr. Asi neví, že oficiální definice suvenýru je následující: Suvenýr je drobný upomínkový předmět, který si domů přiveze cestovatel, aby měl vzpomínku na místo, které navštívil. Tudíž tomu, kdo nikde nebyl, je suvenýr k ničemu, protože dotyčný nemá na co vzpomínat."
"Včera, předevčírem, předpředevčírem, kdykoliv předtím i dnes budou jistě meteorologové varovat před silnými bouřkami, přívalovými dešti, kroupami, a v poslední době přibyla i varování před tornády. K tomu mám pár věcí. A co mám jako dělat? Mám si přikoupit deštník, holínky, gumový kabát, helmu proti kroupám a kotvicí lano, aby mě nevzalo tornádo?"
"Copak já, já jsem zkušený rodič, já na ty reklamní a psychologické triky prodejců neskočím, ale chudáci ti mladí. Hned ve dveřích nás paní prodavačka informovala, že bychom už pomalu měli přemýšlet o dětské autosedačce, neboť ta, kterou máme, už bytostně nestačí. Pak nám ukázala nabídku. Na 250 metrech čtverečních bylo tolik sedaček, že bych sám netušil, jakou vybrat. Mnoho z nich vypadalo spíše jako pilotní křeslo z raketoplánu a vůbec nepochybuji o tom, že měly i integrovaný katapult a vlastní wifinu."
"Zvláštní je, že jsem nikdy neslyšel nic o indoorovém oblečení, které bezpochyby také existuje. Třeba pyžamo, za mě jasný představitel indoorového oblečení."

75 29.11.2022

Takové krásné obří leporelo. Možná i předchůdce "pátracích" knížek, kdy čtenář ve velkém prostoru v neskutečném mumraji postav hledá jednu konkrétní. Děti mohou si mohou ukazovat, povídat, vyprávět o tom, co vidí, a zároveň klidně i pátrat po zadaných postavičkách /většinou se někde skrývá čáp/, a pokud je čtenářů víc, snad i soutěžit, kdo je objeví dříve. Čáp splní Honzíkovi pět přání a podívají se tak do Afriky, k severnímu pólu, na nejvyšší horu, ponoří se nejhlouběji do vody, a nakonec se vrátí - domů. Kniha je nádherně ilustrovaná, je určena pro menší děti, takže není na škodu, že textu je zde pomálu. Motiv čápa, jenž cestu Honzíkovi zprostředkuje, mi tak trochu připomíná jinou knihu - "Podivuhodná cesta Nilse Holgerssona Švédskem" od Selmy Lagerlöfové, s tím rozdílem, že v ní jako průvodci slouží husy a je také daleko obsáhlejší.

75 30.06.2022

Zvláštní román v existenciálním duchu, kde se realita mísí s fikcí, skutečnost s představami. Osudové setkání v několika variacích, motiv viny a trestu, přemítání o smyslu života, otázka, do jaké míry jsou naše vzpomínky skutečné, opravdové - a do jaké míry si je lze upravit.
Text je psaný v ich-formě: začíná detailním vylíčením vzpomínky na vraždu, kterou hrdina spáchal, když mu bylo 16 let, a tato vidina ho celý život pronásleduje. Později emigroval do Paříže, kde se živí jako novinář - a při čtení jedné knihy s úděsem objeví povídku "Příhoda ve stepi" od jakéhosi Alexanda Wolfa, v níž vylíčí stejný zážitek, ovšem z pozice postřeleného. Rozpoutá se tak martyrium hledání, kdy se hrdina upne k jedinému cíli: najít svou oběť a dosáhnout odpuštění.
Knize není co vytknout: napětí, strhující děj, mistrovsky popsaná atmosféra, skvěle vystřižené postavy... Jediné, za co ubírám body, jsou - dle mého - zbytečně rozvleklé pasáže jakéhosi věhlasného boxerského souboje.

"Mnohokrát, a to nezávisle na tom, zda to bylo v létě nebo v zimě, na mořském pobřeží či v hloubi evropského kontinentu, jsem bezmyšlenkovitě zavíral oči a z hlubin mé paměti se znovu vynořoval ten parný den na ruském jihu a všechny tehdejší pocity se mi s plnou silou vracely. Znovu jsem viděl obrovitý šedorůžový stín lesního požáru a jeho pomalý postup z jedné praskající větve ke druhé; cítil jsem tu nezapomenutelnou mučivou únavu a téměř nepřekonatelnou touhu usnout, nelítostně pálící slunce, sálající žár a konečně i němou vzpomínku prstů pravé ruky na tíhu pistole, dojem drsnosti její pažby, která jako by se do mé kůže otiskla navždy, lehké kolísání černé mušky před mým pravým okem - a pak ta plavovlasá hlava na šedivé prašné cestě a tvář proměněná blížící se smrtí, tou smrtí, již jsem sotva před vteřinou z nejasné budoucnosti přivolal právě já."
"Já se s tím člověkem rozhodně potřeboval vidět. Okolnost, že se z něj vyklubal anglický spisovatel, byla taky podivuhodná. Ale Alexandr Wolf mohl být můj krajan a mohl se naučit anglicky tak dobře, že překladatele nepotřeboval - to by bylo vysvětlení nejpravděpodobnější. V každém případě jsem si to všechno chtěl za každou cenu ozřejmit, koneckonců už proto, že jsem s tím člověkem, jehož jsem vůbec neznal, spojen příliš dlouho a příliš pevným poutem, a vzpomínka na něj mě provázela po celý život."

75 23.03.2022

Děj této útlé novely se odehrává na exotické Jávě ve 20. a 30. letech v době, kdy byla holandskou kolonií, a uzavírá se epizodou z doby těsně po 2. světové válce. Před námi se odvíjí příběh zvláštního a nezvyklého přátelství dvou chlapců, pocházejících z naprosto odlišného prostředí. Na svět se díváme očima toho bílého, syna majitele plantáže, jenž vyrůstá s domorodým Urugem, synem předáka.
Větší protiklady snad už ani nemohou být: bílý chlapec sice žije v přepychu, jenže v rodině, kde panují zcela chladné vztahy s absencí vzájemného porozumění. Bohaté zadostiučinění pak nalézá v rodině svého druha a kamaráda. Vzájemné přátelství je mu vším a považuje ho za naprosto samozřejmé, pevné a stabilní. Urugovým dobrodružným světem je naprosto okouzlen a zůstává slepý i vůči tomu, s jakým pohrdáním na domorodého chlapce pohlížejí jeho známí.
Postupně se však odkrývají kulturní a sociální rozdíly mezi nimi. Jejich vztah se trhá, hrdina však odmítá prozřít a svého přítele se sveřepě drží až do dospělosti, kdy se jejich cesty dramaticky rozdělí.
Děj se odvíjí retrospektivně, bez zbytečných odboček a velkých zádrhelů: sune se lehce vpřed a hezky pomalu, asi jako řeka bez peřejí, teprve ke konci graduje v zákonitém konfliktu.
Jedná se o ucelený proud myšlenek muže, který se ve vzpomínkách vrací do minulosti. Zvláštní je, že zde ani jednou není uvedeno jméno vypravěče. A přestože tou hlavní postavou je ve skutečnosti Urug, o jeho myšlení ani názorech se nedozvídáme nic.
Vyprávěné pasáže jsou velmi detailní, a přesto zkratkovité, text není dělen na jednotlivé kapitoly. Samotný název knihy nese zvláštní význam - jezero jako magické místo, opředené pověrami a legendami domorodců, symbol jejich svébytnosti a nedotknutelnosti. A symbolické je i jméno Urug: v sundštině znamená "sesuv půdy"; jeho postava znamená pro vypravěče malé zemětřesení.
Zdá se až s podivem, jak velké časové rozpětí dokázala autorka vměstnat na tak malý prostor. Skvěle zachytila nejen povahu dospívajícího chlapce, ale i charaktery postav vedlejších: autoritářský otec, nevýrazná matka, zřízenec Gerard, pečovatelka Lida. Zároveň se jí trefně povedlo vystihnout jádro problému: neschopnost uvědomit si, že dobře míněná snaha o kulturní povznesení či vřelá osobní náklonnost nemůže překonat zásadní propast mezi dárcem milodaru a jeho příjemcem. Kniha se mi líbila a ocenila jsem i slovníček sundských výrazů, jimiž byl text místy prošpikován.

"Panter je jiný než opice," řekl Gerard, "ale je jeden něco míň, než ten druhý? To považuješ za hloupou otázku, a máš pravdu. A za stejně hloupou ji považuj, když se týká lidí. Být jiný - to je normální. Každý je jiný než ten druhý. Já jsem taky jiný než ty. Ale že by někdo byl víc nebo míň kvůli barvě tváře nebo kvůli tomu, čím je jeho otec - to je nesmysl. Urug je přece tvůj kamarád. Jestli je takový, že může být tvůj kamarád - tak jak by mohl kdy být něco míň než ty nebo kdokoliv jiný?"

75 18.02.2022

Krásná a nápaditá kniha nejen pro děti. Vtipný příběh s neobvyklými hrdiny. Moderní pohádka, ve které se mísí svět lidí se smyšleným světem "lichožroutů". Žijí vedle nás, aniž bychom je zaregistrovali, jejich přítomnost poznáme podle toho, že nám zase nějak "přibylo lichých ponožek". Přesto se nechají spatřit jen dvěma vyvolenými lidmi... Při čtení jsem se slušně bavila. Kniha je navíc doprovázena krásnými ilustracemi Galiny Miklíkové. Mohu jen doporučit :-)

75 21.02.2020

Krásně ilustrovaná příručka, určená převážně dětem, ale věřím, že si v ní rádi zalistují i dospělí. V úvodu se zhruba v rozsahu jednoho odstavce dozvíme, co je to vlastně les a co za něj lze všechno považovat, a získáme též informace, které se týkají ikon a symbolů, užitých v knize. Stránky jsou pak již i barevně rozlišeny, a to podle jednotlivých tříd - u živočichů na: Savci, Ptáci, Plazi, Obojživelníci a Bezobratlí, u rostlin na: Dřeviny, Byliny, Kapraďorosty, Mechy a Houby. V závěru nechybí rejstřík, všechny uváděné údaje jsou platné pro střední a západní Evropu.
Kniha jako taková není příliš obsáhlá, pohodlně se vejde do kapsy či do batohu, ale její přinos spočívá v něčem jiném - hodí se do rukou dětí, které se zajímají o přírodu, a díky ní se snadno naučí s podobnými příručkami pracovat a lehce se v nich orientovat. Bonusem jsou pak samozřejmě velmi vydařené ilustrace. Mohu jedině doporučit, i já do ní ráda nahlížím.

74 31.12.2022

Václava Koptu znám z vysílání ČR Dvojky, kde také uvádí stejnojmenný pořad. Jakožto moderátora i herce si ho nesmírně vážím, mám ho ráda a ráda ho poslouchám. Je pro něj typický specifický způsob vyjadřování, který si zachoval i pro svou druhou knihu. Nebo se o to aspoň pokusil a naservíroval nám tak velmi lákavou a chutnou jednohubku, tak akorát ke kafi :-)
Zde zachycuje vybrané příhody a zážitky, které již jednou ve svém pořadu vylíčil. Určitě nebylo lehké jim dát knižní podobu a bohužel je znát, že jde o přepis mluveného projevu. Vypravěč, konkrétně pan Kopta, se totiž neubránil takovému "menšímu nešvaru" - velmi často se obrací k imaginárnímu publiku a opakuje jisté fráze, které mu tak slouží jako "opěrné berličky" pro další vyprávění. Mezi jeho nejoblíbenější patří např. výrazy: "Došlo k události..." a "Prosím, povšimněte si...", což občas působí poněkud nemotorně.
Jako moderátor nepochybně přímo exceluje, neboť dobře ví, jak pracovat s hlasem a pointou, čehož bravurně využívá při přednesu, ovšem jako spisovatel žel již lehce pokulhává - psaný projev je přeci jen o něco rozdílnější. I přesto je jeho knížka milá, příjemná a plná různých humorných a tragikomických příhod. Nedá se říci, že bych se nad nimi přímo řezala smíchy, neboť mnohých aktérů mi bylo spíše líto, ale i tak jsem se občas zasmála, a některé líčené zážitky mne skutečně pobavily /oprava stroje, bubínek/. Rozhodně jsem si však užívala jeho práci s jazykem.
Líbí se mi jeho přístup, jak chrání identitu osob a přátel, o nichž se v textech zmiňuje, přičemž sám se v nich vůči své osobě staví velmi kriticky, takže se prezentuje tak trochu jako věčný "smolař Mat a Pat v jednom". V knize převažují spíše historky z jeho života, kdy si vtipně utahuje nejen ze své nepraktičnosti a nešikovnosti. Zmiňuje i zážitky svých kolegů a přidává i jakési "ústně tradované legendy", které se v rodinách dědí z generace na generaci. Jeho texty jsou prostě takové... taktní, decentní a lidské, jeho cílem není nikoho urážet a rozhodně nejsou zacílené na kritiku jeho herecké konkurence :-) Kniha mne potěšila, zahřála na duši - a splnila svůj účel. Ráda si od něj přečtu i jeho první knihu /myslím, že určitě nevadí, že jsem začala tou druhou v pořadí/ a moc se těším na jeho další počiny.

"To, co následovalo, už tak romantické nebylo. Jak to jen důstojně a taktně vysvětlit? Víte, lidské tělo je neskutečně složité soukolí různých orgánů, které si žijí svým vlastním životem, a když už se jednou dají do pohybu, jenom těžko jim člověk může v tomto pohybu zabránit. Tady mám na mysli zejména zažívací ústrojí."
"Spokojeně si tam podřimovala a občas si něco žvatlala plynnou miminkovštinou."
"Začala obrovská čina, k dešti se přidaly kroupy, blesky, hromy, zkrátka něco strašného. Typické letní inferno. Setmělo se, bylo jak o půlnoci, okolo nás to práskalo jak u Verdunu a já totálně zpanikařil. Začal jsem hysterčit způsobem, který bych rozhodně neoznačil za důstojný."
"My muži totiž máme tu vzácnou schopnost, že pakliže se jednomu něco pokazí, okamžitě zaregistrují tento problém i jeho sousedi a přátelé a v tu ránu se začneme shlukovat a tvořit taková spejblovská uskupení, kdy jeden radí druhém a přidává vlastní zkušenost s dotyčným problémem. V podstatě tak vzniká kolektivní hysterie."
"Byla tam jak nastřelená vosa na bonbonu a nešli ji přehlédnout."

74 30.11.2022

Inspirující a téměř "agitační" průvodce kouzelným světem malování a barev. Najde se zde každý, kdo tomuto kouzlení propadl, kdo touží zachytit krásu okamžiku a vložit do ní část své duše - nejen ten, který opatrně okukuje díla zavedených mistrů a nesměle se pokouší dát svým čárám tvar, ale i ten, kdo již získal nějaké zkušenosti a rád se nechá poučit. Autorka nám nadšeně poskytne cenné rady i návody a její úvodní řeč strhne snad každého, komu malování není lhostejné. Mnozí již o magii barev a používaných pomůckách vědí své, přesto není na škodu si své znalosti "zopakovat" - a je milé, že autorka svůj výklad propojila i s nejmodernější technikou, čímž text získal na nezbytné aktuálnosti. Kniha má pět částí: Technika, Tvary, perspektiva a světlo, Komplexní tvary, Valér, objem a hloubka, Nanášení. Nemyslím si, že jedna příručka z nás během třinácti dnů udělá dokonalé malíře - ostatně o to ani nejde. Jen se nebát začít, každý den něčím novým, krok za krokem... U každého kroku uvádí i přibližný čas vytváření, takže se můžeme dopředu v klidu připravit. Příjemná, pozitivně motivovaná kniha, navíc se spoustou krásných názorných obrázků a obrazců. Je radost jí jen listovat a kochat se - a moc se těším, až podle ní začnu taky tvořit. Akvarel a vodovky - není nic jednoduššího :-)

74 07.11.2022

Vtipný román s úžasnou "módní přehlídkou" roztodivných druhů humoru: najdeme zde jak suchý, tak slušně ujetý, ztřeštěný, šílený a bláznivý... ironicky štiplavý až jízlivý... sarkastický a místy velmi drsný, ba i ten nejčernější z černě zbarveného, a téměř dočista šibeniční...
Knihu lze vnímat mnoha způsoby, nejlépe však jako druh jisté parodie: autorka si střílí ze všeho a ze všech, ovšem ponejvíce si utahuje z lidské hlouposti, a pokud její humor přijmeme a na její "pravidla hry" přistoupíme, máme o zábavu postaráno. Bere si na paškál všechny možné trendy současné doby, které v posledních letech hýbou konzumní společností, hlavně onu neutuchající, věčnou touhu po moci, bohatství a úspěchu za každou cenu. Zároveň též poukazuje i na jistý "devastující vliv" těchto tendencí na mezilidské vztahy.
Jako vzor si zvolila postavu Sandry. Představuje typickou "zlatokopku", ženu mladou, povrchní a ambiciózní, leč věčně nespokojenou, která vymyslí geniální plán, jak se domoci bohatství. Dokonalá manipulátorka, jež se neštítí ničeho, a naplnění svého cíle dovádí ad absurdum.
Při čtení jsem se skvěle bavila, asi nejvíc díky užitému jazyku s přemírou anglicismů a nových patvarů, které čeština do sebe nasává jak houba, a nešlo přitom jen o pouhá "selfíčka, smůtýčka, lajky" a pod. Mnohé čtenáře může od čtení odradit přemíra vulgarit a výrazů drsnějšího zrna, neodmyslitelně však patří k charakteru některých postav.
Pobavily mě i naprosto nečekané peripetie, jimiž se osud hrdinky ubíral, mnohé kapitoly mi tak připomínaly jakési delší anekdoty s umně vypointovaným závěrem. Text jsem vnímala jako vtipnou parodii nejen detektivního žánru včetně thrillerů, ale i publicistického stylu čtivých a populárních lifestylových časopisů. Nejvíc mě však mrzí, že jsem zde narazila na spoustu zbytečných překlepů a pravopisných chyb: těžko říct, kam se při vydávání vytratil korektor, nepřítomnost jeho práce citelně ubírá na kvalitě díla.
Jako sociální kritika je to román výtečný, ale ke konci začne ujíždět do úplně jiné sféry plné absurdit, a závěr je bohužel již značně překombinovaný.
Název může někomu evokovat dílo "Tramvaj do stanice touha" od T. Williamse, ale tato podobnost je "neúmyslná a čistě náhodná".

"Celkově se Sandra domnívá, že vzdělání se poněkud přeceňuje. Viděla to na svých spolužácích z gymnázia, kteří v osmnácti udělali tu osudovou chybu, že se rozhodli studovat religionistiku, východoevropská studia nebo archivnictví. Nedávno si na Zvonařce spletla jednoho literárního historika s bezdomovcem. Jiní spolužáci, kterým profesoři prorokovali velkou budoucnost, v současnosti vaří kávu a pečou organický banana bread /pravda, někdy ve vlastních kavárnách, které se dostaly do průvodců typu 10 places to visit in Brno/.
"Asi před rokem byla v šalině číslo osm svědkem rozhovoru, který jí rozerval srdce na malé kousky - jako kdyby někdo kladivem udeřil do zdi a z díry se vydrolila omítka."
"Byla dokonalou adeptkou na úspěch. Který se přesto nedostavoval."
"Ta půjčovna psů byl pěkný průšvih. Kdo by si pomyslel, že si lidé nebudou chtít půjčovat psy, třeba na víkend? Lidé jsou nepochopitelně nepředvídatelní. Na sociálních sítích se to hemžilo dojemnými videy s psími mazlíčky. Každý se může ulajkovat kvůli fotce ohaře, který má na hlavě sušenku, nebo z mopse, co hlasitě ukusuje meloun. Ale půjčit si psa na pár dnů, to ne."
"Jeho zrzavá milovnice psů ho našla ležet obličejem v zemi, zatímco opuštěná sekačka mezitím odjela k sousedům, zlikvidovala záhon begónií a zastavila se až o stěnu zahradního domku, kde zrovna soused Berger stloukal ptačí budku."
"Zuřivě vláčí syrové maso vajíčkem, jako by ho chtěl utopit. Pak ho drtí ve strouhance. Dnešní menu - bramborová kaše a řízky plněné nenávistí."
"Nikdy nejedla zvířata, která jí připadala roztomilá - králíky, telátka a růžová selátka. Naopak mořské potvory jí připadaly odporné, takže ji nevystavovaly žádnému etickému problému. Potíž byla v tom, že většinou i odporně chutnaly."
"Hřálo ji pomyšlení, že opilí lidé snáz utonou, a měla optimistickou náladu."

74 29.10.2022

Kniha volně navazuje na první díl, k pochopení souvislostí není třeba je číst chronologicky. Hlavní postavou je chlapec Tadeáš, jemuž začínají prázdniny a opět se setkává s panáčky, kteří se podílejí na vytváření počasí: Pršálek, Foukálek, Hromík, Blesčík, Kroupálek, Mlhovníček, Sypálek, Mrazílek, Duhovníček a Rosilka. Ti všichni mají svůj domov ve štole na Černé hoře a jenom Tadeáš získal tu výsadu, že je může nejen vídat, ale též s nimi komunikovat.
S končícím školním rokem dostává vysvědčení a poněvadž ho o to jeho malí přátelé žádají, přemýšlí, jak jejich práci také co nejlépe ohodnotit. Společně pak zažívají různá dobrodružství, při nichž převážně zachraňují zvířata, která se ocitla v nebezpečí. Pomáhají tak nejen sovímu mláděti, ale i srnčeti, ohrožené labuti i jelenovi a společnými silami také ubrání zvláštní vynález jednoho z nich před panovačnou vílou Mobilkou.
Jde o jakési výchovně zaměřené příběhy s nepříliš komplikovanou zápletkou. Kniha se skládá z krátkých kapitol, tvořených převážně jednoduchými až téměř strohými větami. Děj není složitý, nese s sebou jasné poselství a v závěru vždy přichází poučení. Odehrává se hlavně na vesnici, ovšem již notně modernizované, takže není divu, že se setkáme s vrtulníkem, bagrem či traktorem.
Kniha je to hezká, se spoustou krásných obrázků. Kvalitou textu však bohužel již lehce pokulhává: je až příliš didaktický, příliš cílený na malého čtenáře, v němž chce vyvolat pocit zodpovědnosti. Nabízí průhledná poučení o tom, jak je důležité umět se bránit a nebát se, že nic není zadarmo a za vyvinutou snahu nás sice čeká patřičná odměna, ovšem napřed si ji musíme zasloužit. Nese se v jakémsi "foglarovském duchu" vzájemné pomoci, konání dobrých skutků a péče o přírodu spolu s ideou nezištného přátelství, vírou v dobro a jakýsi ideální svět, kde jsou si všichni rovni. Občas na mě působila lehce motivačním až nepříjemně agitačním způsobem.
Velmi brzy mi začala vadit Tadeášem často opakovaná fráze: "Ve škole jsme se učili..." A vlastně mi občas brnkal na nervy sám svými postoji. Myslím si však, že děti tuhle výchovnou linku zase tak silně vnímat nebudou a spolu s hrdiny se potěší jejich zážitky. Kniha je vhodná pro předškoláky i pro děti mladšího školního věku.

"Na poli přistála helikoptéra. Vyhlídkový let vymyslel pan učitel pro žáky a žákyně s dobrým hodnocením, pro každého, kdo se snaží, kdo hodně pomáhal na školní zahradě, kdo udělal dobrý skutek a kdo má na vysvědčení víc jedniček než dvojek."
"Mládě jsi zachránil. Udělal jsi dobrý skutek. Napravil jsi moji chybu, díky."
"Zlobivý brouk kůrovec se letos hodně rozmnožil. Zabíjí stromy. Lituji každý nemocný smrk," říká hajný.
"Každá kapka vody je užitečná!" hajný se dívá k obloze.

74 09.10.2022

Tak tady jsem bohužel při výběru sáhla vedle :-) První díl se mi líbil daleko více. Čekala bych, že se autor spolu se svými hrdiny posune o velký kus dál, jenže se tak nestalo. V knize se stále dokola opakují tytéž zajeté postupy a principy, na nichž stojí příběh předchozí. Přitom nemám nic proti LGBT tematice a literatura pro děti a mládež mě zajímá, ale při tady jsem měla neodbytný pocit, že jen lížu cukrovou vatu, která mi akorát zalepuje pusu... nic víc než přeslazenost, hodná románků pro dívky a ženy. Obě postavy mi přijdou příliš modelové, ušité na míru podle jakýchsi šablon, jednající v rámci jistých vzorců - k určité opravdovosti jim chybí právě ta skutečná, opravdová sexualita, která k danému věku neodmyslitelně patří /pochybuji o tom, že by dva dospívající lidé dokázali omezit svůj vztah jen na jakési "něžné pusinkování na dobrou noc"/.
Také děj je snadno předvídatelný, bez větších dramatických zvratů, čte se jako příjemná pohádka na dobrou noc. Náročný čtenář může knihu vnímat jako odpočinkovou, tedy takovou, která mu příjemně osladí hořké kafe života, a zůstane spokojený, pokud se s touto formou smíří. Čtenář nenáročný si bude lebedit, poněvadž si nemusí s ničím zbytečně lámat hlavu a příběh ho o žádné iluze nepřipraví.
Hodnocení tentokrát nechám na lidech daleko mladší věkové kategorie, jimž je román určen.

Přiznávám, že jsem spíše čekala příběh dvou chlapců, kteří se teprve "hledají", tápají ve své orientaci a prožívají zmatky ohledně sebeurčení. Jenže tito dva hrdinové, Kit a Dan, již o sobě mají jasno a dobře si uvědomují, že je přitahuje stejné pohlaví.
Jde o takový příjemný "young adult" román pro dívky /i kluky/, kde však hlavní role hrají chlapci. Děj se odehrává na jakémsi soukromém gymnáziu v novém školním roce, kdy se oba protagonisté zabydlují, a čtenář si tak může udělat obrázek sám, jak to na jejich škole chodí.
Některé drobnosti však autor zrovna nevychytal: je až příliš markantní, jak se vylíčenou atmosférou snaží poněkud křečovitě přiblížit ideálu Bradavic z románů o Harry Potterovi. Zdejší chovanci mají téměř vojenský režim, nechybí atributy jako školní uniforma a velmi neobvykle působí, z hlediska současné doby, zákaz používání vlastních PC, mobilů, tabletů a notebooků v celém areálu školy. V knize dokonce ani není nijak upřesněno, zda ho studenti vůbec mohou opouštět, a je až zarážející, že v tak prestižním zařízení chybí cosi jako "školní psycholog", který by možná mnohým problémům dokázal předejít.
Kniha je psaná v er-formě. V rámci kompozice se pravidelně střídají kapitoly se jménem jednoho z hrdinů - každý z nich vypravuje dění ze svého úhlu pohledu, v napjatých chvílích převezme part zase ten druhý, který děj vrací o něco zpátky, a pak jej zase posouvá o něco kupředu. Jde o velmi zajímavou koncepci, která umožňuje náhled na události ze dvou odlišných hledisek.
Celý příběh je vystaven na základě kontrastů povah obou postav: uzavřený, citlivý, přemýšlivý a nepřístupný Dan proti zcela bezprostřednímu, spontánnímu, otevřenému a impulzivnímu Kitovi.
Děj není nijak složitý, plyne poklidně svým téměř jednotvárným tempem a teprve až ke konci nabírá prudký a nečekaný spád, některé zápletky se dají snadno předvídat, jiné překvapí. Text je uzpůsoben pro náctileté čtenáře, autor si dovolil schematizovat a vystřihl scénář hodný románů pro dívky: nečekané okouzlení, přetvářka, vnitřní pochyby, překážka v podobě šikanujícího nepřítele, zmatený chuchvalec pocitů jinak racionálně uvažující postavy, zinscenovaná intrika, fatální nedorozumění, náročné usmiřování... Rozhodně mu nelze upřít citlivý vhled do duše dospívajících chlapců, jimž báječně rozumí, přesto se mi však zdálo, že jim přisuzuje až příliš ze ženské mentality. Čekala bych o něco více dramatických zápletek, bohatší život obou hrdinů, zklamalo mě, že se nedozvídáme nic bližšího z Danielova života a jeho minulosti. Co mě však v knize opravdu hodně zaráží, je naprostá absence sexu a sexuality, která k dospívání přece patří: rozhodli se snad oba hrdinové žít dobrovolně v jakémsi celibátu? Nepřijde mi to v současné době příliš reálné - celou bouři dospívající duše lépe zachytil A. Aciman v románu Dej mi své jméno.
Místy jde až o příliš přeslazené čtení s těžko uvěřitelným příběhem, ale za příjemný zážitek dávám body navíc a těším se na pokračování.

"No jo, to jste vy stýpkaři," ušklíbl se Matěj, s heknutím hodil svůj kufr na postel a otevřel ho, čímž odkryl pohled na neuspořádanou změť uvnitř. "Všechno přeháníte." "No jo, to jste vy sportovci," odpálil Kit bez zaváhání, "myslíte si, že za vyhrané zápasy vám prominou písemky a zkoušení."
"Kit si hlasy podvědomě představoval v barvách - mámin jako teplá terakota, Věrčin a Nadin ve změti zlatožlutých odstínů, Matějův šmolkově modrý - a tenhle byl ocelově šedý jako ostří nože."
"Zkrátka jsem s tebou chtěl mluvit," odpověděl Daniel a uvnitř si začínal zoufat. Tenhle rozhovor vůbec nešel podle plánu. Možná proto, že žádný plán nemáš, hlupáku, odsekla pohotově ta racionální část jeho mysli. Daniel musel uznat, že je to pravda, což ho vyvedlo z míry ještě víc. Jak tady mohl stát a o něco se snažit, když ani neměl plán?"

74 22.03.2022

Knihy tohoto autora se mi moc líbí, též se k nim ráda vracím. Přibližují nám zcela vzdálený a odlišný svět. A je možné, že v důsledku současného dění v Afghánistánu se jeho čtenost ještě zvýší. Právem. Tuto knihu jsem četla již před pár lety - a nedávno jsem se k ní vrátila v podobě audioknihy. Mísí se zde osudy několika postav - a kdo by čekal jen dojemné příběhy o lásce, toho kniha zklame. Na pozadí moderních dějin této země se odvíjejí dramatické i všední osudy několika postav. Autor nabíjí nejen silné příběhy - ukazuje různé podoby lásky, ale i přátelství. Navíc zde nenajdeme pouze příběh o odloučení Abdullaha a Pari. Nebyla by to totiž literatura orientální, kdyby se zde aspoň neobjevil příběh, jako vystřižený z pohádek Tisíce a jedné noci. Právě touto rozvětveností a širokým záběrem jde o zajímavou a originální knihu. Každý si vybere, každého osloví něco jiného. Zdánlivě nesouvislé mišmaš střípků nakonec složí krásně vybarvenou mozaiku.

74 17.08.2021

Skvělá kniha... Při čtení z pozice dospělého vidím trochu jinak, což samozřejmě vůbec nevadí :-) Líbila se mi už tenkrát, když jsem ji poprvé vzala do ruky - patřila mezi první knihy, které jsem přečetla. U Sněhové královny nešlo nebrečet, a pak se s ulehčením usmát: jedna z mála Andersenových pohádek se šťastným koncem. Ať byl jaký byl - jeho pohádky mají v našich srdcích stále místo, vyrůstalo na nich každé normální dítě - a normální zůstalo i po jich přečtení :-) Děti možná připravují na fakt, že ne všechno v životě dopadá dobře a štěstí není věčné. Ale ta samotná pohádka odkazuje na sílu lásky, která překoná vše a nebojí se ani zapomnění.

74 16.08.2021

Zajímavá příručka pro všechny /ne/zapálené turisty - hodí se do rukou těm, kteří rádi cestují třeba jen prstem po mapě. Je rozdělená podle jednotlivých krajů, najdeme zde tipy na zajímavé cesty a výlety, včetně občerstvení a různých atrakcí. Hodí se do rukou lidem, kteří plánují výlet do konkrétního kraje, ale ještě netuší, co všechno se zde dá objevit. Líbí se mi, že je vytištěna na kvalitnějším papíru, než bývá u těchto příruček zvykem, oceňuji i spoustu fotografií. Bezvadné je, že má téměř kapesní formát a je skladná.

73 21.03.2023

Nezbytná příručka určená pro všechny studenty středních škol, kteří se připravují k maturitě.
Nabízí však jen základní znalosti pojmů literární teorie. Je rozdělena na tři hlavní části: Struktura literatury, Struktura literárního díla a Struktura verše. Doplňují ji zajímavé ukázky literárních děl a interpretace textů. Text zkrášlují i vtipné obrázky, takže nepůsobí nijak suchopárně, pracovat s ní mohou i středoškolští pedagogové. Pro hlubší výklad a bližší porozumění některých pojmů je ovšem již třeba sáhnout po daleko obsáhlejších publikacích. Je čtivá, avšak z hlediska obsažených informací pojatá poněkud "letem světem". Mrzí mne jediné - že v době před dvaceti lety, kdy jsem maturovala, podobná příručka neexistovala, a byli jsme odkázáni pouze na poučky, získané od svého profesora.

73 06.01.2023

Krásně ilustrovaná příručka, určená převážně dětem, ale věřím, že si v ní rádi zalistují i dospělí. V úvodu se zhruba v rozsahu jednoho odstavce dozvíme základní informace o horách, jejich podmínkách a prostředí. Zároveň získáme i informace, které se týkají ikon a symbolů, užitých v knize např. pro prostředí, výškové stupně, tvary listů, obydlí zvířat atd.
Stránky jsou pak již i barevně rozlišeny, a to podle jednotlivých tříd - u živočichů na: Savci, Ptáci, Plazi, Obojživelníci a Bezobratlí /na rozdíl od publikace "Toulky lesem" jsou zde navíc i ryby/, u rostlin na: Dřeviny, Byliny, Kapradiny, Mechy a Houby. V závěru nechybí rejstřík, všechny uváděné údaje jsou platné pro střední a západní Evropu.
Kniha jako taková není příliš obsáhlá, pohodlně se vejde do kapsy či batohu, ale její přinos spočívá v něčem jiném - hodí se do rukou dětí, které se zajímají o přírodu, a díky ní se snadno naučí s podobnými příručkami pracovat a lehce se v nich orientovat. Bonusem jsou pak samozřejmě velmi vydařené ilustrace. Mohu jedině doporučit, i já do ní ráda nahlížím.

73 31.12.2022

Ujeté? Ani trochu! Jenom trochu bláznivé... :-) Velice zdařilý příběh s vskutku netradičními hrdiny, určený pro malé čtenáře. Jak už název říká, postavy jsou rovnou dvě, kabát a kabelka. Dějištěm jsou známá a neznámá pražská zákoutí, kde se oba různě toulají, kde zažívají všemožná dobrodružství... až jim do života zasáhne pandemie. Nikoliv nemocí, ale spíše nařízeními, ovlivňujícími životy nejen všech lidí, ale i věcí. Ulice najednou zejí prázdnotou, je zakázáno se potulovat bez roušek a kabelka přijde o možnost navštěvovat knihovnu, kam si chodila půjčovat knihy. Když se ti dva setkají, je z toho láska na první pohled, ale oba musí překonat ještě mnoho nástrah, než mohou být zase spolu.
Díky jejich příhodám se malí čtenáři nenuceně seznámí s realitou tehdejšího lockdownu /roušky, zákazy vstupu, zákazy srocování/, jak zasahoval do životů nejen lidí se zázemím, ale i bezdomovců. Je to však příběh hlavně o lásce a štěstí, které jsou všudypřítomné, stačí jen se umět dívat. Nabízí čtení velmi hřejivé, milé, vlídné a pozitivní, se spoustou vtipných momentů a situací, např. když se kabát nechává spravovat a sešívat. Text místy oživují verše písní, které si hrdinové prozpěvují, místy je až nečekaně hravý. Autorka dovedně pracuje s napětím: střídá kapitoly se zážitky obou postav, které ve vypjaté chvíli opouští, aby se k nim pak zase vrátila. Jen je škoda, že používá cizí pojmy: v kontextu se sice jejich význam hned ozřejmí, ale i tak to dětem může četbu poněkud zkomplikovat. Zklamal mě i závěr, za který ubírám body: zdá se mi takový divný a nepropracovaný, bez výrazné pointy. Oceňuji však skvělé ilustrace, které knihu doprovázejí.

"Kabelka ujížděla autobusem a dívala se z okna, jak prší. Usmívala se. Těšila se na knížky, které si vypůjčila. Opatrně se otevřela a z postranní kapsičky si vyndala čokoládu. Rozbalila ji a ždibeček si ukousla. V tu chvíli se objevil na okraji malý růžový čumáček. "Já vím, že jsi tu taky," zastyděla se. Honem ulomila malý kousek čokolády a podělila se. Spokojeně si pobrukovala: Měl jsem myšku tanečnici, tancovala po světnici, byla černá a bílá, každému se líbila... Řidič autobusu to zaslechl a otočil se dozadu: "Jé, tohle jsem neslyšel už pěkně dlouho, tuhle písničku." Pak se ke kabelce přidal, a tak zpívali oba. Lidi v autobuse se smáli."
"Ten člověk seděl docela na krajíčku a díval se dolů do vody. Kabátu se to pranic nelíbilo. Vždyť by mohl spadnout. Popoběhl a vstoupil na most. Pomalu se sunul blíž a jen se bál, aby toho člověka nevylekal. Ten se ale nehýbal, pouze dál upřeně hleděl do řeky. Netrvalo dlouho, a kabát stál těsně vedle něj a díval se mu do tváře. Po chvíli si k němu přisedl, opatrně mu položil rukáv na rameno a hřál ho. Ten člověk, jak se rozehřál, tak vzdychl. Kabát mu začal potichoučku zpívat písničku, co ho právě napadla:
Kdo ví, co je v kapsách schovaný
Co bude zítra, to nikdo z nás neví
Zapni se ke krku
než se to převalí
Co bolí, přebolí
brzy se zahojí...
Tak vyhrň si límec
a neboj se vůbec
srdce zas poskočí
jiskřičky do očí
zase se vrátí
Hahú hahú hahú... opravdúúú..."
"Kabelka byla trochu naražená a zaražená. Po tak dlouhé době mohla jít, kam chtěla. Otřepala se jako pes a šla. Spíš běžela, než šla. Upalovala domů. Myš v ní lítala tam a sem jako nudle v bandě."

73 28.10.2022

Mám ráda příběhy o zvířatech, asi nejvíce o psech. Musí však mít hlavu a patu a šikovně držet čtenářovu pozornost tak, aby nesklouzávaly do ubíjející rutiny. Zdá se to jednoduché, zaznamenat peripetie osudu zvířete, jehož důvěrně znám...Tak snadné to však není. Tato kniha mne bohužel zklamala na celé čáře, možná jsem od ní čekala příliš moc - představovala jsem si ji jako ucelený příběh jednoho psa. Zdá se mi, že jako postava je zde poněkud upozaděn a zůstává na vedlejší koleji, třebaže ve druhé části se mu již dostává víc prostoru a komentuje dění.
Autorka se vlastně jen babrá v pocitech a dojmech, "léčí se" ze svého rozčarování z Itálie v době, kdy jí již spadly růžové brýle... a vyrovnává se s minulostí. Možná i kvůli tomu si do rodiny pořídí psa, marně doufajíc, že se jí investice do čistokrevného exempláře časem vrátí.
Celá kniha působí značně neuspořádaným dojmem, je plná jisté zahořklosti a trpkosti. Textu chybí řád, kapitoly jsou psané dost zmateně v poněkud nemotorném stylu. Autorka neustále přebíhá z tématu na téma, také vypravěč se často mění, takže čtenář jen tápe a unikají mu podstatné souvislosti, navíc humor či vtip aby pohledal.

Pokračování knihy Psí tinder. O tom, jak se z velkoměstského psa stane "obyčejný" vesničan.
S francouzským buldočkem Emilem a jeho paničkou se ocitáme ve zcela novém prostředí, na venkově. Na svět se opět díváme jeho očima, nechybí mu humor a vtip, jen se mi zdá, jako by o svůj pověstný důvtip a břitký úsudek přišel. Ve městě se cítil zcela ve své kůži, kdežto na vesnici prohrává na celé čáře - říkám si, kam zmizela jeho typická sebejistota, ironie a nadhled? Získává k sobě parťačku, borderku Bellu, vůči její mazanosti však působí značně naivně a zcela normálně se od ní nechává i vícekrát napálit.
Komika celé knihy je vystavěna na jakémsi "komunikačním šumu" mezi zcela rozdílnými zvířecími postavami, které spolu sice mluví, ale ne vždy si porozumí: vypočítavý kocourek Rapl, neohrabaný a nezkušený buldoček, lehce vypočítavá Bella. Oproti prvnímu dílu je tento více zaměřený na zvířecí postavy, vtip spočívá v jejich dialozích, samotnému Evženovi se dostává daleko více prostoru. Zato lidé jsou poněkud upozaděni, postava jeho paničky není již tak výrazná a její přítel Adam dokonce působí nemastným neslaným dojmem. Oživením je pak epizodní výstup Andrey, kamarádky Evženovy paničky, vášnivě zamilované do farmáře Jürgena, která za sebou bezhlavě pálí mosty.
I zde se ukazuje Evženova velká erudovanost, s překvapením dokonce zjistíme, že umí číst i počítat - on sám zaujímá též roli jakéhosi "špicla", jenž své lidi bedlivě pozoruje, a nesmírně ho zajímá, co se kde děje. Bella se pro změnu zase vyzná ve vínech.
V knize je kladen velký důraz na protiklad života ve městě a na vesnici, nalezneme zde spousty zjednodušujících klišé: rozmazlená městská slečinka, vesnická drbna, otrocké práce na vinici, humpolácké způsoby venkovanů, "krásy" eko-hospodaření...
Bohužel jsem v knize objevila i několik faktografických chyb: na rozdíl od Evžena psi příliš nerozlišují chuť soli, potí se nikoliv čenichem, ale pomocí jazyka a skrze polštářky pacek, navíc jsou barvoslepí a nemají tak široké barevné spektrum jako my. Při čtení jsem též narazila i na několik závažných chyb a překlepů, např. "vetešina" místo veterina, vlci "zavili" místo zavyli, "děrovačka" místo děkovačka, což bohužel značně kazí dojem. Oceňuji však nádherné ilustrace Zdeňky Krejčové. Myslím, že kniha se určitě bude líbit všem milovníkům psů, hodí se do rukou těm, kteří si o nich rádi přečtou různé příběhy a příliš neřeší, zda umí pes mluvit :-)

"Dojetím jsem začal slintat a chrčet, což by neznalého člověka přivedlo na myšlenku, zda jsem dole nechytil padoucnici v kombinaci s černým kašlem. Ale Adam moc dobře věděl, že to jsou jen typické buldočí projevy a není třeba se znepokojovat."
"Co si budeme povídat, dostal jsem chuť na salát už teď. Tomu se říká prokletí bujné fantazie, jen se přede mnou někdo zmíní o nějaké lahůdce, už si představuji, jak asi voní, jak se rozplývá na jazyku a jak lehce klouže do krku. Závidím chrtům, psím anorektikům, jejich vůli se nepřejídat! To jsem nikdy nechápal, jak mohou být tak štíhlí, a podezírám z toho tu zatracenou genetiku, že jim do vínku navíc dala nechuť k jídlu. Zase na druhou stranu, ochuzují se o tolik vjemů, jako je třeba lízání vanilkové zmrzliny, křupnutí kůrčičky bůčku nebo rozplývání se sýru na jazyku, že je to spíš k smutnému politování než k závislosti."
"Tak já zítra koupím nějaký kočičí žrádlo," potvrdil jeho definitivní členství u nás doma Adam a bylo vymalováno. V podstatě jsem neměl šanci jako jediný opoziční hlas celou situaci jakkoliv zvrátit, samozřejmě mě napadlo, že ho zakousnu, ale to by mi hrozila exkomunikace a možná i trvalý pobyt v psím útulku. Nezbývalo než se s novým čtvernožcem smířit."
"Pak jsem to zalomil na podlaze, tolik silných zážitků se dost podepsalo na mé únavě, takže jsem usnul klidně i v cizím prostředí a probudil se až v momentě, kdy se místností linul zpěv, no, zpěv, znělo to spíš jako kombinace odchrchlávání, srkání a jakýchsi táhlých zvuků, prostě lidová písnička v němčině."
"Všiml jsem si, že na práci se sice hezky dívá, ale většina lidí to po chvíli nevydrží a snaží se alespoň naoko pomáhat."

73 15.06.2022