thorir komentáře u knih

Příběh je tentokrát složen z jakýchsi čtyř minipovídek o obrech. Minipovídky jsou zde opravdu celkem hloupé, i když vlastně docela vtipné. Žoldnéř všemi nesnázemi prochází až příliš snadno, s ironickou lehkostí, téměř s ironickým úšklebkem. Jako obvykle, i tady zachraňuje mladé, krásné, nahé, nebo polonahé ženy. Jistou vyčerpanost již nelze zpochybnit a autor se k ní v závěrečném komentáři v příloze sám přiznává. Nic to však nemění na jistém trvalém půvabu a kouzlu, kterými tato série Žoldnéřových dobrodružství oplývá.

3 18.12.2023

Opět trochu úkrok stranou, nicméně jsem toho názoru, že člověk by měl být vystavován různým, i protichůdným, myšlenkovým proudům a tedy, světe div se, tímto jsem přečetl ikonické dílo socialistické literatury.

Autor popisuje poměry nejchudších přistěhovalců a životní osudy vybraných jednotlivců v dělnickém Chicagu na přelomu 19. a 20. století. Protagonistou knihy je Jurgis Rudkus, původem z Litvy, právě se přistěhoval a začíná pracovat jako dělník v jednom z otřesných Chicagských masokombinátů. Příběh sleduje jeho další osudy, osudy jeho rodiny, příbuzných, známých a několika dalších postav. Osudy jsou to vesměs silně depresivní, tragické a beznadějné. Vlastně je to pravděpodobně jedna z nejdepresivnějších knih, co jsem kdy četl. Popisované podmínky dělníků jsou otřesné a strašné – úmorná, zničující, ubíjející a monotónní práce, nulová hygiena při zpracování potravin, nulová snaha o dodržování jakékoliv bezpečnosti práce. Pocity beznaděje plynoucí z doslova otrocké práce musely být všudypřítomné, útěcha v alkoholu pak jediná možná. Autor skvěle vystihuje dělnickou malomyslnost, otupělost monotónností zkroušeného života, permanentní negativita, pesimismus, nulový výhled do budoucnosti, neustálý strach z budoucnosti, strach z toho co bude, z čeho zaplatit nájem, hypotéku, jídlo. Protagonisté, zejména ženy, žijí v neustálém strachu z toho, co by se všechno mohlo stát, strachu z výpadku příjmů z důvodu nemoci nebo zranění. Lidé se mění v uzlíčky nervů, vydaní napospas krutému světu. Dnes si to nelze skoro představit: svět bez jakéhokoliv sociálního nebo zdravotního pojištění. K tomu se u přistěhovalců přidává zoufalá neznalost nového světa, nevědomost, neinformovanost, neznalost pravidel, neznalost zákonů a z toho plynoucí nemožnost bránit se proti podvodům, ale i jen špatným a nevýhodným smluvním obchodním podmínkám.

Je to silně emocionální kniha. Jakákoliv naděje, jakákoliv změna k lepšímu je obratem zadupána do prachu a bláta nějakým osudovým zvratem. Z počáteční naděje života v novém světě zbývá jen prach a popel, hořkost a beznaděj. Z chudoby, z neustálých obav, z hladu není úniku.

Fascinující je použitý expresivní jazyk. Popisy práce v masokombinátu jsou pro silné nátury. Prostředí a pracovní podmínky jsou ohavné, otřesné, práce naprosto odpudivá. Pocity stísněnosti, sžíravosti, úzkosti a deprese opět převažují, k tomu se přidává ohavnost a častý pocit na zvracení. Čtenář se neubrání pocitům lítosti a silné nespravedlnosti. Osobně jsem se neubránil opakovaným otázkám, zda skutečně stojí za to žít takový mrzký život.

A tak text plyne, kniha směřuje ke konci a Jurgis a další se postupně protloukají krutým a potupným životem, navzdory všem ranám osudu, navzdory obrovské nepřízni světa a nespravedlnosti, ke kýženému cíli – přežít v džungli.

Kniha nabízí trochu jiný pohled na americký sen. Pohled na svět z úplného dna, pohled na svět očima chudáků, dělníků, žebráků, smolařů. Pohled na nepřátelský systém, v jejich očích nastavený proti nim.

V žádném případě nechci hodnotit ani komentovat autenticitu popisovaných skutečností. Mnozí kritici se v minulosti vyslovili v tom smyslu, že si autor mnohé přibarvil v zájmu boje za socialistickou společnost, že skutečnost nebyla takto strašlivá. Nevím, ať je to však jakkoliv, naprosto chápu, že kniha vybičovala tehdejší společnost k silné prosociální reakci a ke změně zákonů a nařízení regulujících zpracování potravin.

Závěrem si neodpustím poznámku. Posledních několik desítek stran „přednášek“ a „litanií“ je nudná a značně zdlouhavá komunistická agitace. Avšak 20. století jasně ukázalo, že komunismus, v opozici proti kapitalismu, nemá pro strádající dělníky žádné zázračné řešení, nabídne pouze stejnou chudobu, závist, nedostatek, a co hůř, též násilí a teror, a stejně jako v Jurgisově příběhu, velmi pravděpodobnou smrt hladem. Tím chci říct, že to chce hledat nějakou střední cestu.

Kniha není pro každého, dnes je v zásadě překonaná, nicméně nepochybně má svou historickou hodnotu a v žádném případě nelituji s ní stráveného času.

11 22.11.2023

Úvodní instance rozsáhlé a epické série ze světa Wh40k. Série, pokrývající zcela zásadní události Horova kacířství, kataklyzmatické občanské války, která vykolejila rozpínající se Impérium lidstva, zásadně změnila jeho směr a zcela proměnila poměry v galaxii. Horovo povstání je definující moment Warhammerovského universa, v zásadě jde o počátek imperiální mytologie, počátek zbožštění Císaře, počátek imperiálního kultu a na druhé straně konec věku osvícenství, konec věku rozumu. Jde o počátek věčné a brutální války mezi Impériem lidstva a nezdolnými silami Chaosu.

Příběh čtenáře přenese doprostřed Velkého křížového tažení za sjednocení Galaxie pod lidskou nadvládu, sjednocení lidských kolonií, izolovaných a ztracených během tisíce let trvajícím období warpových bouří, znemožňujících jakékoliv cestování vesmírem, nebo i jen komunikaci se vzdálenými světy.

Čtenář se setkává s 63. expedicí, vedenou Horem, primarchem legie Adeptus Astartes Vlků Luny, Vojevůdcem, de facto vyvoleným válečným zástupcem samotného Císaře. Příběh je vyprávěn z mnoha úhlů, z pohledu mnoha postav, primárně však z pohledu Gavriela Lokena, kapitána 10. roty legie Vlků Luny.

Text se čte skvěle, čtenář je okamžitě vržen do víru událostí. Objevuje se značné množství postav, jak z legií Astartes, tak z „obyčejných“ lidí, zejména „kronikářů“, jejichž úkolem je zaznamenat události křížových tažení pro budoucí generace. První část je víceméně seznamovací, uvádí čtenáře do situace v galaxii, seznámí se stavem rozpínajícího se Impéria lidstva, křížovými výpravami, vnitřním životem legií, hlavními postavami. Samozřejmostí jsou četné akce, bitvy. Jen občas probleskují budoucí hrůzy Chaosu, např. geniální, téměř hororová scéna v Šeptajících horách světa 63-19. Jen občas probleskují náznaky něčeho v pozadí, nějakého hlubšího spiknutí. Je zábavné to sledovat, číst mezi řádky. Historie je daná, všichni vědí, jak to s Horem dopadlo, přesto je zajímavé o tom číst a sledovat události z pozice přímých účastníků. Příběh neodvratně směřuje vytyčeným směrem. Fascinující je sledovat pronikání Chaosu, tu pomalou, nezastavitelnou a neúprosnou korupci. Předzvěst budoucích hrůz. Tady vše začíná.

I když jsem občas, hlavně ze začátku, trochu bojoval s překladem a zvolenou českou terminologií jde stále o skvělý úvod do skvělé série, pro fanoušky Warhammeru 40.000 je to povinnost.

7 22.11.2023

Katalog ke stejnojmenné výstavě H.R. Gigera v Alšově jihočeské galerii. Kniha obsahuje stručný strukturovaný životopis zahrnující významné osobní i profesní životní události, dále stručnou, nicméně výstižnou charakteristiku Gigerova uměleckého stylu z pera Adama Hnojila, vysvětlení autorova ukotvení v surrealismu, archetypální užití témat smrti a erotiky, dystopie, katastrofismu a temnoty. Zásadní spojení biomechaniky a erotomechaniky, spojení intimity s odporností. Psychedelické vize v předtuše bolesti a slasti zároveň. Dále je součástí knihy samotná galerie obrazů, vizí a skulptur. Patrný je vývoj stylu, respektive jeho stálost. To, co slavilo úspěch u Vetřelce, tam bylo od samého počátku. Poslední částí knihy je pak pokus o interpretaci díla. Zde nebudu vůbec předstírat, že jsem tomu všemu porozuměl. Kniha skvěle poslouží jako vítaný doplněk geniální a dech beroucí výstavy, akcentující temné vize autora, poodhalující další souvislosti, umožňující znovu prožít úžas vyvolaný Gigerovou originalitou a invencí.

8 21.11.2023

Druhá část adaptace „V horách šílenství“ je ještě o kus lepší než část první. Hororová atmosféra dále houstne a protagonisté se konečně vydávají na průzkum onoho skrytého, podivného, gigantického města a objevují pradávný příběh Prastarých. Na čtenáře opět čekají snové obrazy, epické scény a psychedelické vize. Každá stránka je perfektní, sníh, mráz a zima arktické krajiny dokonale akcentují syrovost vyprávění. Tajemství prastarých je postupně odhalováno, druhá část je víc hororová, víc napínavá, každá stránka je krok do neznáma. Průzkum města Prastarých je fascinující, každý krok je plný napětí a každý okamžik je naplněn neustálou hrozbou v pozadí, nevyřčenou, neznámou, mimo dosah slabého světla skomírající baterky. A Cthulhu spí a sní, nebo možná nespí. Doporučuji.

11 21.11.2023

Famózní adaptace veleslavného díla H.P. Lovecrafta ve formě mangy. Příběh je rozdělen do dvou částí. Hned první dojem, který jsem po otevření prvního dílu měl: tohle bude naprostá pecka, a taky že ano. Parádní kresba lehce pozápadněného střihu skvěle akcentuje hororovou atmosféru. Snové obrazy a epické pohledy střídá mikrodetail vědecké expedice do Antarktidy. Čtenář se velmi rychle seznámí s členy týmu a cílem výpravy. Objevitelské nadšení je hmatatelné a kontrastuje s předtuchou očekávaných hrůz. Texty jsou možná trochu jednoduché, podivně umělé, ale přecházel jsem to, zcela pohlcen hutnou, mrazivou a syrovou atmosférou. První část chytne a nepustí, druhá část přináší kýžené rozuzlení.

12 21.11.2023

Dvě „komiksové povídky“ v jedné knize. Castaka se vrací do počátků linie Metabaronů, vypráví drsný příběh původu rodu, brutální příběh plný krve a násilí z válečnické společnosti. Osvětluje některé detaily Metabaronova rodu. Příběh je přímočarý, jednoduchý a vlastně již známý a sleduje osudy hrdinů až na důležitou planetu Marmola. Jak bývá v případě Metabarona obvyklé, cesta je to plná násilí a neustálého boje. Kresba, zejména charakterů, mi tentokrát moc nesedla, ale zřejmě to byl autorů záměr.

Druhá povídka je rozsahově kratší a poněkud divná. Jakkoliv se mi více líbila po vizuální stránce – je zde přirozenější a líbivější kresba – příběhově je neuchopitelná. Příběh je krátký a intenzivní, čtenář se setkává s bezejmenným Metabaronem, jehož cíl je vlastně nevím. Metabaron putuje vesmírem, sbírá zbraně, bojuje s nepřáteli, překonává sám sebe, jeho souputníky jsou věrná loď Korvína a robot Tonto. Vše směřuje k závěrečnému kataklyzmatu. Co dál? Vlastně nic, je to taková neuchopitelná komiksová jednohubka.

5 21.11.2023

Na rovinu, je to zvláštní knížka a vlastně s ohledem na téma se není čemu divit. O smrti se tímto stylem nepíše často. Ve své morbidnosti je to však kniha nesmírně pozitivní. Je to vlastně apel na zbavení se strachu ze smrti, z umírání – historické souvislosti již byly v předchozích komentářích zmíněny. Text je celistvá úvaha o konci života a smrti. Je to poetický a krásný text. Nebudu se pouštět do vlastních úvah a protiúvah, autor však jednoznačně nabízí zajímavý pohled na konec, který čeká nás všechny. Je to však také text ezoterický a náboženský, poněkud nehodící se do dnešního přetechnizovaného světa. Přes počáteční rychlé úvahy o lhostejnosti vesmíru k jednomu lidskému životu, pomíjivosti či nepomíjivosti všeho, autor velmi svižně přejde do oblasti vybraných náboženství a v podstatě si zde vybírá směr, kterým argumentaci dále vede. Jak již bylo uvedeno, jeho úvahy směřují jednoznačně „východním“ směrem, k „východním“ představám o životě, smrti, nekonečném cyklu umírání a znovuzrození. K relevanci napsaného se vyjadřovat nebudu, je na každém čtenáři, co, a jestli vůbec něco, si odnese. Ve skutečnosti samozřejmě nikdo netuší, co se skrývá za branou smrti, pravděpodobně studená, černá nicota, dokonalá prázdnota. Autorovi úvahy jsou výrazně pozitivnější a uznávám, že nabízí jistou útěchu tváří v tvář neodvratnému konci. Není to pro každého, nicméně pro otevřenou mysl jde rozhodně o zajímavé čtení.

6 21.11.2023

Krátká, rozměrově nevelká knížečka plná jakýchsi kraťoučkých povídek, úvah, možná esejí, chcete-li, o tom, co se děje po smrti. Autor myšlenku zkoumá z mnoha perspektiv, příběhy jsou svým způsobem komické a absurdní zároveň. Kniha je lehce satirická, a největší satira je zřejmě v tom, že se najdou čtenáři, kteří knihu koupí a očekávají, dle jména autora, fundovaný a vědecký názor na to, co se děje po smrti – ano, jsem jeden z nich. Taktéž jsem trochu „naletěl“ na známé jméno. A pokud to není satira, tak je to rozhodně ironie. Ve finále tedy poněkud zklamání. Závěrem, dostanete-li možnost volby, v žádném případě si po smrti nepřejte být v dalším životě koněm a zcela nejhorší varianta konce je v příběhu „Čistě hypoteticky “, to by bylo skutečné peklo. V každém případě naštěstí nakonec zůstane studená, černá nicota, dokonalá prázdnota.

4 21.11.2023

„V každém revolucionáři se schovává četník.“
-- Gustave Flaubert

„Nikoho se ještě nepodařilo přivést ke štěstí silou.“
-- Vladimir Medem

„Marxismus se vydává za „vědeckou“ filosofii, kterou je možné empiricky „dokázat“. Avšak každý komunistický horlivec (byť by to sebevíc popíral) prožíval marxismus emocionálně, nábožensky, duchovně – i když by se tato slova každému pravému soudruhovi zadrhla v krku. Rozhodně by to popřel sám Lenin. Jak ale napsal jeden z jeho nejstarších soudruhů Potresov, který ho znal v Petrohradu po roce 1890, na samém počátku revoluční aktivity, „pro Vladimira Iljiče nebyl marxismus přesvědčením, ale náboženstvím“. Týž názor – přinejmenším před Říjnovou revolucí – vyjádřilo mnoho dalších."

Nelze pochybovat, že rudá bouře bolševické revoluce v roce 1917 zásadním způsobem proměnila svět. Jen nemnoha událostem 20. století lze přisoudit podobně formativní úlohu. Středobodem a ohniskem událostí je pak jednoznačně postava Lenina, revolucionáře, organizátora, manažera revoluce. Autor vypráví epický příběh, ze kterého mrazí, včetně historických, politických a ideologických souvislostí.

Kniha je fenomenální, text je dech beroucí. Jakkoliv jde o Leninův životopis, zaměřený primárně na jeho osobnost, autor se nevyhýbá nutnosti pojmout látku v rozsáhlých souvislostech, s ohledem na šíři historických událostí. Zcela zásadní součástí knihy je potom pokus, na základě dobových záznamů, článků, projevů a dalších archivních dokumentů, rekonstruovat způsob Leninova myšlení, uvažování a jeho přístup k ideologii a politice v průběhu jeho života.

Asi nemá smysl se příliš rozepisovat. Příběh sleduje klasické schéma: Leninovo dětství, vliv rodiny, školy, jeho osobnost, zásadní životní událost v podobě zatčení a popravy jeho bratra Alexandra Uljanova za účast na pokusu o atentát na cara Alexandra III. Dále jeho studia na petrohradské univerzitě, přirozená genialita, postupná radikalizace a příklon k socialistickému hnutí, vliv dobové revoluční literatury – zejména Černyševského „Co dělat?“, postupné a absolutní podřízení života revoluci, s tím související askeze, pracovitost, disciplinovanost, přísná racionalita a pragmatismus, ale též neutuchající cynismus, neústupnost, nesnášenlivost, bezskrupulóznost, manipulativnost a zcela typická ruská krutost a příklon k násilí. Postupná radikalizace má za následek střet s Ochrankou a následně vyhnanství. Další události pak již vedou k revolucím, nejprve pokus během nepokojů v roce 1905, poté ostrá verze v roce 1917, a následně již založení SSSR a Leninova role předsedy Rady lidových komisařů.

Kniha je nesmírně zajímavá zejména s ohledem na šíři historických a ideologických souvislostí. Autor předkládá svůj výklad událostí, komentuje chyby předrevolučního establishmentu, eufemisticky zkráceno na neschopnost cara a posléze Kerenského vlády činit správná rozhodnutí. Popisuje boje uvnitř socialistické strany, rozkol mezi bolševiky a menševiky, detailně vysvětluje roli Lenina.
Text od počátku ukazuje souvislost mezi osobností Lenina a výsledným marxismem-leninismem, respektive hlavní ideologickou doktrínou nově vzniklého Sovětského svazu. Autor jasně argumentuje ve prospěch myšlenky, že Lenin trvale vtiskl zejména své negativní osobností a charakterové rysy do nově zbudovaného státu: krutost, krutost, krutost, bezskrupulóznost, manipulace a lži, lži, a opět lži. Ostatně, text jasně ukazuje, že bezskrupulózní lhaní, manipulace a naprosto neregulovaná krutost jsou naneštěstí inherentní obecné ruské povaze – tento názor zastává vícero dalších autorů. Neméně důležitá je Leninova zásadní role v implementaci teroru, v podstatě okamžikem převzetí moci.

Kniha je nesmírně zajímavá a nabízí mnoho paralel s dnešním světem. Nejde jen o např. chování Rusů v aktuální Rusko-Ukrajinské válce. Lze nalézt podobnosti v chování moderní progresivní extrémní levice, novodobých komunistů, fanatických environmentalistů, aktivistů za práva kohokoliv a čehokoliv. Dodnes používají stejné prostředky a metody k prosazení svých cílů, dodnes bezostyšně lžou a manipulují.

Kniha toho nabízí mnoho a ještě víc. Jedna osobní poznámka na závěr. Fascinace komunismem a marxismem u západní progresivní levice, a vlastně u kohokoliv dnes, je pro mě zcela nepochopitelná a neomluvitelná. Neomluvitelná ani hloupostí dotyčného, ani jeho mládím, nezkušeností nebo naivitou, či nějakým záhadným poblouzněním. Neomluvitelná je stejně tak víra v jakousi mýtickou ideální humanistickou podobu komunismu, která sice historicky nikdy nevznikla, ale „kdybychom se přece jen ještě jednou pořádně zasnažili, tak nám ty pečený kuřata do těch našich tlam už opravdu lítat budou, všichni se budeme mít rádi a celkově to bude prostě super!“ Nenacházím pro to absolutně žádné pochopení, je to bolestivý nesmysl. Ten humanistický přesah, o kterém je z nějakého důvodu mnoho lidí přesvědčeno, že je součástí této zhoubné ideologie, je bezskrupulózně vylhaný, neexistující, je vmanipulovaný lidmi bažícími po autokratické vládě, je účelově smyšlený zkorumpovanými lidskými zrůdami, uzurpátory a tyrany, kteří nebudou váhat a opět sáhnou k teroru, bude-li třeba k prosazení cílů a udržení se u moci. Kniha to ukazuje. Historie to ukazuje. Doporučuji.

15 25.10.2023

Poslední díl trilogie. Naplno se projevuje hrůza arcikacíře Molotche a jeho služba temným bohům. Čtenář má možnost nahlédnout do uvažování člověka, který zasvětil život chaosu. Ravenor a jeho tým jsou postaveni před nesmyslnou volbu, která je žene na a za okraj imperiálního práva, a mezitím si pochopitelně užijí intenzivní detektivní práci a neméně intenzivní pronásledování stop. Díl je bez diskuze nejzajímavější, odehrává se v nejzajímavějším prostředí. Zároveň je temnější a děsivější než obě předchozí části. Jednoznačně bych vyzdvihl scény v Magodomu, v hluboké oceánské temnotě. Kam se na tohle hrabe kdejaký „profesionální“ horor. Epizoda si na Ravenorovi a ostatním vybere hrozivou daň. Závěrečná konfrontace a zvolené kompromisy jsou pak nutným vrcholem neúprosného a nezastavitelného běhu událostí. Rozhodně jde o parádní zakončení série, jakkoliv se v závěru nelze zbavit hořko kyselého pocitu, zejména stran dalšího osudu protagonistů. Celkově se jedná o skvělou inkvizitorskou sérii a povinnost pro všechny fanoušky Warhammeru 40k.

12 17.10.2023

Druhá část trilogie o inkvizitorovi Ravenorovi. Ravenor a jeho tým pronikají při svém vyšetřování stále hlouběji do rozsáhlého spiknutí kultu chaosu. Text je o něco svižnější než v předchozí části, temnější, akčnější, víc warhammerovsky brutální, víc kultický. Naplno se projeví Cognitae, arcikacíř Zygmunt Molotch, démonická hrozba a mnoho dalších. Chaos tentokrát pronikl daleko, nákaza je extrémní a zasahuje vysoko v imperiální hierarchii. Exterminatus je nabíledni, inkvizice má tentokrát opravdu co dělat. Závěr je rychlý, krátký a nesmírně intenzivní. To vše za lahodného smíchu krvežíznivých bohů.

9 17.10.2023

Pokračování Abnettova inkvizitoriálního opus magnum. Tedy, ne přímo pokračování, jako spíš volně navazující příběh v čele s inkvizitorem Gideonem Ravenorem a jeho týmem, včetně několika „starých známých“. Příběh je jiný, nový, odehrává se dlouhá desetiletí po tragických událostech na Thracian Primaris, se kterými je čtenář seznámen v původní trilogii o Eisenhornovi. Ravenor je nyní inkvizitor s vlastním týmem, se svými vlastními úkoly – tentokrát pátrá po původu xenoťanské drogy zvané „flex“. Je třeba říct, že Ravenor je úplně jiný než Eisenhorn, mimo toho naprosto zřejmého rakve-křesla, příběh je obecně komornější, Ravenor je hloubavější, uváženější, na druhé straně je to také výrazně mocnější psyker. Jeho tým je zajímavý a rozmanitý. Vrací se někteří staří známí z původní trilogie, nicméně objevují se i noví, neméně zajímaví, zejména famózní Patience Kys. Čtenář, který si oblíbil původní trilogii, rozhodně nebude zklamán. Zúčastní se dalšího inkvizitoriálního vyšetřování nákazy chaosem, pronásledování kacířů a pátrání po dalších zkorumpovaných arcinepřátelích lidstva. Příběh se čte jako obvykle skvěle. Pro fandy původní trilogie a pro fandy imperiální inkvizice obecně je to povinnost.

12 17.10.2023

Starší kniha, která byla nicméně velmi dlouhou dobu jedním z mála zdrojů informací o Vikinzích u nás. Dnes je kniha již z části překonaná nejen novými nálezy, ale též odlišnými interpretacemi, zavedením a pokroky v oblasti genetické genealogie, ale též třeba i s ohledem na styl vyprávění a výkladu. Přes to všechno se domnívám, že text stále dokáže něco nabídnout, minimálně stručný pohled na dějiny této fascinující a do značné míry specifické severské kultury.

Kniha je rozdělena do několika hlavních částí. První, čistě historická, stručně shrnuje dějinné události od předvikingské doby, postupně přes 9., 10. a 11. století. Autor se věnuje odděleně Dánsku, Norsku a Švédsku, v zásadě jako třem odlišným směrům vikingských expanzních zájmů. Dále je prostor věnován kolonizaci ostrovů v severním Atlantiku, Islandu, Grónsku, a teoretizování ohledně výprav do Severní Ameriky dnes již potvrzených. Je třeba poznamenat, že kniha je v této části přece jen obtížněji stravitelná, text je poněkud pedantický, ne příliš záživný.

Další část se věnuje běžnému životu Vikingů. Od zbraní, zbroje přes vojenství. Obsáhlejší kapitola, na poměry knihy, je věnována lodím, stavbě, konstrukci, mořeplavbě. Následují kapitolky ohledně měst, domů, vikingských obranných valů, vojenských táborů, ale i třeba takových detailů jako jsou způsoby odívání, šperky, mince a váhy.

Poslední část se pak věnuje méně hmotným věcem, kultuře, severskému náboženství, unikátní mytologii, runám, nálezům runových nápisů, skaldské poezii a v neposlední řadě také velmi stručně pronikání křesťanství na sever Evropy, a například se zamýšlí, proč severské náboženství ustoupilo tak rychle a uvolnilo místo křesťanství. Popisuje vikingskou společnost, vztahy mezi muži a ženami, společenské postavení a vrstvy společnosti, systém spravedlnosti ve formě nepsaných zákoníků, zábavu, hry a umění. Více prostoru - byť opět ve stručnosti - je věnováno náboženským představám, mýtu stvoření světa. Naopak obšírně komentuje pohřební ritus, lokální odlišnosti, nestejné způsoby dle lokality. Rozhodně zajímavé jsou pak zprostředkované popisy arabských cestovatelů, jež si našli cestu do současné populární kultury, například vikingské pohřby vč. oběti otrokyň.

Jakkoliv je to kniha starší, hodnotím vysoko zejména z nostalgických důvodů, byla jedna z prvních, kde jsem mohl ukojit svoji fascinaci severem.

20 13.10.2023

Ke knize se vracím po letech, čistě nostalgicky. Vlastně to byla jedna z prvních, co jsem koupil za své. Už tenkrát mě příběh zaujal a zcela pohltil a i po všech těch letech se to pořád čte skvěle. Crichton zkrátka měl dar psát čtivě, svižně a atraktivně. Hlavní devizou příběhu, a platí to o více autorových knihách, je zdání uvěřitelnosti. Text čtenáře pohltí, iluze konzistence je téměř dokonalá, hloubka vystavěného světa rozhodující. Jasně, lze hledat chyby, nedokonalosti, nekonzistence, věci, co ruší hloubku, ničí ponor do příběhu, rušivé věci, ale proč? Proč, když příběh tak baví? Jeden by vážně věřil, že banda studentů historie podnikla naprosto bezprecedentní výlet. A škarohlídi a hnidopichové si mohou neustále připomínat, že jde o fikci a sci-fi. Ano, historie mě baví, téma pro mě bylo nanejvýš atraktivní. Je to klasický Crichtonův technothriller vezoucí se tentokrát na vlně nadšení z kvantové mechaniky a souvisejících technologií. Příběh je akční, svižný, napínavý a zábavný. Postavy jsou velmi sympatické, čtenář je po celou dobu s nimi. Je tam vše, co správné romantizované dobrodružství potřebuje a čte se to jedním dechem.

19 13.10.2023

Po delší době zase jeden komiks z edice evropských mistrovských děl a rozhodně má co nabídnout. Od prvních stránek se čtenář ocitá v podivném mystickém, někdy až snovém, světě, na pomezí jakéhosi středověku a post apokalyptického světa. Chvíli mi trvalo, než jsem si zvykl na styl a kresbu. Seznámení s hrdiny proběhne záhy a ti poté putují světem a celým příběhem. Příběh je rozdělen do čtyř částí, čtyř význačných úkolů. Skupinka putuje světem a tyto úkoly plní, potkávají různé protivníky, různé kultury a různé potvory. Příběh se postupně rozvíjí, jako takový je celkem podmanivý a zaujme. Pelissa je sice otravná, ale často vytváří velmi vtipné momenty. Ostatní hrdinové nejsou tak výrazní, ale rozhodně jsou fajn. Zakončení je půl na půl předvídatelné, ale nijak neurazí, poslední kniha je rozhodně nezajímavější. Své místo mezi mistrovským evropským komiksem si příběh bezesporu zaslouží.

15 13.10.2023

Tohle byl krok vedle, úkrok stranou hodně mimo moji obvyklou čtecí komfortní zónu. V poslední době pokukuji po hororu, hledám styl, který by mě zaujal. Lesnímu duchovi se to nepovedlo. Anotace je lákavá, mrazivá, téma hromadných sebevražd kdesi uprostřed lesa mě zaujalo na první dobrou. Záhy se však dojem kalí, alespoň u mě. Autor se snaží navodit dojem normálnosti a normálního světa, zdání obyčejnosti a každodennosti, jenže jeho svět uvěřitelný vůbec není. Je mělký, nepropracovaný, povrchní a nemá potřebnou hloubku. Postavy se chovají divně, ne uvěřitelně. A pak mám zásadní problém s obrovským množstvím ezoteriky a astrologie. Jen za tu astrologii jsem si vnitřně sundal dvě hvězdy. Tato témata mě nebaví, nudí a vyloženě otravují, což je pochopitelně čistě moje preference. Navíc jsem si vůbec nedokázal najít cestu k protagonistům, jejich neustálé mystické, alternativní a ezoterické zážitky a prožitky mě vyloženě nudili, a rozhodně nepůsobili hororově. Vlastně nejlepší scény jsou pak pochopitelně panické hrůzy v lese, zejména ta v Evropě. Jo a konec je taky celkem fajn, byť se v obrysech dá od jisté chvíle předpokládat. Ten závěrečný environmentální přesah mnou však nijak nerezonoval a opět spíš ruší. Ve finále tedy dvě hvězdy za hrůzy v lese, nicméně kolem a kolem je to spotřební kniha, pro kterou evidentně nejsem cílová skupina. Na horor tímto nezanevřu a teď se jdu projít do lesa.

12 13.10.2023

„Beliadští mrtví se tiše až uctivě seskupili okolo nich a pak jim utrhali končetiny jednu po druhé. Suhedira al-Chazema pojídali jeho tři dcery zaživa. V němé hrůze sledoval, jak mu dívky boří prsty hluboko do břicha a vytrhávají mu vnitřnosti z těla.“

Warhammer je moje guilty pleasure - Wh40k ještě víc, ale o tom jinde - a pravděpodobně se to v dohledné době nezmění. Na příběh jsem se docela těšil. Příběh z Khemri je přece jen něco docela jiného než hrdinská klasika ze Sigmarovy Říše. Nakonec mám však trochu rozporuplné pocity.

Na jedné straně je ten téměř „staroegyptský“ pocit při čtení, mystika smrti, pohřebních rituálů, pohřebního kultu pouštních říší, nekromancie, náboženských kultů, pád do temnoty, učení se rituálům, povolávání nemrtvých. Prostředí pradávné historie světa je atraktivní. Poušť a vyschlé mrtvoly k sobě pasují.

Na druhé straně je tu pak samotný příběh, respektive jeho zaměření. Od knihy o Nagašovi jsem tak trochu čekal, že Nagaš bude hlavním protagonistou, nebo alespoň, že mu bude věnována většina textu. Naneštěstí je pouze dílčí částí příběhu, jednou postavou z mnoha. Což je prostě škoda. Kapitoly věnující se přímo jeho osobě, jeho charakteru, jeho prvotnímu pádu, seznámení se s nekromancií, učení se prvním krvavým a nekromantickým rituálům, pohlcení bezbožné temnoty, boj o moc, ovládnutí Khemri, patří k tomu nejzajímavějšímu, parádně warhammerovsky krvavému, temnému a krutému. Bohužel je jich málo. Je jich menšina. Většinu tvoří nezajímavé popisy bitev a nudné osudy králů kněží okolních městských států a jejich boj proti Nagašovi, pár set let po jeho přerodu v nekromanta. Obecně jsou kapitoly z pohledu nemrtváků mnohem zábavnější, než kapitoly z pohledu lidí. To poodhalení závoje temnoty je však slabé, je ho málo, chtělo to víc. Zbytek je téměř balast. V pozdější části knihy se to o fous vylepší, čtenář dostane víc Nagaše, víc krve, víc nemrtvé temnoty, víc fenomenální krutosti. Na výraznější nadšení a lepší hodnocení to však v mém případě nestačilo.

V každém případě příběh nezatracuji, díl je součástí trilogie a rozhodně jsem zvědav na pokračování a další díly si jednoznačně přečtu.

8 12.10.2023

„Ze sovětské Ukrajiny, kdysi prezentované jako komunistický Piemont, se staly komunistické Pompeje: naděje, které budovatelé ukrajinského národa ve spojení s revolučním režimem v Moskvě kdysi chovali, obrátila erupce stalinistické sopky v popel.“

Stejně jako mnozí jiní jsem i já s hrůzou sledoval, když Rusko v únoru 2022, zcela nevyprovokováno, zcela v rozporu s mezinárodním právem, zcela v rozporu s prostou sousedskou slušností, zaútočilo na Ukrajinu a rozdmýchalo největší evropský konflikt za posledních několik desítek let. Konflikt však doutnal přinejmenším již od roku 2014, od obsazení Krymu Ruskem. To jsem v tu dobu ještě vůbec nevnímal. A protože se domnívám, že můj morální kompas je snad dosud nezakalený, s nemenším obdivem jsem sledoval hrdinnou ukrajinskou obranu v prvních okamžicích aktuální fáze konfliktu. S postupujícím konfliktem se člověk chtě nechtě začal dozvídat stále víc a víc informací o regionu, jeho lidech, historii, kultuře. Zároveň se začalo objevovat množství názorů, řekněme, z opačné strany, některé zjevně trolící, některé nesmyslné a hloupé, další vyloženě zlé a se zlým úmyslem. Hlavním motivem pro přečtení knihy byla snaha alespoň částečně zprůhlednit mlhu propagandy, poznat historii regionu, původ kultury, etnika, historické dělící linie a minulé skutečné či domnělé křivdy a být tak alespoň trochu schopný prohlédnout skrze tu enormní záplavu protichůdných informací. Kniha v mnoha ohledech výše uvedená splnila, leckdy i předčila. Níže několik dojmů.

„Moskva, to jest národ velkoruský, byla vždy plná nenávisti vůči našemu národu maloruskému; ve svých podlých záměrech odedávna usilovala přivést národ náš do záhuby.“
-- Ivan Mazepa, 1708, poslední kozácký hetman.

Kniha má obrovský časový rozsah, pokrývá historii od starověku po současnost, od černomořských antických kolonií, po současné události, Oranžové revoluce, Majdan, apod. Z toho důvodu je text jako takový mimořádně informačně zahuštěný, což přidává na složitosti a poněkud ubírá na čtivosti. Již z prvních stránek je zřejmé, že historie regionu je nesmírně složitá a propletená. Přibližně první polovina knihy se věnuje dějinám od antiky do začátku 20. stol. Druhá polovina knihy je pak věnována období od začátku 20. stol. do současnosti.

Autor čtenáře provádí nejprve antikou, řeckými a římskými koloniemi na pobřeží Černého moře, příchodem slovanských kmenů, turbulentním obdobím stěhování národů, formováním Kyjevské Rusi, dějinných událostí kolem zásadní osoby knížete Vladimíra a rodu Rurikovců. Pokračuje přes další formativní období - mongolskou nadvládu ve východní části Evropy, Zlatá horda, mongolské chanáty. Detailně vysvětluje pojmy velkoruský a maloruský a jejich spojitost s rozdělením patriarchátu východní církve. Dále Polsko-Litevská unie. Paralelně kozácká historie boje za nezávislost, Chmelnického povstání, rané snahy o formování národa. Dále ukrajinské národní obrození v 19. stol., ne nepodobné tomu našemu. Z výkladu je zřejmé, že region je z pohledu utváření národa nesmírně komplikovaný, mnoho vlivů, mnoho aktérů.

Polovinu knihy tvoří události 20. stol., natolik zásadní a natolik tragické, že si nic menšího nezaslouží. Ukazuje postupné stěhování etnických Rusů na ukrajinské území, šílenství kolem bolševické revoluce, ještě větší šílenství Stalinovy hrůzovlády, pogromy, ukrutné hladomory 30. let, velký teror, miliony odvlečených do gulagu, hrůzy druhé světové války a vyvraždění ukrajinských židů. Nevynechá komentář k dnes tolik kontroverznímu Stepanu Banderovi. Detailně vysvětluje poválečné uspořádání, důvody „darování“ Krymu Ukrajině. Mapuje snahy Ukrajiny od 90. let po současnost o přimknutí k Západu, odhození imperiální minulosti v roli vazala a hledání skutečné nezávislosti. Nevynechá nešťastné období od Oranžové revoluce po anexi Krymu vč. kontroverze kolem čelních představitelů státu a v neposlední řadě objektivně značný problém s korupcí. V poslední části pak mapuje aktuálně známá fakta o snaze Ruska o destabilizaci východních regionů, Krymu a Podněsteří.

Kniha je rozhodně obtížná, historie je to pro Středoevropana téměř neznámá. O to víc si cením možnosti do ní nahlédnout, alespoň takto „z rychlíku“. Ukrajina je nesmírně složité území, multinárodnostní, multietnické, multikulturní - ve smyslu klasickém, tj. mnoho odlišných kultur sdílejících společný prostor. Území rozdělené mnoha liniemi, od východu k západu, od severu k jihu. Autor ukazuje složitou a pohnutou historii regionu, odvěké snahy jeho obyvatel o ustavení nezávislosti, snahy o vybudování národa, a stejně odvěké snahy okolních mocností - ano, nejen Ruska, byť to hraje jednoznačný prim - tuto nezávislost a tento národ zadusit a zadupat v počátcích. Jasně ukazuje, kde je původ vší té současné ruské protiukrajinské rétoriky a odvěké snahy zabránit Ukrajincům v konsolidaci národního povědomí.

Zájemcům o historii doporučuji. Ostatním pak taktéž, minimálně jako protilátku proti blábolům ruských trollů.

25 12.10.2023

V rámci snahy dohnat některé mnou opomíjené klasiky padla tentokrát volba na tuto kratičkou, přesto zásadní, povídku. Netřeba psát sáhodlouhé litanie, analýz a rozborů je k nalezení nepřeberné množství, nemám vlastně ani ambice se o jakýkoliv rozbor pokoušet. Jen několik postřehů: text je zvláštním způsobem podmanivý, téma a vývoj příběhu mi hodně připomíná deprese, úzkosti, post-traumatické poruchy, nebo dnešku poplatné vyhoření. Proměnu Řehoře vnímám jako útěk před světem, jako jakousi manifestaci sebenenávisti. Dehumanizace a odcizení je absolutní. Mizí vůle, mizí život. Vedle samotného Řehoře se proměňuje i vztah okolí k němu, a opět lze nalézt paralely k těžkým depresivním stavům, k těžkým melancholikům, dystymikům. Při čtení jsem si nemohl nevšimnout jisté nápadné podobnosti s románem „Odepsaný“ od Osamu Dazaie. Proměna je pochopitelně rannějšího data, přesto oba texty pracují s podobnou absolutní dehumanizací vlastní osoby, touhou zmenšit se, odejít, být zapomenut, přestat být přítěží, zmizet. Naše vlastní mysl nás někdy zavede do strašlivých míst. Doporučuji.

33 11.10.2023