tittanie komentáře u knih

Už loni jsem si chtěla přečíst nějakou klasiku, ale nějak jsem se k tomu nedostala.
Letos se mi Baudelaire hodil do čtenářské výzvy. Nevím, moc co k tomu dodat. Na básně moc nejsem a tyhle byly hodně pesimistické.

Ani nevím, kdy jsem se naučila do knihovny chodit se seznamem knih, které si chci přečíst. Takže se mi málokdy stane, že si knížku půjčím jenom tak.
A tady jsem měla dobrou ruku. Kniha se mi velice líbila, hlavně ta lehkost, kterou autor popisoval nelehkou dobu a místo. Velice mě přitahují knihy o komunismu a to, že kniha byla z pohraničí je jenom bod navíc.
Hned jsem si půjčila volně navazující knihu.

Na tuhle knihu jsem narazila jenom díky čtenářské výzvě. Díky!
A prvních asi 150 stran jsem byla nadšená. Miluji knihy z 50.let. A tahle byla ještě navíc z Brna, ale poslední část, kterou tady v komentářích označují za scifi, mi přišla zvláštní a nepochopitelná. Trochu mi vadilo, že jsem konec buď nepochopila nebo je otevřený.
Ale jak jsem si pročetla komentáře, tak mám stejné pocity jako ostatní čtenáři.

Hlavní hrdinka mi byla velice sympatická, dokázala jsem se do ní vžít. Sice se pak zachovala, tak jak já bych se nezachovala, ale i tak jsem knihu přečetla za pár hodin.

Na autorku jsem narazila díky sérii Kyselé třešně, která se mi velice líbila. A pak jsem se rozhodla přečíst i další knížky od ní.
Takhle kniha byla taková krátká a nějak to nebylo ono, ale autorka umí psát, takže vás ten konec zajímá, takže knihu dočtete.

"Téměř nikdo z těch, které jsem znal a kteří zemřeli nebo žili v Džezkazganu, se nedopustili trestného činu podle zákonů jakékoli země s demokratickým parlamentem a tradicí loajální opozice. Byli to nevinní lidé. Jejich smrt jsem považoval za vraždu, ať už je zabila, kulka, horečka, rakovina nebo zoufalství."

Tahle kniha si zaslouží pořádný komentář, nevím, jestli to svedu, ale pokusím se.
Knihu jsem dostala na Vánoce pod stromeček, protože o tomhle tématu ráda čtu.
Vůbec jsem nezaznamenala tady na databázi, že by kniha vyšla.
O této tématice čtu hodně a říkala jsem si, že nebudu mít slzy v očích, ale poslední stránky mě vyvedly z omylu.
Jedná se o příběh Američana, který skončil v gulagu, více v popisu knihy.
Za sebe musím říct, že se mi strašně líbil styl jakým kniha byla psaná, bála jsem se, že to bude moc literatura faktu, ale ne. Líbilo se mi jak autor popisoval, co dělal, aby se nezbláznil - měření, chození, zpívání... To mi přišlo, že v jiných knihách moc není, spíš se popisuje mučení. Taky se mi líbila nezdolnost autora v každém okamžiku v gulagu - jeho hledání práce, a ani když ji nerozuměl, tak se ji naučil.
Je pravda, že papírová válka, která vznikla kvůli přestěhování do USA, mi přišla zdlouhavá, ale bohužel to tak bylo.
Za sebe knihu doporučuji a jsem velice ráda, že jsem se k ní dostala a že ji mám v knihovně.

06.02.2024

Výbor z Čapkova díla.
Strašně se mi líbily Povídky z jedné a druhé kapsy (ty z druhé kapsy více), obrázky z domova (fascinuje mě, čeho si autor všiml, žádná maličkost mu neušla).

Spojení knih od Čapka, které vyšly i samostatně, ale aspoň to tak bylo za jeho života.
Továrna na absolutno se mi líbila hodně, ale Boží muka a Zářivé hlubiny pro mě byly docela těžké, no snad si je přečtu za pár let znova a pochopím je lépe.

Loni jsem se rozhodla, že přečtu celého Čapka.
Tyhle povídky byly pro mě hodně těžké a nepochopitelné. Kniha se mi četla špatně, ale jak říkám, některé jeho knihy se musí číst vícekrát, aby je čtenář opravdu pochopil a užil si ji.

Neuvěřitelný spletenec postav a jejich příbuzenských vztahů, který se mi pletl, ale musela jsem číst neustále dál, abych věděla jak to dopadne.
Jinak souhlasím s ostatními komentáři na začátku mohl být rodokmen,.....
Autorku mám ráda a těším se na další její knihu.

Z těchto dvou Čapkových děl se mi asi více líbí Továrna na absolutno. Krakatit je pro mě nějak nepochopitelný, ale zkusím si ho přečíst někdy znova.
Jinak co dodat, je to Čapek. :)

Nemám ráda tyhle vydavatelské pokusy, kdy vydají jiné díla Karla Čapka dohromady. Přijde mi, že autor to vydal, jak to chtěl, a tohle splácání mi přijde zbytečné.
Čapkovo psaní ale miluji. Povídky z jedné a druhé kapsy se mi líbily velice obzvlášť ty z druhé kapsy a Krakatit je moje slabé místo, já to nějak nejsem schopná pobrat a užít si to jako jiné Čapkovy knihy.

Krakatit je pro mě velice těžké čtení. Když jsem knihu četla poprvé, tak jsem ji ani nedočetla, ale protože jsem se loni rozhodla "dát Čapka komplet", tak jsem se do ní znova začetla a musím říct, že je to pořád těžké, ale dočetla jsem ji.
Čapka velice obdivuji. Ale Krakatit asi ještě není pro mě a budu muset počkat třeba do důchodu.

Tak mám dočteno, musím říct, že se mi teď nějak moc sešlo téma druhé světové války, ať už knihy nebo filmy.
Není to téma, které vyhledávám, protože asi dva roky zpátky jsem se tohoto tématu přečetla a nevyvolává ve mě skoro žádné emoce. Což je hrozné, protože to téma je velice smutné a emoce by to mělo vyvolat. Možná je to stylem, kterým autoři knihy píšou.

Oceňuji, že autorka vychází ze své rodiny, v knize jsou i fotografie, což se mi líbilo. Kniha byla čtivá a nebyl problém přečíst najednou i sto stránek.
Co mi ale vadilo byl přístup k sexu, takový naivní a bylo ho tam na můj vkus hodně. Neříkám, že nepatří k životu, ale tady mi to prostě nesedělo. A ten konec mi přišel takový useknutý.
Možná je to i tím, že se jednalo o autorčinu rodinu, že žádná z hlavních postav nebyla vyloženě špatná. Vždy se jejich jednání nějak omluvilo.
Možná bych od knihy na takové téma očekávala, že ve mě vyvolá emoce, ale to se nestalo, ale nelituji, že jsem si knihu přečetla.

Souhlasím s komentářem od jaroiva. Sestupná tendence je, obzvlášť u tohoto dílu, vidět.
Měla jsem pocit, že některé zápletky spadly z nebe a některé se vyřešily ani nevím jak. Bylo to dost na jedno brdo jako předešlé díly. Komploty, politika, intriky....
Ale musela jsem dočíst sérii a zjistit, jak to všechno dopadlo.
Pozn. 2400 přečtená kniha

Dobronína jsem četla, ale jenom pár knížek. Oldřicha jsem přečetla celého a měla jsem ho ráda.
Když jsem si všimla, že vyšla tato kniha, tak jsem si říkala, že je to velice zajímavý nápad, propojit dva detektivy.
Je to taková jednohubka.

Jedná se o vydaný slepenec skvělých povídek od Karla Čapka. Nechápu jenom, proč je vydavatelé museli vydat znova.
Kniha obsahuje Povídky z jedné a druhé kapsy, Apokryfy, Boží muka a Trapné povídky, jak je uvedeno výše, ale všechny ty povídky vyšly jako samostatné knihy, tak proč je slepit a vydat znova?
Povídky z jedné kapsy a Povídky z druhé kapsy se mi velice líbily. Boží muka, Apokryfy a Trapné povídky se mi líbily méně, ale myslím si, že si je přečtu ještě jednou až budu starší, budu je vidět jinak.

Jedná se o výběr povídek z Povídek z jedné a druhé kapsy. Ty jsou skvělé a moc ráda jsem si je přečetla.
Nechápu jenom, proč mají vydavatelé touhu vydávat něco, co je již vydané, nu ale dobře, jsou to povídky, které spojuje jedna postava, tak to beru na milost a vyšly ještě za autorova života.

Zkrátka, když jsem ještě, býval u nás v účtárně a dělal tyhle pololetní účetní uzávěrky, stávalo se někdy, že mně ty cifry neštymovaly: tak například jednou nám chyběly v kase zrovna tři halíře. To se rozumí, já bych mohl ty tři halíře do kasy přidat jakoby nic, ale to by nebyla čistá hra; víte, z účetního hlediska by to bylo nešportovní; to se musí nalézt, ve které položce z některých čtrnácti tisíc položek je chyba. A já vám řeknu, já už jsem se vždycky před uzávěrkou těšil, že tam bude nějaká taková chyba.

Pak Čapek mi mluví z duše.
U těchto povídek, jsem se velice bavila. I smála nahlas. Skvělé. Přišly mi lepší než Povídky z jedné kapsy, protože byly takové navázané, plynuly jak hovor u stolu.
Nejvíce se mi asi líbily Soud pana Havleny, Povídka o ukradené noze, Ukradený kaktus a Jehla.
Skvělé!

3 19.01.2024