trudoš
komentáře u knih
Znetvoření (grafický román)
Scott Cawthon
Změnila se kresba a vyprávění hned získalo na síle. Tedy v rámci hororu, ohledně smysluplnosti je to možná jen o krapet lepší než velká bída. Příběh se přitom vůbec nevyvíjí špatně a vcelku i hezky navazuje na předchozí události. Čím víc však tvůrci gradují děj, tím je děravější a nesmyslnější, až to celé završí cliffhanger, který měl pravděpodobně situaci zachránit po vzoru Cimrmanova Vichru z hor.
Ale abyste rozuměli správně, proti samotnému konceptu Five Nights at Freddy's nemám vůbec nic. Komiks však sklouzává k opakované hysterii, nesmyslným zvratům, a když dojde na vysvětlování, kdo za čím stojí, i první kniha se stydí za všechno to, co se druhá snaží vydávat za zápletku. Namísto využití motivu krádeže dětských duší, se zabýváme jakýmisi předchůdci vražedných robotů a sérií záhadných vražd, jež mají zmiňované stroje na svědomí. A do toho sem a tam pobíhá hlavní hrdinka, soustavně naříkajíc, jak si chce na něco vzpomenout, ale nemůže. Až jí máte chuť animatronikům předhodit sami.
Aristokratka a vlna zločinnosti na zámku Kostka
Evžen Boček
Evžen Boček se svou Poslední aristokratkou mě doposud nezklamal a nepovedlo se mu to ani tentokrát, třebaže rozsahově patří čtvrtá kniha k těm nejužším. Avšak ohledně obsahu nabízí autor poprvé celistvý příběh, který ve svém důsledku tvoří dva krapet delší záznamy v tradičním Mariině deníku, přičemž slovní parafráze na povídku P. G. Wodehouse dává jasně na srozuměnou, o čem že to celé vyprávění bude.
Takže jaké že šílenosti se rodina Kostkových se svým „služebnictvem“ dopustila tentokrát? Překvapivě žádné, naopak se oni sami stávají oběťmi zločinu. Zámek Kostka se mění v dějiště dvou na sobě nezávislých loupeží a to všechno za noci, kdy se po velké slávě chodbami pochybuje kastelán v uniformě Heinricha Himmlera, kuchařka ve svatebních šatech Helenky Vondráčkové a maminka v kostýmku princezny Diany, kteréžto naneštěstí čerstvě zesnulé. Komická estráda může začít a já si ji prostě nemůžu vynachválit. Je to jednoduché i prvoplánové, ale taky neuvěřitelně zábavné a především dobře napsané.
Země Nikoho kniha třetí
Devin Grayson
Právě tak dobré finále, jak jsme doufali. I když vydavatelství De Agostini zazlívám příběhové okleštění celé události, návaznost dobrodružství je i přes vynechané sešity precizní. Namísto osobních soubojů se tentokrát vyprávění soustředí na klíčové aktéry a uzavírá černou kapitolu města Gotham. Ne, že by všechny problémy byly vyřešeny mávnutím proutku, či snad rovnou nastoupily světlé zítřky. Ale kroky učiněny jsou, pročež bude nutno vyvinout ještě hodně úsilí, než se rozbouřené emoce uklidní. Někdo to přečká s čistým štítem, jiný v dubové rakvi vyložené saténem. Protože, i když už je konec blízko, potřeba šílenců ublížit na tom nejcitlivějším místě zůstává neměnná.
Velké smeknutí před prací Grega Rucky, jehož scénáře vybraných epizod mi připadají jednoznačně nejlepší, přičemž osobně považuji Katastrofu a Zemi nikoho za to nejzajímavější a nejkomplexnější, co ze stáje DC Comics kdy vzešlo. O to víc mi uniká, co je vedlo k tomu, že vše o pár let později zmuchlali, zahodili a zapomenuli.
Volání odnikud
Jaroslav Velinský
Léto je v plném proudu a Ota Fink vyráží se svou partou kamarádů do rozlehlých lesů u Holetína, do míst, kde dříve býval vojenský prostor. Ideální příležitost pro klidné rozjímání nad nesmrtelností chrousta, kdyby se ovšem uprostřed temných hvozdů najednou nerozezněl zvuk vyzvánějícího telefonu...
Snad poprvé v sérii se Jaroslav Velinský projevuje jako plnokrevný tramp, což vyniká především v dokonalém popisu čundráckého bivakování, mluvy a naturelu. Zápletka je přitom zcela prosta nějakého složitého vraždění či prvoplánových morbidit. Ostatně, ani pořádné mrtvoly se zde nedočkáte, protože celé vyprávění se primárně točí kolem zjevných záhad a možných tajemství. Autor však dokonalým způsobem umí gradovat napětí, které je navíc podkresleno jedinečnou atmosférou počínajících 60. let, což fantasticky vyniká při líčení příprav vesnického candrbálu. Nevinné letní dobrodružství se tak pomalu mění v kriminální drama, jehož vyústění zase jednou dá za pravdu Otově bezděčné detektivní intuici.
Cosmoknights 2
Hannah Templer
Baví mě to čím dál, tím víc. Univerzum se rozrůstá, postavy už neřeší osobní problémy a parta hrdinů značně kyne. Jistě, je to podle všech rysů dívčí, ale už po pár stranách tenhle detail neřešíte, stejně jako skutečnost, že Star Wars působí v mnoha ohledech až podezřele pohádkově. Navíc se zdá, že Hannah Templerová má se svým dobrodružstvím krapet širší úmysly, než je pouhé osvobozování princezen od nalinkovaných osudů. Dochází tu k názorovým rozkolům a je patrná snaha dívat se na problematiku z vícero úhlů, přičemž celek rámuje neskonale sympatická kresba, díky níž všechny postavy působí bezděčně sexy – vzhledem k tomu, že jde o lesbické sufražetky, tak bych se nad sebou měl asi zamyslet.
Na závěr jednu radu pro autorku – chcete-li, aby příběh působil drsně, nemůžete aktéry krvavé hospodské bitky zpodobnit usměvavé. Scéna pak působí nadvakrát divně – buď jsou všichni úplně šílení, nebo zrovna přemýšlejí nad tím, kolik času v životě by mohli ušetřit, kdyby všichni chlapi byli ženský.
Dvojitý orel
Dan Abnett
Třebaže Dvojitý orel spadá do cyklu Warhammer 40 000, dává si Dan Abnett záležet, aby šel číst zcela samostatně. Zároveň přináší do série opět něco nového, drobnost, se kterou jsme ještě neměli možnost se na stránkách Válečného kladiva setkat – a to se stíhacími esy. Pro někoho hloupost, pro jiného slabé téma; avšak finanční úspěch filmu Top Gun: Maverick dokázal, jak moc jsou báječní muži na létajících strojích vděčným motivem. Když navíc vyprávění okořeníte lidskými hrdiny a jejich osobními démony, to vše za hřmění těch nejmocnějších ocelových „ptáků“, máte čtenáře prakticky na lopatě. Autor šel ale ještě dál a svůj příběh pojal jako určitou paralelu s leteckou bitvou o Británii. A i když své vyprávění obalil pozlátkem vzdálené budoucnosti a nekonečného boje se silami Chaosu, pořád dokáže věrně zachytit každé přetížení, jemuž piloti musí při svých manévrech čelit, zběsilé akrobatické kousky, díky nimž odvrací možné zásahy, a především tíhu vysílení z nekonečného nasazování do akce.
Země Nikoho kniha druhá
Greg Rucka
„Kdyby jen o tomhle Manos věděli. To by si dost pomohli.“
„Promrhali by to na nesmyslné krveprolití.“
„A co s tím provedeš ty?“
„Použiju to na smysluplné krveprolití.“
Sisyfovská snaha postavit Gotham City znovu na nohy, ačkoli jej celý svět odepsal, pokračuje. Je třeba zajistit spojence, potraviny a především respekt nepřátel, přičemž stará pravidla už nepravidlují. Morálka i těch nejčestnějších ochránců zákona se tak vydává na cestu, z níž už nemusí být návratu
Podmanivé čtení, u něhož řešíte jedinou maličkost – proč tahle událost český komiksový trh tak dlouho míjela? To, co totiž vyjde v kompletu Legenda o Batmanovi, není ani třetina všeho, co se v rámci samotné Země nikoho událo. A přitom jde o velmi dobré příběhy zasazené do takřka postapokalyptického prostředí, kde je dovoleno prakticky cokoliv a kde se zcela nově ohýbají charaktery tolik let určitým způsobem profilovaných hrdinů i padouchů. Greg Rucka cupuje Batmanovo univerzum jako žralok olympijské přeborníky v plaveckém bazénu.
Slzy ostrý jak břitva
S. A. Cosby
„Lidi rádi o pomstě mluví jako o spravedlivým činu, jenže ona je to jen nenávist v hezčím kabátě.“
Zatímco Asfaltová pustina pracovala s jednoduchou zápletkou, příznačnou pro gangsterské prostředí, v Slzách ostrých jak břitva šel S. A. Cosby trochu dál. Přirozeně zůstal nekomplikovaný děj, založený na staré dobré pomstě dvou rozdílných mužů, jejichž synové se stali obětí chladnokrevné vraždy. A zatímco se hrdinové potýkají s pouličními zločinci všeho druhu, musí se zároveň vypořádat s vlastní zaslepeností, ať už jde o barvu kůže, nebo o sexuální orientaci. Totiž, nejen že synové byli jako den a noc, ale navíc šlo o dlouholeté milence. Životem otřískaní alfa samci tak ve vlastních hlavách selhávají hned na dvou úrovních – coby muži i jako otcové. O to krvavější je brázda, kterou za sebou zanechávají, bez skrupulí postupujíce proti proudu až na samotný vrchol potravního řetězce.
Silná, strhující a syrová jízda na ostří břitvy, kombinující v sobě to nejlepší z moderního noiru a drsné školy.
Matka (sběratelská varianta)
Jeff Lemire
Sci-fi podle mého gusta. Jednoduchá premisa, silné momenty, nevšední pojetí, tradiční motivy. Jeff Lemire se tentokrát vyhýbá hloubavému polemizování o otcovství či rodinných traumatech a namísto toho vyšvihl parádní thriller v kulisách mezihvězdné kosmické lodi. Nejdramatičtějšími momenty pro mě přitom byly činy separatistů, zabíjejících ve jménu svobody, aneb Jak funguje fanatismus v praxi. Jinak ale autor nijak příliš nerozebírá, kdo je v právu a kdo ne, soustředí se primárně na myšlenku umělé inteligence, jež se musí vyrovnat s nenadálou situací – stát se matkou desítky dětí a vychovat je k tomu, aby sebe i ji udržely v nekonečných kosmických hlubinách naživu. Zápletka jako taková pak už příliš nepřekvapí originalitou, zároveň si ale ani na nic nehraje a rychlým tempem spěje ke svému neodvratnému konci.
Za mě osobně paráda, zase jednou jsem se vrátil do časů, kdy jsem načítal povídky zlatého věku science fiction a nechával se uhranout dějovou nápaditostí i myšlenkovým přesahem.
Program Nosferatu
Miroslav Pech
Miroslav Pech patří mezi nejzajímavější české tvůrce strašidelných příběhů. Spíše než na explicitních hrůzách si dává záležet na psychologické prokreslenosti a životních zkušenostech. Právě ty se odrážejí v jeho nejnovějším dílku nejvíce. Dokonale pracuje s koncepcí příběhu, kdy nejdříve nechá čtenáře podlehnout charismatu životem zkoušené dcery spisovatele, aby ho pak společně s ní zatáhl do víru zlovolných událostí, o kterých víte, že nemůžou dopadnout dobře, přesto ve skrytu duše doufáte, že pro tentokrát by Satan Klaus mohl přinést dobrý konec. Tady ale nejsme v pohádce, dámy a pánové, tenhle příběh napsal člověk, jenž ví, jak se prolétnout na noční můře…
Program Nosferatu je báječná hororová hříčka, z níž klidně mohla být literární perla žánru. Potenciál na to rozhodně má a prostor pro více textu také. Otázkou však je, jestli by jí důkladnější rozepsání spíš neublížilo. Vtípek by se totiž mohl proměnit v parodii a najednou by bylo po kouzlu děsivosti. Někdy je méně skutečně více.
Země Nikoho kniha první
Greg Rucka
Na Zemi nikoho jsem se těšil už od dob vydání šestého Hitmana, přičemž jsem ani moc nedoufal, že bychom se jí v českých luzích a hájích kdy dočkali. Konečně se však nemožné stalo skutkem a pánové Bob Gale, Greg Rucka a Kelley Puckett rozjíždějí jednu z nejtemnějších událostí historie Gotham City. A že je na co koukat – město bylo odstřiženo od světa a prohlášeno za místo stižené živelnou pohromou. Všichni příčetní je opustili a ti ostatní, co zůstali uvnitř, musí zůstat dokud... dokud se nestane zázrak. Anebo Gotham neshoří na popel. V ulicích tak propuká nemilosrdný boj o moc, kterého se účastní i zbytky policie pod vedením Jima Gordona. Jestli ovšem očekáváte nějaké hraní si na spanilé rytíře, můžete rovnou zapomenout. Už ani Batman se nechytá, protože vzbuzovat hrůzu v lidech, kteří si prošli peklem, není právě jednoduché. A že šílenci své domovy neopustili, na to můžete vzít jed.
Civilní příběhy v uhrančivých kulisách, které tíhnou spíš ke gangsterce než k superhrdinskému mainstreamu.
Rakvář
Sharon J. Bolton
Když se Sharon Boltonová drží scénáře „lovec pronásleduje kořist“, má to perfektní drajv, jakmile ale přejde k pokusu o detektivku, uvěřitelnost jde stranou a stává se z toho babské čtení. Právě tohle pro mě bylo největší slabinou jinak slušného thrilleru, okořeněného špetkou magie. Jen je škoda, že přes všechny čáry máry se nakonec žádná kouzla nekonají, až na jedno maličké spoutání v závěru. O nějakém vyšetřování se však mluvit nedá, autorka si v podstatě dělá, co chce, včetně náhodného házení klacků pod nohy. Podobně náhodné jsou předkládané motivace i samotná konstrukce zločinu. Nehledě na to, že uvědomělá hlavní hrdinka, bojující za právo žen sloužit u policie, je taková ťunťa, že skončí v náručí prvního ženatého fešáka, a když pak dostane od kolegů přes prsty, musí běžet k čarodějnicím, aby se psychicky nesložila. Bohužel, záměr zločinců si člověk musí domyslet, přičemž o konkrétní identitě pachatele se můžeme dohadovat do té doby, než bude v nějakém dalším románu konfrontován.
Spálené mosty
Peter J. Tomasi
Tohle se mi líbilo moc, jen člověka mrzí, že si v redakci De Agostini nedali trochu práce se správnou chronologií vydávání jednotlivých svazků.
Celkově nejsem úplně fanoušek New 52 a následného Znovuzrození, jež scenáristům častokrát sloužilo jen k tomu, aby převyprávěli staré události v nových kulisách. V případě Spálených mostů se to samo nabízí, nový věk žádá nového Two-Face s jeho rozervanou duší. Peter Tomasi ovšem zvládl něco, o co se třeba Gregg Hurwitz pokoušel se střídavým úspěchem v paralelní řadě Batman: Temný rytíř. Kromě srdceryvné historky z minulosti totiž postavil před Harveyho Denta protivnici, jež disponuje stejným arzenálem spalující nenávisti, jako on. A když se dva psychopatičtí ďáblové pustí do sebe v ulicích Gothamu, musí Batman hrát hodně vabank, aby z toho dokázal vybruslit s čistým morálním štítem.
Závěrečná noticka, vzpomínající na Damiana a jeho namachrovanou povahu, je pak hezkou nostalgickou tečkou za jinak nekompromisně syrovým příběhem o touze po odplatě.
Tarzan z rodu Opů
Edgar Rice Burroughs
Od prvního vydání uteklo sto dvanáct let, a přesto Tarzan z rodu Opů strčí do kapsy leckterou současnou konkurenci na poli dobrodružného románu. Samozřejmě by asi Edgar Rice Burroughs dnes měl problém s gender normou a rasovou korektností, protože jeho představa ideálního člověka je založená na mužském rodu, britském občanství a šlechtickém rodokmenu. Ovšem bez jakýchkoliv zbytečných řečí předkládá na necelých dvou stech stranách fascinující příběh hrdiny, vyrůstajícího v džungli, který hravě přebírá její pravidla přežití a nakonec je i úspěšně aplikuje v takzvané civilizaci. Archaická stylistika pak dodává vyprávění nenapodobitelný šmrnc, díky kterému s úsměvem přehlédnete dobové názory či praktiky. Zároveň lze příběhu jen závidět živost, s jakou se dere kupředu, nekompromisně řešíc problémy okamžitě, bez nějakých tanečků a psychologických kudrlinek. Přitom zápletka je skromná, třebaže plná boje s šelmami všeho druhu, ty lidské nevyjímaje. Krystalická esence romantiky a dobrodružství.
Gannibal 2
Masaaki Ninomija
Druhý díl dokazuje, že Masaaki Ninomija není žádný amatér a ví, jak komponovat hororový příběh. Takže zatímco v předchozím díle nás seznámil s prostředím a postavami, tentokrát nám představuje protagonistu a jeho rodinu, aby následně mohl pracovat s motivy nebezpečí, která jim hrozí. Čtenář tak má strach o někoho, s kým se již stihl ztotožnit. Policista Daigo Agawa se navíc ukazuje v trochu zajímavějším světle, než posledně a zdá se, že padouši z kraje Togu krapet podceňují jeho výbušný potenciál. Ostatně, zajímavě se rozvíjí i samotná zápletka, kdy v ději načrtnuté záhady jsou nějakým způsobem zodpovězeny, třebaže vše poukazuje na skutečnost, že ne úplně pravdivě. Hrdina se tak ocitá v situaci přijetí rozhodnutí, zda obětovat bezpečí rodiny a honit se za chimérou, nebo se podvolit tlaku okolí a žít svůj šťastný život. Druhá kniha tak sice nepřináší žádnou velkou hrůzu, ba ani krapet děsivosti, ale rozhodně navnadí na pokračování mnohem spolehlivěji, než se to povedlo knize první.
Půlnoc opět přichází
Dana Stabenow
Po románu Lovcův úplněk jsem podvědomě čekal zvolnění. Posledně naložila Dana Stabenowá vyšetřovatelce Kate Shugakové pěknou hromádku trablů, takže logicky musel přijít díl plný popírání, hněvu, smlouvání, deprese a nakonec smíření.
A ono ejhle, ocitáme se v Petrohradě, kde si ke svému kousku štěstí přijde ruská mafie dosti nevybíravým způsobem. O pár stránek dál přistává Vrtulník Jim na nejzápadnějším koutu Aljašky, aby se infiltroval mezi pachatele petrohradského masakru, kteří tu hledají klid, mír a kupce ukradeného plutonia. O Kate ani zmínka, kromě toho, že už ji pár měsíců nikdo neviděl. Jasně, říkáte si, pravidla se změnila a autorka povede tuhle hru tentokrát jinak. V ten moment Jima postřelí a všechno se hnědým navrch obrátí...
Půlnoc opět přichází je prozatím nejdelším románem série, přičemž tu ale žádná stránka není navíc. Zápletka funguje dokonale a kromě úplného závěru, který má k detektivce bohužel ještě daleko, nemám knize prakticky co vytknout. Snad jen to, že skončila.
Vzkříšení Ra´se Al Ghula kniha druhá
Grant Morrison
Dokončení Ra's Al Ghulova vzkříšení je lepší, než jeho začátek, minimálně po dějové stránce má příběh rozhodně co nabídnout – jak zajímavé morální konflikty, tak nápadité akční scény. Do poloviny jsem ani nevěřil, že čtu stejný komiks jako posledně.
Pak se ale redakce DC předvedla a zkazila mi zážitek. Ono, když už chci vyprávění vést napříč sériemi, je snad samozřejmostí pohlídat si detaily, popřípadě vysvětlit objevování a mizení klíčových postav. Protože u DC se to evidentně neděje, je zde standardem roztrhané oblečení, které se v průběhu jednoho sešitu samo zalátá, popřípadě projde kompletní proměnou. A to ani nemluvím o nenadálém objevení Bílého ducha, jehož jsem považoval za mrtvého – asi mi proklouzl někde mezi řádky. Vystoupení I-Ťinga pak už považuji za guilty pleasure Granta Morrisona, protože jiné opodstatnění v ději nemá.
Co naopak kvituji s povděkem, je synchronizace alb v kompletu, protože minimálně pro ty, co čtou vše dosud vydané, nebude role padoucha Senseie překvapením.
Smrt je má tanečnice
Hana Hozová
Jestli knihu něco zabilo, tak styl vyprávění v první osobě přítomného času. S tím pak souvisí rozvleklost, kdy autorka neopomíjí popsat vše do nejmenších podrobností, třebaže to pro děj nemá zbla významu. Ne, že by neměla co říct – od prvních stránek až po ty poslední se zabývá trampotami, které hrdinovi uvily do vínku sudičky. Jedna tragédie střídá druhou, což vyústí v odhodlání pomstít všechny způsobené nepravosti. Trochu to kazí maličkost – názvy kapitol sem tam prozradí i jejich obsah, takže ne vždy se dá mluvit o překvapení.
Nic to nemění na faktu, že Hana Hozová pojala odyseu Luka Mortifera ve velkém. Jenže atmosféra románového světa působí neúmyslně pohádkově, zápletka se tříští pod vlivem motivů a v okamžiku, kdy hrdina nabude zkušeností, přestáváte o něj mít podvědomě strach. Ani vedlejší postavy nepůsobí uvěřitelně, buď jsou podlé, dobré nebo bodré, pročež jejich množství je přímo úměrné rozsahu. Ambicemi se nešetřilo, výsledkem je ale bohužel pouze zárodek něčeho dobrého.
Vzkříšení Ra´se Al Ghula kniha první
Grant Morrison
Takový ten nutný doplněk, aby sága byla komplexní. Když ale při čtení podvědomě cítíte, že komiksem listujete pouze z nutnosti, je něco špatně. Jiné by bylo, kdyby nakladatelství De Agostini dodržovalo vnitřní chronologii ságy Granta Morrisona a člověk tak mohl sledovat vývoj událostí v návaznostech. Když ale znáte konec, prostředek i začátek, na nějaké kudrlince v prvním poločase už vám nesejde. Navíc, jak se Ra's Al Ghulovo vzkříšení rozlézá skrze různé řady, působí celé dobrodružství chaoticky a uspěchaně, třebaže je v základě křišťálově jednoduché. Obzvláště pak v druhé půlce, kdy Damian, Tim a Dick bojují proti tisícovce nepřátelských nindžů.
V kontrastu s předchozími „událostmi napříč sériemi“ z 90. let je úžasné sledovat, jak to ta stará škola bravurně zvládala, zatímco moderní tvůrci mají problém udržet čtenářovu pozornost. Ona jedna věc je akce, druhá pak dějová linie, která přeskakuje z místa na místo tak, že by i profesionální hráč škatulat měl co dělat, aby nepropadl panice.
Hřbitov nevěst
Tomáš Boukal
Thriller se dvěma pozitivy – ponurou atmosférou opilé postsovětské země a s rekem, který není akčním hrdinou. V případě druhého bodu jde ale zároveň o největší slabinu. Protože, i když se mi líbí, že je příběh psán z pohledu obyčejného člověka, který se ocitne na místě, kde standardní západní procedury nefungují a morálka je nastavená úplně jinak, nejde o protagonistu, kterému bych dokázal držet palce. Jeho způsob vyšetřování až příliš připomíná vesničana, absolutně netušícího, kam se vrtnout a nešťastně pobíhajícího po nákupním centru.
Jednoduchá dějová linka by mi ani tolik nevadila, mám tyhle věci rád. Problém je, že hrdina Tomáše Boukala někde začne, vydá se nějakým směrem, tam nepochodí, vydá se jiným směrem, tam náhodou narazí na pachatele, dojde ke konfrontaci a konec zvonec. Tohle je špatně, chybí tomu prvek napětí, což ještě podtrhne ultra depresívní konec, o kterém si myslím, že jej autor napsal z trucu, aby si čtenář moc nemyslel. Mohla z toho být dobrá povídka, ale román?
