Thessaloniki komentáře u knih

Po dočtení Šachových figurek (tím pádem i celé série) musím konstatovat, že:

-se nedivím, že jde o jednu z nejlépe hodnocených kriminálních sérií posledních let.
-všechny díly jsou skvělé a svou kvalitou vyrovnané, takže je těžké říct, který z nich mě bavil nejvíce.
-ze všech krimirománů, které jsem za poslední dobu četl, se zde nejvíce stírá žánrové zařazení (krimithriller, detektivka vs. klasický román), a není to vůbec na škodu.
-jsem zde krom vytříbeného stylu vyprávění nalezl i mimořádně krásné pasáže popisující přírodu a ducha počasí i podnebí, za což patří smeknout nejen před Peterem Mayem, ale i před překladatelkou Lindou Kaprovou.
-se v celé sérii vyskytují hluboce lidské postavy.
-jde o dílo protkané silnou, podmanivou atmosférou pramenící ze vztahu obyvatel ke své "rodné hroudě".
-Peter May je velmi dobrý v redukci obyvatel ostrova Lewis :)

14 06.12.2014

Chvíli mi trvalo, než jsem se do knihy pořádně dostal (snad to bylo tím, že už jsem měl nějaké indicie - kniha mi byla doporučena; snad tím, že typ písma z Odeonu nemám příliš v oblibě), leč okolo strany 48 se to zlomilo a od té doby mi text krásně plynul a jednotlivé fragmenty příběhu do sebe začaly zapadat. Řada výjevů a situací se však dala interpretovat vícero způsoby (záleží tudíž především na čtenáři), a to mě bavilo.
Bylo to, jako bych byl příjemně opilý a skládal puzzle.
V knize by se daly najít i drobné paralely - kupř. ke Kafkově Zámku (některé situace) či ke Klímově Utrpení knížete Sternenhocha (některé halucinační a snové výjevy). Také k Fowlesově Mágovi (viz doslov).
Suma sumárum: kniha mě nadchla (nevšedním způsobem vyprávění, atmosférou, situacemi, dialogy) a z mého pohledu si zaslouží nejvyšší hodnocení.

11 15.07.2014

Milé, lidské, autobiografické vyprávění, ve kterém se dozvíte mnohé o tučňácích a o životě v Argentině (potažmo v Jižní Americe) v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století. Vřele doporučuji i čtenářům, jež mají rádi knihy Geralda Durrella.
V rámci daného žánru není této knize co vytknout.

9 26.03.2016

Kouzelná literární záležitost. Text plyne hravě, vtipně, labužnicky, poeticky, košilatě i poučně. Má v sobě něco z Rozmarného léta, z Dvou písařů, z Vondruškových historických detektivek i z Cimrmana. A nejen to. Psáno překrásnou originální češtinou se spoustou archaismů i neotřelých básnických výrazů. Jména postav nemají chybu (puškař Nezamysl Hedvábný, falistik Vnislav Utrum, nakuřovač Miliduch Rozšlapil, baron Sulz-Rossol d´Aspiq...). Když básník píše prózu, může to dopadnout všelijak. V tomto případě to dopadlo nejlépe, jak mohlo. Skvělé.

7 04.05.2014

Silné, velmi silné.
Podmanivý styl psaní, jazyková virtuozita.
Temná, černočerně groteskní, působivá, pravdivá kniha.
Po jejím dočtení mou mysl načas obestřely chmury.

6 13.09.2015

Myslím, že ani při druhém čtení se z této knížečky nevydoluje nic doposud skrytého (hloubka, sdělení) a zůstane jen krátký, snový štěk.
Můj dojem z ní je jaksi "nijaký".
Ilustrace vhodné a zdařilé.

6 18.01.2015

Zajímavá, výborně napsaná kniha, která dobře dávkuje míru napětí a řekne nám dost i o mayské civilizaci. Velmi mi seděly i ony "pomalejší" pasáže, ve kterých se hrdina mezi překládáním textů zaobírá prostými činnostmi (vaření čaje, poslech rozhlasu), úvahám a reflexi světového dění. Konec je překvapivý a posouvá dosavadní děj do trochu jiného rozměru, ale rozhodně mě nezklamal.

Tipuji, že tento stále ještě mladý autor jednou napíše knihu, ze které všichni padnou na zadek.

Tak tahle kniha se směle řadí mezi ty nejlepší severské krimirománové produkty, tj. po bok Adlera-Olsena, Nesba, Theorina a spol.
Skvěle napsané, propracované, dramatické a k tomu Sebastian Bergman jako ozvláštňující, sympaticky nesnesitelný bonus.
Učedník určitě nebude moji poslední přečtenou knihou od autorského dua R a H.

6 29.10.2014

Konečně jsem se dostal k přečtení této knihy a - vyklubal se z ní skvost.
Intelektuální pohlazení.
Po celou dobu prakticky nevytáhnete paty z domu číslo 7 na ulici Grenelle a přitom potkáte tolik zajímavého, ozvláštňujícího, filozofického, poetického, lidského...
Kouzelné.

6 18.07.2014

Svázán iracionálními předsudky stran italských (potažmo jižanských) autorů jsem od tohoto slavného románu očekával něco docela jiného. Toto očekávání se naštěstí nepotvrdilo.
Ba právě naopak.
Byl jsem okouzlen stylem vyprávění, metaforickým i explicitním vyjadřováním pocitů a hlubokou, nekompromisní pravdivostí.
Příběh mi plynul jako průzračný potok uprostřed zpustošené krajiny, na jehož hladině se ani na chvíli neobjevilo nic znečisťujícího.
Skvělá, pětihvězdičková, doporučeníhodná kniha.

5 12.02.2016

Dmitry nezklamal.
Podařený thriller z budoucnosti.
Dobře vystavěné, dobře napsané, zajímavý a rozpolcený hlavní hrdina.
Podobně jako v Soumraku mě bavily i ony tzv. rozvleklejší (úvahové i popisné) pasáže - klidná spočinutí uprostřed dějem nabitého příběhu.
Myslím, že jsou dobře zvládnutá i všechna možná "kdyby" - pokud by v budoucnosti obdobná situace nastala, pak je dost dobře možné, že by to v jednotlivých kontinentech i státech vypadalo zhruba tak, jak je popsáno v románu.

5 06.10.2015

Tak trochu jako kdyby Vladimir Nabokov psal svoji Lolitu společně s Agathou Christie.
Dobře vystavěné i napsané, plné překvapivých zvratů.
Jediné, co mě v knize opravdu iritovalo (velmi jemně řečeno) byla postava Marcusovy matky.
Ale jinak - velmi podařené.

5 21.01.2015

Mno, z mého pohledu se Farma rozhodně nevyrovná kvalitám Dítěte číslo 44, resp. celé trilogie o Lvu Děmidovovi.
Farma je dobře napsaný, poutavý i zdařile vypointovaný "rodinný psychothriller", děj příběhu letí po celou dobu zběsile kupředu, jednotlivé střípky se postupně spojují, ale přece jen... asi tomu chybí trocha té výživné omáčky, která by divoké tempo knihy trochu zpomalila a dala mu něco navíc. Prvky severské mytologie, jimiž je příběh prošpikován a které jsou v současných krimi/thrillerech dost populární (J. Theorin, M. Kallentoft, S. J. Bolton, S. Spjut) touto omáčkou bohužel nebyly.
Styl, jakým je příběh podán, mi trochu připomíná některé současné "dívky" - kupř. Dívka ve vlaku či Vraní dívka. Přestože je Farma určitě lepší než obě zmíněné knihy, musím - chtě nechtě - připustit, že jsem jí maličko zklamán. Ale naštěstí jen docela maličko.
Toma Roba Smithe každopádně považuji za jednoho z nejzajímavějších a nejtalentovanějších spisovatelů tohoto žánru a myslím, že se od něj do budoucna dočkáme ještě velkých věcí.

4 08.04.2016

Konečně jsem se dostal k přečtení této knihy.
Čekal jsem, že to bude dobré... ale nečekal jsem, že to bude až tak dobré, tak silné a působivé.
Je to Velký román.

4 21.07.2015

Tak tohle se opravdu povedlo!
Suverénní, výborně napsané, žádné prostoje, skvělé dialogy, vydařená atmosféra města Tábor s odkazy na husitskou minulost.
A k tomu celá řada výživných metafor, které vše dobře dochucují.

Jsem příjemně překvapen a těším se na další knihu, tentokrát kutnohorskou...

4 21.06.2015

Působivá kniha, skvěle psaná, plná krásných myšlenek, poezie a astrologie.
Nemohu jinak, než dát nejvyšší hodnocení.

Hrdinka mi trochu připomíná domovnici Renée z další skvělé knihy S elegancí ježka. Zatímco Renée je plná filozofie a japonské poezie, Jana Dušejková tíhne k astrologii a Williamu Blakeovi. Ovšem ve své oduševnělosti hrají obě dámy stejnou, a to nejvyšší ligu.

Také mě zaujal velmi kladný až "překladný" pohled na ČR; setkal jsem se s ním u vícero Poláků (kupř. M. Szczygiel). Je to zvláštní: oni nás mají rádi a my je zrovna dvakrát nemusíme (zobecněně řečeno). Když čtu ty idealizované pasáže, musím se hořce usmívat, protože bohužel vím, že to vůbec není pravda.

4 31.01.2015

Drsný, syrový a upřímný deník z protialkoholní léčebny.
Soudě jen podle hávu knihy jsem měl trochu předsudky, text je rozehnal.
Josef Formánek opět ukázal, že psát umí.

Po přečtení tří jeho knih jsem si tohoto chlapíka docela oblíbil;
přeju mu hodně štěstí a pevnou vůli.

4 27.12.2014

Mhmmmm, tedy... na základě četby anotace jsem čekal mnohem víc.
Rozhovory s Freudem jsou většinou takové nějaké... nijaké, samotný příběh + stěžejní postavy knihy (s hlavním hrdinou v čele) mě taky příliš nenadchly.
A největší problém (aspoň pro mě) vyvstal ve stylu vyprávění: není špatný ani plytký, ale působí trochu jako rozvařené lečo - vůně stylu pro mládež se mísí s pasážemi "dospělejšími" i odérem tragikomické pohádky, hlavní tematické přísady (tedy dospívání, nástup antisemitismu a nacismu) jsou dávkovány v poměrně neoriginální směsi, jejíž chuť člověk brzy zapomene.
Jsem rozpačitý a krčím rameny.

4 21.09.2014

Skvělé!

Je až neuvěřitelné, jaký má Juli Zeh cit pro detail a drobnosti, pro zachycení všech prchavých okamžiků, pro lidská gesta a emoce atd. atd. atd... a jak dokáže tyto skutečnosti přetavit do působivého textu.
Příběh - i se svou ptačí perspektivou - je neobvyklý a hluboký.
Komisař Schilf je pravděpodobně nejbizarnějším policistou, s nímž jsem se v literatuře kdy setkal.
Komisařka Rita Skura jednou z nejzábavnějších.

Ale především pro ten styl psaní --- Ich liebe Juli Zeh.
A to mě ještě čeká Hráčský instinkt.
Jdu na něj.

3 16.09.2016

Mé první setkání s Kallentoftem a musím říct, že mi tahle kniha přišla tak nějak "nejseverštější" ze všech skandinávských krimirománů, které jsem do této chvíle četl (možná společně s romány Asy Larssonové): mrazivý nádech, specifický (velmi zajímavý) styl vyprávění, hodně krátkých vět vyjadřujících fyzické pocity i emoce, šmrncnuté i prvky severské mytologie, nezvratně lidské.
Váhal jsem, zda 4 nebo 5 hvězdiček, ale za tu jeho poetiku si Mons zaslouží plný počet.

3 12.01.2015