ujira
komentáře u knih

Proč nedat šanci mladé moravské autorce... vybrala si docela zajímavé téma, vztahové,v hlavní roli ženy, které spojuje jeden muž a který vypadně ze hry hned na začátku. Dílo to není velkolepé, ale děj plyne, a tak jak to v životě bývá, musí se i hrdinky vypořádat s běžnými životními překážkami.


Kultovní román, který má vystihnout podstatu americké beatnické generace, tedy takové odnikudnikam putování s alkoholem, drogami, sexem a hudbou, prostě cesta nikam. Byla to ovšem nudná jízda napříč Amerikou.


Zajímavé české, ženské utopistické dilko, vycházející z reálných událostí, poskytující jiný pohled na vývoj české společnosti po roce 1989. Bohudík coby,kdyby dopadlo jinak, i tak mne při čtení tohoto románu docela mrazilo. Strachem lze snadno ovládat.


Na základě skutečných, hrozných osudů politických vězńů a vězńkyń, jejich dětí a osudů obětí vykonstruovaných procesů se autorce podařilo napsat docela zajímavou krimi z ryze českého prostředí.


krásný romantický příběh o splněném snu dívky a chlapce.


Syrová realita sovětských gulagů vyprávěna očitým svědkem, mladým, zběhlým, polským jezuitou a jeho strastiplná cesta napříč sovětskou zemi až do Afganistánu počas druhé světové války. No prostě až se člověku těžce dýchá při představě všeho, co tento člověk musel snést aby přežil a dosáhl svobody.


Aleš Palán umí skvěle naslouchat, hledat zajímavé lidi a vést s nimi pozoruhodné rozhovory a tím nám odkrývá nové dimenze osobností, které bychom možná nikdy neobjevili a nepotkali.


Díky poslechu audioknihy jsem byla nucena nenásilným, pohádkovým, krásným, vzpomínkovým vyprávěním přehodnotit svůj pohled na romskou menšinu. Každá menšina obohacuje a zároveň zneužívá majoritní společnost. Ale neznalost jazyka, prostředí, společenských zvyklostí, vede vždy ke zkreslenému postoji vůči této menšině. A snaha poznat se, vzdělávat se, musí být na obou stranách společnosti, pak se zdravě může vyvíjet, což se u romské menšiny nepovedlo.


To tedy byla jízda, už dlouho jsem nečetla tak silnou, smutnou a zároveň dospělou prózu. Vše zjemńuje poetický básnický jazyk, který nás provází intimní zpovědí dospívajícího. Zajímavá, jímavá prozaická prvotina.


Jednoduše zimní romance ze skotské Vysočiny, se sklenkou portského, pod dekou, u kamen, skvělá dávka serotoninu.


Vrstvení klišé, vrstvení traumat, vstvení brutality, komisař Lina jakoby tiše kluše v patách vraha, odkrývá tajemství a posléze odhalí stejně jako vrahovy nejbližší osoby, kdo vraždí v paruce a se sekyrou v ruce. Švédské autorské dvojici dochází dech, nebo jsou vyčerpaní.


Útlá historická próza, leč oplývající mnoha podněty k zamyšlení o tom, co je to víra, jak je těžké nést kříž, jak lákavé je pochybovat a těžké ustát pochybnosti, navíc se dobře tahle próza četla.


Výborná kniha, jen stále přemýšlím, jak k ní přistupovat. Jestli je to filosofický úvod do budhistického náboženství, nebo utopický cestopis, nebo autorovo vyrovnávání se s pomíjivostí života za pomoci bájného Šangri-La. V každém případě je to čtivé, nutící k přemýšlení, ale též upokojující vyprávění.


Ačkoli jsem knihu četla už před léty, titul se mi zaryl do paměti a silné téma mě uchvátilo. Autor nepřekročí své levicové přesvědčení, ale psát umí, válku zažil, lidskost a křesťanské tradice ctí a tak mohl vzniknout sice útlý, ale nezapomenutelný román.


Bohužel mi styl psaní Vonnegutův nesedl, ač jsem již delší dobu měla v hledáčku jeho tvorbu. Kladně působí jen protiválečná zaujatost a zajímavavé, i když obehrané putování v čase. Jinak to působí jako absurdní slátanina, ukrývající se za žánrem sci-fi, kde je vše možné, bez vtipu. Bohužel,, tak to chodí,,


Ač tenhle příběh působil již více cíleně vykonstruovaný, nelze mu upřít citlivost k lidským osudům a propracovanou psychologii postav. A též znalost doby, ve které se složité příběhy rodiny odehrávají. Bohužel ve výsledku na mne děj i postavy působily, až na Betty, trochu podřízeně, ploše a šedivě, ale třeba to byl záměr, aby vynikla ta šedost doby a postupné podřizování se jí.


Skvělá dávka britského humoru z péra Wodehouse s jedinečným komorníkem Jeevesem, znovu se mi připomíná paralela se Saturninem. Tentokrát jde o dědictví, lásku a pomoc zamilovaným.


Melancholický, upřímný, zaujatý obraz venkova z období sametové revoluce a po ní, který vypráví mladá žena vyrovnávájící se s minulostí, smiřující se s lidmi, které opustila a oni opustili ji, odpouštějící a hledající novou cestu. Smutek vyvažuje přátelství a beznaděj láska. Proto je Hájíčkova próza tak čtivá, protože urovnává vztahy.


Hodně náročná četba, pokus o intelektuálně historickou prózu v duchu ruské literatury, ale bohužel vcelku nezáživný soubor vzpomínek, citátů z korespondece a překladů poezie. Chyběla tomu ruská duše a nepochybně námět, tedy životopis jedné česko-rakouské židovky, která se octne v Rusku a posléze skončí v gulagu, byl silný.
