tanuki komentáře u knih

Pokud jste zapálený vědec každým coulem, může se Vám stát, že se dostanete do fáze, kdy pro objasnění objektu svého výzkumu obětujete cokoliv. Johannes je mírně namyšlený a arogantní elegán a snob. Myslí si o sobě, že dokáže přechytračit úplně každého, ďábla nevyjímaje. Dohodne s ním tedy obchod, čímž mu začíná krušný rok na kolejích s ďábelským karnevalem plným pekelných bytostí a stvůr všeho druhu. Aby však na to nebyl sám, nejdříve k podniku přivede i svého bratra, kterého však musí vysvobodit ze šlamastyky, do které ho před lety sám dostal.

Úvod skýtá mnohé přísliby do budoucna, ale jakmile se ďábelský karneval rozjede, kniha trochu ztrácí na tempu a popisuje pouze sled událostí, které ve vztahu k hlavní zápletce mají jen okrajový význam. Tento směr vyprávění může být pro čtenáře mírným zklamáním, ale není důvod si zoufat, i tak se jedná o zajímavé příhody, které nás pomalu zavedou ke konci ďáblem stanoveného času k provozování karnevalu. Dostáváme se k okamžiku, kdy "karneval sváru naposledy otevře svou bránu a všechno se monumentálně podělá". Napětí začne stoupat, události dostávají spád, Satan intrikuje jako zběsilý, Johanes se nechce nechat zahanbit a navíc se vyostřuje konflikt mezi bratry a jejich vnímáním morálky, což Johannesovi na klidu nepřidá.

Je těžké držet palce a fandit někomu s tak pokřivených charakterem, jako má Johannes. Ale přece. Na druhé straně stojí sám velkorohý a lidské plémě má tendenci držet proti pekelníkům při sobě, i když jeho zástupcem je člověk veskrze pochybný a nejednoznačný. Naštěstí závěr dává naději, že v něm přece jen jiskra lidství stále mihotá.

15 27.03.2021

Sedmý díl desetidílného cyklu. Posedmé v tom samém vlaku, jen trochu jiný vagón. Za okny se míhá povědomá krajina, cítíte, že jste cíli zase trochu blíž, i když jízda se tentokrát tak nějak nepříjemně vleče, sedadlo tlačí, výhybky nás zavádí na lokální tratě, místo abychom jeli pěkně fofrem po hlavním koridoru.

Jinak řečeno se toho na příběhu dlouhém 900 stran zase tolik nestane. Spousta bezpředmětných dialogů, výplňové vaty a slepých dějových odboček, které s výústěním vyprávění ztrácí svůj smysl. Čím méně děje, tím více postav. Asi aby byl příběh plastický, což bohužel moc dobře nefunguje, i když z ostatních komentářů je poznat, že své fanoušky tento styl má. A je jich většina. :o)

15 28.09.2020

Začíná to velmi nadějně. Parta lidí objeví v dalekém vesmíru opuštěnou a nesmírně vzácnou loď a rozhodnou se, že se jí zmocní. Je to skupinka poměrně nesourodá, každý má jiné motivace, jiné cíle, volí jiné prostředky a sledovat jejich počínání je napínavé a zábavné zároveň. Pět hvězd jako vyšitých.
Pak se ale tempo značně zvolní a všechny ostatní povídky jsou si koncepčně velmi podobné. Tufův asociální styl chování a především jeho vyjadřovací prostředky jsou originální a zpočátku svěže neotřelé, nicméně i ty se čtenáři časem začnou zajídat. Objeví se planeta, ta má problém, Tuf vede dlouhé dialogy s jejími zástupci a problém vyřeší, nebo zdánlivě vyřeší, protože Tufovy akce mívají většinou nečekané důsledky, které se diamterálně rozcházejí s tím, co po něm zoufalí obyvatelé té či oné planety požadují.
Zčásti je to legrace, zčásti nuda, zčásti ekologická či demografická agitace. Určitě je to ale kniha, která se vymyká běžným sci-fii schématům, takže kdo hledá trochu něco jiného, zde to určitě najde.

15 12.10.2019

Neznám agenta JFK. Vpadl jsem do jeho života někde uprostřed, ale říkal jsem si, že to snad tolik vadit nebude. Zajímal mě právě tento díl, protože jsem chtěl vědět, jak Jan Hlávka pojme téma upírů po česku. Začátek nebyl nic extra, JFK se probudí v blázinci s naprostou amnézií. Jestli v knížkách a filmech něco nemám rád, tak je to ztráta paměti. Okamžitě hvězdička dolů. Pak už to ale bylo fajn. Mišmaš postav a gangů, u kterých člověk nejdřív musí zjistit jejich pravé motivy a cíle, které se vynořují jen pozvolna. Zápletka se samozřejmě točí kolem záchrany celého světa, takže jedni hrdinové vyvíjejí nadlidské úsilí, aby své plány dotáhli do konce a jiní zase, aby je zmařili. Žánr tedy dodržen. Upíři jsou kulhánkovského ražení, takže dobrý. :o) Možná někdy mrknu i na další díl...třeba by se hodil přímo ten první. :o)

PS: druhá hvězdička se mi ztratila v příliš stručném pojetí. Tihle lidé/nelidé by si zasloužili víc prostoru.

15 21.02.2019

Těžko komentovat povídkovou sbírku, protože každá povídka je jiná, vznikala v jiné době, má jiný příběh a jiné poselství. Osobně tento žánr zase tak často nevyhledávám, protože vystihnout něco důležitého na omezeném prostoru vyžaduje talent, kterým ne každý, byť jinak zručný, spisovatel oplývá. Tato kniha mě ale bavila velmi a až na výjimku hned úvodní povídky mi všechny příběhy přišly zajímavé a zdařile napsané, takže beru povídkovou tvorbu zase trochu více na milost. :o)

15 13.11.2018

Každá knížka se má číst v tom správném věku a v tomto případě jsem se trefil dokonale. Hlavní hrdina na jednom místě říká: "K mým nejsměšnějším klukovským představám patřila má vlastní dospělost." Jako děti jsme si svoji vlastní budoucnost představovali úplně jinak a když se nyní podíváme zpět, tak se jen divíme, co s námi život udělal, kam jsme se nakonec dostali, aniž bychom chtěli. Každý se jednou ohlédne zpět. Někdo tomu pohledu věnuje více úsilí než jiný, ale udělá to každý. Vracet se do dávných míst ale může být ošemetné. Kulisy dětství už většinou dávno nestojí na svých místech a to co zůstalo, už také vypadá úplně jinak. Žádné místo z minulosti nepřežije nedotčeno.

Příběh je vyprávěn z několika časových perspektiv a mísí deníkové zápisy Pavlova otce s Pavlovými vzpomínkami a jeho vlastním vyprávěním v dětském věku. Autor si hraje s nejednoznačností vzpomínek. Zjišťujeme, že události, které máme pevně a dokonale vryté do paměti, se vlastně mohly přihodit úplně jinak. Jde o prolínání několika hledisek- dítě x dospělý, současnost x minulost a jejich vzájemné kombinace. Když po dvaceti letech bude více lidí hodnotit stejnou událost, tak možná vyplyne, že každý prožil úplně něco jiného. :o)

Kniha se zabývá i otázkami hrdinství a osobní statečnosti v dobách, kdy režimy, ať už komunistický nebo fašistický, měly své občany plně ve své moci. Z bezpečí mnoha let je velice snadné někoho šmahem odsoudit, ale mnohem těžší je ho pochopit.

Jak píše Magnolia ve svém komentáři - tím nejhezčím na tom všem je především pozorovat vznik prvních lásek a jejich nesmělé klubání se na světlo. Zvlášť, když ty lásky jsou dvě a je tak těžké si vybrat. :o))

15 09.07.2018

Krátké zamyšlení nad tím, zda civilizace skutečně přináší pokrok a jestli všechny ty věci, které si střádáme, všechno naše pachtění a snažení, nejsou jen zbytečnosti, které nás odvádějí od podstaty našeho žití.

15 26.09.2017

Jestliže v prvním díle byla spousta zajímavých a především rozmanitých dějových linek, tak druhý díl se vyznačuje jistou jednotvárností. Reynevan je naplno zapojen do husitského hnutí a je vysílán s rozličnými úkoly do různých částí země. Bývá vězněn a následně utíká, schovává se, plane láskou a komplikuje svým svatým zapálením pro věc kalicha životy svých přátel, kteří přece jen berou celou záležitost realističtěji a s odstupem. Reynevan je ale snílek a idealista, takže rozumné uvažování od něj čekat v žádném případě nelze.
Kniha je typickým zástupcem druhých částí trilogií. Příběh je rozehrán, udržuje se při životě, ale důležité věci se musí přihodit až v závěrečné části.

15 01.09.2017

Tenhle příběh je naprosto originální a do detailu propracovaný. Košatý, ale ne zbytečně rozvětvený. Bohužel ale příliš dlouhý a neúměrně natahovaný. Opět se stalo několik velmi podstatných událostí, které naše hrdiny posunuly o kus dál v jejich směřování, dočkali jsme se vysvětlení některých nejasných vesmírných záležitostí a skrz urrümaë dohlédli k pravé podstatě věcí odehrávajících se vskrytu. Museli jsme si ale protrpět i nadměrné množství vnitřního tápání některých postav, jejichž konflikty jsou uměle a těžko uvěřitelně vyhrocené na maximum, i když je zřejmé, že je to všechno zkonstruováno jen na efekt, aby mohlo dojít k velkolepému usmíření, jehož síla a emocionální náboj jsou ovšem monumentální. Slabší povahy lapají po dechu a nestíhají si utírat čůrky potu z čela. :o)
Pevně doufám, že nyní je půda již konečně správně zkultivovaná a patřičně prokypřená pro odhalení velkého finále, které bude mít pořádný spád a obejde se bez prázdných řečí, které jsme už slyšeli nesčetněkrát a na které si už někteří z nás pomalu začínají vytvářet alergii.

15 28.03.2017

Kdo si chce osvěžit běh dějin ve 20. století, významné události, data a jména, ten si určitě přečte knihu od Paula Johnsona. Ouředníkův text, ač v názvu značně podobný, se k danému tématu staví trochu jinak. Bere zřetel spíše na sociologické hledisko, popisuje myšlenkové proudy, hledá souvislosti mezi politickými ideologiemi, zmiňuje filosofické otázky, kterými se lidé zaobírali, a zkoumá také popkulturní trendy, společenská hnutí, náboženské spolky, důsledky války, holokaustu, emancipaci, změnu postavení dětí v rodinách...prostě všechno důležité, co se v lidském chování v 20. století přihodilo a změnilo.

Události nejsou řazeny chronologicky a text spíše budí dojem volného toku myšlenek. Autor přeskakuje z jednoho tématu na druhé podle toho, jaká spojitost se mu zrovna vybaví. Tyto souvislosti jsou často zajímavé, netradiční a časově značně vzdálené.

K mnoha obecným popisům je připojen mikropříběh konkrétního člověka, kterým se abstraktní, akademicky popsaná událost, polidšťuje, a stává se najednou velmi skutečnou. Chcete-li vědět, odkud pocházíme a proč se naše společnost nachází právě tam, kde je, tak v této knize lze nalézt mnoho zajímavých podnětů k zamyšlení. I když občas trochu zkratkovitých a pro laika hůře vstřebatelných.

15 19.12.2016

Útlá knížečka, z níž zaznívají milostné verše přes moře staletí. Jímavé ilustrace text dokonale doplňují a prožitek z něj stupňují. Oslava krásy, milenectví a lásky. S vůní exotických dřevin a sladkého ovoce, s příchutí vzácných koření, s horkem pouštních nocí na kůži. Slova, která inspirují umělce od dob svého vzniku až do dnešních dnů. Mám sice raději jiný překlad, ale asi jen proto, že jsem ho četl dříve a mám ho již vžitý. Píseň písní mne bude vždy okouzlovat.

15 28.09.2016

Dvanáct povídek, které jsou si velmi podobné. Téměř v každé se na začátku Koniáš snaží sám sebe popsat a představit. Po několikerém čtení už tyto pasáže můžu se skřípěním zubů citovat téměř zpaměti. Aspoň že jsou konzistentní. :o) Napětí je budováno pořád stejným způsobem a poměrně nevynalézavě. Koniáš se nechtěně připlete do nějaké šlamastyky, stojí proti přesile, kterou vždy nějakým způsobem dokáže vymydlit. Je sice potlučený, zjizvený, raněný, ale na rozdíl od desítek jiných nešťastníků živý. Příběhy nemají téměř žádný nadhled, chybí humor, chybí ironie. Je to jen řežba, která postupem času nudí a unavuje.

15 28.09.2016

"To máte totiž tak, a jsme zase zpátky u Freuda, neboť metafora je to trefná, muž se během vteřiny nažhaví jako žárovka, úplně doruda, ovšem stejně rychle i vychladne. Žena však, a to je vědecky dokázáno, se rozehřívá jako žehlička, chápete? Pomaloučku, polehoučku, hezky postupně. Ovšem pokud se rozehřeje, pak už ji nikdo nezastaví. Jako ty vysoký pece v Baskicku.“

15 09.02.2015

Pokud bydlíte ve větším městě, určitě potkáváte lidí na vozíku poměrně dost. Každý jeden z nich by mohl vyprávět příběh plný bolesti, smutku, překonávání obtíží a touze nevzdat se, pokračovat v životě dál a vytřískat z něj co nejvíc. Zbyňkovo vyprávění je zaměřené především na mladší čtenáře, ale své si v něm najdou i dospělí. Nenadálý pád z kola Zbyňkovi zamíchal kartami a některé z nich z balíčku natrvalo odebral. Teď je však potřeba pokračovat dál. Nejde to snadno, bolí to uvnitř i navenek, ale důležité je se nevzdávat a překážky překonávat, ne si kvůli nim jen stýskat.

Zbyněk se nepřestal dívat ke hvězdám a dokázal věci, které jsou i pro většinu zdravých lidí nepředstavitelné. Kniha je inspirací pro všechny, kteří něčím podobným prochází, ale také varováním pro ostatní - dávejte na sebe pozor, neriskujte zbytečně tam, kde to není potřeba. Stačí lusknutí prstů a vše se může nenávratně změnit. Úrazům se dá v rozumné míře předcházet. Buďte rozumní...

14 29.12.2022

Tequila Leila umírá. Nečekaně a bohužel násilným způsobem. Její tělo začíná pomalu vychladat, ale její mozek ještě jede na plné obrátky. Než to úplně vzdá, provede Leilu po křivolakých cestách jejího života. Říká se, že se lidem v okamžiku smrti před očima odehraje celý jejich život a Leila to může jen potvrdit. Sledujeme ji od narození v provinčním tureckém městečku, kde se potýká s neobvyklým rodinným zázemím. Dětství svázané islámem a touha vymanit se od rodičů nalinkovanému životu. Kdo se vzepře, stane se vyvrhelem. Leila se do této skupiny lidí hrdě zařadí a najde si zde přátele na celý život. Společností opomíjené, utlačované a šikanované, ale přitom ryze lidské.

Jestliže v první části knihy Leila líčí svůj život, v druhé už aktivně figurují jen její přátelé a zajímavost příběhu začíná upadat. Některé kapitoly se zdají uměle natahované, ale i tak nás dovedou k uspokojivému konci, i když cesta by to klidně mohla být o trochu kratší.

14 28.09.2021

Dvě malé holky, které si navzájem myslí, že spolu nikdy nemohou být kamarádky, protože je každá tak diametrálně odlišná, že je vzájemná interakce absolutně nepřitahuje. Jak ale praví lidová moudrost, protiklady se přitahují. Když tedy neúprosná ruka osudu svede děvčata dohromady, záhy zjistí, že spolu zažijí úžasnou hromadu zábavy, o které se jim ani nesnilo. První dojem z jiného člověka nemusí nutně být vždy ten nejsprávnější, i když se nám možná lifestylové časopisy snaží občas podsunout opak.

14 16.10.2018

Příběh sám o sobě je trochu děravý a z dnešního pohledu by mne asi tolik neoslovil. Ale když je Vám deset let a žijete ve stínu srpu a kladiva, kde nejsou k dostání ani obyčejné banány, a najednou máte možnost cestovat vesmírem, pobíjet obří pavouky a zachraňovat zelenovlasé krásky v nesnázích, tak to dobrodružství berete úplně jinak a už Vám ho nikdo nevezme ani po letech.

14 22.03.2018

Zpočátku jsem si nevěděl rady s tím, o jaký styl se tu autor snaží. Bylo to vtipné, ale za vlasy přitažené, na můj vkus možná až příliš. Zjištění, že jde s největší pravděpodobností o sitcom ve formě knihy/blogu, mě uklidnilo (i když ne každý to tak nutně musí vnímat) a pak už jsem četl s chutí a radostí. Úplně jsem viděl ty dvacetiminutové díly, herce pohybující se v papundeklových kulisách a přesně načasované a dunivé salvy smíchu.

Kdo žije svůj obyčejný nudný život v open space kanceláři, tak mu některé situace určitě přijdou povědomé a krutě přesné. Lidi, které potkáváte dennodenně a vlastně je vůbec neznáte. Meetingy, porady, oslavy narozenin, pohovory, pochybnosti o významu a užitečnosti vlastní práce, románky na pracovišti.

Do poloviny je kniha výborná, pak pomalu ztrácí dech. Občasné filosofování nevadí, když ho není příliš. Pak už může lézt na nervy. Zakukleného Coelha tu číst nechci. To bych si ho půjčil rovnou. Prostě všeho s mírou a pak je to fajn zábava. :o)

14 19.11.2017

Nerozumím tomu novému fantasy trendu, kdy musejí hlavní (a především oblíbení) hrdinové nutně umírat jako mouchy na předním skle vozu ženoucího se po D1. Samozřejmě zde ve skutečnosti žádní hlavní hrdinové nejsou, protože postav se v příběhu objevují desítky, ale některé jsou přece jen důležitější a čtenář se s nimi více seznámí, ztotožní, rozumí jim, fandí, zná jejich myšlenky, slabosti, lásky, touhy i trápení...a pak, jedno dvě švihnutí mečem a všechno je pryč. Jeden by se z toho zbláznil. Stejně jako ve druhém díle se tento princip opakuje i v díle třetím, kde se počet oblíbených postav v závěrečné řežbě zase rapidně sníží a čtenářovo srdce je vystaveno stresu a naštvanosti. I když se určitě v této rozsáhlé sáze objeví postavy další, tak to loučení není jednoduché a já za něj autora opravdu nemám rád.

Jinak je příběh budován velmi pečlivě a zajímavě. Většina věcí dává smysl a dochází k postupnému objasňování některých zamotaných záležitostí. Dozvídáme se věci z minulosti, které nám ozřejmí současné dění. Svět se stává přehlednější.
Stále se objevují náznaky, které čtenář nemá šanci pochopit. O spoustě věcí se psalo v předchozích dílech a zapadly někde v paměti. Další jsou stále nevysvětlené, ale začíná to do sebe zapadat a ta skládanka vypadá impozantně.

14 05.10.2017

Naskakujeme do rozjetého příběhu z prvního dílu, ale jestli by někdo čekal, že ve druhém díle se už bude skvěle orientovat, protože přece v Malazském světě není žádným nováčkem, tak se krutě mýlí. Děj má několik linií a spousty postav, ve kterých se jen tak někdo nevyzná. Všechny ty národy, klany, spojenectví, odpadlíci, bohové, ascendenti, zabití a znovuzrození. Sice je to pořád lepší, než v druhé sérii Arabely, kde se nechytám vůbec, ale i tak je moje mozková kapacita přehlcená, přehřátá, přetížená a kolabuje. Děj je napínavý a nemá slabší místo, jen některé poznámky a události nedávají smysl, protože čtenář ještě spoustu věcí netuší, kdežto pan spisovatel je považuje za samozřejmé. Občas je to jako číst něco v cizím jazyce. Když neznáte daný výraz nebo slovní spojení, tak je důležité nepanikařit, nehledat všechno ve slovníku a prostě číst dál. Ono se to nějak vyvrbí. :o)
Konec je velmi emotivní. Musel jsem dýchat opravdu hluboce. Čekají nás asi ještě zajímavé události...

14 15.05.2017