Sova15
komentáře u knih
Uprdelizmus
Jan Menděl
Knihu mi půjčila kolegyně, které jsme před lety koupili, protože má vše - s prominutím- u prdele. Je velmi zajímavá, ale musí se při čtení přemýšlet a nechat si rady prostoupit tělem až do hlavy. Než to má člověk tam kde autor popisuje, chce to dlouhý trénink. ale výsledek je potom skvělý.
Loď plná nevěst
Jojo Moyes
Jako všechny knihy od Jojo Moyes je i tato krásná. Bonusem je, že je jejím námětem skutečná událost. Vůbec jsem nevěděla, že k plavbě nevěst došlo. A příběhy dívek byly velmi zajímavé.
Pražská zima
Madeleine Albright
Výborná kniha, ke které jsem se dostala díky výzvě. Překvapilo mě, že mě bavilo číst o naší válečné historii, ale když je to napsáno zajímavě a jakoby z ženského pohledu bylo to velmi poučné. Nic není černobílé a nemůžeme tehdejší aktéry soudit z dnešních podmínek. A jak již bylo uvedeno, mrzí mne, že se dějiny opakují a válka blízko nás zase zuří.
Moje máma Jana Brejchová
Tereza Brodská
Knížka se ke mě dostala z úplně jiného důvodu. Dcera dělá fotoknihu jako svou bakalářskou práci a chtěla jsem jí inspirovat. To se mi nepovedlo, ale já jsem se do ní začetla. Střídání vyprávění paní Brejchové a Terezy Brodské vůbec nerušilo, doplňovalo se. Fotky krásné. Velmi zajímavé.
Válka se stromy
Jan Tománek
Přesně - nejprve úsměvná, později mrazivá kniha.
Jak moc se necháme ovládat? Médii, společností, vládou, diktátorem? Asi necháme, každý do určité meze a panika vzniká tam, kde je strach. A ustrašení lidé se dobře ovládají.
To se nikdy nepoučíme z historie?
Jeden plus jedna
Jojo Moyes
Zase jedna hezká, čtivá kniha od Moyes. Ed mě ze začátku štval, později to zlepšil. A Jess jsem fandila. Neměla to hezké a dokázala si poradit a ještě být optimistická. Starat se sama o dvě děti není žádný med. A ona to, třeba i s trablemi, zvládala dobře.
Růže bílá, černý les
Eoin Dempsey
Ano, jistě byly tam určité nepřesnosti. Ale knížka se dobře četla. Až jsem si říkala, zda není zvrácené si číst o 2. světové v době další hrozné války,
Stojednaletý stařík, který se vrátil, aby zachránil svět
Jonas Jonasson
Pan Jonasson umí psát. I když první díl byl lepší, těšila jsem se z toho co stařík a jeho parťáci opět vyváděli.
Vědomí a realita: O mozku, duševní nemoci a společnosti
Jiří Horáček
Prokousala jsem se knihou. Četla jsem ji dlouho, protože vyžadovala plné soustředění. I přesto jsem někdy tápala. Druhá polovina mě zaujala více. Obdivuji pana Horáčka a i paní Drtinovou, která se ptala opravdu zasvěceně.
A dovolím si citaci: " Náš "typ mapy" tedy mapa mentální, znamená tři hlavní složky: 1.to, co je vně našeho těla (exteroceptivní vědomí), 2. to, co je uvnitř (interoceptivní vědomí) a 3. jak se má nebo jak se daří tomu, "všemu uvnitř" (afektivní vědomí, emoce). Každý z těchto parametrů je v mozku mapován trochu jiným mechanismem,. Pro každý z nich stačí už malá změna, aby se proces mapování narušil. Tak vznikají psychické poruchy. "
Takže, buďme hodní na sebe, i na naše okolí, ať se tomu "všemu uvnitř" dobře daří.
Čas odejít
Jodi Picoult
Kniha se mi moc líbila, k autorce jsem se vrátila po knize Velké maličkosti a opět mě nezklamala. Mimo krásného vyprávění jsem se dozvěděla hodně zajímavého o slonech.
Den pro Šakala
Frederick Forsyth
Knížku jsem si vybrala do výzvy. Počáteční kapitoly byly pravda trochu nudné, ale důležité. Jak se na scéně objevil Šakal, bylo to napínavé a také jsem fandila zločinci. Určitě se znovu i podívám na film.
Černí baroni aneb Válčili jsme za Čepičky
Miloslav Švandrlík
Opět, mé mládí za totality. Knížku jsme si tajně půjčovali. Opisovala jsem některé pasáže. I film byl dobrý.
Krasojezdkyně
Jojo Moyes
Jsem ráda, že moc nedávám na recenze. Příběh se mi líbil, pravda rozjezd byl pomalejší, ale pak mě to chytlo. Mít doma Sarah, asi bych taky rostla, ale rozčilovali mě i vlastní děti v pubertě. A Sarah to neměla vůbec lehké. Myslím, že si v rámci možností vedla dobře. Líbilo se mi, že většina postav nebyla vykreslena jen jednoznačně. Nikdo nepůsobil jen jako kladný hrdina, pocity se v postavách mísily, jako v běžném životě.
Ze mě : cesta Blázna a vnitřní svět Jaroslava Duška
Pavlína Brzáková
Jaroslav Dušek - Duše(k) mi mluví z duše. Pod většinu jeho názorů se můžu podepsat. Třeba ten, co je v knize až na konci. Nenecháme své tělo dospat - vstáváme podle budíku, pak si dáme kávu, čaj abychom mohli vůbec fungovat. Vydržíme to, ale všechno nás bolí, jsme unavení nebo v depresi. Asi mi nepovolí chodit do práce, až se vyspím do růžova, ale odpoledne se na všechny důležité?? povinnosti vykašlu a nechám své tělo odpočívat. Vánoce nevánoce.
Vím, že se svět zásadně nezmění, ale trošku, trošínku k tomu můžeme pomoci. Zkusit se zžít se svým tělem, prostředím, neničit už víc přírodu, ať nám vůbec nějaká zbyde.
Díky pane Dušku. A při čtení Čtyř dohod slyším v hlavě Váš hlas.
Blackout
Marc Elsberg (p)
Nepěkná představa. Raději nakoupím baterky, sirky (svíčky mám).Protože na elektriku máme vše, zapátrám po vařiči na tuhý líh, nebudu spotřebovávat léky do posledního.....je toho moc. Na elektrice jsme závislí. A kniha to pěkně, čtivě popisuje.
Písečný muž
Lars Kepler
I já jsem měla první zkušenost s tímto autorem. Kniha byla zajímavě psaná, napínavá, ke konci jsem hltala stránky, abych věděla jak to dopadne. Zajímavy motiv jednání.
