tonysojka komentáře u knih
"RADOST" to ve svém komentáři zejména poslední větou řekla za mne.
Nádherná novela.
Čteno i posloucháno. Přednes pana Kaisera byl úžasný a pro mé vnímání veršů lepší než čtení. Trochu mi to rušil projev pana Putny,ale časem jsem si na něj zvykl,jeho poznámky a vědomosti byly pro mě cenné.
Z hlediska mého poznávání osobnosti pana Jirouse se jedná o velmi dobré a užitečné dílo,z něhož jsem si odnesl zážitek i poznání.
V odborném textu jsem se sice spolehlivě ztratil, ale přesto tato publikace na mne velmi zapůsobila výpravností, fotografiemi a mapami, to vše na kvalitním papíře.
Nádherná kniha, která bude mít své stálé místo v mé knihovničce.
Lužinova obrana :
Precizní rozbor mysli psychicky nemocného, geniálního šachisty v emigrantském prostředí.
Pozvání na popravu :
Nedočteno. Tahle groteskně absurdní věc mi vyloženě při čtení lezla na nervy.
Vzdálenost mezi mým světem, nitrem, dobou a pravdou a světem a nitrem, dobou a pravdou Jakuba Demla mi brání "Zapomenuté světlo" hodnotit. Oceňuji v něm upřímnost, spontánnost a jakési rebelství vůči..... vlastně všemu.
Zajímavé setkání, které snad časem budu brát jako počátek o větší seznámení se s ostatním jeho dílem.
A mě se to prostě líbilo. Je to klišé, ano, hrdina co má víc problémů sám se sebou než s okolím, na co šáhne to zvorá, celý příběh se žene po falešné stopě, aby nakonec svou primitivní prostotou případ vyřešil.
A ano, jak níže uvedeno, jako bych četl knihu mého oblíbence Mirka Žambocha.
Skvělé odpočinkové dobrodružné čtení.
Tak věrohodný popis pochodu džunglí jsem nikde nečetl. Jsem zvědav na dobrodružství Corfeho a jeho bandy. Vlastně jsem zvědav na všechny.
:-)
"Je úžasné,jak se našim mozkům daří všemožně vymýšlet způsoby,jak uhýbat před pravdou.Zvlášť ,když se to týká nás samotných nebo blízkých a my se bojíme se k tomu postavit čelem.Utíkat před sebou samými nás nikdy neomrzí.Nikdy nás neomrzí vymýšlet si výmluvy"
Tísnivý a věrohodný příběh o nutnosti odpoutat se od minulosti,falešného pocitu viny a hledět směrem dopředu k budoucnosti.
X-tá varianta thrillerů o sériovém vrahu. Kupodivu udržela můj zájem až do šťastného konce.
"My proti zbytku světa“
Tak by se dala charakterizovat skupina,o které je toto zajímavé čtení,jež by mohlo být pro mě ještě klidně delší. Okomentuji citáty,pozor mohou obsahovat spoiler:
"Možná by skupina měla své desky opatřovat varováním: „Pozor, za obsah je zodpovědný každý posluchač sám.“
V kapitalismu prokazatelně není o nic méně sviní než v socialismu. Odpor na Východě byl neohrabaný, na Západě je podlézavý.“
"Obsese přinášet na jeviště tajemnost, násilnost a perverzitu a tím i celý projekt Rammstein se koneckonců vysvětluje dilematem identity, rozervané mezi Východem a Západem.
"Neustálé rammsteinské provokace cílí na obscénní povrchnost společnosti, která se prohlásila za vítěze dějin, ale sama je plna děsivě hlubokých propastí. Chtějí se vlomit do svatouškovské fasády, za níž se skrývá opuštěnost, násilí, perverze a lačnost. Tím jsou také samozřejmě sami masivně přemoženi."
Tak jako níže napsaný komentář Madelisi si také myslím, že autor se zamiloval do popisu povstání a naše hrdiny tam jakoby tak nějak přihodil. Ale neberu to vůbec jako zradu. Myslím si že Sansom nepatří k autorům, kteří by psali, aby se zalíbili okruhu čtenářů a vydělávali na tom. Miluje historii a chce ze svých poznatků co nejvíc předat čtivou formou. A to se mi na něm a celé sérii líbí a oceňuji to. Zároveň si myslím že tento díl je hlavně o tom, že člověk je ochoten dát v boji proti nespravedlnosti, za řád a svobodu svůj život. Jak zpívá "špína" Simon :
"Můj život se úplně změní,
neboť mé hříšné oči zřely
tu zemi vznešenou a obdivovanou,
v níž žiji ctnostný život.
Co jsem chtěl nejvíce to pominulo,
přišel jsem do té země,
po níž Bůh kráčel v lidském těle.
Země krásná, bohatá a vznešená,
jakou jsem nikdy dřív nespatřil
ty jsi nade všechny, co znám.
Jaké zázraky jsi zřela!
Dítě zrozené z panny
panuje nad všemi anděly.
Toť vskutku zázrak nad zázraky. "
Doporučuji.
Skvělý thriller lehce válcující různé Kingy, Pattersony, Bryndzy a jiné. Za smutnou cenu, že se jedná o skutečný případ. Zlo vynořující se nenápadně, ale o to děsivejší.Důkaz opravdovosti dobra i zla.
A že láska vítězí.
Od autorky si určitě ještě něco přečtu.
Krásný zážitek z perfektně zpracovaných a zdokumentovaných našich historických dějin, o nichž jsem neměl ponětí, doprovázených nádhernými fotografiemi. Děkuji všem, kteří se na tvorbě těchto knih podíleli a tomu něčemu za to, že jsem si je mohl koupit a přečíst.
Připadal jsem si jako kdybych četl nějakou japonskou verzi Alenky v říši divů a za zrcadlem.Hrdina leze pořád do nějaké studny ,rozdvojuje se ,prožívá různá podivuhodná ,fantaskní dobrodružství a pátrá po své ženě ,jež ho opustila.Potkává různé postavy,poslouchá jejich bizarní vyprávění a rady a nerozumí jim.Já také ne.Je to fantastické,snové,místy lehce humorné a v případě válečných příběhů naturalisticky opravdové. Murakami umí s rekvizitami žonglovat výborně a čtenáře nenechá na chvíli vydechnout.Ovšem až díky doslovu mi docvaklo ,že svým dílem vlastně reaguje na japonské zamlčování válečných hrůz a zločinů,jichž se dopouštěli na číňanech.Za to a poutavost má ode mne čtyři hvězdy.
Nikdy jsem nebyl příznivec povídek.Výjimku jsem udělal u Sapkowského cyklu o Zaklínači a teď u povídek pana Čepa.Vlastně nevím co napsat,ještě ve mně doznívá úžas ze čtení a vzrůstá úcta a pokora před mistrovským dílem.Myslím ,že pan Čep měl obrovský dar vnímavosti,citlivosti a popisu vnitřního stavu člověka.Člověka,který v životě místy prožívá hrůzu před stínem smrti a zároveň touhu a jakoby jistotu po lepším a věčném životě a domově za tou oponou,kterou musíme všichni projít.Tento fakt je v každé povídce více či méně zdůrazňován místy téměř až do horrových forem.Skvělé popisy vesnického života a lidí vycházejí z autorova života na vsi ,pochází z deseti dětí.V ediční poznámce je věta,že čtení povídek vyžaduje určitou čtenářskou kultivovanost a Čep by měl být pomalu "spásán či popásán"Ano tyto perly se musí číst pomalu a vstřebávat.Dílo velmi dobře vystihuje komentář níže Chestertona.Pro mne osobně to byla jedna z literárních událostí mého života.
Doporučuji.
Nenáročná duchařina o lásce a osudovosti ve stylu Murakamiho a trochu Zafona.Autorčino nadšení Japonskem se na mne nepřeneslo.Při čtení jsem si občas vzpomněl,co provedli Číňanům ve třicátých letech v Nankingu.Ale jinak oceňuji jistou mladickou skeptičnost ,ironii a humor hrdinky.
Vynikající psychologický román.Autor popisuje detailně morální i profesní úpadek hlavní postavy,evangelického faráře,který začne,jak se říká :"kázat vodu a pít víno."
Klíma ostatně velmi precizně rozebírá i osudy a motivy chování všech ostatních postav.S velkým citem a pochopením popisuje jejich boj se svým svědomím,poklesky a pocity viny,a je poznat ,jak moc jim v jejich boji fandí a stojí na jejich straně.Zároveň výborně vykresluje nastupující relativismus a ztrátu morálních hodnot v počátku devadesátých let ,kdy lidé podléhají názoru,že svoboda rovná se zbavení odpovědnosti za své konání.Také si všímá růstu duchovního hladu, jenž lidé nechtějí uspokojovat v prostředí tradičních církví, ale hledají smysl života v zahraničních i domácích sektách.Mnoho věcí sice není v knize dopovězeno ani vyřešeno,ale tím zůstává prostor pro přemýšlení o nastolených otázkách lásky a víry a smyslu života vůbec,a kniha tím pádem jen tak nevymizí z paměti.Pro mne ještě lepší než Soudce z milosti.
Akčnější a krvavější než první díl, ale zároveň tím spíše jsem se s tím míjel. Scény v podzemí až příliš připomínaly film o Vetřelci. Vztah mezi Zuzanou, Valerem a Baklym předvídatelný až běda. Ale jako oddechovka na dovolenou nebo do vlaku dobrý, pro fanoušky povinnost.
Tak tady mi v postoji k postavám, jež stvořil v tomto díle, Kundera připadal jako chirurg který operuje pacienta bez narkozy ,plynule přejde k jeho pitvě,podává postřehy do magnetofonu a doprovází je ironickým smíchem.Jeho odstup je až děsivý.Toto dílo je asi nejnesmiřitelnější ze všech jeho děl v postoji ke všem autoritativním režimům a jejich nohsledům,což je trochu pikantní v souvislosti s momentálně propíranou aférou ohledně jeho údajného udávání. Je to velmi výbušná nálož koncentrované ironie,sarkasmu,humoru jenž zesměšňuje vše co je trochu lidské a přirozené.A tady si s autorem trochu nebudu rozumět. Vše co je lidské poslal do kytek za zvuků posměšného řehtání a křesťanem asi také není(mohu se mýlit),takže mi osobně tam chybí trocha naděje ,lásky a odpuštění. Jeho situaci po okupaci v 68 roce asi my ,co jsme to zažili jako děti,nebo vůbec ne ,nepochopíme,ale jiní autoři ,namátkou např. Opasek nebo Jirous ,se s tím vyrovnali lépe , a to strávili část života v komunistických lágrech.Přesto nechávám pět hvězd,protože použití magického realismu( tančící kruh komunistických nadšenců stoupající k nebi a za ním visící Horáková a Kalandra) se mi velmi líbilo. Kapitoly s Básníky byly vynikající a za srdce mne chytlo vyprávění o Tamině a její smrti,k té byl trochu autor milosrdný.Ale jenom trošku.Pro mne osobně je to jeho nejlepší kniha.
Je to mé první setkání s Mc Ewanem.Kladu si otázku zda jsou jeho ostatní knihy stejně dobré nebo ještě lepší než tato.protože jestli ne,tak do nich nejdu,Pokání je pro mne jeden z literárních zážitků mého života,je v něm přesně nadávkováno vše:vášeň,láska, zrada,osudovost i ironie života,podáno precizním literárním stylem,vybroušené jako klenot.Ale také jsem pro to musel vyzrát,poprvé jsem si to půjčil před 10 lety a po pár stránkách odložil.A teď nechápu jak jsem to vůbec mohl udělat.