teresinha komentáře u knih

Mapa Anny, soubor povídek, který se mi moc líbil, ač já na povídkové knihy moc nejsem. Nemám ráda zkratkovitost a stručnost, která z téhle formy nutně trochu vyplývá. Mám radši příběhy rozkročené přes několik generací a komplikovaně zamotané zápletky. Ale Marek Šindelka píše moc citlivě a svěže, že mi ani ta úspornost nevadí. Mapa Anny je několik příběhů v jednom, několik map o lidech a jejich osudech, o vztazích, láskách a neláskách a jejich problémech. Každá povídka je perfektně vypointovaná, a jestli tuhle knížku budete číst, spolehněte se, že se tam někde mezi řádky určitě najdete. Šindelka totiž dovede uhodit hřebíček na spoustu hlaviček.

3 23.02.2016

Já nevím, nejspíš se zařadím mezi ty, které Fangirl nenadchla. Moc nás není :D Ale nemůžu si pomoct, Eleanor a Park měli jisté kouzlo a něco navíc, co mi v téhle knížce chybělo. Celý nápad se Simonem Snowem alias Harry Potterem a fanfikcí je prima, ale nějak jsem se pro to nedovedla nadchnout. Asi že to byla jen Harryho kopie. A asi mi to přišlo až moc ujeté a hlavní hrdinka pošahaná introvertka, nemám pro tohle moc pochopení a vlastně ani pro samotné fanfikce... Ta holka se přece chovala jako úplná husa! Až mě to mrzí.

3 23.02.2016

Jako… tohle není Harry Potter ani trochu :D Ano, Morrigan dostane dopis, ano Morrigan se dostane do světa, kterému tužku rozumí, a Morrigan má rodinu, která ji vlastně nenávidí. Ano, Jupiter by se dal považovat za jistou odnož Brumbála, minimálně tím, že své svěřence vůbec nic nepoví, to by si s Brumbálem mohli podat ruce.

Ale jinak z těch řádek mnohem víc dýchá steampunk než klasická fantasy, nebo aspoň já to tak vidím. Zezačátku jsem si často vzpomněla na mou oblíbenou Etiketu a špionáž, má to podobnou atmosféru. Ale upřímně, je to na mě kapku překombinované. Skvělý svět, ale zdá se mi, že toho autorka do prvního dílu chtěla narvat strašně moc a občas mě to unavovalo. Až tak, že jsem chvíli uvažovala i jen o třech hvězdičkách. Ale nakonec ne. Pointa je zábavná a nechává spoustu prostoru na pokračování, takže za čtyři. A přiznávám, že jsem zvědavá, jak to celé bude dál.

2 07.06.2020

Jako jo, milá knížka... jestli jste praví potterheadi, asi byste si ji měli přečíst.
Jestli jste ještě pravější potterheadi, tak většinu z těch obrázků a čmáranic od JKR už jste viděli kdysi dávno předávno na jejích prapůvodních webových stránkách, kde se daly najít v různých schovávačkách. Ale to už je asi tisíc let, takže počítám, že moc takových lidí není, nebo si to nepamatujou :D
A ano, uznávám, že tam bylo pár i opravdu nikdy neviděných věcí. Nebo věcí, které jsem si nepamatovala já :D A zajímavostí z kouzelného světa. A krásné ilustrace. A je zajímavé to vidět takhle po kupě. Ještě zajímavější by bylo, myslím, vidět tu výstavu.

2 04.06.2018

Roztomilá zimní ilustrovaná sportovní jednohubka. Ideální čtení po olympiádě a nejen pro děti, i když tady je ta cílová skupina jasná :)

2 04.06.2018

Minijednohubka s krásnou grafickou úpravou a podepsaná třemi kouzelnými písmenky.
JKR

Líbilo se mi to, skvěle se to četlo a hrdinka mi byla sympaticky blízká.
Jen ten závěr a některé pointy mi přišly zbytečně nešikovně vykonstruované.

2 02.12.2017

O tuhle knížku jsem několikrát musela zakopnout na sociálních sítích, než jsem se odhodlala si ji přečíst. Tyhle tematické matkoknihy (já jsem máma, kdo je víc?) nejsou zrovna můj šálek čaje, ale Farkašová o mateřství píše s nadhledem a vtipem, takže až na pár nutných klišé je to prima oddechovka ke kojení a v některých prohlášeních jsem se fakt viděla.

2 03.06.2017

Malý ptáček a gigantická kniha. Nejen co do rozsahu. Stehlík od Tarttové je fakt opus. Taková malá epopej. Rozmáchlý všemi směry, občas až moc, ale neubírá mu to na čtivosti. Četla jsem tuhle knížku děsně dlouho a teď si ještě musím srovnat, co si o ní vlastně myslím. Ale zatím asi takhle.

2 10.03.2017

První vjem: Nelíbí se mi česká obálka, ani trochu, nešikovně opsaný originál, proč vlastně? Kniha se nemá soudit podle obalu, ale v tomhle případě to nejde. Kdybych o knížce nic nevěděla, ani po ní nesáhnu. V kindlu ta obálka naštěstí není tolik vidět…

Druhý vjem: Je to young adult, ale asi jsem čekala maličko víc. Ani nevím proč. Mezi všemi těmi paranormálními a dystopickými knihami je to v tomhle žánru malý zázrak. Ale já chtěla víc. Tuhle knížku navíc nejde číst jinak, než že víte, že to zkrátka nedopadne dobře. Celou dobu jen dumáte, který z nich to bude a proč. Nebo snad oba? Green hodně píše o klišé v knihách o rakovině, ale přitom jich taky spoustu vypouští. Některé pasáže byly tak trapně patetické, omlouvám se, nemůžu jinak, prostě mi to tak přišlo. Ale takováhle kniha, kniha o rakovině, o umírání, o umírání dětí… ta se asi jinak napsat nedá. To téma je tak těžké a bolavé, že ho jinak nejspíš uchopit nejde.

Třetí vjem: Je to neskutečně rychle čtivé, spolkne vás to v první kapitole a vyplivne na konci, a je jen na vás, jak se během téhle jízdy necháte emočně rozjitřit. Chvíli jsem uvažovala jen o třech hvězdičkách, ale to ve srovnání se svými jinými hodnoceními prostě nemůžu. Je to vlastně výborná kniha. V rámci možností.

2 23.02.2016

Nejsem detektivkový čtenář, takže jsem rozuzlení odhalila opravdu na posledních stránkách a byla napjatá jak kšandy vlastně do až konce. Bavilo mě to, mělo to spád trošku víc než Prázdné místo. Ač co do počtu stran si tyhle knížky můžou směle konkurovat, tenhle detektivní příběh není tolik rozmělněný, což byla jedna z věcí, kterou mnozí právě Prázdnému místu vyčítali.

Nečekejte žádné literární zážitky, je to ryzí detektivka, hlavní hrdina s poměrně střeleným jménem Cormoran Strike je maličko v drsňáckém stylu Harryho Holea, což je sice trochu klišé, ale nepůsobí nijak nesnesitelně a vlastně mi byl sympatický. Fandím mu a těším se na další příběhy.

2 23.02.2016

Tak jsem to přeci jen dočetla. Dalo mi to zabrat, chvílemi jsem dokonce uvažovala pouze o dvou hvězdičkách. Ale nakonec za tři. Protože je to Irving a mám jeho psaní moc ráda. I v téhle knize propletl spoustu charakterů a příběhů, jen si zkrátka myslím, že se příliš upnul na jednu jedinou vlastnost, dá-li se to tak nazvat. Většina postav nebyla zajímavá ničím jiným, než svou zvláštní sexuální orientací. Najdete tu gaye, bisexuály, transvestity, na co si vzpomenete…

Příběh jako takový je zase široce rozkročen napříč několika generacemi, jak je to autorovi vlastní. Bohužel ale kromě těchto „podivností“ není na lidech v něm vlastně nic zajímavého, a to je veliká škoda. Rozhodně nejsem žádný homofob, mám mezi gayi i několik dobrých kamarádů a je to určitě i dobré téma k zpracování v knize, jaký je k nim postoj veřejnosti, rodiny, jak se vše vyvíjí a posouvá… ale zkrátka se mi zdálo, že tomu schází něco navíc, aby to nebyla jen studie o „jinak“ orientovaných lidech. Irving se tím snažil jistě dát najevo, že jinakost není špatná, ale bohužel mám dojem, že se mu podařil pravý opak. A to je fakt škoda.

2 23.02.2016

Tak jsem dočetla druhou knihu od Simona Mawera a zase mě dostal. Příběh dívky, která má hned několik jmen, mě vážně pohltil, ač to zní jako to největší klišé. Ale je to prostě tak, bavilo mě to, hltala jsem každé písmenko a byla jsem zvědavá. Nejsem historik, ale působilo to na mě věrně, vykonstruované v pozitivním slova smyslu. A konec mě překvapil. Z velké části asi proto, že jsem měla e-knihu a Kniha Zlín má na závěr ještě poměrně velkou ukázku ze Skleněného pokoje, takže moje čtečka ukazovala, že schází ještě 10% a najednou byl konec a já na ten poslední odstavec koukala jak zjara :) Zkrátka myslím, že mám nového oblíbeného autora a asi se brzy vrhnu na nějakou další jeho knihu.

2 23.02.2016

Železná pohádka o železném muži, ve které „rachtá a skřípe“ každé písmeno. Což jsem si trochu vypůjčila z anotace a doslovu, ale ona je to pravda a perfektně to vystihuje náladu tohohle příběhu. Přečtete ji cobydup na dva nádechy – ten druhý bude patřit ilustracím, které jsou vážně podařené. Je to taková knížka do kabelky na trošku delší cestu tramvají, ale plná zajímavých myšlenek. Sice pohádkových, ale stejně se neubráníte uvažování, co tahle moderní pohádka vlastně znamená.

2 23.02.2016

Báječná kniha, která vás provede napříč kusem české historie. Dozvíte se spoustu věcí o fotografování, českém maloměstě i německém velkoměstě na přelomu století, pražské prvorepublikové smetánce i o Františku Drtikolovi samotném, samozřejmě. Moc mě to bavilo, všechny příměry a lehkost, s kterou Němec dovede fabulovat. Jen ten konec mě moc nebavil, posledních tak sto stran bylo maličko rozplizlých a na mě asi moc esotericky budhistických. Ale takový asi byl i Drtikol, žejo :)

2 23.02.2016

Milé cestovací čtení se spoustou ale. Viděla jsem film dřív, než jsem četla knihu, takže jsem od ní úplně upřímně neměla velká očekávání, protože film mě zrovna nenadchl. Ale knížka se mi hodila na dvoutýdenní putování pod stan, přišla mi tematická :)
Jsou v ní moc pěkné pasáže, kdy autorka popisuje trek jako takový, jaké to bylo ujít tu dálku, s čím vším se potýkala, koho potkala, co ji trápilo a těšilo, jak úžasná kolem ní byla příroda a kudy všude šla. To mě bavilo moc.
Pak je tu ale ještě druhá linie příběhu, která popisuje, proč vlastně se Cheryl na tuhle pouť vydala. A ta je děsně ukňouraná, řešivá a z mého pohledu trochu pitomá a zbytečná. Nebo spíš zbytečně příliš rozvinutá. A nadsazená. Ono to totiž vypadá, jako by se jí děly bůhvíjaké hrozné věci. Neděly. Něco si zažila, něčím si prošla, ale víte jak...
A překlad taky bohužel není z nejlepších. Perly tipu Blikej, blikej hvězdičko či chtěl bych být tvým čistým přítelem (jako ona se během té cesty moc nemyla, ale počítám, že tak to asi autorka nemyslela :D) jsou na každé druhé stránce. Škoda.

2 23.02.2016

Nejsem vyloženě čtenář poezie, ale sbírka Olgy Stehlíkové i ona sama mě zaujala na čtení před Magnesiou Literou. Její Týdny jsou civilní výpovědí a básněmi plných obyčejných věcí, pro každý den jich tam je pár. Tedy kromě neděle, to si prý má čtenář básnit sám :) Dost jich je o fádních stránkách života, které máme ale všichni vlastně moc rádi. Dost jich je smutných a o lidských selháních. Autorka umí uhodit hřebík na hlavičku, vystihnout atmosféru v pár písmenech. Pěkně se mi to četlo.

2 23.02.2016

Trivoj je úžasný a rozkošný a miloučký! Přečtěte si ho :)

2 23.02.2016

Hlavní hrdinka mě rozčilovala. Ale ono, když se člověk dostane do spirály paranoie, jde to asi pak rychle...
Rozuzlení pro mě bylo trochu předvídatelné, aspoň jeho část nebo kostra. Základní koncept. Autorka ty knížky píše všechny asi trochu podobně. Spouštěcí moment byl kapku vybájený deus ex machina.
Ale i tak mrazivá představa.
Fujtajbl.

1 04.06.2018

Hilda je ňuňu.
Komiksy kvůli ní asi hltat nebudu, ale bylo to milé, chytré a asi si ráda přečtu i další díly. Když si budu chtít večer vyčistit hlavu :)
Nejlepší na tom všem mi ale přijde fakt, jak moc se Hilda podobá svojí české překladatelce, mám pocit, že ji snad Luke Pearson maloval podle ní :D

1 04.06.2018