stesti.s.knihou komentáře u knih
Aplikace lásky je takovou oddechovou jednohubkou, která vám vykouzlí úsměv na tváři. Od knihy nečekejte žádnou velkou literaturu ani hlubší význam, obsah přesně odpovídá anotaci, která nenechává moc prostoru pro představivost.
Sledujeme zde osud dvou lidí, muže a ženy, kteří se živí jako ghostwriteři - za své klienty obepisují v internetových seznamkách potenciální kandidáty a snaží se s nimi domluvit rande. No a jaké to pak je, když se náhodou střetnou dva ghostwriteři spolu na jedné seznamce a zjistí, že mezi nimi přeskočila jiskra, přestože vlastně vystupují za jinou osobu? Přesně o tom a ještě dalších romantických klišé je tato knížka.
Pro mě to opět byla příjemná oddechovka, kterou jsem slupla za dva dny, ono je potřeba si ty dny občas zpříjemnit nějakým takovýmhle příběhem, nad kterým nemusíte přemýšlet a můžete se poddat typickým romantickým stereotypům, jejichž pravděpodobnost je v reálném životě téměř nulová :)
"Marmeláda v srdci. To je ten pocit, když člověk někoho silně miluje." A přesně láska je tématem, které prolíná tuto knihu od první stránky až do té poslední.
Med v hlavě, marmeláda v srdci je hezkým příběhem o lidských citech, rodinných vztazích a ranách osudu, které mohou obrátit život naruby.
Hlavní hrdinka Tilda vzpomíná ve sledu současných událostí na své dětství, které prožila po boku dědečka s alzheimerem. Kniha nenásilně, avšak zřetelně zobrazuje pomíjivost lidského života. Poukazuje na to, jak zapomínáme na chvíli se zastavit, vychutnat si okamžik, radovat se z lásky, přítomnosti svých bližních, být vděčni za to, co máme. Ukazuje, jak jsou malé děti a staří lidé ve svých citech mnohem více upřímní, nezatíženi starostmi o práci a každodenní povinosti.
Ale nebojte, kniha není pouhým soupisem srdcervoucích událostí (ačkoli jich tu je spousta). Najdete zde i vtipné příběhy, které může zažít pouze zapomětlivý dědeček se svou ztřeštěnou vnučkou. Ta jediná je schopna díky svému dětskému entuziazmu dědečkovi jeho stáří a postupné zapomínání zpříjemnit co nejvíce.
Oceňuji poselství, které kniha přináší a které rozhodně stojí za zamyšlení. Na druhou stranu byl na mé poměry příběh až moc sladký, v některých momentech (cesta do Benátek) až přitažený za vlasy...
Manželovo tajemství je knihou s typickým Lianiným rukopisem. Ženské hrdinky jsou stavěny do patových situací, jakými jsou např. nevěra, zásadní lež, zrada blízké kamarádky. Jakožto čtenář sledujeme jejich schopnost se s nelehkými událostmi vypořádat a ponechat si alespoň zbytky důstojnosti.
Knihy Liane Moriarty jsou na jednu stranu snadno čitelné a srozumitelné, na druhou stranu ukazují situace, které jsou všude kolem nás a které se třeba i nám samotným dějí. Hlavní hrdinky jsou inspirativní, často se jedná o úspěšné sebevědomé ženy, jejichž život je zdánlivě dokonalý. Tuto dokonalost naruší tvrdá rána, s níž se musí vypořádat.
A nejinak tomu bylo i v Manželově tajemství. Mám však jednu výtku. Před asi měsícem jsem shlédla obě série Sedmilhářek, což je seriál natočený podle Lianiny stejnojmenné knihy. A Manželovo tajemství bylo Sedmilhářkám tak strašně podobné... Osudy postav se mi prolínaly - matky, jejich děti, základní škola, trable v manželství, historická tajemství... Vzhledem k tomu, že Manželovo tajemství vyšlo dříve, Sedmilhářky jsou lepší a propracovanější verzí obdobného tématu. Avšak když to nedejbože někdo vezme v opačném pořadí (stejně jako já), Manželovo tajemství působí jako chudý příbuzný Sedmilhářek :)
Z toho tedy plyne ponaučení - pokud jste ještě ani jednu knihu nečetli, začněte Manželem :D
Mladá spisovatelka Lowen dostane nabídku, která se neodmítá - dopsat knižní sérii za uznávanou autorku. Ta totiž měla nehodu a zdravotní stav jí neumožňuje pokračovat v práci na novém románu. Lowen nabídku přijímá a dostává se do autorčiny rodiny, jejíž součástí je také pohledný manžel a malý syn. Při své práci se snaží o slavné spisovatelce zjistit co nejvíc, aby se během psaní dokázala co nejlépe naladit na její notu; když v pracovně objeví autobiografii, myslí si, že našla svatý grál. Záhy však zjišťuje, že se jí do rukou dostal spis, který dost možná neměl spatřit světlo světa a odhaluje hrůznou autorčinu minulost.
Tyhle typy thrillerů (mladá žena začne pracovat v bohaté rodině a objevuje jejich děsivá tajemství) jsou všeobecně velmi oblíbené a i já jsem jejich kouzlu podlehla. Pravda nebo lež byl jedním z těch lepších kousků v téhle kategorii, obzvlášť oceňuji zvrat v závěru knihy, který vás donutí přemýšlet.
Tuhle knížku jsem měla v hledáčku už dlouho. Dokonce jsem si ji před několika měsíci koupila v audioknižní verzi a tak nějak čekala, až na ni budu mít náladu. A vůbec nerozumím, proč jsem s poslechem tak otálela, protože tohle se mi líbilo moc!
Kodaňská Píseň písní je hořkosladká rodinná sága, která pojednává o osudech tří generací jedné rodiny, jejich honbou za životním štěstím a láskou, vzestupech a pádech. Děj se odehrává převážně v Kodani, částečně také v ruském cirkuse a v Paříži.
Postavy jsou velmi specifické, často až karikaturní, k tomu bláznivému příběhu se však dokonale hodí. Myslím, že čím méně toho napíšu, tím lépe - když budete jednotlivé postavy odhalovat postupně, během čtení, věřím, že si je budete zamilovávat stejně jako já.
Hrozně mě bavil ten sarkastický tón, kterým byly popisovány i poměrně nelehké nebo smutné situace - děj to odlehčilo, vyznění však zůstalo zřejmé. Po dočtení si uvědomíte, jakou nálož těžkých životních situací hlavní hrdinové dostali, zároveň se vám to ale bude číst tak nějak lehce (já to tak aspoň měla) - proto ta zmiňovaná hořkosladkost.
Po skončení knihy jsem se cítila lehce melancholicky, protože mi postavy opravdu přirostly k srdci. A moje favoritka mezi postavami - Varinka, ruská cirkusová artistka, kterou jsem ze začátku nemohla vystát, ale postupně jsem jejímu kouzlu propadala víc a víc :)
Líbilo moc, audioknižní zpracování rovněž mohu doporučit, za mě 5/5.
Annin útěk je krásným, nostalgickým příběhem staříka Severina, jenž se vydává hledat svou zmizelou manželku Annu. Ta před rokem náhle odešla a už se nikdy nevrátila. Severino putuje po Sicílii, po stopách jejich dlouholetého vztahu, a snaží se najít jakoukoli indicii, která by mu Annu přiblížila. Spolu s tímto putováním retrospektivně vzpomíná na jejich vztah a důležité milníky, které mohly nějakým způsobem ovlivnit Annino rozhodnutí.
Příběh je to krásný hned z několika důvodů: nádherné popisy Sicílie, díky kterým máte pocit, že po ní cestujete společně se Severinem; myšlení žen, které se v druhé polovině 20. století cítily jinak, než po nich společnost a zakořeněné tradice vyžadovaly; a hlavně to, že každý vidíme jednu a tu samou věc naprosto odlišným pohledem.
Knize jsem dala 4,5/5, v podstatě nemám co vytknout, ale 5 hvězd si šetřím na knížky, které mě přece jen ohromí ještě o kousek více. Annin útěk vám každopádně mohu s klidným svědomím doporučit.
Další Soukupová do sbírky, opět nezklamala!
Autorka je známá a ceněná její schopností naprosto dokonale vystihnout lidské povahy, emoce a vztahy. Při čtení jejich knih máte často (možná častěji, než byste chtěli) pocit, že stejné vzorce chování znáte od lidí ve svém okolí. Když jsem si zjišťovala, o čem je kniha K moři, okamžitě mě svým námětem zaujala.
Jedná se o takovou typickou Soukupovou: rozpadlá rodina, kapitoly z pohledu otce, pohledu matky, pohledu dětí. Do toho nová žena, nové děti. Každý z nich má naprosto odlišný názor na věc a zásadní je problém v komunikaci, kterým trpí naprosto všechny postavy. Když se část téhle sestavy vydá na dovolenou k moři, kde jsou všichni odkázáni jen sami na sebe bez možnosti úniku, dochází někdy k úsměvným, často však ale bolavými situacím; o to víc, že jakožto čtenář vidíme do hlav všem postavám. Mnohokrát jsem při čtení měla sto chutí některé z postav říct bože, neřeš to, nepřemýšlej nad tím tolik!, no, jenže pak jsem si uvědomila, že přesně takhle se v mnoha případech chovám i já :D
Skvělý to bylo, jako vždy!
Já, smrt je young adult thriller z pera českého autora, který rozhodně stojí za přečtení, i když třeba YA četbě zrovna neholdujete :)
V knize sledujeme poměrně zvláštní partu gymnaziálních studentů. Jejich skupina je celkem nesourodá a během čtení postupně zjišťujeme, že jsou všichni více či méně provázaní s Julií, jejich bývalou kamarádkou a spolužačkou, která byla před nedávnou dobou zavražděna. Jednotlivé vztahy se postupně odkrývají, vrahem Julie může být téměř kdokoliv, troufám si tvrdit, že na první dobrou ani neodhadnete skutečného pachatele.
Kniha je zahalená do tajemné atmosféry, na gymnáziu dochází k vandalismu, jehož původce je neznámý, studenti jsou ve stresu a netuší, zda spolu smrt jejich spolužačky a aktuální dění ve škole souvisí.
Kapitoly jsou krátké, napínavé a postupně gradující, kniha má spád a čte se opravdu dobře. Garantuji vám, že ji přečtete jedním dechem a budete napnutí jako kšandy.
Za mě velká a příjemná změna oproti klasickým thrillerům, o to nadšenější jsem, že od českého autora. Určitě sáhnu i po dalších knihách Aleše Novotného.
Kniha Odbočka v lesích autorky Kateřiny Karolové je často přirovnávána ke Karikově Trhlině. Jakožto milovnice Trhliny mohu potvrdit, že pár společných prvků příběhy mají, Odbočka v lesích však rozhodně kvalit Trhliny nedosahuje :)
Kniha mě zaujala právě tímto přirovnáním a také příslibem děje odehrávajícího se v Beskydech. Byla jsem celkem zklamaná, když v knize o Beskydech nebyla téměř ani zmínka, do děje bychom si mohli dosadit v podstatě jakékoli české či zahraniční hory
Krom absence Beskyd mi vadili také hlavní hrdinové knihy. Parta přátel, která se kamarádí už od střední, pravidelně se vídají a jezdí spolu na dovolené, reálně však nemají vůbec nic společného, nemají se rádi, jeden závidí druhému a naprosto jsem nepochopila jejich dlouholetou soudržnost navzdory toxickým vztahům.
Co mě naopak bavilo byla atmosféra, kterou autorka dokázala i přes výtky uvedené výše navodit. Při čtení jsem se sama doma bála a se zatajeným dechem čekala, jak bude celá zápletka rozuzlena.
Finále mě nakonec celkem zklamalo; vysvětlení celé záležitosti mi přišlo těžko uvěřitelné a nějak moc rychlé.
Pokud bych měla příběh porovnat s již zmiňovaným Karikou - ten má děj i zápletku mnohem uvěřitelnější, neservíruje vám vše na stříbrném podnose (něco si třeba musíte i domyslet), jeho postavy jsou mnohem propracovanější a dokonce jim i fandíte (což se u Odbočky v lesích rozhodně tvrdit nedá).
Hodnotím 3/5, je to takový průměr, atmosféra dobrá, ale zbytek nepropracovaný.
Šepot z lesa je mnohými přirovnáván ke Karikově Trhlině (která je mimochodem skvělá). Ano, i já jsem tam cítila jistou podobnost s Trhlinou, zarazilo mě ale, jak je kniha námětem téměř totožná s Karikovým Strachem. Horská oblast, osamělý novinář, dědictví, pátrání po zemřelých dětech, jako pomocnice kamarádka z dětství… Tohle bylo jako přes kopírák. Ze začátku mi proto Šepot z lesa připadal jako česky překlad Strachu, nutno ale říci, že když jsem se přes to přenesla, kniha mě moc bavila.
Knížka má skoro 500 stran, ale ty jsou nabité napětím, tajemstvími, děsivými okamžiky a dějem. Číst knížku večer před spaním je celkem výzva, obzvlášť, když hlavní hrdina dostává zprávy ze záhrobí - to se pak každého zvuku ve své domácnosti bojíte jako čert kříže.
Super to bylo, bavilo moc, půl hvězdičky srážím dolů za tu zarážející podobnost s již zmiňovanou Karikovou knížkou, pokud jste ji však nečetli, myslím, že budete nadšeni!
Tohle teda bylo něco. Temný příběh, temná knížka, temná Vanessa. Příběh o vztahu mladičké studentky a postaršího učitele.
Mám velmi ráda knihy s nelehkými tématy, obzvlášť, pokud není celý problém pouze s odstupem popisován, ale autor dopodrobna vykresluje psychologii postav, vše, co se jim odehrává v hlavě, s čím bojují a co je vede k jednotlivým činům. V téhle knize se to povedlo dokonale. Autorka bravurně popsala manipulaci, ke které dlouhodobě docházelo ze strany učitele, a postupný mentální vývoj hlavní hrdinky. To, jak Vanessa bojovala sama se sebou, jak věděla, že se nechová správně, ale zároveň potřebovala touhu a obdiv staršího muže.. Dokonalé.
V knize je spoustu asociací s Lolitou od Nabokova, kterou mám nyní o to větší chuť si konečně přečíst.
S podobnou tematikou ještě doporučuji knížky Svolení či Poupátka, obě taky výborné.
Asi se úplně nezařadím mezi čtenáře, kteří jsou z téhle knihy unešení. Uznávám, že nápad velmi dobrý, ale potenciál, který příběh má, rozhodně nebyl naplněn.
Krátce k ději: Nora je se svým životem nespokojená a cítí, že už nechce pokračovat dál. Utlumila vazby s lidmi, na kterých ji záleželo, cítí se nedůležitá a nepotřebná a nevidí žádný směr, kterým by se mohla vydat. Během pokusu o sebevraždu však skončí v obrovské knihovně, kde každá z knížek představuje určitou podobu jejího života, který by se odehrál, kdyby se během svých minulých rozhodnutí vydala jiným směrem. Nora tak postupně navštěvuje své alternativní životy, zbavuje se výčitek, které si během života s vědomím chybných rozhodování vytvořila, a snaží se najít život, který by jí dával smysl a chtěla se v něm usadit.
Kniha je místy vtipná, místy smutná, velice předvídatelná a také příliš jednoduchá. Jak jsem psala v úvodu, nápad dle mého názoru musí zaujmout téměř každého, avšak zpracování dosti klouže po povrchu. Čekala jsem hluboké myšlenky, které mě zasáhnou; čekala jsem, že ve mě kniha i po dočtení bude rezonovat; že mě třeba přiměje na život nahlížet jinak. Nic z toho se však nedostavilo.
Pravděpodobně jsem byla ovlivněna recenzemi, které o knize mluvily jako o titulu, který umí změnit život, nebo o seberozvojové knížce převlečené do příběhového kabátku. Za mě se nic takového nekonalo, avšak uznávám, že pro méně sečtělé čtenáře může být tento titul bleskem z čistého nebe. Pro mě bohužel lehce nadprůměrná knížka, a to hlavně díky skvělému nápadu.
(SPOILER) Piranesi žije v obrovském domě plném velkých místností, soch v nadživotních velikostech a drobných zvířat. Denně si do deníku zaznamenává události a nové informace, zároveň mapuje nekonečné množství chodeb a sálů, jimiž dům oplývá. Dům je velice zvláštní - žijí v něm pouze dva lidé, Piranesi a Ten Druhý. Pravidelně se potkávají na schůzkách, při kterých Piranesi předává Tomu Druhému veškeré nové informace, které zjistil během objevování domu. Jednoho dne začne Piranesi objevovat podivné vzkazy, které značí, že v domě žil, nebo možná ještě stále žije někdo další, což naruší veškeré představy, které Piranesi doposud měl. Postupně začne odhalovat realitu, která mu během let byla skryta, a my se spolu s ním dozvídáme, že nic není takové, jako se na první pohled zdálo.
Víc toho prozradit nemůžu, protože na knize je kouzelné právě postupné odhalování reality. Z původní sladké nevědomosti spolu s hlavním hrdinou objevujeme skutečnou realitu, která byla zahalena tajemstvím a magickými účinky domu.
Piranesi byl skvělý Příběh jsem poslouchala v audioverzi načtené Jaroslavem Pleslem a ohromně jsem si to užila. Nádherné popisy magického a reálným světem nezkaženého domu, postupné procitání ze sna a odhalování skutečnosti a schopnost hlavního hrdiny udržet si stále to magično i přes všechna příkoří osudu… Ach Už jen psaní tohohle příspěvku mě rozněžilo a mám chuť si Piranesiho znovu poslechnout :D
Pokud jste knihu nečetli, vřele doporučuji! Rozhodně se řadí mezi nejlepší příběhy, které jsem kdy četla!
Jedenáctiletá Františka, její pochybnosti o sobě samé, touha začlenit se a být “cool”, dramatický kroužek, čtyřicetiletý vedoucí kroužku Mirek a jeho představa vlastní neohroženosti a všemocnosti. Přesvědčování malých holek, že skutečné umění je o tom umět se napojit na režiséra, vytvořit si s ním hluboký vztah a vstřebávat společně každou emoci, kterou divadlo produkuje.
Bylo to skvělé, děsivé, k zamyšlení, velmi podobný princip jako u knihy Svolení - pedofilie a netečnost společnosti, která svým nečinným přihlížením schvaluje vše, co se děje “pod svícnem”.
Kniha Nefritová lilie je krásným příběhem z období druhé světové války odehrávajícím se v Číně. Je pravda, že těch válečných příběhů teď vycházejí tucty a je velice těžké najít nějaký unikát, který by se odlišoval od ostatních. Ale tahle kniha mi přece jen unikátní přišla. Už jen tím místem, kde se děj odehrává - knih z prostředí koncentračního tábora nebo evropských zemí zasažených válkou jsem četla několik, nicméně pohled na Šanghaj během války byl pro mě novinkou.
V příběhu se prolínají dvě časové linky, hlavní hrdinka Alexandra z té současné pátrá po své minulosti, toto pátrání ji zavede až do Číny, kde postupně odkrývá minulost svých předků. Spolu s tím se prolínají kapitoly přímo popisující minulost a osudy jednotlivých židovských uprchlíků.
Příběh byl moc hezký, odehrávající se v zajímavé lokalitě, námětem mi velmi připomínal knihu Skříň plná Diora - pokud patří mezi vaše oblíbence, předpokládám, že i Nefritová lilie se vám bude líbit :)
Knihu hodnotím 4/5, moc se mi líbila, ale jedna hvězdička dolů za lehce tuctový námět, kde hlavní hrdinka pátrá po válečné minulosti.
Kniha Bez tváře autorky Lucie Salové mě velmi zaujala svým tématem. Mladá maminka začne po porodu druhého dítěte trpět psychickou nemocí, se kterou si její okolí ani ona sama neví rady. Většina z nich si myslí, že se jedná o poporodní depresi, na kterou pomáhá péče o dítě a každodenní povinnosti. Zhoršující se stav nemoci donutí hlavní hrdinku vyhledat lékařskou pomoc, kde zjistí, že ne vše je takové, jak se zdá.
Autorka se při psaní příběhu inspirovala svými vlastními zkušenostmi, díky tomu je příběh velmi uvěřitelný. Bohužel mi ale vadilo, jak byl příběh velice rychle utnut. Na to, jak dlouho celá nemoc pomalu prosakovala na povrch, autorka detailně popisovala jednotlivé stavy nemoci a příběh postupně gradoval, vše bylo utnuto velice náhle bez bližšího vysvětlení, jak se vlastně hlavní hrdince podařilo začlenit zase do normálního života. V jedné chvíli si tak hrdinka doslova sahá na svůj život, v druhé chvíli žije spokojeně s manželem a dvěma dětmi a s nemocí, kterou se jí podařilo utlumit na minimum.
Škoda toho rychlého konce.
Miluju thrillery, kde autor drží čtenáře v napětí do posledního momentu a on pak vlastně neví, co se děje a komu věřit. A přesně tohle jsem dostala.
Naprosto skvěle zvolená interpretka, která postavu Clairev rámci audioverze načetla velice věrohodně. Dobrá zápletka obohacená o básně Charlese Baudelaira. Napětí do poslední kapitoly, prolínání reality a divadelního scénáře.
Moc dobré, dávám 4/5.
Představte si, že slavíte 25. narozeniny a jako dárek dostanete obrovský dům v módní čtvrti v Londýně. Ze dne na den se z vás stává milionář, spolu s domem ale zároveň dědíte i děsivou rodinnou historii, o které jste doposud neměli ani ponětí. Přesně tohle zažívá Libby, hlavní hrdinka knihy. Jelikož jí jako malé miminko adoptovali, neměla do svých 25. narozenin ani tušení o tom, kdo byli její biologičtí rodiče. S domem, který Libby dědí, je spjata děsivá historie. V domě byla totiž před lety nalezena tři mrtvá těla. Jako příčina smrti byla určena rituální sebevražda - dle dopisu na rozloučenou, který po obětech zbyl, bylo jasné, že tito lidé žili v jistém druhu sekty. V domě bylo krom mrtvých těl nalezeno také malé, spokojené a vysmáté miminko. Libby začíná postupně zjišťovat vazby, které ji pojí s jednotlivými oběťmi, a společně s tím objevuje děsivou historii domu a jeho obyvatel.
A mně se to hodně líbilo. Mělo to spád, napětí, krátké kapitoly; příběh postupně gradoval a prolínání tří dějových linek, které se v závěru propojily, dodalo knize ucelenost.
Hlavní hrdinka, náctiletá Lada, se potýká s poruchou příjmu potravy. Začalo to jako nevinné novoroční předsevzetí, které přerostlo do fáze, kdy Lada zhubla na 40kg a jejím celodenním jídlem se stal jeden jogurt. Příběh je zasazen do 70.-80. let, kdy se ke každé takovéto poruše přistupovalo trochu jako k rozmaru dané osoby, nikoli jako k opravdovému psychickému problému.
Kniha je velice zajímavá hned z několika hledisek. Prvním hlediskem je to, jak autorka celou knihu pojala. Nejedná se o výklad či příběh o tom, jak probíhá porucha jako taková. Jedná se o hluboký ponor do psychiky hlavní hrdinky, spolu s ní cítíme nenávist k jídlu a znechucení ze sebe samé. Polemizujeme nad životem a tím, zda to má vůbec všechno smysl - vždyť žít v jiné než čtyřicetikilové váze je přece nechutné. Druhá osoba, ve které je kniha napsaná, dokáže z počátku pro svou neobvyklost trochu činit problémy, brzy však o to víc vtáhne čtenáře do děje, stejně tak jako neuvěřitelně realistické dialogy mezi postavami. Ozvláštnění orlickoústeckou mluvou je už pouze třešničkou na dortu. Když si sečteme vše zmíněné a připočteme to k faktu, že autorce knihy je 21 let, vychází nám z této rovnice jedna vskutku výborná kniha, o které ještě určitě uslyšíme.
Kniha Dark web: Sex, drogy a bitcoiny popisuje historii dark webu, jeho nejslavnější osobnosti (i když některé z nich stále zůstávají v anonymitě) a zároveň vyvrací mýty, které o dark webu panují.
Pakliže vás toto téma zajímá (na příklad se divíte stejně jako já, že něco takového vůbec může existovat), jednoznačně vám doporučuji přečíst si výklad a názory erudovaného Dominika Stroukala, který má k tématu rozhodně co říct a navíc vše popisuje velmi čtivou formou. Mně se to moc líbilo!