tweed komentáře u knih

Pláču srdíčka.
...
Osmdesátky, láska, broskve, Itálie.
Příběh z dob, kdy bylo všechno trochu složitější, protože ještě neexistoval Grinder.
Kniha, která vám přivane vzpomínky na první platonické lásky, kdy jste dost možná taky občas přemýšleli jako sociopati... ehm, chci říct - Elio.
Je to knížka, u které si i já řeknu ACH, LÁSKA JE SPECIÁLNĚ KRÁSNÝ POCIT.
Elio se 30 stran rozplývá nad Oliverem a Vám to nevadí, protože to milujete.
Knížka, která vám kroutí žaludkem a je úplně jedno, zda jste či nejste gay, protože všichni jsme stejně teplí #pridevibes ♥
...
♪♫ Words ♪♫ don't come easy ♪♫ to me ♪♫ how can I find ♪♫ a way ♪♫ to make you see I love THIS BOOK ♫♪

15 30.07.2018

Ach jo!
Nora Seed je hrozně blbá hlavní hrdinka. Od začátku do konce neudělala žádný životní posun. Že v prvním životě neumí reagovat na nahodilé situace - ok. V druhém - no dobře. Třetím - wtf Noro? V miliontém - ty vole, Noro, tvoje potřeba se zabít zřejmě neměla úplně neobjektivní základy!
V jedné části se mi zablýskla naděje, že jsme se přestali točit v nakonečném kruhu pětistránkového rozsahu, ale rychle zhasla.
NA DRUHOU STRANU, já jsem ráda, že tato kniha vznikla, protože to byla částečně Haigova terapie a z toho pohledu to dává smysl a je to důležité, ale upřímně, chcete být svědkem něčí psychoterapie? (pokud nejste psycholog, samozřejmě). Asi ne.

13 21.02.2023

Díkybohu!, ozvalo se mi v hlavě, když Písařovic řekl, že je poslední kapitola.
Díkybohu!, ozvalo se mi v hlavě, když konečně zaznělo poslední slovo.
-
Existují knihy, které se naprosto nesetkají s fungováním vašeho mozku.
Pro mě to byla tato kniha.
Vůbec nechápu, proč někoho baví! Proč ji lidi chtějí číst? Proč je tak oblíbená?
Příběh byl o ničem, postavy byly o ničem, nahodilé story mi taktéž přišly o ničem.
Všechno mi to takzvaně přeletělo nad hlavou a nic pozitivního to ve mě nenechalo.
-
Je spousta knih, které nemám ráda, ale chápu, proč je někdo jiný rád mít může. Spousta knih, které nemám ráda, ale zanechají ve mně alespoň nějaký minikousek zájmu či emoce. U Amerických bohů nezůstalo nic.

11 13.11.2019

Blíží se mi krize středního věku, smrt je blíže než včera a je tedy čím dál jasnější, že už nikdy nepřečtu vše, co mě zajímá. Zvlášť když mi denní život unavuje oči, takže si večer místo knihy otevřu spotify a naladím Guys we f****d (nebo hůře - BUCHTY), že ano.
Napadlo mě spásné řešení - audioknihy.
A tady je můj první nákup! Kniha, která mě vždycky zajímala, ale byla jsem líná ji číst. Kategorie pro audio jak vyšitá!
Byl to dobrý nápad. Mít staříka v jakékoli jiné podobě, hážu ho z okna.
Přišlo mi to tak debilní, že to ani pan Stránský (který to četl naprosto výborně) nezachránil.
Humor o umírání v sloních hovnech budu muset přenechat mladším ročníkům. Nebo starším. Zkrátka komukoliv jinému než mně.
Zkusila jsem si říct - Evičko, když to není humorné a ani zajímavé, zkus v tom najít něco hlubšího. A tak se ptám! Má Alan sloužit jako alegorické varování, že když patříte mezi ty "to víš, mě politika nezajímá, chleba levnější nebude a na vodku ještě máme, hahaha" lidi, tak se vám může stát, že RÁDOBY omylem podpoříte zlo?
Rovnou si odpovídám, že ne. Alan by sice úplně klidně Hitlerovi pomohl za panáka vodky postavit plynové komory, ale čtenáři ho milujou. Co bude dál? Kult Teda Bundyho? (ehmehm)

Každopádně, když mě kniha zrovna nevytáčela, tak mě absolutně nudila.
Mou potřebu mít v životě více zajímavých příběhů to tedy nevyřešilo, ale(!) na druhou stranu to vyřešilo mé problémy s usínáním. To však cením max na 1 hvězdičku, protože si zdravých životních návyků vážím asi tak jako si vážím Alana. Nicméně díky této knize se do ČR dostal Backman, a to už cením velmi vážně, páč ho mám ráda.

11 19.05.2019

Myslím, že Backmanovy knihy budou patřit mezi mé oblíbené. Jak už jsem psala u "Babička pozdravuje a omlouvá se." - dá se mu mnohé vytknout. Příběh, postavy, cokoliv. Ale když on to umí napsat tak hezky! Tak mile! Dokonce i já v sobě pro tyto nedostatky najdu laskavé pochopení (tak velké, že dobrovolně použiju slovo "laskavé"). Kdyby byly knihy nápoji, tak ty Backmanovy jsou s láskou připraveným horkým kakaem na nočním stolku.

11 18.07.2018

Toto byla mírná bolest. Jelikož jsem pansexuální, mám genetické dispozice k tomu mít celkem vysokou toleranci na projevy mužského/Peterova chování, což je asi jediný důvod, proč jsem to zvládla dočíst bez skoku do Vltavy. Dokonce mi to většinu času přišlo zábavné. Ale potřebovala jsem vědět, jaká prsa má každá ženská postava? Opravdu bylo nutné, aby Peter říkal své kolegyni "královna Vnad"? Bylo třeba se zabývat tím, kdy se mu z koho postavil? A názor, že buclatá žena s kulatým obličejem musí být alespoň milá, jinak by se měla rovnou zabít, si taky tady někdo mohl vzít do hrobu. Všechny tyto znaky fantasy napsané pro nice guys mě dost otravovaly (že jsou cílovkou nice guys poznáte i podle toho, že jedna z vedlejších postav povypráví historku, jak jí 3 roky (!) někdo nadbíhal, ale ona dělala drahoty a on jí tedy řekl, že už to s ní vzdává, COŽ JÍ - samozřejmě - TOTAL ZLOMILO SRDCE A ŠLA SE ZABÍT. Mám dost. Je hezké, že se stalkeři opět dočkají validace svého chování.).
I když mě docela zajímá, jak to s řekalmi bude dále, nevím-nevím jestli někdy najdu sílu si znovu pustit do života takovou suprrr postavu

9 14.08.2021

Jsem ráda, že jsem si tuto knihu rozvrhla na Velikonoce, páč kdybych se s ní crcala více dní, chovala bych k ní mnohem větší nelásku.

První půlku knihy jsem byla přesvědčena, že jí dám pouze 2*. Forma mi přišla otravná, naštěstí jsem se ji časem naučila víceméně ignorovat. Asi na 5 místech jsem si dokonce přiznala, že tato situace by v běžném textu tak dobře nevygradovala/nevyzněla (ale 5x za 450 stránek mě nepřesvědčilo o tom, že by to za to stálo). Dále, a s tím jsem se stále nesrovnala, jsem o knize četla, že je FEMINISTICKÁ (popř. by to minimálně měla být oslava žen). Prosím kde? Tam kde se ženy vzájemně hejtí, nebo tam, kde už popáté musel přijít MUŽ SPASITEL aby bylo vše lepší? Nebo tam, kde se o znásilnění říká „ukradl jí panenství, ale cajk“? Nebo tam, kde to vypadá, že feminismus = nesnáším muže? Nebo KDE? Jediná postava, která mi přišla sympatická, byla Morgan, která ani není žena, takže tak.

NICMÉNĚ téma, které mě neobtěžovalo a přišlo mi zajímavě zpracované byl rasismus (+ colorism) a jeho různé dopady na lidi napříč generacemi a v různém společenském postavení.
Postavy v druhé polovině byly o něco zajímavější, epilog mě dokonce rozesmál a kniha mě tedy nechala v dobrém rozpoložení, tak alespoň že tak (možná to však byla jen euforie z toho, že už se ke knize nebudu muset vracet, kdo ví).

9 05.04.2021

Když jsem knihu dočetla, měla jsem tzv. TO JE BOŽÍ, JÁ NEMÁM SLOV! moment.

Kniha plná snobíků, které jsem si oblíbila natolik, že jsem si je brala s sebou i na cestu do práce, přestože to znamenalo, že musím táhnout tašku navíc. Zlaté čtečky!
Tihle posh inťouškové hned v prologu zabijí svého kamaráda a jeden z nich vám povypráví, jak se vlastně dali dohromady, proč to Bunny odnesl, jestli se na to přišlo a tak.
Plus body za Bakchantky!
Plus body pro mě, že jsem neměla tendenci přeskakovat řádky, i když všichni zrovna jen seděli, kouřili a pili (což se dělo často).
Cítila jsem se být součástí partičky, což je zvláštní, protože náš vypravěč Richard je celou dobu tak trochu outsider a stojí mimo hlavní dění, ale to mi nebránilo v tom, abych se cítila být oblíbenější než Richard a zvesela jsem s nimi vysedávala u stolu, listovala řeckým slovníkem a ucucávala whisky. Byl to super alter život, přestože v tom reálném nemám ráda whisky, privilegované dětičky s jejich #firstworldproblems a dokonce ani vrahy.
Ne nadarmo se v knize píše "Beauty is terror. Whatever we call beautiful, we quiver before it."
Zkrátka - mám nové knižní kámoše, kteří jsou možná úplně na hovno, ale já doufám, že si někdy udělám čas se k nim vrátit a už teď přemýšlím, kdy se vrhnu na Stehlíka!

9 16.02.2020

Zrovna do klubu fanoušků Příběhů služebnice jsem si přála patřit, ale BOHUŽEL se mi to nezadařilo.
Mám milion dvě stě tisíc hejtíčků. Minimálně.
Vypíchnu si ty nejdůležitější, například, že se celkem ok svět během pár týdnů změní v absolutní dystopii. Podívejte, já jsem celkem pesimista a právě teď očekávám, že budu první člověk, který se v Česku nakazí korona virusem, ALE TOTO BYLO PŘÍLIŠ I NA MĚ.
V knize se - seriál mi budiž důkazem - nic moc neděje (v zoufalosti jsem si zhruba v 3/4 knihy pustila první díl a bylo v něm téměř vše. Dokonce se tam vlezla událost, ke které jsem v té době ještě ani nedošla).
Každopádně LONG STORY SHORT: tato společnost má problém s porodností a zoufale ji potřebují navýšit. Rozhodnout se to vyřešit zajímavým způsobem - dělají vše pro to, aby vyšší nebyla. Ptáte se - jaký to dává smysl? Ne moc velký.
Kniha často dostává poplácání po hřbetě jakože je velmi feministická. Pokud má být feministická, proč tam nemá alespoň jedna žena mozek? PROČ?
Celá oblast, kde se toto děje, by se měla zapálit. Některé věci možná byly zajímavé, ale dle mého byly poskládané poměrně chaoticky. Jakoby Margaret vytáhla z historie náhodná bezpráví, ale už nad tím nijak hlouběji nepřemýšlela. Měla jsem si přečíst komiks (podstatnou část soustředění by ukradly [velmi boží] obrázky, tudíž bych už neměla kapacitu na hledání logiky tam, kde není)

9 27.01.2020

Knihu jsem přečetla už před týdnem, ale pořád jsem se nemohla rozhodnout, co k ní říct.
Není příjemná, ale je důležitá. A je skvěle napsaná.
Cestujete s otrockou uprchlicí po Americe a jste svědky různých bezpráví, které se děly za dob otroctví (cca 1860, o uprchlících, které necháváme ať nám za nehumánních podmínek sklízejí rajčata do plechovek, knihu ještě nikdo nenapsal. Myslím.)
Podzemní železnice mě opustila zase o trochu smutenější a navýšila mou (už tak "otravnou" přecitlivělost) na xenofobní vtípky a poznámky.

8 18.05.2020

Hodinu jsem si tady vypisovala své hejty na Katarzynu. Chtěla jsem, ať pochopíte, proč bych ji liskala, potřebovala jsem, ať všichni kývete a říkáte si lol, co je to za holku. No ale pak jsem si omylem restartovala noťas, takže tak. Tudíž si jdu akorát ve zkratce napsat své hejtíčky, abych si kdykoliv mohla připomenout, proč se mi to nelíbilo (dvě hvězdičky proto, že byly dobře vybrány historické situace a případy, které KKK nějak ovlivnily - ať už pozitivně či negativně. Já si ale nekoupila knížku o historii KKK, na to by byla určitě lepší jiná. Já si koupila REPORTÁŽNÍ knihu od paní, která jela do Ameriky aby nám napsala o tom, jak to vypadá teď. Tato druhá část byla k hovnu.)
Hejty:
- Katarzyna je ten typ člověka, který přijede do Ameriky a představuje se jako Kate
- Kate je v Americe tři hodiny a teprve až pak si všimne, že mluví jen se samými černochy. O tom nás okamžitě informuje s důrazem na to, že si všimla AŽ PO DELŠÍ DOBĚ. Představte si ji tedy jako Katie v tomto videu: https://www.youtube.com/watch?v=5qArvBdHkJA
- Kate v akci aneb její arugemnt proti pro-gun policy ve verzi pro členy KKK: "Když je ale zbraň dostupná každému, tak je dostupná i pro zločince. Muž, který Annie zastřelil, by to možná neudělal, kdyby nechodil s pistolí" *mic drop*
- teď nemůžu najít můj oblíbený úryvek v situaci, kdy už jsem si nonstop plácala do čela, každopádně Kate je v KKK rodině, chystá se jich zase jednou zeptat na něco moudrého, a píše /parafráze/: "Na fotkách před dvěmi lety byla XYZ ještě aktraktivní, ale teď už je hodně obézní." /// Díky za info, které mi je k úplnému hovnu a tématu se nijak netýká.
- Jak jste si všimli, tak češtinu mrvím angličtinou zcela standardně, ale proč Kate píše věty jako: Dostanu zprávu od Briana: "Jaké máš plány na lunch? Můžu tě pozvat na pizzu ve městě?"; tak to je záhadou i pro mě

Kate je v šoku, že i lidi z KKK nejsou jen lidi po lobotomii. Možná se měla nacvičit na místních náccích. Když jsem za mých mladých let měla poprvé delší rozhovor s pravicovým plešounkem, tak jsem taky dost čuměla. No ale chybami se člověk učí a já mám mám silné pozdezření že si Kate dělala celý research až po příjezdu domů. Nebo si prostě myslela, že to budou číst jen samí retardi a tak se rozhodla reprezentovat ignorantství, jet na výlet a chovat se jak brambora.

Nicméně na Absynt nezanevřu a doufám, že přístě otevřu něco, co psal někdo, kdo mi celou dobu nepoleze na nervy. Taky si rozhodně vyberu téma o kterém nic nevím, to mi taky pomůže.

Psáno v amoku, dobrou.

8 09.01.2019

V této knize čtete pořád to samé dokola, ale z nějakého záhadného důvodu vás to baví, klepete prstíčkem a čekáte kdy se dozvíte: PROČ už popáté slyšíte o pečení koláčů na svatbu? a PROČ ta paní chodí všechno vyšetřovat? Je Mooshabrová mentálně postižená? Je péče něco jako VB? Je Mooshabrová eSTéBačka? Máte ji litovat? Máte ji milovat?
NEVÍTE.
Nevíte a pořád čtete o TĚCH koláčích, o zlých dětech a když už si myslíte, že se vám hlava zvědavostí rozskočí, tak přijde velké rozuzlení a pokud jste cool adult, dáte tomu okamžitě 5*.
Já nad tím teda budu přemýšlet asi tak do konce života - pohybujíc se na čáře mezi miluju a WTF PROČ, takže to průměruju na 3.
Ale právě kvůli toho miluju, budu Fukse číst dál a dál ♥

8 18.07.2018

Peggy strávila 9 let v lese se svým otcem, který jí tvrdil, že jsou poslední dva žijící lidé na světě.
Žít v lese téměř bez ničeho není žádný med, nicméně Peggy, která celý příběh vypráví, nijak zvlášť nedramatizuje. Jedná se o skvělé fiktivní memoáry, kdy vám vypravěčka jednoduše sděluje, co se stalo a nemá potřebu fňukat nad událostmi, které pro ni už byly téměř normální. Nechce to ani po čtenáři.
Tím je tato knížka výjimečná. Jelikož se autorka nechopí každé příležitosti, kdy může dojít k něčemu tragickému, dodává příběhu punc reálnosti, a když na to přijde, není ani úplně nepředstavitelné, že by k něčemu podobnému skutečně došlo.

Pokud chcete knihu otevřít, doporučuji se předem připravit na to, že vás nečeká žádná "zběsilá jízda". Pro někoho to může být důvodem ke snížení bodů, u mě tomu bylo naopak.

Taky jsem si díky tomu poslechla asi milionkrát "La Campanella" ♥,
strávila spoustu času na fórech pro preppery, tudíž teď vím:
jak nejlépe uvařit ježka,
s jakou moukou nepočítat při apokalypse…
A to se vyplatí.

8 10.03.2017

Tuhle knížku jsem chtěla, nebudu to zapírat, vyloženě kvůli vzhledu. Celý design je naprosto fenomenální. V ruce držíte cosi, vypadající jako katalog a nadchly mě i malé detaily uvnitř. List s hodnocením zaměstnanců Orsku atd. Horory moc nečtu, ale tahle knížka se mi líbila. Občas jsem se děsila, o napjetí taky není nouze. Je to brak, jasně, ale stojí za pozornost.

8 25.12.2014

ěco málo přes pět set stránek sfouknete jako nic. Má to spád, knížka mi dala pocit, že tam klidně můžu žít a i s minimálními znalostmi osmdesátek a základní láskou pro hry se do toho ponoříte.

8 10.10.2014

Montag byl pro mě takovou prázdnou figurkou. Vůbec jsem si ho nemohla představovat jako člověka, působil na mě jako špatný herec poskakující podle Bardburyho scénáře. Zřejmě je cílem přimět člověka k zamyšlení, což se dle mého daří. Otázkou je, jakým směrem se budou vyvíjet vaše myšlenky, mé neustále narážely na nesrovnalosti, na detaily, které se mi zdály v knize nahodilé a nedořešené. Rozhodně jsem čekala od této knihy více, přesto nemůžu říci, že by byla špatná.

8 21.01.2014

Tato kniha je všeobecně brána jako příběh konce jednoho amerického snu. Což se mi úplně nelíbí, protože když si někdo něco naplánuje a to něco jde trochu jinak, než si představoval, neznamená to tragédii. Naopak, to je na životě/této knize tak vzrušující.

Je to jedna z knih, po které chci napsat autorovi krátký lístek:
Díky, že jsem toho mohla být součástí!
(a spoustu infantilních srdíček k tomu)

7 10.10.2014

Já si občas píšu svůj názor na knihu už v průběhu, takže alespoň vím, že v první části jsem to nenáviděla mnohem více. Soudím dle tohoto zápisku:

"Intelektuálové, vy jste trávili málo puberty v zaplivaných pajzlech, zdá se mi. Tím z vás samozřejmě vyrostli úspěšnější a inteligentnější lidé než jsem já, na druhou stranu vám pak toto mektání přijde zajímavé. Já nevím, zkuste si občas jít na pivko jinam než do Lokálu a kdejaký napitý strejc vám řekne podobný příběh a tou mysoginií to okoření taky! Good luck."

Každopádně to postupně začalo být ještě únavnější a šlo mi to jedním uchem tam, druhým ven (měla jsem to jako audioknihu, kudos Berouskovi, díky kterému jsem to vůbec zvládla), tímpádem jsem měla prostor vám všem odpustit, že tohoto autora neironicky čtete.

V Praze to hrajou v Meetfactory, a to si pište, že na to půjdu, protože pokud zjistím, že ve mně ten muž ve zhmotnělé podobě vzbudí sebemenší lítost, objednám se obratem na terapii.

6 02.03.2023

Není třeba mě soudit, už jsem se odsoudila sama.
Tato kniha je z 60 % porno, z 20 % cringe a z 20 % romantika. Neodradilo vás to? Tímpádem s vámi asi bude něco špatně, ale už jen proto si to užijete!

Stelle je 30 a má roztodivný vztah k sexu. Navíc je autistka (ale na tak nízkém levelu, že si pak 90 % lidí řekne OMG, CO KDYŽ JSEM TAKY AUTISTA, KDYŽ OBČAS NECHÁPU OSTATNÍ LIDI. /ne, na 98.5 % autista nejste/)

Každopádně maminka mrkne na Stellu, že by si měla najít partnera. Stella zpanikaří, protože nemůže mít partnera, dokud se nenaučí, jak mít správně sex. Má tedy super nápad - objedná si eskort. Upřímně, nevím nakolik to má být reálně komedie, ale mi stačí vzpomenu si na to, jak to celé začalo a už se zase směju :D Nicméně zpět k věci - eskort je sexy poloviční asiat Michael, který vypadá, jakoby zrovna vyskočil z vašeho oblíbeného k-dramíčka. AKORÁT JE TEDA VÍCE SEXY, takže !PRO TIP! si úplně klidně můžete podvádět a představovat si Atsushiho, že ano (aneb jsou dětské crushe, které nepominou ani na stará kolena!)

Není třeba si nic nalhávat, od první chvíle se začnou adorovat, ALE jsou oba úplní dementi a jejich vzájemná láska jim nedochází. A jelikož se ve vyprávění střídají pohledy sexy Michaela a neméně sexy Stelly, můžete si naplno vychutnávat frustraci z toho, jak tragicky komunikují a ignorují, že si jsou souzeni.

Smyšlený, ale zcela odpovídající rozhovor:
Stella: "Ach můj bože, Michaeli, ty jsi tak mega sexy, myslím, že už mě nikdy žádný penis nemůže uspokojit více"
Michael si myslí *ooo, jak já ji miluju, ale ona už myslí na další penisy, není se čemu divit, mám extrémní daddy issues, nejsem pro ni dost dobrý* ale říká: "Neboj se, jednou najdeš penis, který ti bude vyhovovat tak akorát"
Stella: *ach můj bože, je to tady, nejsem pro něj dost dobrá, to nepřežiju, ale čemu se divím, on je sexy asiat a já jsem autistka*

A TAKHLE TO JE S NIMI POŘÁD.

Je to kniha, v které se používají výrazy jako DECADENT NIPPLE (:D :D :D), padají věty typu “You’re wet already, Stella. You’re like a Lamborghini. Zero to sixty in two point seven seconds.” Nevím, možná u toho někdo masturbuje, ale já jsem opožděný pubošek, tkaže jsem se akorát smála mezi hrnci v Ikei. Hodnotím to jako můj nejoblíbenější nákupní den! (perks of audio)

Příběh je klidně na jednu hvězdičku, ale enjoyment přesahuje milion, jestli se ponese zbytek mého knižního roku tímto směrem, tak to potěš koště! (SAMOZŘEJMĚ, ŽE JSEM SI UŽ POŘÍDILA DRUHÝ DÍL)
MILUJU TO

6 06.02.2020

Hemingway údajně rozhodně neřekl: "Piš opilý, edituj střízlivý.".
Oyeyemi si však možná řekla: "Piš opilá, edituj na kokainu."

Této knize chci dát tisíc hvězdiček a vychvalovat ji do nebes,
zároveň ji chci zapálit a hodit do kanálu (což však neudělám, jelikož ji mám z knihovny).

Velice se mi líbil styl psaní, autorka umí krásně vyprávět a jsem si naprosto jistá, že omrknu i její další knihy.

NICMÉNĚ u magického realismu je pro mě důležité, aby všechny ty podivnosti a nesmysly měly alespoň nějaký význam. Abych měla pocit, že se nedívám na kupku rozkopaného třpytivého hnoje, ale spíše na nějakou zajímavou louku (metafora roku, berme to jako dodatečný efekt této knihy).

Celý příběh je zajímavý, je na vás chrlena spousta nápadů, spousta symbolů, spousta zvratů. Na jedné straně si vůbec nemůžete být jistí tím, co vás čeká na straně druhé. Ve výsledku však zůstanete stát a říkáte si – k čemu to vlastně všechno bylo?

Mohla bych sáhodlouze polemizovat nad tím, co jsem si asi měla vzít z krysaře, co jsem si asi měla vzít ze zrcadla, ale minimálně půlku dalších věcí bych k tomu musela vymyslet.

Mám ráda nejasné významy, pokud nejsou naprosto nahodilé.
Ráda se ztrácím v magickém realismu, nesmím však mít pocit, že se v něm ztratil i sám autor.

Celou knihu bych přirovnala k situaci, kdy si večer v polospánku napíšete epický nápad, o jehož dokonalosti jste naprosto neochvějně přesvědčeni, ráno se probudíte, hledíte na ten nesmysl a říkáte si: "Co jsem si to sakra myslela?". Akorát Oyeyemi si to neřekla a nechala to tak - Však čtenář si s tím nějak poradí.
No neporadila jsem si.

6 21.06.2017