terimila komentáře u knih

Oddělení Q si drží vysokej standard, a to i v pěkně mizernejch dobách. Zkraje to není vůbec pěknej pohled na oddělení v troskách, kdy Rose je stále mimo, Asada dohání minulost a hrůza o rodinu a Carl se plácá v osobních zmatcích a překvapeních. Ale i takhle rozdrbaná parta, kde má každej svých problémů dost, se dovede dát dohromady a začít makat, když o něco jde.
Linie s Asadem je skvělá (akorát si teda pan Olsen mohl odpustit ten jeho úvodní úlet, to jsem nepobrala... i když Asad taky ne :-). Konečně se vyjasňuje, kdo to je, co má za sebou a co ho hrozí dohonit. A teď ho to dohonilo. Začíná závod s časem o záchranu nejen jeho drahých, ale i mnoha dalších lidí. Je to dobrý, logický, dává to smysl, postavy se chovají uvěřitelně. Mrazí z toho a je to tak nepříjemně vlezlý, až je to skvělý. Dost mě teda šokovala finta teroristů - přestrojit se za jejich skoro úhlavní nepřátele a ty nejbezbrannější... fuj.
Kdo mě pekelně štval, byl teda ten španělskej novinář, sice posloužil k tomu, k čemu posloužit musel, ale jako osoba mi byl krajně protivnej. Bezpáteřní zoufalec. A to vůbec nemluvím o tom vymaštěném pseudosamurajovi, který do toho všeho zaměstnává Gordona s Rose. Možná bych nad tak duševně znetvořenými jedinci měla cítit soucit, podobně jako ho cítím nad lidmi trpícími tělesně... ale nedokážu to. Ta kreatura ve mně vyvoala jen hnus, už jen proto, že se hlásí k tak zvrhlému směru jako je samurajství. Na tom, že si někdo neváží života a pochybení trestá smrtí, neni nic k považování.
No, sečteno, podtrženo - klasicky dobrej Olsen. Starý známý postavy se vyvíjí a chovají se tak, jak se od nich čeká, nový jsou barvitý a budí silný emoce. Možná až nezvykle silný. Tohle prostě Olsen umí. Takže super, dávám čtyři hvězdy a jsem spokojená.

6 22.01.2020

Krásná hladivá záležitost. Nádherně napsáno, přečíst se dá to jedním dechem, ale ani bych to nedělala. To jsou spíš kapky na lepší náladu, dáte si jednu, dvě... a je hned vám příjemněji. Jsou příběhy, k nimž mi ty happyendy fakt jdou - a příběhy, kde si to postavy vyslouží laskavým chováním ke zvířatům, k nim patří. A kočky se dovedou odvděčit nejvíc. Který jiný zvíře dovede dát tak jasnej návod na spokojenej život? :)

6 31.12.2019

Ze všech tří linií (vymaštěný namyšlený šlapkoidní slepice z pracáku s kriminálníma sklonama vs. mstitel; vraždy žen v parku; Rose) byla jednoznačně nejzajímavější Rose. Brrr, z jejích stavů a minulosti člověku celkem mrazilo. Nebýt jejího příběhu, dala bych bez debat tři hvězdy, ale díky Rose není co řešit, ta to vytáhla nahoru. Doufám, že ten dojemnej závěr přinese to, v co oba parťáci doufali, a tý holce to pomůže jít dál.
Hodně se mi líbil i pohled na postavu staré paní Zimmermannové ze dvou stran. Zatímco z pohledu rodiny působila jako protivná zlá megera, co by furt jen někoho sekýrovala, z pohledu Rose to byla vlastně celkem milá, i když svérázná paní ze sousedství. A tak to v životě mnohdy bejvá.
Samotný příběh je výrazně míň strhující než předchozí díl a drobínek přitažený za vlasy (hlavně ta "čisticí akce" sociální referentky :)), ale jo, pořád dobrý, je to beletrie. Opět to mělo Olsenovy klasické kvality. Skvěle odvyprávěno, prodchnuto situačním humorem a vtipem, přitom ubylo laciných Asadových vtípků a přeřeků, což je ku prospěchu věci.
Stálým pozitivem jsou skvěle vykreslené postavy, které u mě vyvolávají neskutečně živé emoce. Přemýšlím, jestli někdo jiný než Olsen dovede udělat postavu, která se mi tak vysoce oškliví, protiví a přeju jí spoustu věcí včetně těch hnusných... nebo vraha, kterého naprosto chápu a částečně mu i "fandím"... no, myslím, že tohle jinej autor nedovede. :)
Sečteno, podtrženo: tohle je dobrá detektivka. Sice vysloveně nenadchne, ale rozhodně neurazí a z řemeslného hlediska je to dobře odvedená práce.

11 31.12.2019

Další velice dobrá věc z případů oddělení Q. Carlova parta se vrací ke starému případu mrtvé dívky, kterou našli potlučenou v korunách stromu u silnice. Carl převezme pátrání, které na vlastní pěst podnikal kolega policista, kterému se případ Alberte stal posedlostí a nakonec i osudem... a dostávají se na stopu tajemného mladého muže se zvláštními zájmy, s nímž mrtvá dívka krátce před smrtí chodila. Muž se zvláštním zájmům věnuje dodnes, je obklopen neméně podivnými spolupracovníky a vypadá to, že všecko zcela zapadá do toho, co se v komunitě děje v současnosti a Albertin případ to jasně vysvětluje...
... ale ono ouha. :) Tu první a nejvíc se nabízející variantu jsem autorovi samozřejmě nezblajzla, ale pak už mě dostal. Ten překvapivej závěr s několika zvraty se povedl. Povedené bylo i vyvrcholení Pirjöina příběhu. Odpudivá postavička od začátku do konce, dobře jí tak.
Výsledkem jsou takové lepší 4 hvězdy. Má to všecka pozitiva oddělení Q - zajímavej případ z historie, spletité nitky vedoucí do světa mystiky, nových náboženských hnutí, prokreslené postavy (přiznám se teda, že tady mi hlavní oběť Alberte byla krajně nesympatická, naivní sobecká kravička, co si bezohledně hraje s každým, koho potká, a nehledí na důsledky - no, to se pak holka nediv).
K tomu osvědčené dobré postavy (fakt hodně mě začíná zajímat Rose a těším se na další díly!), čtivá forma okořeněná občas vtipem... ten Adlerův suchý humor zakomponovaný do samotného vyprávění fakt můžu :) . Ale pět hvězd to není. To by to muselo být ještě trochu víc strhující, víc vtahující postavy z detektivní zápletky, a možná i malinko víc drsné.

8 29.12.2019

Tohle bylo zatím bohužel nejslabší z celé série. Vypovídá o tom i to, že jsem poprvé knížku (v audio podobě) poslouchala letos na jaře... a teď, po asi osmi měsících, jsem si ji dala znova v rámci celé série, a přitom jsem si skoro vůbec nepamatovala, o co tam šlo. A když mi severská detektivka takhle proklouzne mezi prsty, tak to je něco špatně.
Tady mě ta detektivní linie ne a ne chytit. Marco mi nijak zvlášť k srdci nepřirostl, je to nešťastnej zlodějíček z nesympatický a zdeformovaný famílie zlodějíčků a žebráků, kterejm šéfuje jeden bezpáteřní a primitivní strejda kriminálník. Marco byl v rámci rodiny takovej jednookej mezi slepejma králem, ale nebyla to postava, které bych držela palce od začátku do konce. Navíc mi přišel dost nevěrohodnej - vysoce inteligentní kluk se zájmem o celej svět, kterej se vyloupne v takovýhle povedený famílii, a vydrží mu to až do puberty? A když po něm začnou všichni jít a hon na kluka poblázní celý podsvětí, fakt se mu bude dařit utíkat podobně mazanejm pouličním syčákům a později i profi vrahounům? Takovej malej Chuck Norris. No, tak jo, ale nechtějte po mně, abych tomu tleskala.
Linka s africkou rozvojovou pomocí, korupcí a souvisejícími zločiny mě taky moc nebrala. Většina postav byla protivná, podobná, splývali mi dohromady a všichni mi byli celkem ukradení. Až mi té Afriky a Afričanů přišlo svým způsobem líto, jak jsou v knize líčeni jako nezajímaví, bezpáteřní, líní, a všehoschopní, prostě ideální podhoubí pro nenažraný vychcánky - jak lidi, tak tamní prostředí.
Ani linie s Carlem, Rose a Asadem tentokrát moc neuchvátila. Šéfem oddělení vražd se stává protiva, nasadí jim veš do kožichu, veš nejprv rozvrací, co může a pak si najednou dá říct... Asad pořád dělá blbý překecy - jsem jediná, komu to rve uši a nervy? Poté, co v prvních dílech mluvil celkem normálně? Nebo je to součást jeho smyslu pro humor spolu se zadkama a velbloudama? Achjo, vtípky jsou fajn, ale co je moc, to je moc.
Co mě na linii vyšetřovatelů aspoň lehce zaujalo, bylo poodhalování Asadových tajemství a minulosti, doufám, že o tom se časem dozvíme víc. Dalším pozitivem bylo zjevení Lisbeth, ta ženská je mi mnohem milejší než chladná a manipulátorská Mona. Pokud se má Carl s někým zahazovat, tak ať je to ona! A v závěru mi udělal radost pokrok Hardyho. Takže malý bezvýznamný plus v konečným zúčtování. Ale výš to tentokrát nevytáhnu. Nicméně těším se na další díly a doufám, že se zase vrátí ke starému dobrému Olsenově standardu.

9 22.12.2019

Tak tohle se hodně povedlo. Děj mě strhl hned od začátku, dvě zoufalé unesené děti ze sektářské rodiny... no a pak už to jede. Tady se neskutečně povedlo prolínání a postupné rozplétání snad tří linií ze současnosti (u nichž snad ani nejde říct, která je napínavější) a jedné z minulosti... Opět jsem zuřila vzteky a odporem nad osobností vraha. Jasně, člověk chápe, že tak podělaný dětství se na člověku podepíše, ale má se, kura, mstít na těch, kteří to zavinili, a ne na těch nejnevinnějších a nejslabších. Kdyby to byl co k čemu bojovník proti sektám, bude unášet a mučit šéfy spolků, ne usmrkaný malý děcka, co za nic nemůžou a jsou stejný oběti, jako byl kdysi on. Fuj.
Honička vlaku, auta, obou odhodlaných žen a balíku s penězi a únosce/vraha byla naprosto dechberoucí. Ohromně mě držela v napětí také linka s Miou. Co si ta nešťastná holka musela vytrpět s takovým hnusným haj-lem, to je taky něco... Nepochopím, jak je vůbec možný člověka 20./21. století tak vypatlat, aby si ani sám nedovedl nabít mobil a nepřišlo mu to divný. Fuj, fuj, fuj. To, jak vrah skončil, mě nakonec potěšilo, ale klidně bych mu to ještě přisolila. Představovala jsem si jeho konec mezi těma rozdupanejma hnusnejma slimákama na zemi a naprosto mi mezi ně zapadal. Uspokojivej konec.
Zajímavým okořeněním celého perfektně a napínavě vystavěného příběhu byla událost s Rose a Irsou. Jsem velice zvědavá, jak se to bude dál vyvíjet, protože tohle by určitě stálo za další zapátrání a vysvětlení...
Sečteno, podtrženo, tady nejde dát jinak než plnejch pět hvězd. Osvědčené fajn postavy, výborně vyprávěno, dokonalá detektivní zápletka a dechberoucí rozplétání a sbírání střípků a stop... Dokonalost sama. Váhám, zda to nakonec možná nebyl vůbec nejlepší díl ze série, co jsem zatím četla (zatím jsem se dostala k 5.).

12 21.12.2019

Dobrý to bylo. Nejvíc se mi líbila celková atmosféra - ty detektivky z odlehlejch mrazivejch hor, ty bývaj parádní. Úplně z toho na mě dýchaly Purpurový řeky, pro který mám dávnou obrovskou slabost a který mě kdysi hodně vzaly. A celý mi to připomínalo nedávno čtený Bez kůže (který však bylo o něco lepší). Mráz je čtivej, je v tom kus té ledové surovosti, líbily se mi linky a motivace sahající do minulosti, to mě vždycky dostane. I když to možná chtělo víc vysvětlení, proč se vlastně ty věci v minulosti děly, kdo s nimi začal - jak tam koneckonců tuším někde říká i jedna z postav. Snad to bude přesahovat i do dalších dílů.
Dobrý to bylo, ale ne skvělý. Líbila se mi detektivní linka a styl vyprávění, ale nějak mě moc neoslovovaly postavy. Ani hlavní postava Martina Servaze mě nějak zvlášť nezaujala. Jedině snad Zieglerová... Některé postavy mi přišly vyloženě spíš "na zaplácnutí", hlavně Diana. Od té jsem pořád čekala něco víc, zásadního... a ono furt nic. V závěru mi přišlo poněkud překombinované to vysvětlení, kdo byl hlavním mozkem vražd - ta motivace mi přišla divná a vysvětlení bylo jako blesk z čistého nebe. Nic moc. No a co mě dost zhnusilo v úplným závěru, bylo to s Esperandiéuem - WTF, sakra? Jako proč? Proč do slušný detektivky připlácávat otevřenej prostor pro další vztahový zaplítačky v dalších dílech? Auuu. Tam jsem vážně uvažovala, že to srazím na tři hvězdy, ale nakonec jsem byla milosrdná. Ale tohle tam fakt být nemělo.

8 20.12.2019

Rozjezd byl sice takovej nemastnej neslanej, ale jak to přeskočilo do minulosti, dostalo to spád a četlo se to jedna radost. Místy to sice bylo poněkud kýčovitý (rozvedená hrdinka, která se vzpamatovává ze zrady manžela, nečekaný setkání Julie se sympaťákem sousedem, schematický postavy v minulosti - vymaštěné hloupounké dívenky z lepších rodin, nesmírně nadanej, poctivej a odvážnej student z chudé rodiny, kurážná a statečná chudá krásná holka, obrovská náhlá láska... aspoň, že z toho nebyl happyend :)))
...ale jiný věci to vyvážily. Čtivost. Vhled do lékařských hrůz celkem nedávné minulosti - fuj, ty výjevy z nemocnic a zákroků mi přišly naprosto příšerný. Hlavně ta amputace stála zato, z toho se mi dělalo slabo. A oceňuju smysluplný rozuzlení detektivní zápletky - pořád jsem nechápala, co může lidi vést k tak zuřivýmu honu na jedno blbý novorozeně, ale nakonec to smysl dalo. To je fajn.
A ta mnohdy vytýkaná červená knihovna - já vám nevím, jsem na ni alergická, ale tohle mi až tak červený zase nepřišlo. Jo, spělo to k tomu, ale ten závěr to zachránil. :) To, že Rose nakonec zůstane sama, mi ani nepřijde tak divný, vzhledem k tomu, co viděla v porodnici. Já žít v té době, tak buď vstoupím do kláštera, nebo si tam dolů dám špunt. Její rozhodnutí mi přijde naprosto pochopitelné a rozumné. Takže za mě spokojenost, pěkná oddychovka na jeden den, ze který mi pár výjevů a motivů určitě uvízne v hlavě, a to se počítá.

5 20.12.2019

U tohohle případu oddělení Q se mi otevírala kudla v kapse. Zatímco jindy jsou vraždy snad i pochopitelné, tady jsem nevěděla, kdo z té hnusné zbohatlické školní party je mi odpornější. Dokonce ani Kimmie, která to z nich na cestě ke spravedlnosti dotáhla asi nejdál a bohatě si to paktování s debilními kamarádíčky odtrpěla, mi nijak sympatická nebyla. A nebylo to tím, že je to duševně nemocná bezdomovkyně. Člověk, kterej se v mládí naučil bavit se násilím a později mu to zůstalo jako hlavní způsob řešení problémů, u mě moc sympatií nezíská.
Knížka, která ve mně takovéhle emoce k postavám vyvolá, je dobrá. Navíc to je skvěle napsáno, děj má spád, je tam pár překvapení a vůbec je to povedené. Závěr sice nebyl tak dechberoucí, jako Adler-Olsen občas umí, takže dávám "jen" čtyři hvězdy, ale pořád to je parádní detektivka. Celé to neochvějně drží vysoko ústřední trojice detektivů, která nemá chybu - cáklí Rose a Asad pod vedením v podstatě měkkosrdcatého Carla jsou skvělá parta.

15 17.12.2019

Velice povedená detektivka. Na téhle knížce nebylo ani tak děsivé to, co se stalo, ale spíš proč se to stalo. Ta úzkost a nepochopení, čím si Merede zasloužila únos, věznění a postupné a podivné mučení, z knížky jen dýchala a tím mě pohltila. Zároveň mě fascinovala Meredeina odhodlanost a vytrvalost, se kterou se držela života a vzpomínek na "normální" časy. Přiznám se, že to odhalení totožnosti únosce a vraha mi přišlo trošililinku levné a jednoduché, přišlo mi zvláštní, že v někom tak šíleně hoří touha po pomstě celé dlouhé roky od osudné události a nevychladne. Jinak ovšem knížka neměla nejmenší slabiny a proto dávám pět, i když je to spíš čtyři a tři čtvrtě hvězd.
Povedl se závěr - tak zvláštní boj vůle o každou vteřinu děje, života a smrti jsem už dlouho v detektivce neviděla. A úplný závěr mě hrozně potěšil, i když happyendy jinak fakt nemám ráda. Celé to je perfektně napsáno, postavy jsou skvělé, Carl budí sympatie a zájem svým nedávným šíleným zážitkem... a Asad je osvěžující, rozkvétající překvapení. Tady ještě paradoxně nedělá ty své blbé přežblepty a Carl ho neopravuje, což knize velice prospívá.

13 17.12.2019

Takový to laskavý čtení, ve kterým se aspoň částečně uvidí velká část čtenářů, kteří ty doby zažili (anebo i doby pozdější, ale ve výchově lidí, kteří takhle vyrůstali). Knížka pěkně ubíhala, občas byla úsměvná, občas hořce úsměvná, ale pořád značně uvěřitelná. Spoustu scén jsem viděla ve vzpomínkách v mé vlastní rodině nebo ve vyprávění rodičů... Je to na první pohled příjemný, skoro až jednoduchý čtení (ovlivněný hlavně pohledem malého a dospívajícího kluka), ale má to v sobě něco víc. Dva protichůdné pohledy na život a na svět, reprezentované babičkou Irenou a tetou Danielou na straně jedné, a babičkou Marií a strýcem Mílou na straně druhé, oba prezentované s jakýmsi pochopením a možná i váháním mladého člověka, který má všechy zúčastněné rád, i když se celkem jasně kloní k jedné straně... Ukázka, jak respektovat názor, který se mi nelíbí, ale názor člověka, jehož mám rád. Stále aktuální téma.

6 16.12.2019

Perfektní příběh. Dobrá severská detektivka se vším všudy - má spád, správně dramatickou, ošklivou a krutou zápletku, kořeny pěkně hluboko v minulosti a nehezkej přesah do současnosti.
K tomu dobré postavy: ústřední trojka je pěkně uhozená a nesourodá, ale právě proto zajímavá a sympatická. I když... občas měli těch uhozeností až lehce přes míru, nevím, třeba k Carlovi mi ty slzy prostě neseděj. Ale budiž, dobře napsaná postava asi občas musí překvapit. Co mě místy taky štvalo nebo mi to přišlo až přehnaný, byly ty Asadovy vtípky a špatně volené výrazy. Občas je to fajn koření, ale nesmí se to s ním přehánět.
Spolu s Ženou v kleci a Vzkazem v láhvi je to za mě zatím to nejlepší, co jsem z případů oddělení Q četla. Z těch křivd a hnusů, které se děly Nat, se člověku ježí všecky vlasy... a vlastně se to celé stalo jen proto, že se jednalo o dyslektickou, hyperaktivní a naivní holku, která kolem sebe měla ignorantské, tupé, vyčůrané, nevzdělané nebo naprosto bez zájmu jsoucí okolí. No a když se dostala do spárů sadistickým a vychytralým manipulátorským zmetkům, tak byl její osud na dlouhé roky zpečetěn. Ten šťastnej zlom, kdy se dostala do rodiny k manželům, kteří učili neslyšící, mi přišel teda dost neuvěřitelnej - skončit v rodině člověka, do něhož se Nat "zamilovala" na pohled v nemocnici, mi přijde asi až moc happyend... Ne, že bych jí to nepřála, ale k uvěření to příliš nebylo.
(POZOR, ASI SPOILER:) Natina minulost se výrazně odrazila v tom, komu pak čtenář vlastně "fandí". Snad ještě nikdy jsem nezažila, abych aspoň chvíli držela palce jednomu vrahovi, pak druhému (!!!)... Hodně překvapivá detektivka. I když ten úplný závěr mě zase až tak nešokoval, tušila jsem to, protože když v určité chvíli přišla odmlka, bylo to víc než divné... Nakonec mi to až bylo líto. Nebo vlastně ne - byla ušetřena toho, co udělala a s čím by pak musela žít? Hrozně zvláštní pocity, co ve mně tahle knížka vyvolala. A to znamená, že je zatraceně dobrá. I to, že jsem ji jako audioknihu poslouchala už podruhé, o něčem vypovídá. Jdu si to celé sjet znova ve správném pořadí (zjistila jsem, že existuje už osm dílů, takže mi ještě tři chybí!). Skvělá práce, pane Olsene.

10 11.12.2019

Za mě to je zatím nejslabší z celé série. Zprvu to jaksi nemělo spád, pak se to dalo do pohybu, ale přišlo mi to jaksi podivně přeplácané. Všechny ty linky a motivace a co byla nebo nebyla pravda, člověk se v tom ztrácel. Bylo to celé jaksi až moc zamotané a některé věci mi tak úplně nedávaly smysl. I když, právě to možná k vrahovi sedělo - unáhlenej blbec, co si o sobě extrémně moc myslí... Pokud takoví lidi působí na takhle vysokých místech a mají takovou moc, tak potěš koště.
Co bylo tradičně dobré, jsou postavy - k Marii není co dodat, Pavel se vyloupl v sympaťáka (i když občas až moc), Vitouš super, Baranovi jsem nevěřila ani to prozření v závěru... no a Kristýna sice byla občas na lepanec, ale nakonec si jich schytala dost a bylo mi jí vlastně až líto. Z tý holky si fakt všichni dělaj fackovacího panáka.
Ostatním dílům ze série (hlavně Ještě není konec, ale i Pět mrtvých psů a dokonce i Případ pro exorcistu se mi líbily víc) to nesahalo po ramena, ale to neznamená, že to není slušná knížka. Ráda si s ní sérii doplním. V českým prostředí je to malej (velkej) zázrak.

8 10.12.2019

Sýkora fakt umí - už jsem tu psala několikrát a s každou další knížkou se v tom utvrzuju. I po Exorcistovi jsem sáhla na základě televizní adaptace a i v tomhle případě se mi knížka líbila víc než televizní podání. V televizi to bylo v něčem dost zjednodušené, hlavně v závěru - v knížce byly motivace a časové posloupnosti zločinů mnohem líp podané. Moc se mi líbil ten závěr, kde byla dosti živě líčena arogance vrahů, hlavně hlavy celého spolku. Prostě vadnej kus, jak tam někde naznačuje tuším Výrová. Fuj.

Tahle série je perfektní. Jsou to zajímavé, a přitom svým způsobem uvěřitelné případy, jsou tam skvělé postavy, které nelze nemít rád (major Výrová je prostě skvělá, Pavel taky, Kristýna je fajn, Vitouš je svéráz... a zbytek party je, jakej je, ale taky tam patří). Pátrání a řešení jsou celkem uvěřitelná, nikdo tam nedělá zázraky, ale jde spíš o týmovou práci, a to se mi na detektivkách vždycky líbí, samostatných superdetektivů už bylo dost :-). A celé to je zasazeno do známého a velice dobře vykresleného prostředí. Štěpánov jsem fakt před sebou viděla - a nemyslím, že by to bylo jen na základě adaptace. Jo a Sýkora perfektně pracuje s emocema - i když to dělá opatrně a jen po špetkách, dovede ve čtenáři vyvolat celkem silné vcítění a vztahy k postavám. Super. Pane Sýkora, Vy jste malej českej detektivkářskej zázrak!
PS: Ještě jednu, dvě knížky, a já snad začnu poslouchat Dylana. :)))

8 03.12.2019

Válečná literatura mi obvykle sedí a baví mě, neboť mívá spád a postavy si procházejí zajímavými vývoji. Tady bohužel neplatilo ani jedno. Děj byl jaksi podivně rozvleklý, nedělo se nic nějak podstatného, jen jedna četa, miniaturní součást velkého soukolí války, se plácá skrz džungli a pod vedením cáklého intrikánského velitele je nucena hrabat se nesmyslně na horu.

A protože všude panuje zmatek, plácají se a plácají, štvou se, trpí, babrají se ve svých vzpomínkách a nenávistech... a vůbec k ničemu to není (tady se u mě konalo až hnusné zadostiučinění, napadlo mě něco jako "dobře vám tak, vy bando pitomců, vy byste si ty metály stejně nezasloužili"). Jakoby vším prolézalo to hnusné bahno, hnědost a šeď, vlhko, déšť a hnus džungle, v níž se děj odehrává... i dušemi postav.

Protože to, co mě nejvíc štvalo, byly postavy. Takovou přehlídku nesympatických charakterů jsem snad ještě neviděla... a já ve válečné literatuře prostě potřebuju aspoň pár postav, které budu mít ráda, budu jim přát, aby z toho pekla vyvázli... Tady se mě jaksi ničí utrpení nedotýkalo a nikoho mi nebylo moc líto. Byli to protivní, povrchní, nevěrní a nedůvěřiví, rasističtí, žárliví, xenofobní, machističtí, ženy nesnášející a na materiál k sexu je degradující ubožáci. Až na pár výjimek - snesla jsem dva židovské vojáky, Rotha a Goldsteina. Jinak se mi převážně ošklivili. A i když ze sebe nakonec vyžvýkali hodně a dokázali nečekané věci (snaha o záchranu Wilsona), dělali to jaksi strojově, jen proto, že museli... ne z nějakých ušlechtilých pohnutek.

Ale taková je asi válka. Celkově z té knihy mám pocit, že vychází ze skutečnosti, nic neidealizuje, ale možná naopak věci přehání, zejména ty špatné... Nelíbila se mi. Bohužel. Od válečné literatury čekám i kousek kladných emocí, aspoň kousek něčeho z Remarquea nebo i Hemingwaye. I když... možná tohle je velký omyl a následek toho přikrášlování, co se v umění s válkou pojí: kamarádství vojáků až za hrob, přátelství na život a na smrt... ne, skutečnost je nezájem, odpor, spolupráce z nutnosti... a držení si odstupu, i když je vám třeba někdo sympatický, protože zítra může padnout a jeho ztráta by vás jen bolela.

Co se musí nechat, ta kniha mě nakonec vtáhla, i když se mi nelíbila. Ač je obsahově a dějově jaksi plochá, řemeslně je to dobře odvedená práce. Poslouchala jsem to jako audio asi 14 dní a úspěšně jsem to zvládla. Pozitivem bylo celkem živé líčení prostředí a hnusného pekla džungle. Když jsem se na celodenních výšlapech zrovna prodírala lesy a trním a do toho jsem poslouchala líčení vojáků prodírajících se s děly džunglí, bylo to celkem působivé. Ale víc než tři hvězdy dát nemůžu. Objektivně asi kvalitní dílo, které mě ale neoslovilo.

PS: Po rozposlouchání Tenké červené linie, která se Nahým a mrtvým dost podobá, bohužel musím tady snížit hodnocení na 2. Tenká červená linie je proti tomuhle jako nebe a dudy. Taky se tam nic extra zásadního neděje a sleduje to pachtění jedné jednotky v tropické džungli, bezvýznamný drobečky v soukolí války, obyčejné kluky... ale ti kluci v Linii jsou normální lidi, milí i protivní, uvěřitelní, ne sebranka arogantních blbů jako vytažených odněkud ze středověkýho Vidlákova. Kluci, kteří vzpomínají na normální život, navazujou přátelství, srovnávají si v hlavě, že zabíjejí jiné lidské bytosti. Tak má vypadat dobrá válečná kniha. Ale protože ani Linii asi nedám pětku, tak prostě tady musím ubrat. Bohužel.

9 02.12.2019

Překvapení. Seriál jsem neviděla a ani mě moc neláká, moc na filmy/seriály nejsem a radši si to přečtu. Tohle mi doporučily dětné kamarádky na základě seriálu, že to je sice o ženských, mateřství a dětech, ale má to dobrej podklad, co by mě mohl zaujmout. Když mi to řekly asi tři nezávisle na sobě, dala jsem tomu šanci.
A jako dobrý. Fakt jsem nečekala, že mě celkem zaujme příběh, v němž ze značné části jde o rození dětí, což je činnost, která ve mně budí především nezájem až odpor. Ze začátku mě to tedy moc nechytilo, nějak jsem k hlavní hrdince nemohla najít cestu - působila jako ta nezajímavá a zpracovaná nádoba na děti, což ale asi bylo autorčiným cílem. Pak se najednou začala měnit a začala být sympatická... i když jsem přesně nepochopila, co byl ten impuls, kdy se začala proměňovat - první zakázaná návštěva u Velitele? Čert ví. Závěr pak byl parádní, zhltala jsem ho za večer a zatraceně mě zajímalo, jak to s dívkou dopadne. A ten dodatek z konference... super. Vědomí, že ten odpornej režim skončil, tomu dává určitou naději.
Co mě ale bralo nejvíc, bylo vzpomínání hlavní hrdinky na časy, kdy k té šílené změně režimu došlo. A vědomí toho, že podobné problémy by se našly i v současnosti a že bychom si neměli dělat iluze, že po světě nechoděj i dnes kreténoparchanti, kteří by ty problémy nejraději vyřešili nějakým gileádským způsobem. Otevíraly se mi všecky kudly v kapse a jen jsem dumala, jestli bych v takové situaci radši šla do kolonií nebo k děvkám. Nebo rovnou radši kulku do hlavy.
Sociální sci-fi je můj nejoblíbenější druh scifi, a přiznám se, že jsem zatím nečetla žádnou s tak odporným a zvrhlým režimem. Dokonalost je v detailech a tady mi přijde, že to autorka měla skvěle vymyšlené a vykreslené. Už jen to, že ženám vezmeme jméno a uděláme z nich majetek aktuálního velitele. Jo, dobře měli v Gileádu promyšlenej ten mlejnek na mletí žen (a z namleté hmoty uplácáme buď stroje nebo chodící dělohy, ale v žádném případě nic s mozkem).
A hlavně to všecko musíme zabalit do líbivýho hávu, jakože teď, děvčata, konečně budete mít bezpečno, klid, každá toho svýho, nebudete se muset protloukat světem a prodávat se jako houska na krámě, všem už bude dobře, jen buďte hodné a poslouchejte a dělejte to, po čem stejně každá z vás v skrytu duše touží. (Mám obrovskou chuť zařvat něco sprostýho. :)
Sečteno, podtrženo - rozjezd sice slabší, ale pak se to četlo dobře a mělo to spád. Perfektní nápad a perfektní zasazení do "historie", respektive současnosti. A perfektní účinek. Takže s klidem čtyři hvězdy. A celkem údiv - tohle je asi první jasně "ženská" knížka, kterou můžu spokojeně dobře hodnotit. Dobrá práce, paní Margaret!

14 29.11.2019

Perfektní vzpomínková knížka. Je to deník a vzpomínky, neberme to tedy jako literaturu faktu. Občasné odchylky od skutečnosti asi patří k umělecké licenci... :-) Měla jsem ji jako audioknihu a nemohla jsem se odtrhnout. Pro mě se skládala ze dvou dost odlišných částí - první na spitfirech a zejména během bitvy o Británii a pak nad Francií. Ta byla jaksi odhodlaná, celkem svěží, snad i trochu optimistická. Letci mizí a letadla se nevrací, ale nerozebírá se to, prostě to tak je a nač se v tom víc piplat. Nicméně pak se najednou ukáže, že to autor jen předstíral - možná i sám před sebou? Celou dobu si tu létá, sundává "skopčáky", působí být celkem v klidu... a pak najednou koukáte, že je stažen z bojových operací, protože nervové vyčerpání. Aha, tak proto ten klid a pohoda.
Druhá část na Tempestech, kdy se piloti a základny přesunuli nad Nizozemí a operace nad Německo, je krutější. Lidi včetně autora zestárli (a ve válce se nestárne za rok o rok), mají toho spoustu za sebou, válka se dál vleče... a technika udělala obrovský skok dopředu a klade na piloty další obrovské nároky. Letadla jsou rychlejší, těžší, nelítostnější (neodpouští pilotům chyby)... ale piloti jsou vyčerpaní a vycukaní, nebo úplně nově vycvičení cucáci, kterejm ještě teče inkoust z pilotní licence.
Ta část mi přišla těžká, tvrdá a unavená, asi jako ti letci a jejich letadla. Clostermann si sice svého Tempesta chválí a velebí, ale když jsem četla, jaká těžká bestie to byla, jak málo odpouštěla pilotům chyby, přitom to bylo šíleně zranitelný a navěšený municí... fuj. Letadla miluju a dělávám si k nim jakýsi intuitivní vztah, jako k lidem. Spitfiry jsem okamžitě měla ráda, protože Clostermann je líčí s obrovskou láskou jako rychlý, drobný, čilý, poslušný a přitom celkem "hodný" stroje. Sice to většinou neříká na plnou pusu, ale nikde nevykládá o tom, jak těžko se s letounem třeba po poškození pralo, jak byl nezvladatelný a co mu vyváděl.
Zato Tempesty mi přišly jako velké kruté mašiny, které se tak trochu snaží zabít všecky ve vzduchu, bohužel i včetně svého vlastního pilota. Asi hodně dlouho nedostanu z hlavy líčení příšerné havárie a smrti pilota, který se rozhodl jít na přistání s poškozenou podvozkovou nohou a Pierre se mu snažil radit, co a jak... a z letadla i kluka se na dráze stala obří hořící koule. Z toho se mi dělalo snad až fyzicky špatně. Uf.
Z tý druhý části vůbec čišela beznaděj. Všichni vědí, že Němci už melou z posledního... ale oni furt melou a melou a nikdo neví, kdy domelou. Jednou jo, ale dožiju já se toho, když ze mě klidně už za pár hodin může být ohnivá koule, stejně jako včera z mýho kamaráda? Brrr. A pak to najednou domlelo... a ti kluci stejně neví, co teď, protože to, čím celý roky žili, najednou končí. A lítání na těch mašinách, i když to byly zlý a neúprosný bestie, je furt lítání a lítání je překrásný...a i bestii se naučíte mít rád, když na ní závisí váš život. Závěr, kdy Pierre svůj poslední let propláče, mě dostal a dokonale se k té knížce hodil.
Už ji mám ve wishlistu, tohle chci v knihovně. Původně jsem měla nastaveny čtyři hvězdy, ale teď, když dopisuju, musím přepnout na pět. Je to perfektně napsáno a to hlavní, co se čtenářem tak cvičí, se děje potichu, jakoby pod vyprávěným. A takový knížky maj pro mě největší sílu.

10 23.11.2019

Harry Potter je překrásná pohádková a později fantasy série, která musí nadchnout snad každé dítě, a od které se později nelze odtrhnout. Má všecko, co takovej příběh mít má.
Milý postavy, kterým nelze nefandit. Promyšlenej, tajemnej a správně potrhlej svět, kterej se dětským postavám (i čtenářům) postupně odhaluje ve vší své podivnosti a později i špatnosti. Perfektně napínavej děj a skvělý dějový zvraty.
A jako každá správná pohádka to má jasně vymezený dobro a zlo, i když ve druhé polovině jsem si občas už nebyla jistá, kdo je kdo a kdo stojí kde... a líbilo se mi to, protože to patří k tomu přechodu od dětství, kdy je všecko jaksi jasný, k dospělosti, kdy víte, že věci černobílý nejsou a někdy nejsou tím, čím se zdají být. A to je na téhle sérii skvělý, že roste se čtenářem a vede ho sice vymyšleným, ale v některých věcech velice reálným světem, a učí ho, že tak prostě některý věci jsou. Toť úvod k celé sérii.

Ve třetím díle Harryho svět hodně ztemněl. Najednou už to není malý děcko, co se rozkoukává v novým prostředí, ale začíná toho dost vědět a setkávat se s věcma, který by radši nepotkal. Už to úvodní setkání s mozkomory a vlastní hrůzou naznačuje, kam se celej díl bude ubírat. A dál v ději se ukazuje, že mozkomoři jsou vlastně nic ve srovnání s dalšíma věcma...
Temní to a temní. Knížka má spád, bradavická děcka se prokoušou dalším ročníkem a vším, co k tomu patří, je v tom zase to studentský veselí a zábava... ale prostupuje tím to temnění. V závěru je to celkem jízda. Siriusův boj o svobodu, o Harryho důvěru, pak ten pocit beznaděje a bezmoci... a nakonec záchrana ze zcela nečekaných směrů. Paráda a hrozně příjemnej pocit zaslouženýho happyendu na závěr. Tenhle díl byl skvělej a jako první ze série si jednoznačně zaslouží pět hvězd (i když kdybych chtěla šťourat, tak musím přiznat, že na dechberoucí čtyřku to nemá).
A hodně se mi líbila i filmová verze. Moc povedená adaptace.

23 18.11.2019

Poprvé jsem ji četla jako desetileté děcko záhadami a tajemnem posedlé. Knížek tohoto typu jsem měla plnou knihovničku a tuhle jsem si vyprosila ze zásilkového katalogu Knižního klubu, myslím, ale to jsem se přepočítala. Mamka do knížky pro jistotu nakoukla a když viděla, co obsahuje, nekompromisně mi ji zabavila, protože některé popsané případy jsou fakt dost silný kafe a pro děti ne úplně vhodný. (A je úplně fuk, jak moc pravda to je, protože to děcku nevysvětlíte.)
Chodila jsem ji tedy číst natajňačku do obýváku, aby mě nikdo neviděl. Samozřejmě jsem si vybírala ty nejodpornější kapitoly - nejvíc mi utkvěla kapitola Neviditelní sadisté, zejména pak části Jako semletá mlýnkem na maso a Nože a drápy odnikud (myslím). Fuj, přiznám se, že jsem z toho měla snad i noční můry. A s gustem jsem to zapracovávala do svých předusínacích fantazijních her, kdy jsem se zahrabala pod deku a představovala si, že kolem v celým světě, bezprostředně hned za tou dekou, zuří apokalypsa plná pokaždé něčeho jiného příšerného (zuřících dinosaurů, neviditelných sadistů, ohnivých dešťů, bouřících sopek a dalších hrůz :))) .
Později jsem si ji už vzala a četla normálně, takže jsem ten děsivý prvotní dětský dojem trochu naředila... ale ta krutá kapitola ve mně stále zůstává nejvíc. Musím oponovat Mirabl - jak já byla ráda, že tam žádné obrázky nejsou! :)))
I dneska, při pohledu zpět, musím uznat, že se jedná o velice slušně zpracovaný přehled. A ta poutavost je neskutečná. Pět hvězd dávám jako nic.

10 18.11.2019

Fíha, tohle bylo nečekaně příjemný překvapení za pár šupů z Levnejch knih a velká lunaparková jízda. Současný vraždy, který se dějou v jednom zábavním parku, jsou tady vlastně jen na dokreslení toho, co se děje na jiné linii a co se dělo kdysi. Nepřitáhly mě ani osudy obětí, ani mě moc nezajímalo, kdo je vrah. Zato když jsem pochopila, kdo jsou hlavní hrdinky, celkem fajn ženské, které vedou své více či méně obyčejné a celkem sympatické životy, přilepila jsem se ke knížce a nemohla se odlepit. Až do závěru to jelo a byla jsem nesmírně napjatá, jak to s nimi dopadne. Oběma jsem držela palce, aby z toho vyvázly aspoň jakštakš bez újmy. Závěr mě pak značně překvapil. Amber a vlastně i Kirsty mi bylo dost líto. Aspoň že ta jejich smůla, když měla někoho postihnout, padla na toho pitomýho úchyla - dokud neudělal to s párátkem, bylo mi ho spíš i líto, pak se mi hnusil a lítost k němu zmizela. Lítost k hrdinkám zůstala a snad ještě zesílila.
Bylo mi líto i těch děcek, co se provinily jedině tím, že se narodily do stupidního prostředí otrávenejch, divnejch a "nafacku" rodin, a pak holt měly kus dětskejch blbejch nápadů a obrovský smůly. Jak tam na jednom místě poznamenává sestra oběti (ač jinak pitomá vymaštěná husa): lidi by si neměli dělat děti, když se o ně pak nechtějí starat (a házet to na další lidi, ergo děti, to je ubohost a zbabělost). Vůbec - tahle knížka jaksi byla o tom, že kdo po dětech upřímně netouží a nemá k nim vztah, by si je neměl pořizovat. Prospěje tím sobě, těm potenciálním dětem i celé společnosti. Toť pro mě hlavní poselství knížky, která se skvěle četla a vyvolala spoustu emocí. Takže dávám pět hvězd.

4 17.11.2019