tulipi komentáře u knih

Zpočátku se mi do knihy nedařilo začíst, postupně mě chytla víc a četla se mi lépe.
Bavily mne barvité popisy přírody v bažině, ale souhlasím, že přerod negramotného děvčátka ve významnou vědkyni byl trochu moc.
Romantika s tematikou osamělosti a souznění s přírodou okořeněná detektivní zápletkou. S ohledem na mnohé pochvalné recenze jsem se na ni těšila a přečetla ji, ale za mne to není kniha, ke které bych cítila potřebu se vracet. Přesto jsem přesvědčená, že si příznivce najde.

Krátká svižná novela, v níž se setkají 3 ústřední postavy, které se snaží vyrovnat každá s nějakým svým trápením.
Možnost jen tak utéct od všeho a všech někam do přírody a hned potkat někoho, kdo vás bez ptaní ubytuje, mi nepřišla úplně uvěřitelná, ale jinak jsem s knížkou zásadní problém neměla. Líbil se mi lehce nejednoznačný konec, který ponechal prostor pro vlastní představy. Kniha se mi četla pěkně (velká pochvala za krásný jazyk), ale "čistokrevná" oddechovka to není. Což rozhodně není na škodu...

5 30.01.2022

Knížku jsem dostala jako dárek, který mne pobavil určitou podobností (jsme ale "jen" tři). Oddechovka, kterou jsem postupně dostala od těch "svých holek" komplet a stejně tak (postupně) i četla. Zábavné čtení na dovolenou, nebo, když prostě potřebujete "vypnout".

Moje první, ale ne poslední, setkání s Alešem Palánem, který vede s paní Marií Svatošovou, zakladatelkou hospiců v ČR, rozhovor o nemocech, umírání a s tím souvisejících věcech .
Zajímavá tématika, na kterou se ale musíte určitým způsobem předem "naladit". Není to typ čtení, po kterém se dá sáhnout kdykoli...

Knihu jsem dostala jako dárek a celkem mile mne překvapila. Její podtitul: "Řekni mi, co čteš, a já ti řeknu, kdo jsi.", trefně vystihuje ústřední myšlenku příběhu, která je jakousi osou spojující jednotlivé příběhy / kapitoly pojmenované podle lidí, kteří knihkupectví na Bylinkovém náměstí navštíví a seznámí se s jeho majitelkou Natálií.
Bonusem na závěr je seznam všech knih, které jsou v příběhu zmíněny, takže pokud vás některá zaujme a zapomenete si ji poznamenat, netřeba zoufat!

5 29.01.2022

Knihy Narine Abgarjanové mám moc ráda. Všechny charakterizuje nádherný poetický jazyk (zde jistě patří dík i překladatelce, paní Kateřině Šimové).
V povídkách Žít dál jsem ale poprvé měla při čtení tak silný pocit "přiškrceného srdce" (výstižné spojení ze str. 116), že jsem chvílemi dokonce uvažovala, jestli knihu neodložit... Nedala jsem se, dočetla do konce, ale musím přiznat, že lehké čtení to nebylo. Člověku zůstává rozum stát, když si uvědomí, že nejde o žádnou fikci, ale o realitu, která se navíc (bohužel) stále dokola opakuje a mnohým obyčejným lidem působí četná zranění na těle i na duši.
Souhlasím s výrokem uvedeným níže (autor: gbrgbr), že jde o knihu, kterou doslova bolí číst.
I přesto za přečtení jednoznačně stojí.

Malá, útlá knížka "kabelkového" formátu, kterou jsem zhltla během 24 hodin.
Nabízí mnohé myšlenky týkající se mezilidských vztahů. Bavila mne občasná polemika hlavní hrdinky s předkládanými názory i její pochybnosti o jejich smysluplnosti, splnitelnosti, její nedokonalost, chybování... Byla mi touto svou lidskostí ohromně sympatická :)
První kniha autorky mne minula, ale po přečtení této si ji určitě dohledám (už se na ni těším).

Trefně popsané mezigenerační názorové "střety", pěkně vykreslené odlišné úhly pohledu...
Četlo se mi dobře, jen poslední cca třetina mi přišla trochu těžkopádnější.

Milé, malé duševní pohlazení; pár stránek, pár řádek, které se dají přečíst během pár minut. Za přečtení ale jednoznačně stojí...

Jednotlivé části knihy jsou prokládány dobovými úryvky z novin. Mezi těmito proklady se odvíjí příběh holčičky El, popsán v padesáti-slovných kapitolkách de facto v náznacích, přesto jasně a srozumitelně.
Kniha mne svou netradiční formou nadchla - přečetla jsem během jediné noci...

Četla jsem až poté, co jsem viděla film. Odhadnout, jak by na mě kniha působila, kdybych příběh nejdříve četla, si netroufnu, obecně vzato se mi ale líbilo, jak může taková singl pouť na člověka (za)působit.
A... patřím k těm, kteří se s Pacifickou hřebenovkou po přečtení seznámili (i když jen z pohodlí domova a prostřednictvím internetu).

Nenáročné, řekla bych takové klasické "dámské čtení". Na úvod nějaké trápení, zklamání, karambol, pak rozhodnutí či hledání nějakého řešení, změny situace, prostředí atp., následují nové výzvy, noví lidé, nová láska... Oddechovka s více či méně předvídatelným dějem. Čas od času po takové sáhnu ráda a na tuhle autorku je prostě spolehnutí :o)
Ideální čtení na letní dovolenou, nebo dlouhé zimní (pod)večery, když je venku hnusně a člověku se chce tak maximálně zalézt pod deku s horkým čajem a teplými ponožkami... (a nějakou fajnově oddechovou knížkou, samozřejmě).

4 29.01.2022

Nenáročné oddechové čtení z prostředí Itálie; autorky tradiční romantický styl se snadno předvídatelným dějem. Čte se zlehka, příjemně; takové "dovolenkové" čtení.
Trochu mne štvaly občasné chyby v textu (v pasáži týkající se hlavní hrdinky najednou sloveso v mužském rodě atp.), což ale není chyba autorky...

Příjemně čtivé povídky (celkem deset), se zajímavou zápletkou či rozuzlením. Líbily se mi, víc mne ale nadchly deníkové zápisky s názvem "P.S." z roku 2015 (možná mi tehdy jen přesně "káply" do noty svým osobitým humorem, pohledem na svět, upřímností a milými ilustracemi, kterými knihu vybavila autorčina sestra Lela, kdo ví, pocit nadšení z nich mi ale zůstává).

Po knížce Tři jablka spadlá z nebe jsem se na tuhle vyloženě těšila. A opět skvělé čtení. Poté, co jsem se malilinko "protrápila" začátkem a začetla se, nechtělo se mi knihu odložit. Vřele doporučuji! Pro úžasný styl, poetický jazyk, mnohovrstevnatost a zajímavě komplikovanou propojenost příběhů jednotlivých postav, které i v často značně nelehkých osudech potká alespoň na čas něco pěkného, laskavého, lidského...
Těším se na další autorčina díla (aktuálně na povídky "Žít dál"; nakl. Prostor 2024).

Poslouchala jsem na ČRo a poslouchalo se mi příjemně.
Přišlo mi, že s blížícím se koncem se příběh jakoby "zrychloval", postavám bylo věnováno méně prostoru, než v první půli (alespoň mně to tak přišlo).
...od místa, kde bylo zmíněno Justinino jméno, jsem čekala, jestli bude nějak blíže osvětlen i její osud. Jestli jsem se dočkala prozrazovat (pro ty, co ještě nečetli / neslyšeli) nebudu :)

Poslechnuto na CRo jako četba na pokračování.
Poslouchalo se pěkně, ke konci už lze předvídat rozuzlení příběhu, ale ničemu to nevadilo.

Rozhovor vedený mezi knězem Markem Orko Váchou a spisovatelkou Klárou Mandausovou o různých tématech lidského bytí.
Mnohé myšlenky / odpovědi se mi moc líbily - zajímavým úhlem pohledu, lidským nazíráním, nadhledem...

Krátké, velmi pěkně napsané, byť nejde zrovna o veselou dobu - 50. léta, období kolektivizace.
Jako audiokniha se poslouchalo "samo".

Mně se kniha líbila, ale myslím si, že jde o styl, na který musí být čtenář tak nějak naladěn, mít tu správnou náladu, chuť, prostor, čas?!