tulipi komentáře u knih

Nádherná knížka, nádherný dvojitý příběh plný dobrodružství, poetiky, radosti i smutku se spoustou míst k zamyšlení.
Takové pohlazení po duši, které mi bylo - obzvláště v čase adventu a Vánoc, kdy jsem se k ní dostala - nesmírně příjemné a milé.
Rozhodně doporučuji; za sebe bych ji rozhodně neoznačovala striktně jako dětskou knihu (znám pár dospělých, kteří z ní budou nadšení stejně, jako já).

Kniha je složená z příběhů, vyprávění, zámýšlení se obou autorek.
Je to takové hladivé, milé čtení, ve kterém si každá čtenářka jistě něco "svého" najde. Třeba i nápad, jak takovým situacím, myšlenkám, zážitkům lze (i vtipně) čelit, nebo se z nich nehroutit. Nebo se jen nebát být samy sebou, což není vždycky lehké...
...ano, je to tak ;o)

Knihy Narine Abgarjanové mám moc ráda. Všechny charakterizuje nádherný poetický jazyk (zde jistě patří dík i překladatelce, paní Kateřině Šimové).
V povídkách Žít dál jsem ale poprvé měla při čtení tak silný pocit "přiškrceného srdce" (výstižné spojení ze str. 116), že jsem chvílemi dokonce uvažovala, jestli knihu neodložit... Nedala jsem se, dočetla do konce, ale musím přiznat, že lehké čtení to nebylo. Člověku zůstává rozum stát, když si uvědomí, že nejde o žádnou fikci, ale o realitu, která se navíc (bohužel) stále dokola opakuje a mnohým obyčejným lidem působí četná zranění na těle i na duši.
Souhlasím s výrokem uvedeným níže (autor: gbrgbr), že jde o knihu, kterou doslova bolí číst.
I přesto za přečtení jednoznačně stojí.

Nenáročné oddechové čtení z prostředí Itálie; autorky tradiční romantický styl se snadno předvídatelným dějem. Čte se zlehka, příjemně; takové "dovolenkové" čtení.
Trochu mne štvaly občasné chyby v textu (v pasáži týkající se hlavní hrdinky najednou sloveso v mužském rodě atp.), což ale není chyba autorky...

Četla jsem kdysi dávno, aktuálně jsem poslechla ve formě audioknihy. V době, kdy jsem četla knihu, mi přišla obsahově tak nějak zábavnější (asi je potřeba trefit se do správné nálady či doby)...

Úžasně čtivá, emotivní a neuvěřitelně otevřená a osobní kniha o hledání sama sebe, vyrovnávání se s životem i smrtí, s mezilidskými vztahy, ale zároveň o nacházení vnitřní síly, klidu, ochotě připustit si vlastní nedokonalost, možnost změny, vlastní hodnotu...
Terapie tmou a popis pocitů, které se přitom v člověku odehrávají - nesmírně autentické, až má člověk chuť alespoň na chvíli zavřít oči, aby se tomu o něco přiblížil... Těžko ten obsah/rozsah popsat, lepší je si knihu prostě přečíst :)
Já se čtením z velké části proslzela (odcházení maminky), přesto jsem knihu od začátku do konce téměř nebyla ochotná pustit z ruky; rozhodně ji doporučuji "neminout".

Moc hezky graficky zpracovaná kniha, kterou si člověk snadno vezme do batohu / kabelky. Obsahem příjemná, čtivá, inspirativní. Mně se líbila; možná proto, že mi přišla pod ruku ve správný čas a sedla mi "do noty".
Líbily se mi nápady s příměry různé problematiky k motýlům, zvonům, králíkům, krápníkům, zahradě...
Závěr jsem očekávala trochu jiný, na druhou stranu jsem ocenila, že hlavní hrdinka/autorka v úplném finále konstatuje, že příběh ani pro ni nebyl všespasitelným návodem, ale spíše nasměrováním k uvědomění si podstatného.

Příjemně čtivé povídky (celkem deset), se zajímavou zápletkou či rozuzlením. Líbily se mi, víc mne ale nadchly deníkové zápisky s názvem "P.S." z roku 2015 (možná mi tehdy jen přesně "káply" do noty svým osobitým humorem, pohledem na svět, upřímností a milými ilustracemi, kterými knihu vybavila autorčina sestra Lela, kdo ví, pocit nadšení z nich mi ale zůstává).

Po knížce Tři jablka spadlá z nebe jsem se na tuhle vyloženě těšila. A opět skvělé čtení. Poté, co jsem se malilinko "protrápila" začátkem a začetla se, nechtělo se mi knihu odložit. Vřele doporučuji! Pro úžasný styl, poetický jazyk, mnohovrstevnatost a zajímavě komplikovanou propojenost příběhů jednotlivých postav, které i v často značně nelehkých osudech potká alespoň na čas něco pěkného, laskavého, lidského...
Těším se na další autorčina díla (aktuálně na povídky "Žít dál"; nakl. Prostor 2024).

Knížka přesně dle názvu - pro dospělé (i ty již dospělé ;o), nebo děti, které už budou dostatečně "dospělé", aby zvládly pochopit a ocenit myšlenky v pohádkách ukryté.
Četlo se hezky; zvládnout lze za jedno odpoledne či večer...

Mně se kniha četla hezky. Spousta zajímavých myšlenek, spousta vtipných komentářů, takže v podstatě poučení a zábava v jednom.
Možná na takový styl knihy, rozhovoru, pohledu musí mít člověk náladu či správné rozpoložení...

Poslechnuto na ČRo jako audiokniha.
Obecně mám knihy paní Mornštajnové ráda. U téhle jsem ze začátku trochu tápala v množství postav, jakmile se mi podařilo zorientovat, bylo vše v pořádku. Je možné, že to bylo formou, kterou jsem pro knihu zvolila (poslech), těžko říct. V závěru jsem čekala asi poněkud dramatičtější bratrský střet.
I tak se mi kniha líbila a mohu ji doporučit.

Krátký příběh, který má čtenáře pobídnout k zamyšlení se nad vlastní existencí a způsobem či spíš smyslem jeho života.
Útlá knížka, která se dá se přečíst relativně rychle, ale za sebe musím říci, že jsem na toto téma či hodně podobné již měla v ruce lépe zpracované knihy...

Četlo se skvěle, na letní dovolenou ideální - knihu jsem téměř neodložila z ruky, dokud jsem nepokořila i poslední stránku (kéž by se takové konce děli i v reálu častěji).
Se zvědavým nadšením se podívám po předchozím titulu (Dvojitá ozvěna) a stejně tak budu vyhlížet jakoukoli autorovu novinku.

Čtyři lidi, jejichž život se vzájemně nějakým způsobem na chvíli prolne v prostoru letištní haly (nejen)... Zajímavé, ne zcela tradiční čtivo, na které asi musí být člověk trochu naladěn (sama jsem se začetla až na podruhé, ale pak se mi už četlo dobře).

Kdysi dávno jsem od autorky četla Úterní ženy, proto jsem byla zvědavá, když jsem náhodou narazila na její novou knížku. Do příběhu Letních sester jsem se ale nemohla dlouho začíst. Přišel mi zbytečně rozvleklý a tak nějak krkolomný. Byť jsem knihu nakonec přečetla, mezi ty, ke kterým bych se s chutí vrátila, patřit nebude.

Útlá knížka (sympatický "kabelkový" formát), která se moc hezky čte a vybízí příjemnou formou - prostřednictvím 4 otázek - k zamyšlení se nad životem...

Malá, útlá knížka "kabelkového" formátu, kterou jsem zhltla během 24 hodin.
Nabízí mnohé myšlenky týkající se mezilidských vztahů. Bavila mne občasná polemika hlavní hrdinky s předkládanými názory i její pochybnosti o jejich smysluplnosti, splnitelnosti, její nedokonalost, chybování... Byla mi touto svou lidskostí ohromně sympatická :)
První kniha autorky mne minula, ale po přečtení této si ji určitě dohledám (už se na ni těším).

Poslouchala jsem na ČRo a poslouchalo se mi příjemně.
Přišlo mi, že s blížícím se koncem se příběh jakoby "zrychloval", postavám bylo věnováno méně prostoru, než v první půli (alespoň mně to tak přišlo).
...od místa, kde bylo zmíněno Justinino jméno, jsem čekala, jestli bude nějak blíže osvětlen i její osud. Jestli jsem se dočkala prozrazovat (pro ty, co ještě nečetli / neslyšeli) nebudu :)

Četlo se mi hezky, řekla bych, že jde o oddechové, příjemné čtení prodchnuté psychologickými a meditačními pasážemi, které mají snahu dodat knížce poněkud duchovnější (?) rozměr... A snad se to i celkem daří.
Za mne fajn knížka.
Mimochodem - výtvarník Otto Placht je skutečně žijící umělec / malíř džungle (narodil se v roce 1962 v Praze).