tanuki
komentáře u knih
Když se z teplých krajů vrátí rozpálení invalidé
Tom Robbins
str. 56:
Každá deprese má kořeny v sebelítosti a každá sebelítost má kořeny v tom, že se člověk bere příliš vážně.
str. 272:
Ticho je jako zrcadlo. Odraz, který dokáže lidem nastavit, je tak věrný, a přesto tak nečekaný, že udělají téměř cokoliv, aby se mu vyhnuli.
str. 284:
...bude-li nás stále přitahovat potřeba Věřit a Vlastnit, nikdy nedojdeme klidu, nikdy se neosvobodíme.
Nikdykde
Neil Gaiman
Výborné čtení - a ať mi nikdo netvrdí, že zde neměl pan Kulhánek inspiraci ve svém neporazitelném duu zabijáků.
Historie včel
Maja Lunde
Pokud k této knize přistupujete s tím, že se dozvíte nějaké zajímavé informace o včelách, tak jste na špatné adrese. Nejen ve špatné ulici, ale i městě a snad i kontinentu. O včelách se nedozvíte téměř nic a to málo je koncentrováno do jedné či dvou kapitol, kde jsou informace rychle a hutně nahuštěny asi proto, aby se dostálo názvu knihy. Jinak sledujeme tři nezajímavé a nudně popsané příběhy, které nevtáhnou do děje a i když se vzájemně provážou, tak nevydechnete údivem, jak to do sebe skvěle zapadá, ale spíš úlevou, že už to máte za sebou. Hlavní pointu dramatu v budoucnosti odhalíte po pár stránkách a pak vás jen štve, jak to hlavní hrdince dlouho trvá. Je to celé umělé, natahované, bez špetky napětí, bez kousku literárního umění. Kniha těží jen z nadějného a zajímavého tématu, který je ostudně nevyužit.
Karneval zvířat
Zuzana Dostálová
Muzikanti jsou zvláštní skupina lidí. Celé mládí dřou, snaží se mistrovsky ovládnout svůj hudební nástroj, věnují tomu neuvěřitelné množství času, velké úsilí a neskutečnou píli. Pak ale přichází problém. Je třeba si vydělat na živobytí. Je to možné? Je to možné nějak důstojně?
Naše parta filharmoniků vyráží na zájezd do Německa a my můžeme sledovat kontrast mezi jejich oduševnělými a vzletnými hudebními výkony v porovnání s tím, jak se snaží přežít s co nejmenšími výdaji, aby jim v peněženkách po návratu domů nějaký výdělek zůstal. Nákupy v Lidlu, vařiče na pokoji, zásoby z domu, paštiky, rohlíky, čínské polévky...vše zalévané bohémským množstvím alkoholu. Večírky na pokojích se neobejdou bez vznikajících milostných vzplanutí, ale přece jen pánové už jsou středního věku (dámy spíše mladší) a životní zkušenosti, zklamání a jizvy se projeví i zde. Něco je stmeluje, něco rozděluje, občas se nepohodnou nebo dokonce pohádají, ale nakonec si stejně snaží vzájemně pomoci, když jde do tuhého a na pódiu dýchají a fungují jako jeden organismus.
Příběh je značně repetitivní, od koncertu ke koncertu se děje téměř to samé. Zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus, ubytovat se, odpočinout si, čekat, zkouška, koncert, večírek, kocovina, autobus... V celém tom kolotoči se nic moc nemění, jen pomalu roste napětí a únava, ale na druhou stranu i soudržnost a kamarádství. Když už je to všechno na hraně, tak se jede domů.
Tady by to klidně mohlo skončit. Poslední covidová část už s předchozím vyprávěním úplně neladí. Jiná tónina, jiné nástroje, jiné tempo, jiný rytmus. Outro bez výraznější souvislosti s hlavním motivem.
Zítra přijde Olah
Martin Sichinger
Základní škola ve Vimperku v době tvrdého socialismu. Třída C, ve které se schází žáci bez perspektivy, kterým povětšinou není další studium od vedení školy doporučeno. Protloukají se životem s obtížemi, nikdo se s nimi nemaže a jeden školní týden, který je v knize popsán, je nabitý událostmi, které zamíchají životy každého z nich. Poměrně syrové čtení o bezvýchodných situacích v českém pohraničí, kde je lidově demokratická armáda hysterická z každého čundráka, který si v blízkosti hranic vyrazí do šumavských lesů, kde ideologický nátlak na žáky nezná mezí a pár obyčejných věcí propašovaných ze západu má nevyčíslitelnou hodnotu.
Vozíčkov
Markéta Vítková
Pokud bydlíte ve větším městě, určitě potkáváte lidí na vozíku poměrně dost. Každý jeden z nich by mohl vyprávět příběh plný bolesti, smutku, překonávání obtíží a touze nevzdat se, pokračovat v životě dál a vytřískat z něj co nejvíc. Zbyňkovo vyprávění je zaměřené především na mladší čtenáře, ale své si v něm najdou i dospělí. Nenadálý pád z kola Zbyňkovi zamíchal kartami a některé z nich z balíčku natrvalo odebral. Teď je však potřeba pokračovat dál. Nejde to snadno, bolí to uvnitř i navenek, ale důležité je se nevzdávat a překážky překonávat, ne si kvůli nim jen stýskat.
Zbyněk se nepřestal dívat ke hvězdám a dokázal věci, které jsou i pro většinu zdravých lidí nepředstavitelné. Kniha je inspirací pro všechny, kteří něčím podobným prochází, ale také varováním pro ostatní - dávejte na sebe pozor, neriskujte zbytečně tam, kde to není potřeba. Stačí lusknutí prstů a vše se může nenávratně změnit. Úrazům se dá v rozumné míře předcházet. Buďte rozumní...
Vichr smrti
Steven Erikson (p)
Sedmý díl desetidílného cyklu. Posedmé v tom samém vlaku, jen trochu jiný vagón. Za okny se míhá povědomá krajina, cítíte, že jste cíli zase trochu blíž, i když jízda se tentokrát tak nějak nepříjemně vleče, sedadlo tlačí, výhybky nás zavádí na lokální tratě, místo abychom jeli pěkně fofrem po hlavním koridoru.
Jinak řečeno se toho na příběhu dlouhém 900 stran zase tolik nestane. Spousta bezpředmětných dialogů, výplňové vaty a slepých dějových odboček, které s výústěním vyprávění ztrácí svůj smysl. Čím méně děje, tím více postav. Asi aby byl příběh plastický, což bohužel moc dobře nefunguje, i když z ostatních komentářů je poznat, že své fanoušky tento styl má. A je jich většina. :o)
Tufova dobrodružství (8 povídek)
George R. R. Martin
Začíná to velmi nadějně. Parta lidí objeví v dalekém vesmíru opuštěnou a nesmírně vzácnou loď a rozhodnou se, že se jí zmocní. Je to skupinka poměrně nesourodá, každý má jiné motivace, jiné cíle, volí jiné prostředky a sledovat jejich počínání je napínavé a zábavné zároveň. Pět hvězd jako vyšitých.
Pak se ale tempo značně zvolní a všechny ostatní povídky jsou si koncepčně velmi podobné. Tufův asociální styl chování a především jeho vyjadřovací prostředky jsou originální a zpočátku svěže neotřelé, nicméně i ty se čtenáři časem začnou zajídat. Objeví se planeta, ta má problém, Tuf vede dlouhé dialogy s jejími zástupci a problém vyřeší, nebo zdánlivě vyřeší, protože Tufovy akce mívají většinou nečekané důsledky, které se diamterálně rozcházejí s tím, co po něm zoufalí obyvatelé té či oné planety požadují.
Zčásti je to legrace, zčásti nuda, zčásti ekologická či demografická agitace. Určitě je to ale kniha, která se vymyká běžným sci-fii schématům, takže kdo hledá trochu něco jiného, zde to určitě najde.
Zatmění
Jan Hlávka
Neznám agenta JFK. Vpadl jsem do jeho života někde uprostřed, ale říkal jsem si, že to snad tolik vadit nebude. Zajímal mě právě tento díl, protože jsem chtěl vědět, jak Jan Hlávka pojme téma upírů po česku. Začátek nebyl nic extra, JFK se probudí v blázinci s naprostou amnézií. Jestli v knížkách a filmech něco nemám rád, tak je to ztráta paměti. Okamžitě hvězdička dolů. Pak už to ale bylo fajn. Mišmaš postav a gangů, u kterých člověk nejdřív musí zjistit jejich pravé motivy a cíle, které se vynořují jen pozvolna. Zápletka se samozřejmě točí kolem záchrany celého světa, takže jedni hrdinové vyvíjejí nadlidské úsilí, aby své plány dotáhli do konce a jiní zase, aby je zmařili. Žánr tedy dodržen. Upíři jsou kulhánkovského ražení, takže dobrý. :o) Možná někdy mrknu i na další díl...třeba by se hodil přímo ten první. :o)
PS: druhá hvězdička se mi ztratila v příliš stručném pojetí. Tihle lidé/nelidé by si zasloužili víc prostoru.
Padaná letní jablka
Dora Čechova
Těžko komentovat povídkovou sbírku, protože každá povídka je jiná, vznikala v jiné době, má jiný příběh a jiné poselství. Osobně tento žánr zase tak často nevyhledávám, protože vystihnout něco důležitého na omezeném prostoru vyžaduje talent, kterým ne každý, byť jinak zručný, spisovatel oplývá. Tato kniha mě ale bavila velmi a až na výjimku hned úvodní povídky mi všechny příběhy přišly zajímavé a zdařile napsané, takže beru povídkovou tvorbu zase trochu více na milost. :o)
Všechno je jenom dvakrát
Michal Přibáň
Každá knížka se má číst v tom správném věku a v tomto případě jsem se trefil dokonale. Hlavní hrdina na jednom místě říká: "K mým nejsměšnějším klukovským představám patřila má vlastní dospělost." Jako děti jsme si svoji vlastní budoucnost představovali úplně jinak a když se nyní podíváme zpět, tak se jen divíme, co s námi život udělal, kam jsme se nakonec dostali, aniž bychom chtěli. Každý se jednou ohlédne zpět. Někdo tomu pohledu věnuje více úsilí než jiný, ale udělá to každý. Vracet se do dávných míst ale může být ošemetné. Kulisy dětství už většinou dávno nestojí na svých místech a to co zůstalo, už také vypadá úplně jinak. Žádné místo z minulosti nepřežije nedotčeno.
Příběh je vyprávěn z několika časových perspektiv a mísí deníkové zápisy Pavlova otce s Pavlovými vzpomínkami a jeho vlastním vyprávěním v dětském věku. Autor si hraje s nejednoznačností vzpomínek. Zjišťujeme, že události, které máme pevně a dokonale vryté do paměti, se vlastně mohly přihodit úplně jinak. Jde o prolínání několika hledisek- dítě x dospělý, současnost x minulost a jejich vzájemné kombinace. Když po dvaceti letech bude více lidí hodnotit stejnou událost, tak možná vyplyne, že každý prožil úplně něco jiného. :o)
Kniha se zabývá i otázkami hrdinství a osobní statečnosti v dobách, kdy režimy, ať už komunistický nebo fašistický, měly své občany plně ve své moci. Z bezpečí mnoha let je velice snadné někoho šmahem odsoudit, ale mnohem těžší je ho pochopit.
Jak píše Magnolia ve svém komentáři - tím nejhezčím na tom všem je především pozorovat vznik prvních lásek a jejich nesmělé klubání se na světlo. Zvlášť, když ty lásky jsou dvě a je tak těžké si vybrat. :o))
Svět, který není
Frank Tashlin
Krátké zamyšlení nad tím, zda civilizace skutečně přináší pokrok a jestli všechny ty věci, které si střádáme, všechno naše pachtění a snažení, nejsou jen zbytečnosti, které nás odvádějí od podstaty našeho žití.
Boží bojovníci
Andrzej Sapkowski
Jestliže v prvním díle byla spousta zajímavých a především rozmanitých dějových linek, tak druhý díl se vyznačuje jistou jednotvárností. Reynevan je naplno zapojen do husitského hnutí a je vysílán s rozličnými úkoly do různých částí země. Bývá vězněn a následně utíká, schovává se, plane láskou a komplikuje svým svatým zapálením pro věc kalicha životy svých přátel, kteří přece jen berou celou záležitost realističtěji a s odstupem. Reynevan je ale snílek a idealista, takže rozumné uvažování od něj čekat v žádném případě nelze.
Kniha je typickým zástupcem druhých částí trilogií. Příběh je rozehrán, udržuje se při životě, ale důležité věci se musí přihodit až v závěrečné části.
Hlasy a hvězdy
Vilma Kadlečková
Tenhle příběh je naprosto originální a do detailu propracovaný. Košatý, ale ne zbytečně rozvětvený. Bohužel ale příliš dlouhý a neúměrně natahovaný. Opět se stalo několik velmi podstatných událostí, které naše hrdiny posunuly o kus dál v jejich směřování, dočkali jsme se vysvětlení některých nejasných vesmírných záležitostí a skrz urrümaë dohlédli k pravé podstatě věcí odehrávajících se vskrytu. Museli jsme si ale protrpět i nadměrné množství vnitřního tápání některých postav, jejichž konflikty jsou uměle a těžko uvěřitelně vyhrocené na maximum, i když je zřejmé, že je to všechno zkonstruováno jen na efekt, aby mohlo dojít k velkolepému usmíření, jehož síla a emocionální náboj jsou ovšem monumentální. Slabší povahy lapají po dechu a nestíhají si utírat čůrky potu z čela. :o)
Pevně doufám, že nyní je půda již konečně správně zkultivovaná a patřičně prokypřená pro odhalení velkého finále, které bude mít pořádný spád a obejde se bez prázdných řečí, které jsme už slyšeli nesčetněkrát a na které si už někteří z nás pomalu začínají vytvářet alergii.
Europeana: Stručné dějiny dvacátého věku
Patrik Ouředník
Kdo si chce osvěžit běh dějin ve 20. století, významné události, data a jména, ten si určitě přečte knihu od Paula Johnsona. Ouředníkův text, ač v názvu značně podobný, se k danému tématu staví trochu jinak. Bere zřetel spíše na sociologické hledisko, popisuje myšlenkové proudy, hledá souvislosti mezi politickými ideologiemi, zmiňuje filosofické otázky, kterými se lidé zaobírali, a zkoumá také popkulturní trendy, společenská hnutí, náboženské spolky, důsledky války, holokaustu, emancipaci, změnu postavení dětí v rodinách...prostě všechno důležité, co se v lidském chování v 20. století přihodilo a změnilo.
Události nejsou řazeny chronologicky a text spíše budí dojem volného toku myšlenek. Autor přeskakuje z jednoho tématu na druhé podle toho, jaká spojitost se mu zrovna vybaví. Tyto souvislosti jsou často zajímavé, netradiční a časově značně vzdálené.
K mnoha obecným popisům je připojen mikropříběh konkrétního člověka, kterým se abstraktní, akademicky popsaná událost, polidšťuje, a stává se najednou velmi skutečnou. Chcete-li vědět, odkud pocházíme a proč se naše společnost nachází právě tam, kde je, tak v této knize lze nalézt mnoho zajímavých podnětů k zamyšlení. I když občas trochu zkratkovitých a pro laika hůře vstřebatelných.
Píseň písní
neznámý - neuveden
Útlá knížečka, z níž zaznívají milostné verše přes moře staletí. Jímavé ilustrace text dokonale doplňují a prožitek z něj stupňují. Oslava krásy, milenectví a lásky. S vůní exotických dřevin a sladkého ovoce, s příchutí vzácných koření, s horkem pouštních nocí na kůži. Slova, která inspirují umělce od dob svého vzniku až do dnešních dnů. Mám sice raději jiný překlad, ale asi jen proto, že jsem ho četl dříve a mám ho již vžitý. Píseň písní mne bude vždy okouzlovat.
Muž na stezce
Miroslav Žamboch
Dvanáct povídek, které jsou si velmi podobné. Téměř v každé se na začátku Koniáš snaží sám sebe popsat a představit. Po několikerém čtení už tyto pasáže můžu se skřípěním zubů citovat téměř zpaměti. Aspoň že jsou konzistentní. :o) Napětí je budováno pořád stejným způsobem a poměrně nevynalézavě. Koniáš se nechtěně připlete do nějaké šlamastyky, stojí proti přesile, kterou vždy nějakým způsobem dokáže vymydlit. Je sice potlučený, zjizvený, raněný, ale na rozdíl od desítek jiných nešťastníků živý. Příběhy nemají téměř žádný nadhled, chybí humor, chybí ironie. Je to jen řežba, která postupem času nudí a unavuje.
Válka o zadnici Dona Emmanuela
Louis De Bernières
str. 110:
...všichni muži potřebují nějakou posedlost, aby dali svému životu smysl a cíl, a k tomuto účelu se jedna posedlost hodí stejně dobře jako kterákoliv jiná.
Čistý, skromný život
Viktor Špaček
Povídková kniha, u které se mne ani jedna z povídek nedokázala dotknout tak, abych něco cítil, abych soucítil, abych se vžil. Všechno mi to přišlo mírně vykonstruované, bezkrevné, za skleněnou zdí, která nepropustí žádnou vůni ani zvuk. Hrdinové jsou často zoufalci a ztroskotanci, buď životem vehnaní do slepé uličky nebo otupělí a odevzdaní. Nějaká naděje nebo světlo? Nějaká možnost, že okolnosti, které nás drží za kotníky, své sevření jednou povolí a my se hneme dál? Cítil jsem v sobě po přečtení beznaděj zabalenou do lyrických slůvek. A nedělalo mi to dobře....
Zůstaň se mnou
Ayobami Adebayo
Byla to láska na první pohled. Jeden oční kontakt a vnitřní magnet zafungoval naprosto spolehlivě. Přitáhl je k sobě silně a najednou bez sebe nemohli být. Zní to jako prefabrikovaná romantika, ale skutečnost je mnohem složitější. Jsme totiž v Nigérii a tamní společnost a rodinné vztahy fungují úplně jinak, než jsme v Evropě zvyklí. Zvlášť v případě, že se ženě v manželství nedaří otěhotnět, do věci se začne montovat tchyně a společnost přijímá polygamii jako něco běžného.
Ač mi příčina celé zápletky přijde vykonstruovaná a nereálná (hvězda pryč), tak všechno ostatní je popsané s velkým citem a pochopením. Pro bolest ze ztráty, pro bezmoc, pro tendenci upínat se ke stéblům, která mají sklony se v našich prstech přetrhnout a uvrhnout nás do propasti vlastních běsů a trýzní. I když se to nezdá pravděpodobné, nikdy bychom neměli přestat doufat. Protože se může stát, že některé stéblo navzdory veškeré pravděpodobnosti bude dostatečně pevné a udrží tíhu celého lidského života.