tonysojka komentáře u knih
Nedočtena po 140 ti stranách.
Vůbec ničím mě nezaujala.
Ani příběhem,ani popisem bažinaté přírody,vyprávěním,zkrátka nic.
Další velký humbuk...vlastně kolem čeho?
Myslím že na téma dětí "outsiderů"byla napsaná lepší díla. Napadá mě třeba "Spratek "?
Souhlasím s komentářem "drzaja ".
Čtení únavné jako pochod v tajze,konec daleko jako břehy civilizace.
Téměř nedočteno.
Po vynikající Paměť mojí babičce jsem zklamán.
Čteno na naléhání kolegy, že mě to zaujme , i když dobře ví, že ne.
Zájem o tzv. "záhadologii" a její témata jsem ztratil kolem zhruba patnácti, kdy pro mne začaly být záhadou ženy a to trvá dodnes.
Kam se na ně hrabou UFA s pyramidami.
:-)
Nu což, každý máme nějakého koníčka.
Mírně mě zaujalo vyprávění o prvních výpravách do jeskyň, to nebylo špatné, o tom že Rudolf II patřil mezi nejvzdělanější a nejtolerantnější ,co se týče náboženského soužití, panovníky, vím už dávno. Ale co jsem se zasmál upřímně nahlas, byla zmínka o tom, že je záhadou, že se nenašel písemný rozkaz k atentátu na Heydricha.
Bože! To je logické! Šlo přece o utajovanou válečnou akci!
To měli ten rozkaz v Anglii nakopírovat a dát výsadkářům za úkol v Praze pověsit na dveře gestapa?
No.
Teď přemýšlím, jak kolegovi, kterého znám celý život a mám ho rád, slušně říct, že nikdy více.
To je pro mne ZÁHADOU.
Za mne je to citlivý a intimní příběh osamělého člověka toužícího po společenství.Lingvistické a etymologické vsuvky byly pro mne velmi zajímavé i když o těchto oborech nevím nic.
Nebo snad právě proto.
Čteno jako doplněk ke sledování televizního seriálu Božena, z jehož ztvárnění postavy jsem byl lehce zmaten. Listy mi malinko pootevřely náhled do křehkého vnitřního světa ženy, která milovala život, rodinu a svobodu.
"nač si ti lidé ten život tak ztrpčujou, když není jíst nikdo, kdy a kde ho smrt zastihne?"
"Udělala jsem kaňku nahoře, ale že je taková hezká, nebudu ji vyškrabovat."
Neodvažuji se komentovat tyto upřímné až intimní zápisky o utrpení ze ztráty milované bytosti, které některé z nás čeká, někteří je zrovna prožívají, a někteří.... s tím žijí.
Jen dvě citace :
"Má představa o Bohu není božsky nedotknutelná;potřebuje občas prožít otřes. A je to on sám, kdo s ní pokaždé zatřese!Vždyť Bůh sám je ohromným obrazoborcem.Nemohli bychom vlastně říci, že toto otřásání obrazu a představami je jednou ze známek jeho přítomnosti? Vrcholným příkladem je Kristovo vtělení:rozbíjí všechny dřívější představy o Mesiáši. Většinu lidí obrazoborectví„uráží“; a blaze těm, koho ne. Ale totéž se děje i v našich osobních modlitbách."
" Je možné, aby smrtelník kladl otázky, které Bůh vidí jako nezodpověditelné?Řekl bych, že to je docela dobře možné. Na žádnou nesmyslnou otázku odpověď neexistuje. Kolik hodin má jedna míle? Je žluť hranatá, nebo kulatá? Taková bude asi polovina otázek, které klademe – celých padesát procent našich teologických a metafyzických problémů."
Glukhovskeho jsem zkoušel dvakrát s Metrem a potřetí už nevím s čím a pokaždé odložil nepřečtené. Přesto mě jeho jméno nějak láká a proto jsem zkusil přečíst "TEXT". Tentokrát jsem dočetl a musím ohodnotit za sebe plným počtem.Dovolím si tvrdit, že rozpitváním osobnosti hlavní postavy , popisům jejích citů a viny a monology se dílo blíží Zločinu a trestu Dostojevského.
No dobrá, tak ne.
Ale určitě mu chtěl Glukhkovsky šlapat na paty, což se mu za mě povedlo. Ten ponor do temnoty nekonečně širé ruské duše se mu opravdu podařil. Příběh , který je naturalistickým popisem rádoby demokratického Ruska s fungujícím právním systémem, je velmi neveselé a deprimující čtení.
Jež mne vedlo ke vzpomínání na naše veselá a demokratická devadesátá léta s Klausem, Mečiarem a dalšími výtečníky.
Ten nápad s..... Pozor, prozrazení základní části děje ( česky : "spoiler") mobilem, jehož prostřednictvím vrah ovlivňuje žití a bytí nic netušících pozůstalých a přátelů a partnerky a milenek oběti je velmi zajímavý z hlediska faktu, co vše jsme ochotni do tohoto družicemi sledovaného přístroje schovat.
Tímto to trochu voní sci _fi, ale bude to spíše realita.
Velmi překvapivě dokonalý psychothriller ze současného Ruska.
Tento příběh z období normalizace není o tom, že všichni Češi jsou rasisté. Je o tom, že někteří jsou polorasisté a někteří rasisté vůbec nejsou. Je o lásce, obětování, vzdoru proti režimu, který se snažil odstranit vše, co by vyčnívalo z nalajnované řady, naplánované učením, jež odporuje zdravému rozumu.A také o strachu z represí.
Vyprávěno vyzrálým stylem, místy s nenuceným, jemným, téměř noblesním humorem.
Tahle kniha by si opravdu zasloužila pevnou vazbu, lepší papír a hlavně pro mne trochu větší písmenka.
Doporučuji.
Odchod kněze z církve kvůli zamilovanosti k ženě.Téma lákavé pro bulvární média a prostý dělný lid.Proto jsem také po knize sáhl ( a ještě zdarma),abych si něco užil.
Byl jsem opravdu velmi příjemně překvapen s jakou grácií a znalostí,(autorka je konvertita ke katolické církvi) se tématu spisovatelka zhostila.Neodsuzuje,nementoruje, neomlouvá.Jen uvádí ,že tělesná touha může být jen jeden z důvodů,a to ani ten hlavní ,který může přimět vysvěceného kněze k odchodu z církve.
Jelikož jsem nepraktikující možná pokřtěný katolík,který se v těchto věcech ani kruzích zbla nevyzná ,nezbývá mi než jen napsat toto:
Pro mne literární zážitek,co se týče vyprávění a chápavosti autorky k lidským slabostem.A fandím tomu korábu ,i když posádka je různorodá a nemusí se mi líbit její kapitán, aby se v bouřích nepotopil.Čtenáři budou vědět.
Příběh je trochu podobný knize Poslední stupeň důvěrnosti od Klímy,kterou zájemcům o přemýšlení nad lidskými slabostmi taktéž doporučuji.
Ano,toto dílko se musí číst ve správném čase vnitřního uklidnění v době adventu.Přiznám se ,že mě se to nepovedlo.Více mne oslovila třeba trilogie Jóna Kalmana Stefánssona Ráj a Peklo.
Nelze se ubránit srovnání s filmem Teorie tygra. Opozdilec je více cyničtější,humor nelaskavý. Odpověď na otázku zda se lze megerám typu Moniky ubránit nebo od nich utéct nedává. Připomíná raná díla Houellebequa,než se zklidnil do skvělé Mapy a území,či varujícího Podvolení. Po scéně Desireho s dcerou přemýšlím,zda Desiree není horší než Monika.
Čteno ve vydání z r.1950, v překladu Pavla Eisnera. Možná proto se mi zdál příběh více patetický,než je napsán v němčině ,i když to nemůžu posoudit ,jelikož z němčiny rozumím jenom:achtung,hande hoch a bier.
Ale přesto.
Je to pro mne jedna z knih-klenot.
Tohle téma genocidy jednoho národa je napsáno tak moderním, objektivním stylem,vyjadřujícím úctu k čtenářům a vyzařujícím zodpovědnost k psaní poselství o tom,že za svobodu stojí zemřít i v těch nejhorších podmínkách,by ,(si myslím¨) ,nikdo ze současných autorů takhle poutavě nezpracoval.
Pravda,je to čtení rozvláčné a těžké,ale kde je psáno,že by čtení takové nemělo být?
Přiznávám ,že v dnešní době zkrácených ,nic neříkajících internetových titulků je problém se do takové knihy začíst,ale kdo si tu námahu udělá ,je odměněn zážitkem na velmi dlouhou dobu.
Já osobně z knihy vyčetl nejen příběh o boji proti útlaku ,ale také o Božím vyvolení,povolání a smíření s tím ,že jen On ví co je pro vyvoleného dobré. Jsou tam nezapomenutelné,na tehdejší dobu překvapivě naturalisticky zobrazené scény,např.porodu,
pochovávání zvonů, pohansko-křesťanského zaříkávání,věštění,nebo třeba dětského tančení vedoucího až k dervišské extázi.
Kapitoly "Mezihra bohů" jsou údajně přepisem skutečného vyjednávání.Fascinovala mne objektivita v popisu povah jak Arménů,tak Osmanských Turků.Negativní,jakož i kladné vlastnosti obou národů,co se týče povah,oblékání a národní zatvrzelosti vynáší bez milosti na povrch.Werfel opravdu nešetřil nikoho,ani Evropany,jež zaseli sémě této bouře a pak se nestačili divit,co za plody v této oblasti sklidili.
Pikantní je,že údajně USA,Velká Británie a Izrael toto utrpení arménských křesťanů za genocidu neuznali,neb Turecko je důležitým partnerem v NATO.
Dle Wikipedie.
Jednohubka na pobavení. Řehtal jsem se u každého odstavce jako kůň
Připadá mi,že Dominik Dán je knihu od knihy lepší a lepší,jeho příběhy jsou propracovanější a uvěřitelnější.Postavy kriminalistů jsou už jako staří známí.Propojení policistů s mafiemi smutné,leč pravdivé viz dokument Mečiar.Na to téma také výborná kniha od Kariky Ve stínu mafie.Ale to je opravdu pro silné povahy.
Výborná historická detektivka,stejně jako předešlé knihy z této série,holt Červenák je za ty roky už vypsaný profík.
Nemám rád tyhlety zombie věci protože mi to z principu připadá pitomé,ale tenhle příběh je tak dobře odvyprávěn,že mu musím dát plnou palbu.Velmi příjemné překvapení!!!
Za mě vynikající práce v žánru,strhující, napínavá s nekompromisním závěrem,perfektními popisy řádění živlů na Moravě;čtivostí a kvalitou daleko přesahující Kingovo To,jímž byla inspirovaná. K tomu přesné sondy do myšlení, chování a jednání postav.Stručnější než Šepot z lesa,méně stran v tomto případě bylo lépe.
Vypadá to, že se nám tady objevila hvězda horroru a mysteriózního thrilleru.
:)
Těším se až se někdy dostanu k Třem sekerám a držím autorce palce ať si při psaní udrží vysokou úroveň textů a vyprávění.
Příběh je to srdcervoucí,téma nad kterým nemůže nikdo jen tak mávnout rukou a ještě podle skutečné události,no teda, jak se to mohlo někde někdy vůbec stát.
Jenomže já jsem při čtení ve stylu zpracování viděl kalkul o co největší vyždímání emocí z čtenářů šokem z vyprávění z pohledu dětské oběti.Jasně,že takhle se mají thrillery psát a píšou, aby byly čtivé,dobře se prodávaly a vydělaly penízky na složenky.
Jenže na mě příběh způsobem jakým je zpracován působil dojmem braku, který si událost a její účastníci nezaslouží.
Co mě zaujalo byl popis tzv. "novinařiny"
Tomu bych i věřil.
:)
Několik let se chystám přečíst tuto knihu, díky své objemnosti a náročnosti textu, který na mne při občasném listování výhružně vykoukl, jsem čtení odkládal.
Kvůli letošní výzvě jsem nakonec sebral veškerou odvahu a vůli a pustil se do čtení.Těžká kniha i těžké čtení,ale číst o propletencích politiky tehdejší doby, intrikách, byť jsem díky složitosti dějin je úplně nepochopil,bylo zajímavé v poznávání detailů o životě nejen krále Václava; ale i jeho rodičů, příbuzných, počátku papežského schizma, husitské revoluce; vůbec období ve kterém žil.
Každopádně čtivě a docela srozumitelně napsáno, doplněno fotografiemi rukopisů, dokumentů, nádherná kniha to je.
Hořké, filozofující vyprávění o konci války v Neapoli, chování amerických vojáků a obyvatelů z pohledu italského důstojníka.Kontrast vyplývající z protikladu poetických barevných popisů přírody, zvyků , života obyčejných lidí a líčením poválečných hrůz v Neapoli dává příběhům pikantní příchuť, tvořenou znechucením z některých bizarních pasáží , absurdních, ironických dialogů a zážitkem z vypravěčského umění Malapartova.
Některé kapitoly jsou hororové jako třeba Černý vítr nebo děsivě katastrofické jako popis výbuchu Vesuvu;není to lehké čtení co se týče stylu a určitě ne pro slabší povahy.
Za mě je škoda že filozofování a úvahy Malaparteho o člověku a Bohu jsou tak pesimistické, beznadějné,jsou patrně výsledkem toho,co ve válce viděl a zažil.
Silná,ale depresivní kniha.