tereza0319 komentáře u knih
Spalovač mrtvol patří k pilířům mé četby i kinematografie. Na Vévodkyni se mi bohužel líbila jen linka malíře Diezlera a Barbary, popisy jídel a pití, a taky to, že Fuks čtenáře nechá, aby si všechno odedřel sám, nic nevysvětluje, a že by bylo co. No nic, třeba do ní časem dorostu.
To nastavování zrcadla nebylo vůbec příjemné, dost jsem při čtení trpěla. Oceňuju, jak Despentes vykresluje postavy, pěkně ze všech stran, nikomu nenadržuje, nikoho nepotápí, čtenáře nutí k vlastnímu názoru. Líbilo se mi, jak píše o sexu, není to kýčovité, trapné ani křečovité, to podle mě málokdo dovede. Ale jestli tohle mají být naturalistické scény, tak jsem asi četla něco jiného.
Po přečtení knížky si jsem jistá, že by se autor podepsal pod výrok člověka hořce mám rád". Přistupuje k němu s láskou, ale nemilosrdně. Není na škodu, se občas podívat na věci z jiného úhlu a přemýšlet, ale k tomu, aby nám jiný úhel předestřel, je potřeba někoho jiného, tímto děkuji, pane spisovateli. Dostali jsme Johanku z masa a kostí a s chybami, ne jako světici, to polidštění ji pro mě udělalo ještě sympatičtější. Zároveň ji to ale v mých očích nezbavilo výjimečnosti.
Je obdivuhodné, s jakou odvahou nám autor dává nahlédnout do intimního světa své rodiny i svých vnitřních úzkostí. Slovy neplýtvá, sdělení je sevřené, upřímné, závažné a hluboké, nechybí mu vhled.
Už dlouho jsem se s žádnou knížkou tak netrápila, jako tady s touto. Myslím, že to bylo překladem, některé věty vyznívaly podivně, chtěla bych zkusit přečíst si ji v originále, jestli to bude jiné. Nemám vůbec nic proti zmínkám o Bohu, ale tady to už bylo opravdu moc, hustotě výskytu snad může konkurovat jen Bible.
Přes potíže s formou mě úkoly zaujaly a chtěla bych je vyzkoušet. Jen se dost obávám, že nevydržím, vzhledem k nárokům na čas a pravidelnost.
Skvělý postmoderní úlet. Určitě jsem nepochytala všechny aluze, ale i tak to byla jízda!
Je to kniha pro děti, která pro děti vůbec není. To jídlo zkusím udělat, abych jedla to, co ta geniální mučednice lásky a těla.
Kniha přináší mnoho zajímavých myšlenek, bohužel ale ve formě vědecky šroubovaných vět, navíc je u každé druhé poznámka pod čarou, takže čtení je velmi rozkouskované. Vytištěna je zeleno-červeně, zelená ještě jde, ale z té červené strašně bolí oči. Odnesla jsem si spoustu postřehů o Podivuhodném kouzelníkovi, které mně samotné při četbě unikly, poznatek, že Nezval je myšlenkově složitý a nepolapitelný, a touhu přečíst si knížku Podoby od Adolfa Hoffmeistera.
Knížku jsem si chtěla přečíst především kvůli Vítězslavu Nezvalovi, moc mě zajímá, co to vlastně bylo za člověka. To, co jsem potřebovala, jsem se dozvěděla především na posledních pár stránkách. A bylo to povzbuzující čtení. Ne tak zbytek knihy. Netušila jsem, jak krutá byla padesátá léta u nás i pro umělce. Nikdo si nemohl být jistý nikým a ničím, Robert Vlach to příhodně nazval „požírání hadů hady“. Milující strana a vláda dokázala citlivé lidi uštvat k smrti jen pouhými náznaky. Kniha byla místy, kdy probíhá vyšetřování tragédie bezprostředně po ní, napínavá jako detektivka, jinde zas podávala svědectví o tehdejší situaci ve společnosti. Je přínosná, jelikož vyplňuje některá bílá místa a přináší nejnovější poznatky bez zatížení komunistickou ideologií. Jsem autorům vděčná za jejich bádání, chtělo by to ještě mnohem více takových publikací.
pavel9410 psal, že mu Mirek připadal jako Dušín, já jsem si na Foglara vzpomněla taky, při popisech života v klášterní škole. A bohužel taky na Lanczovou. Přišlo mi to jako takový temný román pro mládež. Některé zápletky byly předvídatelné, a ta ohledně vztahu Mirka a Veroniky tak násilná, až to bolelo.
Na druhou stranu mi přijde, že dojem krutosti i něhy se mu podařilo vyvolat dokonale, problémy i pocity postav byly uvěřitelné, zejména ta pasáž o Martinových úzkostech. K postavám jsem si dokázala vytvořit vztah a přemýšlím o nich doteď. Ale ten konec, ten se neměl stát...!
Pomůže psychicky neubližovat sobě ani svému dítěti. Kéž by tu byla už dávno.
Člověka to až fysicky bolí, když cítí, že se ho to týká.
Jak psala Aaron Lewis, taky jsem to četla kvůli škole a taky nejméně třikrát, psala jsem na to seminárku. A taky byl s každým dalším přečtením zážitek větší a větší. Dost dobrá knížka.
Celou knihu jen náznaky, mlhavost, nerozuměla jsem, o čem to je, a na konci do sebe všechno zapadne. Dokonalé. A ty popisy!
Vždycky jsem se toho jako dítě strašně bála, některé příběhy jsou úplné horory. Mám moc ráda tu rozmanitost, říkadla, básničky... Taky ta různá nářečí mě vždycky fascinovala. Jedno z nejlepších čtení mého dětství.