Svatoslav komentáře u knih
Tentokrát nebylo výmluv a věděl jsem do čeho jdu. Musel jsem být tedy zákonitě přísnější a nad opisováním odjinud či stejnou strukturou příběhu nepřivírat nejedno oko. Nicméně Iron Flame mě spálil na popel jako Violetino vyprahlé libido. Zvraty místy očekávané, ale mistrně podané, že nemohu jinak a dát plnou palbu. Mé guilty pleasure a původně plánovaný hate read se změnil v čisté pleasure.
P.S. červená knihovna momenty jsou stále cringe AF.
Vítězství formy nad těžko stravitelným a neoriginálním obsahem. První setkání se Štindlem zklamalo, ale nezabolelo tolik jako jeho následující román, kde se autor urval ze řetězu.
Nabušená akční jízda "mad maxovským" světem s filosofickým přesahem? Oprávněná legenda nemá vlastně ani jak zklamat. Snad škoda té dýlky. Málokdy mi bylo u konce tak smutno, jako v případě Logana. V pohodě bych snesl dalších tři stan stran.
Uplynulo dlouhých 12 let, než jsem se k Eragonovi od jeho prvního vydání dostal. Bohužel věkově jsem již nějaký ten pátek mimo cílovku, ale i tak se dá knížka užít. Eragon je jedno velké road-dobrodružství, která svým čtivým překladem chytne a nepustí do samotného finále. Paolini vytvořil svět, který je kompromisem mezi pohádkovou Narnií a mytologicky propracovaným nekompromisním LOTREM. Děj je bohužel, až příliš přímočarý, což se vzhledem k věku autora dá relativně pochopit. (Paolini začal na svém debutu pracovat již v raných 15ti letech). Nezbývá mi než doufat, že ostatní díly ságy přinesou krapet více invence.
Oproti první části obrovské zklamání. Autorka se přímo s ďábelskostí vyžívá v podrobném mučivém popisu téměř všeho, že přitom zapomíná na děj. Přitom stačilo tak málo. Celou knížku shrnout v jedné kapitole a zaměřit se závěr, který jako jediný má tempo a graduje odstrašující rychlostí. Takto Vražedná pomsta funguje pouze jako přemostění - vata mezi prvním dílem a závěrečným finálem. Smutné.
Švábi se dají brát jako takový nepřímý restart série. Nesbo používá naprosto stejný vzorec, jako v případě Netopýra (nové lokace - Bangok, tamější mytologie, vztahové peripetie atd.). Ač se Švábi zdají jako takový Netopýr 2.0 je jednu příčku přeci jen lepší. Méně moralizování, méně vztahových sítí a mnohem propletenější případ. Pokud bude série takto pokračovat stanu se na panu detektivovi HH závislý.
“Tohle je příběh jak z nějaké vykrádačky Kinga. Jen tedy oplácané českým bahnem."
A já jakožto zapřísáhlý kingofil musím souhlasit. Perfektně zvládnuté reálie, atmosféra hutná a plná rzi hřebů, které tnou pořádně hluboko. Koubek si zaslouží 100+1 hřeb za odvážný závěr k tomu.
Procházková oplývá specifickým stylem, který čtenáři sedne úplně či nikoliv. Soví zpěv baví formou, obsahem už méně. Což je vzhledem ke kombinaci žánrů a čtenářského zaměření škoda.
Konec konce ve své podstatě hodně připomíná závěr ikonického televizního giganta - Lost. Buď absolutní závěr milujete nebo jím naprosto pohrdáte. 13ka není o hledání odpovědí, ale o loučení s postavami, pochmurným dějem a především záhadami, jež vás pouze nahlodají a nedají chvíle klidu. 13ka je pravděpodobně jednou z nejsmutnějších knížek, které jsem kdy četl. Takhle chladně a krutě ukončit třináctý svazek putování postav (dětské!!) série chce opravdu koule! Smekám.
Jak ja miluju odvážná autorská rozhodnutí a anticlimax závěry. Spasitel je vskutku netradičním příspěvkem ságy a chápu rozporuplná hodnocení. Já si naopak tvrdohlavost s jakou šel Herbert proti očekáváním velmi užil.
Latéčko okouzlení vyprchalo a zůstal pouze lehký závan originality debutu. Prequel bohužel nedosahuje kvalit svého předchůdce - ač se stále čte lehce -postrádá jiskru. Místy Baldree připomíná Dana Browna. Rutinér s osvědčenou šablonou, jen tentokrát ověnčenou jinými pentlemi. Až třetí počin ukáže opravdové pisatelské kvality.
Co napsat o knize, která stojí podobně jako filmy Davida Finchera na nečekaném zvratu? Méně je někdy více.
Pokud by se Pavel vykašlal na zvrat s velkým Z, tak by udělal možná lépe. Síla Lenochoda tkví v psychologii a vztazích mezi postavami, což byla Pavlova doména od začátku kariéry. Obdobně jako v Metě i zde generační výpověď tne doživého, vše ostatní je bohužel krapet navíc a kazí výsledný dojem.
Bizarní, do sebe zahleděné, nic neříkající, ale zároveň vypovídající vše o naší společnosti. Dílo, které mi bude nahlodávat mysl navěky. Dílo, které již nikdy nebudu chtít vidět, natož si jej přečíst. Hrdina je zmetek, kterého je nutné číst mezi řádky, i když ty řádky jsou hodné úzké.
Já tyhle wibbly wobbly, timey wimey stuff tuze rád a jsem přesvědčen, že se k Patience v budoucnu ještě několikrát vrátím. Nikoliv kvůli kresbě, ale díky silnému příběhu, který chytne a nepustí.
Chcete dát svému synovci, bratranci, neteři, sestřenici, dcerce, synkovi, zkrátka komukoliv kvalitní knižní dárek? Zločin mezi dinosaury je svižnou, akční jednohubkou, která pobaví i dospělého. Nejenže je skvěle napsaná, vtipná, plná odkazů (ok, možná jsem si je tam dosazoval sám), ale především vám přpomene např. mysteriózní vyšetřování legendárního Scooby-doo. Díky oběma autorům za skvělou žánrovku (nejen) pro děti. Už teď se těším na dvojku. A je jedno, že jsem jiná věková skupina! Po dospělé detektivce, dětské detektivce jsem zvědav, jaký další žánr se manželské duo vydá zdolávat.
Kniha má výborný start, který čtenáře nakopne kupředu a s chutí se pouštíte do další a další kapitoly. Jakmile ale děj přeskočí do apokalyptické budoucnosti o sto let začne to váznout. Kdo čeká akční jízdu od začátku do konce, jak se všude hlásalo (klamná propagace?) tak bude nesmírně zklamán. Zatím mám velice smíšení pocity. Líbí se mi že si šel autor svou cestou a ač si v podstatě vše co se v knize vypůjčil odevšad jinad, tak se musí nechat spisovatelský um. Nečekaně se v budoucnosti totiž zaměřil na psychologii mezi postavami, což se může zdát jako skvělý nápad. Bohužel je jen pár momentů kdy se přímo bavíte a listujete rychlostí blesku. Ve své podstatě je zbytek knihy nudný plný žvástů o přežití, ale jak říkám, velice smíšené pocity. Uvidíme s čím přijde autor v pokračování. P.S. Dějových vykrádaček a logických kiksů je v publikaci tolik, že s přečtením druhého dílu absolutně nepočítám!
Stephen King se vydal na tenký led. Namíchal nám podivný drink s příchutí sci-fi a fantasy thrilleru. Nezapomněl přidat zářivý deštníček v podobě vědeckých teorií a sladkou třešničku na dortu - samotný název městečka Derry. Městečka, které čtenáři znají z románů To a westernové fantasy ságy o pistolníkovi. Ač jsem objemný román vychválil do puntíku, nemohu dát absolutní počet procent. Samotná myšlenka experimentu s žánrovým mixem se mi zalíbila, ale z jejího provedení mám poměrně rozpačité pocity. Není to nijak zásadní kingovka, ale také není průměrnou, natož podprůměrnou.
To, co na začátku vypadalo jako pohádka na dobrou noc, se proměnilo v pravý horor, jaký autor slibuje. Naturalisticky popisované vraždy jsou toho důkazem. Darren zkrátka přitvrdil ve všech směrech. Drsně vám vpálí do obličeje: „Život není pohádka! Můžete čekat nešťastný konec, protože taková dokáže realita být!“ Děsivé, brutální, magické – jednoduše epické! Další zastávka: Krvavé chodby.
“Celá tahle věc zaváněla léčkou v léčce léčky. Jedna věta z knihy a vydá za stovky znaků recenze. Dusný politický thriller na pozadí intergalaktického příběhu biblických proporcí. Příklon k eko podtextu jedničky potěšil, svou chladnokrevností překvapil a nečekaným závanem braku v aktu rozuzlení rozladil. Přesto je tento titán žánru o dunu dál než boží úvodní svazek.
Je fascinující, jak Sanderson dovede skákat mezi žánry a zůstat konzistentně kvalitní. Půjdu proti proudu a naopak úvodní dobrodružnou čtvrtinu příběhu vyzdvihnu. Sanderson odhaluje nové prostředí, umně buduje podhoubí pro budoucí zúčtování a k tomu má charakter Spensy poprvé možnost oddechu, sebereflexe a rozvoje. Už jen za tento krok si Sandy zaslouží uznalé pokývnutí, neboť zvolnit v takto rozjeté sérii a zároveň zodpovědět klíčové otázky chce um. Obecně nižší hodnocení v tomto případě nechápu a je mi ho líto. Takhle skvěle vystavěné šestákové dobrodrůžo se v mainstreamu totiž moc nevidí.