Nytherisa
komentáře u knih
Pan Romantik
Leisa Rayven
(SPOILER) Snažila jsem se, ale tahle knížka mi prostě nesedla… Přitom námět je docela originální – na jedné straně citově oploštělá Eden, na druhé muž, který se snaží v ženách probouzet romantické pocity.
Bohužel, k Eden jsem si po celou dobu nenašla cestu. Její charakter a přístup mi vůbec nesedl, a když už jsem si říkala, že by mě třeba něčím překvapila, tak ne. Většinu knihy tvrdohlavě odmítá romantiku, jen aby pak jako mávnutím kouzelného proutku bez váhání slibovala věčnou lásku muži, jehož „práce“ stojí na klamání a manipulaci žen.
Pokud jde o Pana Romantika, přála bych si, aby dostal více prostoru – hlavně co se týče jeho charakteru a celkového budování vztahu mezi hlavními hrdiny. Chyběl mi hlubší vývoj jejich vztahu, všechno se seběhlo moc rychle a nepůsobilo to úplně uvěřitelně. Vlastně by mi přišlo zajímavější, kdyby se v poslední kapitole ukázalo, že to byla jen hra.
Závěr mě už vůbec nebavil a rozuzlení nebylo nijak překvapivé. Naštěstí je kniha napsaná čtivě, takže děj rychle uteče a člověk se u ní alespoň nenudí. Celkově mě ale nijak neuchvátila a znovu bych ji rozhodně nečetla.
Ve spárech magie
Mona Kasten
Střední škola plná nadaných bytostí. Kde jsme tohle už slyšeli? Tolik oblíbené téma se opět objevuje, tentokrát v zajímavém zpracování. Hlavní postavou je Miss Everfall – Zoey, které se během jediného večera obrátí život vzhůru nohama. Z privilegované krásky se mávnutím kouzelného proutku ocitá na úplně opačné straně spektra oblíbenosti. Proč? U Zoey se projeví magie smrtivíly. Najednou je vyčleněná ze svého dosavadního života a musí se s tím poprat s grácií.
Člověk by čekal, že kniha bude plná samých klišé, ale není tomu tak. Všechno příjemně okořeňuje detektivní linka, kdy se Zoey společně s přáteli snaží rozlousknout záhadnou smrt studenta školy. I když… tématika i atmosféra mě několikrát přiměla vzpomenout si na seriál Wednesday. V knize se dočkáme i lehkého náznaku romantiky, která ale není nijak přehnaná nebo vtíravá.
Rozuzlení detektivního případu příjemně překvapí a kniha si ponechává otevřená vrátka pro pokračování. Naštěstí se však vyhneme stresujícímu cliffhangeru.
Celkově jde o příjemné oddechové čtení. V příštím díle bych uvítala větší propracování fantasy světa, ale uvidíme, kam nás autorka zavede dál.
Hypotéza lásky
Ali Hazelwood
Po této knize jsem s chutí sáhla poté, co jsem dočetla Nevěstu, která se mi moc líbila. Bohužel ji ale nemohu hodnotit pozitivně. Než nastal kongres, kniha mě vyloženě nudila a k hlavní hrdince jsem si nedokázala najít cestu. Přiznávám, že to možná souvisí s tím, jak rozdílné máme povahy. Na druhou stranu mi to aspoň dalo určitou představu o tom, jak může přemýšlet introvert plný nejistoty, který si všechny situace vykládá vůči sobě negativně.
Některé chování hlavních postav mi však nepřipadalo příliš dospělé, zvlášť s ohledem na to, že se jedná o vysoce vzdělané lidi. A víte, co mě už trochu nudí? To klišé, že i vědec, který tráví noci zavřený v laboratoři, musí mít vyrýsované břišáky. Nepřijde vám to už trochu přehnané?
Bonusovou kapitolu, která je jen popisem spicy scény z Adamovy perspektivy, bych z knihy klidně vypustila.
Poslouchala jsem knihu v audiopodobě a bohužel mi interpretace Ivany Uhlířové vůbec nesedla. Její přednes mě spíš iritoval a ještě víc mi kazil celkový literární zážitek.
Mor
Laura Thalassa
Nebudu lhát – nemohla jsem se od téhle knihy odtrhnout. Samotný námět příběhu mi přišel originální a zajímavý. Nicméně bych ocenila, kdyby bylo více odhaleno o povaze Jezdce a jeho minulosti.
Líbilo se mi, jak hlavní hrdinka sváděla vnitřní morální boj, což příběhu dodalo hloubku. Co se týče samotného závěru, ten na mě působil uspěchaněji, než by měl. Také bych uvítala více informací o osudu hlavních postav po skončení děje – epilog byl na můj vkus až příliš stručný.
Pan Masters
T. L. Swan
(SPOILER) Upřímně řečeno, nerozumím tak vysokému hodnocení. Spicy scén je v knize opravdu hodně, ale po určité době mi začaly připadat repetitivní. Popisy se často opakují a neustálé vzájemné okouzlení hlavních hrdinů se brzy stává monotónním.
Na svou délku je děj poměrně jednoduchý. Ano, hlavní hrdina je komplikovaný a odtažitý, několikrát hlavní hrdinku výrazně raní, ale ta mu to nakonec vždy odpustí. Co mi však vadilo, bylo až přehnaně dokonalé vykreslení obou postav – hlavní hrdinka je samozřejmě nádherná a hlavní hrdina má nejen moc, peníze a auru nedostupnosti, ale i dokonalé tělo. Upřímně, kdy pan Masters vůbec stíhá cvičit, aby měl ty své vypracované břišáky? Zdá se, že kromě práce a milostných eskapád nemá na nic jiného čas.
Navíc mi některé scény přišly opravdu přes čáru – například erotické scény odehrávající se ve stejné místnosti, kde se děti dívají na televizi. To už bylo na mě příliš.
Závěr mi přišel uspěchaný a až příliš pohádkový – hrdina, který se nechce ženit ani mít další děti, si nakonec získá hlavní hrdinku právě žádostí o ruku a tím, že si pořídí hned tři děti? Tento zvrat mi připadal přehnaný a málo uvěřitelný.
Nevesta
Ali Hazelwood
Tato kniha pro mě byla velkým překvapením. Musím říct, že jsem se bavila od začátku do konce. Hlavní hrdinové byli velmi sympatičtí a bořili stereotypy o typických upírech a vlkodlacích. Na jedné straně stojí křehká upírka, která nikdy nikomu neublížila a záměrně se distancuje od svých soukmenovců. Na druhé straně je alfa, který sice byl zrozen k vůdcovství, ale jeho charakter sahá mnohem dál než jen k vynucování autority.
Oceňuji také vedlejší zápletku s hledáním přítelkyně i způsob, jakým se kniha věnuje vztahům mezi různými druhy. A ano, je to i velmi spicy.
Barbarský vetřelec
Ruby Dixon
Jediný důvod, proč jsem se pustila do druhého dílu této bizarní série, byl ten, že jsem potřebovala něco nekomplikovaného, u čeho nemusím zapojovat mozek.
Pokud očekáváte, že tato kniha přinese něco nového, bohužel budete zklamaní. Autorka se drží zaběhnutého konceptu, který prakticky kopíruje první díl. Dokonce si troufám tvrdit, že první kniha byla lepší – Georgie alespoň usilovala o záchranu svých kamarádek, takže příběh měl určité vyšší poslání. Autorka navíc vůbec nevyužívá možnosti hlouběji představit zmrzlou planetu, zvyky „barbarů“ nebo minulost hlavního hrdiny, která zůstává nedostatečně vysvětlená.
Na druhou stranu musím ocenit, že hlavní hrdina, plný pochybností o sobě samém, není úplně standardní archetyp hrdiny, což považuji za plusový bod. Sympatizovala jsem s ním, ale totéž bohužel nemohu říct o Liz, která byla na můj vkus vyloženě nesnesitelná.
Hodně mi také vadila přemíra vulgarismů, které působily zbytečně a rušivě. Mám dojem, že by se kniha dala napsat lépe i bez nich. Z nějakého důvodu mi vulgarity zní přijatelněji v angličtině než v češtině.
Twisted Love: Láska na ostří nože
Ana Huang
Co k tomu říct? Je toho opravdu hodně.
V první řadě musím zmínit, že autorka je zjevně velkou fanynkou Christiana Graye, protože hlavnímu hrdinovi propůjčila hned několik jeho charakteristik a vzorců chování. Upřímně řečeno, nerozumím obrovskému nadšení na bookinsta ohledně Alexe. I když lze u něj zaznamenat určitý vývoj, jeho arogantní chování, které si uchovává až do závěru knihy, mi bránilo si tuto postavu oblíbit. Chápu, že tento typ postavy může být pro některé čtenářky atraktivní, ale upřímně – líbilo by se nám takové chování ve skutečném životě?
Pokud jde o vztah mezi hlavními hrdiny ve stylu „enemies to lovers“, přišlo mi, že nabral příliš rychlý spád. Napětí mezi nimi mohlo být mnohem lépe vystavěné, protože právě to je na tomto trope nejzajímavější. Kniha sice nabízí dvě vedlejší zápletky spojené s minulostí hlavních postav, ale už od začátku je docela jasné, v čem bude hlavní „háček“, takže žádné velké překvapení se nekonalo.
Ke konci knihy jsem se přistihla, že některé pasáže přeskakuji, protože mě děj přestal bavit. I když má kniha pár světlých momentů, celkově mě nijak zvlášť nezaujala.
Návrh
Elle Kennedy
Když jsem četla anotaci, říkala jsem si, že mě kniha asi nebude bavit. Ano, jedná se o klasické klišé, ale přesto jsem si čtení nečekaně užila. Oba hlavní hrdinové mi byli od začátku velmi sympatičtí a jejich dialogy mě často rozesmály.
Co se týče samotného děje, připomněl mi knihu Zachraň mě od Mony Kasten (i když ta kniha vyšla později). Rozdíl je v prostředí – zde jsme v Americe, na univerzitě, a hlavní hrdina je hokejista. I když se příběh nebojí lechtivých scén, vztah mezi hlavními postavami má hloubku, což oceňuji.
Velkým plusem je zahrnutí tématu vyrovnávání se s traumaty. Sledujeme nejen romantiku, ale i psychický růst hlavních postav, což příběhu dodává na opravdovosti.
Na závěr musím říct, že mě kniha mile překvapila.
Barbaři z ledové planety
Ruby Dixon
Tahle kniha byla trochu bizarní jízda. Co se týče vyjadřovacího stylu autorky, kniha je napsaná velmi jednoduše – literární zázrak tedy nečekejte. Hlavní hrdinka rozhodně není hlubokomyslná postava, takže nelze počítat ani s propracovaným sci-fi příběhem. Na druhou stranu, kniha doručí přesně to, co slibuje – hromadu intergalaktické erotiky.
Musím souhlasit s názorem, který jsem zahlédla v komentářích – autorka zřejmě do našeho barbarského přítele promítla své představy o ideálním vybavení (i když musím přiznat, že jsem čekala víc). Sáhla jsem po této knize jako po oddechovém čtení po emocionálně náročném příběhu, a svůj účel splnila. Nicméně mě další díly nijak nelákají.
Je škoda, že kniha nenabídla téměř žádný děj, přestože námět měl spoustu potenciálu. Pokud by autorka přidala více příběhové hloubky, věřím, že by série oslovila širší okruh čtenářů.
Království popela
Sarah J. Maas
(SPOILER) Tohle bylo nezapomenutelné a plné emocí od začátku až do konce. Úvod knihy nás napínavě připravuje na velké finále, kdy hlavní hrdinové bojují hned na několika frontách, a člověk nestačí tajit dech. Při čtení jsem několikrát prolila slzy (Třináctka – však víte).
Příjezd Aelin do Orynthu byl pro mě stejně dojemný jako příjezd Rohirů za svítání pátého dne do Helmova žlebu ve filmovém zpracování Pána prstenů: Dvě věže. A podobných silných momentů jsem v knize našla hned několik.
Největším hrdinou knihy je pro mě Aedion, který i přes veškeré zoufalství zůstal s hlavou vztyčenou. V příběhu se uzavírá několik romantických linek, což oceňuji, ale trochu mě mrzí, že nebyly více rozvedeny. Chápu ale, že vzhledem k rozsáhlosti knihy a duchu celé série na to nebyl prostor.
Chtěla bych mít možnost přečíst si tuto sérii znovu poprvé. Pro mě je to nejlepší série svého druhu, a je mi upřímně líto, že se s oblíbenými hrdiny musím rozloučit. Jedinou věcí, se kterou jsem se během čtení nemohla srovnat, byl český ekvivalent jména Rowan Whitethorn – ale to na mém hodnocení nic nemění. :)
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Když jsem se do knihy Věž úsvitu pouštěla s odstupem od Říše bouří, měla jsem problém se ke čtení dokopat. Ale jsem ráda, že jsem to nakonec udělala. Přes počáteční rozpaky nad tím, že hlavními postavami jsou Chaol a Nesryn, jsem si příběh nakonec moc užila.
Děj byl čím dál zajímavější a nakonec jsem litovala, že jejich samostatné dobrodružství je u konce. Autorka se velmi dobře vypořádala s vykreslením Chaolovy léčby – nejen fyzické, ale i té duševní. Yrene si zkrátka nelze nezamilovat, je skvělým přírůstkem mezi postavy.
Těším se, jak nové postavy a jejich příběhy okoření děj poslední knihy.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Tento díl hodnotím o něco slaběji než ten předchozí. Ztotožňuji se s názory, které se opakovaně objevují zde v komentářích – Aelin mě v tomto díle často štvala. Chápu, že Aelin je od začátku série specifickou osobností (ostatně si toho prožila opravdu hodně, což její povahu výrazně ovlivnilo), nicméně mám pocit, že Sarah J. Maas má tendenci stavět své hlavní hrdinky do role spasitelek světa. Tyto postavy často zamlčují podstatné informace a neberou ohled na názory svých blízkých, což mi opravdu vadí.
Navíc mi děj tentokrát přišel chvílemi zdlouhavý, což způsobilo, že mi čtení trvalo déle než u předchozích dílů. Některé pasáže by mohly být kratší nebo lépe dynamicky strukturované.
Dalším bodem, se kterým se stále nemohu srovnat, je věk postav jako Aelin, Lysandra, Aedion, Dorian a Chaol – všem je kolem dvacítky. Od začátku série si je v hlavě představuji o deset let starší. Mám pocit, že autoři současné literatury pro mladé dospělé příliš nechodí mezi skutečné dospívající, aby si lépe uvědomili reálnou míru vyspělosti, kterou lze s takovými postavami spojovat.
Královna stínů
Sarah J. Maas
I čtvrtý díl série „Královna Stínů“ si drží vysoký standard. Celaena se vrací do Zlomuvalu, aby zachránila své přátele a přijala svůj osud. Děj je temný a postupně odkrývá plány temného krále, stejně jako pozadí plánů a motivaci.
Stále oceňuji vyprávění z pohledu více postav, díky čemuž je příběh dynamický a pestrý. Ani na chvíli jsem se při čtení nenudila, protože děj je opravdu bohatý na zvraty a zajímavé momenty.
Pokud jde o postavy, Chaol mě v tomto díle zklamal. Jeho postoje pokřivené žalem a zklamáním působily až příliš odtažitě. Na druhou stranu mě velmi zaujala Lysandra a také Aerobynn, jejichž role v příběhu přinášejí zajímavé napětí. Věřím, že v dalších dílech nás čekají ještě větší překvapení.
Kniha mě opět přesvědčila, že tato série stojí za to. Už se těším na pokračování!
Hospůdka v Praze
Julie Caplin
Autorce evidentně dochází dech. Je mi líto, že tento díl romantických úniků musím hodnotit nejnižším hodnocením, zvlášť když se děj knihy odehrává v Praze, která by jinak mohla být úžasnou kulisou. Musím souhlasit s některými komentáři zde, že popisy míst působí nepřirozeně, až násilně, a časté zmínky názvů obchodů či značek mi připomínají spíše reklamu. V jiných dílech série jsem si tohoto tolik nevšimla.
Co se týče milostné zápletky, ta byla až příliš jednoduchá a mezi hlavními hrdiny mi chyběla jakákoliv chemie, a to jsem si Lea v předešlém dílu oblíbila a těšila se na jeho příběh. Anna si mě za celou knihu nedokázala získat, a vzhledem k její minulosti i chování jsem ji vnímala spíše jako zápornou postavu.
Závěr mě rovněž zklamal. Čekala jsem velké romantické gesto, které by příběh korunovalo, ale bohužel k ničemu takovému nedošlo. Vyústění pivovarnické soutěže mi navíc přišlo naprosto nereálné a nelogické.
Nejsem si jistá, zda v četbě romantických úniků budu dále pokračovat. Tento díl byl pro mě bohužel velkým zklamáním.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Ač se mi to zdá téměř nemožné, tento díl je ještě o poznání lepší než ten předchozí. Tentokrát se hlavní hrdinka vydává ze Zlomuvalu a konečně se setkává s magickými bytostmi. Musím přiznat, že mi během čtení několikrát ukápla slza, protože hlavní hrdinka se vyrovnává s temnými traumaty své minulosti. Právě tento aspekt je důvodem, proč knihu hodnotím plným počtem. Podle mého názoru má tento díl mnohem větší hloubku než ty předchozí.
Zároveň se seznamujeme s novými postavami, které jsou nesmírně zajímavé a vzbuzují chuť je blíže poznat. Kniha je pozoruhodná i tím, že vypráví hned tři dějové linky. Autorce musím přičíst k dobru, že dokáže čtenáře přimět, aby si oblíbil i záporné postavy, například Manon (i když mám pocit, že v budoucnu u ní nastane změna).
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Druhý díl série se mi líbil ještě o něco více než díl předchozí. Děj je více propletený hradními intrikami a tajemstvími. Zároveň je v knize výraznější romantická linka, kdy hrdinové budují vztah a poznávají se, tedy čtenář má větší možnost získat si s hrdiny osobnější vztah. Nechybí překvapivé zvraty, zrady a napětí. Nezbývá než dát 4,5*.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
První setkání s Caleanou, nejobávanějším zabijákem, se mi velmi líbilo. Líbil se mi samotný koncept soutěže o místo králova zabijáka. K hlavní hrdince jsem si musela hledat cestu, protože mi v některých ohledech dost neseděla. Zároveň mi moc nesedělo její občas její nerozvážné chování, které sice odpovídá věku hlavní hrdinky, ale neodpovídá její pozici obávaného zabijáka. Občas si tyto dvě pozice dost odporovaly. Postavy Chaola, Doriana, jakož i princezny Nehemie jsem si velice oblíbila. Vykreslené temné napřirozeno vyvolává pěkné napětí.
Mäsiar a Havranka
Brynne Weaver
Romance mezi dvěmi sériovými vrahy, jejichž koníčkem je vraždění dalších sériových vrahů považuji za velice neotřelé téma. Samotná autorka v úvodu knihy upozorňuje, že v knize jsou obsažena některá velice nechutná témata a tak čtenář nemůže říci, že by nevěděl do čeho jde. Ze začátku jsem měla problém se do knihy začíst a najít si vztah k hlavním hrdinům. Ti mi byli nakonec sympatičtí, nicméně mám za to, že si autorka mohla více pohrát s jejich psychologií. Po pár desítkách stránek jsem si děj i dialogy hlavních hrdinů velice užívala. V druhé polovině je kniha velice „spicy“. Při čtení jsem se však neubránila pocitu, že aktérům musí být policie stejně již na stopě a jejich jednání bylo kolikrát velice laxní a nápadné.
Haunting Adeline: Stíny nad Adeline
H. D. Carlton
Velice doporučuji si hned na začátku přečíst varování autorky a zvažte, zda je to kniha pro vás. Já jsem ke knize přistupovala s otevřenou myslí a kniha splňuje všechny kritéria dark romance. Máme zde vyšinutého hlavního hrdinu, který nadbíhá hlavní hrdince, která to nemá také úplně v hlavě srovnané. Musím říct, že jsem si celkem užívala napětí, které je protkané celou knihou. Zajímavé je též vedlejší řešení detektivní zápletky a také podnikání pana Stína, se kterým se více setkáváme v druhé polovině knihy. Kniha je zakončena cliffhangerem, který mě zas donutí sáhnout po originále.