Terrexantence
komentáře u knih
Hora v moři
Ray Nayler
Naprosto skvělá kniha plná hlubokých myšlenek o inteligenci (nejen té umělé), o vědomí, o mozku, vnímání světa, zákonitostech a překážkách komunikace. Příběh sám je celkem jednoduchý, ale má tolik vrstev, až to bere dech. Čtení nebylo snadné a asi to nebude oddechová kniha pro každého, ale rozhodně je to poklad.
Grimoár
Vlado Ríša
Tak tohle bylo obrovské a příjemné překvapení. Svět jak vystřižený ze Julia Verna. Vzducholodě, parní stroje a ještě technomágové a alchymisté, bez nichž by se všechny ty stroječky ani nepohnuly. Hlavní hrdina je chytrý a šikovný zlodějíček a učedník významného technomága, možná tak trochu Mary Sue, ale jen malinko. Pořád mi to přišlo zábavné a přijatelné. Na začátku si trochu nadrobil a než to všechno sní, tak to připomíná pohádku o Kohoutkovi a slepičce - běž tam a přines (znamená ukradni) tamto. Ale na místě dostane další úkol a další. Nicméně skvěle se to čte a čtenář se baví.
Jediné, co knize ubírá hvězdičku je korektorská práce: občas chybí slovo nebo slovo přebývá, stejně tak písmenka, hlavně ze začátku to vypadá, že je chyba na každé stránce, uprostřed pak ale žádné dlouho nejsou a vysypou se zase na konci.
Zatloukání hřebů
Vilém Koubek
Horory nečtu, protože se bojím, že to na mě bude moc. Ale tohle mě moc bavilo a bála jsem se jenom tak hezky.
Občas v tv narazím na nějaké lovce duchů nebo paranormální aktivity, kteří s kamerou pobíhají po místech, kde straší. A tahle kniha mi tyto reality show dost připomíná. Navíc je obohacená o zajímavé teorie, jak tyto jevy vysvětlit.
Čte se to výborně. V podstatě jsem ji nemohla odložit. Nevadilo mi ani, že jsem ke konci tušila, jak to celé asi dopadne. Naprosto jsem si to užila. Skvělá kniha k nakouknutí do žánru.
Kdyby ze světa zmizely kočky
Genki Kawamura
Zpočátku jsem si říkala, co jsem si to koupila, protože v knize bylo hodně dialogů, které mi nepřišly, že by plynuly úplně hladce. Ale postupně jsem odkrývala poklad. Zajímavé zamyšlení nad životem, filozofické otázky každodenního života, věci, nad kterými bych bez knihy nepřemýšlela a přitom jsou docela podstatné. Dialogy byly proloženy vzpomínkami hrdiny a ty mě bavily hodně. Všechno spolu souviselo a bylo krásné, jak to do sebe zapadalo. Přestože je kniha o smrti, na konci je patrný optimismus. Celkový dojem z knihy je tedy velmi pozitivní a nejspíš se k ní budu vracet, což u knihy dělám opravdu velmi vzácně.
Nekonečný krok
Jan Kucin
Na druhý díl jsem se moc těšila. Erik a Solomon a Viktor mi hodně přirostli k srdci, a tak jsem se dalšího dílu nemohla dočkat.
Kniha čtenáře vrhne rovnou do víru děje, který se v prvním díle teprve začal roztáčet. A s odstupem mi to přijde jako by dítko v první díle zlehka ťuklo do drobné vázičky, která ale po dopadu rozpoutala hotové peklo (a přitom to na začátku vypadalo tak prostě). Svět se stává větším, než jsem si na začátku dokázala představit (poušť, která má svá tajemství a záhadné obyvatele; jeskyně s opravdu nebezpečným titánem; prastarý mág, který má své obrovské plány...). Je to jako nahlédnout pod pokličku hrnce, kde to vře, aniž víte kdo s kým a proti komu.
Bavil mě příběh Solomona a jeho domorodého průvodce pouští. A drobné kamenné zvířátko, které tam najdou a které vlastně ani nemluví, ale jeho mimika je popsaná tak, že si ji živě dokážete představit.
Do toho se přidala velkolepá bitva s lovci. Jejich schopnosti a podivný způsob magie, byl v zpočátku velmi dobře vysvětlen, i když mi to málem zavařilo mozek. Ale během bitvy to bylo na mě trochu moc abstraktní. Autor se soustředí spíš na niterné prožitky lovců, kteří svými schopnostmi bojují, než na fyzický děj okolo.
Ke konci knihy se děj opět vrací do města, odkud vyrazil Erik, a opět to má tu stejnou skvělou šťávu jako první díl. Možná ještě lepší, protože teď už se všechno děje a hrdinové si ani nestihnou oddychnout a už jsou zase v průšvihu až po uši.
Jak jsem v prvním díle prskala na autora Jana Hamouze, že zabíjí postavy, a chválila Jana Kucina, že mě nenechal trpět. Tak tady se role obrací. Honza Hamouz ve svém druhém díle kupodivu nechal hrdiny žít, zato Honza Kucin jim pořádně naložil (a mě jako čtenáři taky). Ale děkuji za tuhle jízdu a těším se na další díl, protože tahle česká fantastika je naprosto skvělá.
Kosti pod mechem
Zuzana Hartmanová
Kniha mi připomněla krásné chvíle strávené s kulturou Taurenů ve hře World of Warcraft.
Minotauři Zuzany Hartmanové nejsou totiž lidé s býčí hlavou, ale celkově býci s kopyty a srstí, kteří chodí po dvou, a bojují své souboje cti s nejrůznějšími zbraněmi a také se sekerami. K tomu mají po boku něžné šamanky, které si rozumí s přírodou.
Příběh byl krásně poskládaný z různých událostí jako dílky mozaiky, která tvoří až děsivý obraz souboje o moc, čest a budoucnost minotauřího lidu, kdy nebyla udělána úplně nejlepší rozhodnutí, za což hrdinové draze zaplatí.
V knize také nenajdete žádné černobílé charaktery. Každý má svou motivaci a bojuje za "dobro", ve které věří, takže vás čeká spousta překvapení a zvratů.
Svět i hrdiny si snadno zamilujete a nebudete se chtít odtrhnout.
Jedinou výtku mám ohledně označování minotaurů jako "muži a ženy", zvlášť když je tam i rasa lidí, tak to působilo hodně divně. Nejvíc mi to vadilo v úsloví: pohybovali se na hodně tenkém ledě a ten jim zlověstně praskal pod nohama.
Ztracení ptáci
Simon Jimenez
Velmi zajímavý příběh. Prvních několik kapitol mi připadalo jako povídky, které spolu na první pohled nemají nic společného - tedy až na pocit, že postava něco podstatného ztratila, nějaký kus sebe sama. Postupně se ale tři osudy začnou propojovat.
Vybudovaný svět působí jako hard sci-fi a je zde velmi zajímavý způsob cestování. Pro toho, kdo cestuje vesmírem plyne čas jinak, takže se závratně mění lidé i místa, které cestovatelé navštíví. A autor tyto postavy i místa nechává za sebou s jakousi až chladnokrevností. A tato chladnokrevnost nebo odcizenost lidskosti se promítá i do několika postav.
Konec mi přišel nějak moc abstraktní a snový, a místy drsný a krvavý. Drobnosti mi neseděly, proto nedám 5 hvězdiček.
Třetí ucho
Jan Hamouz
Tohle je nejlepší fantasy série, jakou jsem kdy četla. Absolutně mi bylo jedno, kam se příběh vyvíjí. Nezáleželo na tom. Hlavní bylo zůstat v tom světě co nejdéle. Maximálně jsem si užívala každou stránku, každou scénu se všemi třemi hlavními postavami. Ano, někteří jsou hrozně protivní svým chováním, ale i tak mi přirostli k srdci - možná někdy i tím, že jsem čekala, kdy konečně dostanou pořádně přes prsty a hodlala jsem si to náležitě užít :-D Nikde nebyl ani řádek nudy. Ted svět je neuvěřitelně živý, propracovaný, 3D. Všechny postavy dýchají - i ty vedlejší. A čtenář je pozná do poslední černé myšlenky. Neuvěřitelné, do jakých podrobností to autor musí všechno promýšlet a připravovat.
A ten hlavní zvrat jsem tedy rozdýchávala hodně dlouho! Tohle mi ještě nikdy žádný spisovatel neudělal. Ale jsem za to hrozně moc ráda. Díky! Už se těším na další díl a doufám, že bude ještě delší. Protože, i když je tohle ohromná bichle, tak jsem se prostě od toho nechtěla odtrhnout a nakonec jsem litovala, že to tak rychle uteklo.
Jak to s tím Hrnečkem tehdá bylo
Monika Zbytečná
Skvělá pohádka, velmi vtipně pojato. Pobavilo mě i děti. Plus nádherná obálka i obrázky uvnitř. Není nad to takto krásně si zpříjemnit vánoční čas.
Slovodějky
Alena Adrianet Heinrichová
Velmi milá kniha, taková feelgood. Příběh se velmi zvolna odvíjel jako kolébání se na vlnách, ale zvraty a napětí je tam taky. Autorka představila město s tajemnou “živou knihovnou a velmi originálním způsobem čarování, kde bych rozhodně chtěla být. Myslím, že tuto knihu si oblíbí všechny knihomolky. A Arthura a Huga taky ;-)
Pláč němého boha - 1. svazek
Tereza Matoušková
Knihu jsem nepřečetla úplně jedním dechem, protože představuje velmi komplexní svět Podmoří, který autorka budovala léta a napsala o něm už několik knih. Já se ale do světa dostala poprvé. Z počátku to nebylo snadné, ale autorka vše dobře a nenásilně vysvětluje a postupně se přede mnou rozkryl obraz opravdu nebývalé krásy, i když v podstatě temný a zákeřný.
Hrdinů je v přilběhu několik a každý má vlastnosti, které boří vžité předsudky: hodný nekromant? Milosrdná pletichářka? Mrzák se šťastným dětstvím? Holka, která nejde pro ránu daleko? Kdo to kdy viděl? Všechny kontrasty ale mají své místo a vysvětlení. Postavy jsem si zamilovala a všem čtyřem fandím, aby příběh dotáhly do konce.
Co je na knize ještě zajímavé jsou netradiční popisy. Autorka si často vybere pohled někoho nebo něčeho, co tak úplně nečekáte (např. ještěří samice) abyste nahlédli na strasti někoho dalšího a tím dělá svět ještě živější a uvěřitelnější.
Kniha je podle mně spíše pro náročnější čtenáře.
Když se mnou půjdeš tajgou
Helena Drdlová
Velmi příjemné čtení. Víc než příběh samotný jsem vnímala malebnou tajgu, detailně vykreslenou přírodu se všemi vůněmi, barvami, proměnami i nebezpečím, které se v ní může skrývat. Autorka má velmi úžasný jazyk a skvěle s ním umí pracovat. Četlo se to samo. Je to tak sugestivní, že mám chuť ihned se tam vydat a snad i pátrat po divoženkách. Fantasy je podávána po lžičkách. Magie má velmi realistický charakter (možná by příběh spadal do kategorie magického realismu). Divoženky mi potom připomínaly elfky, dryády nebo amazonky. Autorka to také nepřehání s romantikou. Romantická linka se odvíjí velmi pomalu a nikde to není přeslazené, celkově je to hezky vyvážené stejně opatrně podávanou akcí. Prostě od všeho přesně akorát :-)
Příběh samotný je o střetávání dvou realit, dvou neslučitelných světů. Oba hrdinové za něco bojují, něco musí obětovat, čeká je těžká volba, o které ani po zvolení neví, jestli to bylo dobře nebo špatně - možná až s odstupem času si řeknou, že není žádné dobře ani špatně, prostě to tak mělo být, aby je osud dostal tam, kde být měli. - Je to prostě kniha o životě.
Snad jedinou výtku bych měla k hrdinovi, o kterém jsem si do konce nebyla jistá, kolik je mu let (dle jeho chování). Až to závěrečné odkrytí jeho karet mi napovědělo přesněji.
Když padaly hvězdy
Jan Kucin
Po přečtení předchozích komentářů mám pocit, že už nemám co dodat jiného. Kniha mě vtáhla hned od začátku, od epické fantasy prostě popisy a složitý svět a kupu postav očekávám. Bonusem je, že každá postava byla dost svébytná, takže se nepletly. Každá mi přirostla k srdci a na každou jsem se těšila, kdy se její linka zase poposune dál.
Velmi rychle se autor dostává do akce napětí střídá napětí. V tomto ohledu jsem měla dojem, že dostávám stejně povedenou jízdu jako od Honzy Hamouze. Naštěstí Honza Kucin má své hrdiny (a čtenáře) rád ;-)
Jediné, co se knize dá vytknout je opravdu dlouze natahovaný konec. Čtyři příběhy hlavních hrdinů, navíc skutečně "vypravované" (nikoli prožívané), to už bylo trochu moc. Rozbila bych to akčním dějem se Solomonem nebo děním v Mořské Bráně nebo seškrtala. Ano, vymyšlený svět byl obohacen o legendy, ale už tak je dost propracovaný, takže to úplně nutně nepotřeboval.
Doufám, že se brzy dočkám dalšího dílu :-)
Lampář, lodivodka a kluk z továrny na slzy
Kateřina Havlíková
(SPOILER) Kniha se mi líbila svou lehkostí, s jakou byl příběh vyprávěný (slupla jsem to za dva dny). Označila bych to za pohádku (nevím proč, v hlavě jsem si ty hrdiny představila animovaně a určitě by jim to v nějaké animáku slušelo). Nicméně ta pohádka má pod kůží něco krapet děsivého - někdy je to "jen" zesměšňování typických soudobých trablů běžných lidí (byrokracie, trvání na svých jistotách apod.), jinde jsou to vážnější témata, které už do pohádky tak typicky nepatří, ale určitě trefně rýpnou do dospělých čtenářů.
(Následující může být spoiler!) Hvězdičku strhávám za konec, který byl pro mě nečekaně smutný a s tou pohádkovostí a s celkovou atmosférou zbytku knihy se moc neslučoval. Zlo vlastně zůstalo nepotrestáno, svět se nijak nepoučil, ani nezměnil. Přitom když hrdinové odhalili, co Listina obsahuje, k té změně to přímo nabádalo.
Celkově mi přišlo, že kvalita příběhu se v poslední čtvrtině krapet zlomila, jako by to už autorka chtěla mít za sebou. Rafinovanost a lehkost začátku upadla do něčeho trochu trapného. Zloduch Arcival to prostě nějak sám vzdal, kapitán Ralf nějak převzal Listinu a ani se nikde nechlubil svou chrabrostí - ve stylu: čtenáři už to stejně tuší, tak to přejdeme, Drozda byla za svou dobrotu dokonce potrestána a Lampář - no všichni víme, jak je to s alkoholiky... Prostě žádná naděje ani dobro vítězí nad zlem, ale krutá realita.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Knihu jsem přečetla jedním dechem, nedala se odložit. Barvitý svět mě naprosto pohltil. Hlavní hrdinka mi připomněla vzdornou Jane Eyre, kterou v tom starším filmovém zpracování naprosto miluji. Při potížích Ilan jsem se dokonce dvakrát rozbrečela, což se mi u knihy myslím ještě nestalo (obvykle dojemné věci nečtu).
Vytkla bych asi jen to, že ke konci se děje jedna akce za druhou, Ilan jde neustále o život. Přála bych si občas zpomalení, například když se zastavili ve městě, aby se jí dostalo porozumění a našla na chvíli útočiště alespoň v místní sklenářské dílně. Ale je možné, že si to přeji jen proto, aby byla kniha delší a já si ji užila déle ;-)
Poloviční král
Jan Hamouz
Skvělá kniha, kde mě bavila každá stránka. Svět je dokonale živý, jak to mám ráda. Propracovaný do posledního detailu - božstva, klení, magie, boj, každodenní život. Pravda, občas bych za ty zvraty a bičování osudu, kdy si hrdinové nemají šanci ani na pár slunných dní odpočinout, dala autorovi přes hubu, ale jen v dobrém ;-) Protože je mi jasné, že skvělý příběh nemůže být celý růžový a na obláčku.
Hrdiny miluju, takže jsem brečela a měla chuť trhat stránky, abych něco z jejich osudu zvrátila. Ale spoilerovat nebudu. Prostě hned poběžím pro druhý díl s jistotou, že poznám další skvělé charaktery, kterým budu moct fandit.
Přání!
Leandra Sold (p)
Konečně kniha, kterou jsem přečetla jedním dechem. Přání! jsem si zakoupila kvůli první kapitole, která byla úchvatně pohádková. Sice romantické fantasy nečtu, ale asi atmosféra vánoc zapůsobila spolu s obálkou. Začátek, který se odehrává v přítomnosti a v realitě, které nefandím, jsem četla s přáním, ať už se co nejdříve dostanu k tomu pohádkovému... Naštěstí to netrvalo dlouho a jakmile se Karin ocitla v mýtickém světě, kde vládne Veles a další slovanští bohové, už to byla napínavá jízda, která mi nedovolila knihu odložit. Krásný magický svět mi uhranul. Dávám plusové body za hrdinku, která se nadšeně NEsžila s ohromnou mocí ve stylu klišé: hurá, jsem mocná, jdeme na zlouna! Ani nepropadla novému životu (jak bych asi propadla já), ale ponechala si své hodnoty, sny, touhy a vzpomínky. Ne každý se s novým životem smiřuje s otevřenou náručí a úsměvem na rtech, byť je to život pohádkový.
Smrdutý kojot
Rosana Zvelebilová
Tak jako i ten nejtvrdší člověk ukrývá někde hluboko v sobě dobré jádro, tak má tento drsný kovbojský svět lidské a romantické podloží. Redburn není jen černý psanec, má za sebou bohatou historii, která ho na cestu zločinu dostala. Smrdutý kojot se ohání zákonem a střílí jednoho banditu za druhým, ale ani on nezůstane na konci stát jako skála nad svou poslední trofejí. A ubohý zbabělý Winton zažije něco, co mu budou všichni čtenáři závidět.
Víc prozradit nemůžu, protože jakékoli další slovo by bylo spoilerem, a já vás nechci připravit o jediný zvrat, protočení světa kolem dokola, odhrnutí záclonky, na které budete narážet velmi často, dokud se to vše nespojí v dokonalou skládačku života se všemi jeho náhodami, nezdary, prohrami i vítězstvími.
Skvěle jsem se bavila, uronila jsem slzičku a především (jak psali další ve svých recenzích) nemohla jsem to odložit, dokud jsem to nedočetla.
Bedny - Zabít sráče!
Rosana Zvelebilová
Tato kniha mě velmi bavila. Na začátku jsem měla trochu problémy s časovými údaji, protože příběh není vyprávěn chronologicky. Starší události se coby vzpomínky přidávají tehdy, kdy je to příběh důležité, a postupně se tak skládá mozaika celého obrazu. Nicméně někde od sté strany už jsem byla úplně pohlcena a dočetla to jedním dechem. Střídá se vypravování hlavního hrdiny sráče a jeho věznitelky. Autorka skvěle vybrala, které události komu vložit do úst, aby si pohrála se lží i pozorností čtenáře. Kniha je napínavá, akční a možná malinko nechutná, ale jen v míře, která se dá snést. Nechybí ani erotické scény. Je to super gangsterka ve stylu Historek z podsvětí nebo Sincity. V průběhu člověk k hlavnímu hrdinovi tak přilne, že vlastně neví, jestli mu fandit, aby se zachránil, nebo mu přát smrt. A vlastně by se mi líbily obě možnosti jako závěr knihy. Úžasným bonusem jsou obrázky, které jsou ve stylu komiksu. Vřele doporučuji.
