Vampucha komentáře u knih
Jedna rodina, pohřeb, rodinné sídlo a vánice, která všechny odřízne od okolního světa. Možná si říkáte, že je to předvídatelné a svým způsobem trošku je, ale na zámku Rabenštejn se toho během jedné noci stane tolik, že všechno předvídat opravdu nemůžete.
Hned na začátku musím zmínit grafické zpracování, protože to je skvělé. V knize najdete rodokmen, mapu sídla a ilustrace napříč celou knihou.
Rodina Havranových je poměrně rozvětvená a právě díky rodokmenu budete přesně vědět kdo je kdo. Osobně mi to dost pomohlo, ze začátku jsem se na rodokmen dívala celkem často. Rodinné vztahy zde nejsou úplně ideální, jak už to tak u velkých komplikovaných rodin bývá. A nebýt podmínky v závěti, že kdo chce získat část majetku starého pána, musí na Rabenštejně strávit noc, nikdy by se v sídle všichni nesešli.
Postav je hodně a přesto je každá úplně jiná, což se Martinovi opravdu povedlo. Určitě si najdete tu svou, která vás bude bavit více než ostatní.
K výměně názorů dochází sotva vstoupíte do dveří a na první mrtvolu také nemusíte dlouho čekat. A že jich ještě bude (to není spoiler, to je i v anotaci). Krve je hodně, mrtvol je hodně, skvělá tajemná atmosféra vás bude provázet po celou dobu čtení.
Detektivka šmrncnutá hororem, ale bát se myslím nebudete. Počítejte s lehkým mrazením a nečekanými zvraty. Při čtení jsem měla neustále v hlavě myšlenku, že v takovém baráku bych přes noc opravdu být nechtěla. Stejně jako postavy, totiž Martin vystihl atmosféru domu a okolního prostředí perfektně.
Nutno říct, že se mi líbila už první Martinova kniha a těším se i na nějakou další v budoucnu.
Autorku Marii Rejfovou a její svéráznou Josefínu Divíškovou jsem objevila nějak náhodně před lety s knihou Kdo jinému jámu kopá. Od té doby jednou za čas po Josefíně a jejím dalším pátrání ráda sáhnu. Jsou to vtipné nenáročné příběhy, které vás snadno vtáhnou a donutí i přemýšlet, kdo by mohl stát za zločiny, které se Josefína rozhodně na vlastní pěst vyšetřit.
Nejinak je tomu v knize Kdo má pod čepicí, to jsou povídky a tak se Josefína vrhá po hlavě do více než jednoho případu.
Hlavním vyšetřovatelem v knihách s Josefínou je vždy komisař Tvrdík a je i více než jen policista. Hned v první povídce se dozvíme, jak se s Josefínou seznámili.
Bavila mě i povídka, kde Josefína nefigurovala a samozvanou vyšetřovatelkou se stala její. pragmatická sestra Mirka.
Knížku jsem poslouchala jako audioknihu, hledala jsem něco na odlehčení a svérázná Josefína z maloměsta bylo přesně to pravé. Interpretace Zdeňky Žádníkové Volencové je zvláštní, ne nutně špatná, ale musela jsem si na ten styl zvyknout, ke konci mi to už tolik nevadilo.
Za sebe Josefínu a její dobrodružství doporučuji, ale asi bych nezačala povídkami. Je tam více postav a nemuseli byste pochytit kdo je kdo a jaké mají mezi sebou vztahy.
Pohádku jsem si pro sebe rozdělila do tří částí. První vokecávání a nuda, druhá část je vykradený Čaroděj ze země Oz a třetí část konečně akce a spád!
Jako celek to nehodnotím špatně, ale rozhodně teď tvorbu Kinga nechci hodně dlouho vidět.
Příběh sledujeme z pohledu sedmnáctiletého Charliho. Začíná vyprávět svůj příběh od doby, kdy mu bylo asi devět let, máma nečekaně zemřela a z táty se stal alkoholik. Postupně dospívá a vypořádává se nejen s tátou opilcem, ale i sám se sebou.
V sedmnácti letech se seznámí se samotářským panem Bowditchem, který bydlí nedaleko a celý Charlieho život se tímto okamžikem mění.
Než se do tohoto místa dostanete uběhnou desítky stránek a než se Charlie dostane do té tajemné kůlny o které to celé vlastně je, trvá to snad půl knihy.
Postava p. Bowditche mě bavila a docela mě mrzelo, že nedostal trochu více prostoru. Jeho mrzoutství té nudnější části knihy dodávalo šťávu.
V kůlně se skrývá portál do jiného magického světa. Charlie se vydává na cestu a potkává přátelské postavy, které mu radí a pomáhají, ale i takové, které mu silně znepříjemní pobyt v tomto světě. Nakonec se dostane do města, kde se vše zvrtne a zde konečně kniha dostává tu pořádnou akci a zvraty.
Jak už jsem naznačila asi první polovina knihy byla klasicky kingovsky vokecávací a na můj vkus příliš pomalá. Ve druhém světě je to lepší, děje se toho poměrně dost, jen mi vadila ta paralela s Dorotkou a čarodějem ze země OZ. Není to poprvé, co jsem se s něčím takovým u Kinga setkala a fakt mi to vadí.
Nicméně ten tajemný svět jako takový a jeho magie mě bavil a i některé postavy později ve městě jsem si oblíbila. Knihu jsem měla jako audio knihu a co mě opravdu bavilo byl Matouš Ruml a jeho interpretace jednotlivých postav, klobouk dolů. Audioknihu tedy určitě mohu jen a jen doporučit.
Do této knihy jsem šla s jistou obavou, ale nakonec jsem dostala přesně to, co jsem v danou chvíli chtěla. Extrémní romantické klišé, u kterého jsem se přiblble uculovala. A hlavně jsem u toho dokázala vypnout hlavu.
Olive je doktorandka na univerzitě a potřebuje přesvědčit nejlepší kamarádku, že si může začít s jejím bývalým. A tak když má možnost, aby u toho kamarádka byla, políbí prvního chlapa, kterého potká. K její smůle (nebo štěstí?) je to Adam, profesor s nejhorší pověstí na škole. Je nepříjemný, arogantní a u studentů a doktorandů není vůbec oblíbený. No ale taky je to svalovec, jehož ramena se nevejdou do dveří a je samozřejmě velmi pohledný.
Nakonec mají oba důvod pustit se do předstíraného chození a tak vzniká řada vtipných či trapných příhod.
Jistě vám je jasné, jak to skončí. Nečekala jsem bůhví jakou zápletku, přesto mě autorka překvapila drobným zádrhelem, který mohl všechno úplně změnit.
A ačkoliv mi přišlo, že se Adam i Olive celou dobu chovají spíš jako teeneagři než dospělí, nakonec autorka knihu uzavřela celkem dospěle. Teda až na bonusovou kapitolu.
Celá kniha na mě působila jako klasická YA romantika, až když došlo na sex, který jsem nečekala, řekla jsem si aha, tak YA to není :D :D
Taky občas vybíráte knihy podle obálky? V tomto případě tedy obálka můj výběr ovlivnila hodně, ale samozřejmě mě zaujala i anotace. Prvky jako jsou mrtvoly, které ožívají, tajemný les, fae a odvážná mladá hrobnice mě zaujaly velmi a naštěstí ani nezklamaly.
Ryn je sedmnáctileté děvče, které se musí postarat o mladší sourozence a tak po svém otci převzala funkci vesnické hrobnice. Jenže ouha, mrtvoly nezůstávají v hrobech a vesničané své mrtvé raději spalují. A tak Ryn řeší, kde vzít peníze na nájem a dluhy.
Jednoho dne do vesnice přichází mladík, který chce zmapovat vesnici a blízké hory, do kterých se jde přes ten záhadný les, kam se však všichni kromě Ryn bojí. A zápletka je na světě.
Kniha je napsaná poměrně jednoduše, bez nějakých velkých popisů. Chvílemi to působilo jako pohádka, chvílemi trochu jako horor. Protože co autorka ubrala na popisu světa, ve kterém se příběh odehrává, to si bohatě vynahradila na kostischránách - tak říkají oživlým mrtvolám.
Ryn je nebojácná a drsná, možná otrkaná kopáním hrobů a bojem s mrtvolami. Ellis, kartograf zvyklý na pohodlí a bohatství, je milý a velmi nezkušený mladík. Společně s Ryn jsou celkem sympatická dvojka a hned od začátku je vám jasné, jak to asi dopadne. Přesto romantická linka je jen velmi mírná, trošku naivní, ale tak nějak do toho děje zapadá.
Název kostischrány je za mě geniální a i příběh je vlastně na jednu stranu originální, ale zároveň trošku klišoidní. Každopádně mě to bavilo a sedlo mi to skvěle. Nechutné mrtvoly, zajímavé nápady v rámci děje, asi ne úplně velké zvraty, ale fungovalo to skvěle.
Stín je závěrečný díl této série, upřímně už jsem nečekala, že by mě autor mohl ještě něčím překvapit, a světe div se, překvapil!
Ve třetím díle už se neřeší válka, ale především udržení míru a to jak s lidmi, tak s bytostmi z enkláv, které pomalu ale jistě pronikají do našeho lidského světa.
Ať lidé chtějí nebo ne, magie už patří neodmyslitelně do jejich životů. A je nyní na nich, jak k tomu přistoupit. Náš alchymista Rudnicki zde opět bojuje za sebe, své blízké i za samotné Polsko, a jako vždy je vtažen do politikaření a mocenských her. Jeho postava už dávno není obyčejný alchymista, který provozuje pouze lékárnu. Díky svým schopnostem a znalostem se z něj stává velmi mocný a uznávaný muž a je mu to už snad konečně dochází.
Události v tomto díle jsou zajímavé a čekala jsem nějaké zvraty a nečekané rozuzlení. K určitému zvratu u Rudnického sice došlo, ale to bylo všechno. Jakoby autorovi došel dech a s tím souvisí i celkový závěr série.
Když ji vezmu jako jeden příběh, tak je to od autora velmi promyšlený děj od začátku do konce včetně všech zvratů a postav. Nicméně pro mě byl úplný závěr maličko zklamání. Čekala jsem nějaké závratné vyvrcholení, ale působilo to na mě jakoby autor vyměkl nebo nevěděl, jak to ukončit. Osobně mi taky chyběl Rasputin, využití jeho postavy se totiž v tomto alternativním příběhu plném magie doslova nabízelo!
Nicméně pořád je to skvělé a já si celou sérii vč. tohoto závěrečného dílu nesmírně užila.
Také musím zmínit skvělého Filipa Jančíka, který to v audioknize čte excelentně. S různými intonacemi a ruským přízvukem! Pokud o této sérii uvažujete, zkuste ji jako audioknihu. Možná se v ději budete ze začátku trochu ztrácet, ale postupně tomu přijdete na chuť.
Je to silné a velmi smutné vyprávění, které se zakládá na skutečných událostech, které se staly v Koreji. Nebudu tvrdit, že jsem něco o historii Koreje věděla, nejednou jsem googlila, abych měla k příběhu v knize více souvislostí.
Příběh sledujeme ve dvou časových liniích, ale ta z minulosti samozřejmě převládá. Kniha začíná v současnosti, kdy Anna přijede do Koreje, kde hledá svou biologickou matku, která ji dala k adopci a Anna žila celý život v Americe. V adopčním centru, kde by se s matkou měla setkat, ji osloví cizí žena a poprosí Annu o schůzku. Ta po velkém váhání nakonec souhlasí a dostane smutný a dojemný životní příběh od cizí ženy, která zažila japonskou okupaci, druhou světovou válku a rozdělení Koreje.
Byť tato kniha není žádný zvrácený thriller, troufám si říct, že není pro slabé povahy. Minimálně část japonské okupace. Jistě ani vám nic neřekne pojem “ženy pro útěchu. Ale určitě tušíte, že to není nic hezkého. A tušíte správně. To co dívky a ženy musely zažít, jak se k nim japonci chovali a potom vlastně i samotní korejci, i nu není to veselé čtení. Místy opravdu hodně drsné.
Vyprávění staré ženy se postupně posouvá a jsme svědky vzniku Severní a Jižní Koreje. Její život nebyl nikdy lehký, čelila mnoha důležitým rozhodnutím. Byť je to příběh z části smyšlený, věřím že podobných skutečných příběhů bude mnoho, jen se o nich lidé bojí z pochopitelných důvodů mluvit.
Závěr knihy měl i trochu dojemný moment, asi aby se vyvážil všechny ty hrůzy. Ale v hlavě mi zůstává právě to zlé a špatné, co se dělo ať už ta okupace nebo později po druhé světové válce.
Přečíst celou sérii Zaklínače se mi asi nikdy nepovede. No, nikdy neříkej nikdy, se říká . Tak uvidíme, už mnoho let mám přečtené první dvě knihy ze série, četla jsem je ještě v době, kdy žádný Netflix neexistoval a seriál byl pouhým snem mnoha fanoušků. Taky musím přiznat, že čtení mě příliš nebavilo a do dalších dílů jsem se nehrnula. Nicméně postava nabručeného Geralta mi zůstala v hlavě a seriálové zpracování jsem si tedy nenechala ujít.
Encyklopedie ze světa Zaklínače jsem uvítala jako skvělý doplněk právě pro ty z nás, co nehrají hru, nemají přečtenou celou sérii a v seriálu se možná trochu ztrácí.
Kniha je rozdělena do tří částí - Diplomacie, Postavy, Tvorové.
V části Diplomacie jsou mapy jednotlivých království, kde je vždy popsáno hlavní město, kdo tam vládne a další důležité informace.
Části Postavy a tvorové snad není třeba popisovat. Najdete zde rozepsané co je kdo zač, jaké má schopnosti, pokud je to čaroděj, jak se kde angažuje apod.
Podivných tvorů je v celé sérii opravdu hodně, dokud o nich jen čtete, funguje pouze naše představivost. V této encyklopedii však vidíte obludy, tak jak si je možná nikdo z nás nedokáže představit. Opět se o každém tvorovi dozvíte, kde se vyskytuje, jaký je jeho vzhled a zvláštní znamení nebo třeba jaký je jeho způsob boje.
Je to kniha spíše na prolistování, můžete se k ní kdykoli vracet, když budete koukat na seriál nebo číst knihy a budete si chtít ověřit nějaké informace, které si třeba zrovna v tu chvíli nebudete moci vybavit nebo jste je v příběhu nestihli pochytit.
Mě po pročtení a prozkoumání některých postav a tvorů rozhodně opět navnadila k tomu, abych se vrátila ke knižní předloze a dala jí ještě šanci.
Zároveň to může být skvělý dárek (nejen k Vánocům) pro někoho, kdo má tuto sérii rád v jakémkoliv provedení (knihy, hra, seriál) :)
Závěj mě neskutečně bavila a splnila naprosto přesně to co jsem potřebovala. Tedy žádnou romantiku a naopak spousty mrtvol. A to vám řeknu, že těch je v Závěji skoro tolik, jako ve Hře o trůny :D
Závěj jsou tři thrillery v jednom, každý má své postavy, své tempo, své mrtvoly . Každý příběh má svou postavu, skrze kterou děj sledujeme. Ačkoliv autorka o době, ve které se příběh děje, mnoho neprozrazuje, ze čtení poznáte, že je to lehce postapokalyptické. Svět ovládl záhadný vir, ne jako covid, ale něco mnohem horšího a celá společnost funguje úplně jinak, než jak ji známe. Hvízdalové vás možná budou strašit ve snech, mě jednou strašili.
V knize sledujeme autobus se studenty, který při sněhové bouři havaruje. Skupinku vzájemně si cizích lidí, kteří uvízli zavěšeni v kabině lanovky a horskou chatu odřízlou od civilizace, kde jsou tajemné zabezpečené kóje a skrývají něco, co se nemá dostat ven.
Nejprve se seznamujeme se všemi osobami v jednotlivých příbězích, mrtvoly se objevují hned od prvních stránek. A jak děj postupně graduje, mrtvých přibývá. Některá úmrtí jsou záhadná, jiná drsná a autorka postavy v ději osekává až jich příliš nezbude a v tu chvíli se tyto tři příběhy začnou propojovat. Nejprve jen náznaky, pak už většími detaily, až se dostanete do finále celého příběhu.
Neřekla bych, že jsou některé ty pasáže vyloženě explicitní, ale sem tam nějaká nechutnost autorce ujela. Pro mě to byl jen slabý odvar :D Ale i tak jsem byla v tomto směru hodně spokojená. Co mi naopak chybělo, bylo větší vysvětlení nemoci a doby ve které se to odehrává. Závěr mě uspokojil jen částečně, něco se mi líbilo a něco ne Také by se dalo říci, že zůstal lehce otevřený No, pokud bude pokračování, tak ho chci. Pokud to bylo myšleno “domysli si sám, tak jsem zklamaná. Ale i přes výtky jsem si čtení opravdu užila.
Troufám si říct, že tato série je pro náročné čtenáře. Pro čtenáře, kteří udrží pozornost ve velmi rozvětveném příběhu a nevadí jim hodně postav se špatně zapamatovatelnými jmény. Protože přesně to tato kniha nabízí. Děj se odehrává převážně v Polsku, místy v Rusku. Postavy jsou Poláci, Rusové, Němci . A podle toho vypadají jejich jména.
Až zde u druhého dílu mi naplno došlo, že kniha popisuje alternativní příběh první světové války, kde jsou uprostřed měst tajemné enklávy plné nebezpečných tvorů z jiných světů. Lidé tak bojují nejen mezi sebou, ale i s těmito tvory, kteří se z enkláv chtějí dostat ven.
První díl byl hodně o enklávách, o získávání jistých schopností, o alchymii, magii To vše je samozřejmě i v Místodržícím, druhém díle této série. Ale mnohem více se zde řeší politika, intriky a samozřejmě válka. Nechybí důležité postavy z prvního dílu, alchymista Olaf Rudnicki ani hrabě Samarin. Navíc tedy osobní vývoj Rudnického je neskutečný, v prvním díle mi byl sympatický. Ale s tím jak získává moc a zkušenosti, mění se i jeho chování a musím říct, že občas mi lezl pěkně na nervy. Jsem zvědavá, kam se jeho osoba posune ve třetím díle.
Poslouchala jsem audioknihu - Excelentní přednes Filipa Jančíka příběhu dodal úplně jiné grády. A já si poslech neskutečně užila. Není to poslouchání k vaření nebo nějaké jiné činnosti, ale ideální na cestování, kdy se můžete plně soustředit. Protože děj se mění z minuty na minutu, doslova. Několikrat jsem se přistihla, že si nejsem jistá a musela jsem se o pár minut vracet.
A teď už jen užít si závěrečný díl, vyhrají lidé nebo démoni a mocné bytosti z enkláv?
(SPOILER) Beladona mě naprosto dostala, taky je to ideální čtení do podzimního dušičkového období. Venku je pošmourno, máte zapálenou svíčku, uvařený čaj, ze kterého se ještě kouří a vy jste s touhle skvělou knihou pod dekou na svém oblíbeném čtecím místě. Jestli nějaká kniha přesně zapadá do téhle představy, pak je to právě Beladona.
Příběh je od prvních stránek správně temný a jak postupně plyne, tajemná atmosféra spíše houstne.
Signa, hlavní hrdinka, má zvláštní schopnosti, které nemá žádný jiný smrtelník. Osud k ní není zrovna milý a její pěstouni jakbysmet. Až na výstřední Hawthornovi, ke kterým se dostává pár měsíců před svou plnoletostí. Jejich sídlo by bylo krásné, ale je ponuré a plné zármutku. Paní domu před časem zemřela a zdá se, že její dcera trpí stejnou nemocí.
Díky svým schopnostem Signa zjistí, že se dívku někdo snaží zavraždit a tak začíná na vlastní pěst pátrat. Jediný pomocník, kterého má je Smrtonoš, kterého nenávidí a kromě ní a mrtvých ho nikdo jiný nevidí. Postupně mezi Signou a Smrtonošem vzniká jakési příměří a jejich vztah je to, co vás při čtení bude bavit, ale také napínat do posledních stránek. Signa se snaží poznat sama sebe, zjišťuje, že možné to co celou dobu chtěla je jen přetvářka a skutečnost je docela jiná.
Je to fantasy, trochu detektivka a nechybí romantická linka, která je za mě skvělá a originální. Je to rozkošně temné a postava Smrtonoše je k sežrání :D
Překvapivě mi Signa byla celkem sympatická, já to s těma holkama mám většinou komplikované. Odhalit toho, kdo za vším stojí se mi nakonec nepovedlo, ale o to mi vlastně ani nešlo. Užila jsem si to od začátku dokonce a rozhodně potřebuji další díl!
Málem bych zapomněla, mám zmiňovat nádhernou obálku a ořízku? Protože pokud vás nenaláká to, tak už nevím co by to mělo být. Možná ten tajemný Smrtonoš, ten za to fakt stojí!
Dost mi trvalo se začíst a hlavně pochopit tento magický svět, který se prolíná s naším světem. Není to oddychovka a je potřeba se na čtení soustředit.
Z pohledu hlavní hrdinky Galadriel se dostáváme do Scholomancie, školy pro čaroděje. Tahle škola je kdesi v prostoru a nic v ní nefunguje, tak jak si představujete. Je to dost nebezpečné místo a jen ti co jsou opravdu nadaní nebo mají dobré spojence dokážou projít čtyřmi lety studia a na konci také závěrečnou zkouškou.
Galadriel bylo prorokováno, že z ní bude nejděsivější černá čarodějka a způsobí zkázu lidstva. Škola ji na tuto dráhu vehementně připravuje, o to těžší studium pro Galadriel je, protože se této budoucnosti brání.
Od malička v sobě má něco co, co od ní ostatní lidi odpuzuje a tak je i ve škole samotář a trochu outsider.
Pak je tu oblíbený Orion, který pochází z jedné z nejvlivnějších kouzelnických rodin. A je to tak trochu hrdina školy. Zachraňuje spolužáky před zlými tvory, kteří na ně číhají na každém kroku. Je oblíbený a kamarádit s ním chce každý. Tedy každý, kromě Galadriel.
Když jsem se dostala přes začátek a pochopila jsem, jak tento svět funguje, začala být knížka velmi čtivá a Galadriel a Oriona jsem si oblíbila. Ona si s nikým nebere servítky a on není namyšlený hezounek. Příběh dostane spád a vy prostě chcete vědět jak to dopadne.
Není to žádné romantické čtení, Galadriel není naivní pipina, místy je to dost drsné až nechutné, to jsem rozhodně uvítala :D
Líbilo se mi, jak autorka vymyslela fungování školy a to propojení magie se skutečným světem. Postupně se přidávají i další postavy a každá má díky svým schopnostem něco do sebe a skvěle do příběhu zapadnou.
Co mi asi vadilo, že nás autorka zavedla rovnou na konec třetího ročníku, ale místy to vypadalo, jako kdyby to byl první ročník. Více nechci prozrazovat a dávat spoiler, udělejte si názor sami. Mně to z určitého úhlu pohledu přišlo prostě zvláštní.
Celkově to bylo jinak super a rozhodně hodně originální.
Pokoj mrtvých je první případ Lucie Henebellové. Libilo se mi, jak ji Thilliez nechává zahalenou v jistém tajemnu. Nechá nás trošku nakouknout a když už to vypadá, že otevřete Pandořinu skříňku, dostanete přes prsty a tytyty, ještě ne!
Vraždící kolotoč spustí souhra náhod. Dva nezaměstnaní muži se jedou pomstít bývalému zaměstnavateli. Na silnici, kde v noci nikdy nikdo není nečekaně srazí cizího muže, poblíž jeho těla najdou kufr se dvěma miliony eur, který si rozhodnou nechat. A je vám jasné, že tím se jejich osud zpečetil.
Lucie jede vyšetřovat vandalismus, právě těchto dvou výtržníků, a shodou okolností se dostává k podivné vraždě malé holčičky.
Začíná koloč vyšetřování, zmizí další dívka a dle nalezených stop z místa vraždy to vypadá, že policie má dočinění s opravdovým psychopatem. Pátrání se posouvá a vypadá to, že pachatel bude opravdu zvrácený.
Thilliez se sice vyloženě nevyžívá v nějakých brutálních scénách a krvavých popisech, ale jistá dávka brutality a sadismu tomu rozhodně nechybí.
Osobně mám ráda, když má vyšetřování logický řád. A to Thilliez také umí, hlavně v těch pozdějších knihách rozhodně. Nevím, zda je to chybou autora nebo chybou v překladu, ale v této knize je tolik blbostí až si říkám, jestli to psal opravdu Thilliez. Nebo jestli někde při redakci třeba nevypadla jedna kapitola? Přijde mi to až podivné a nevěřím, že by Thilliez byl tak neschopný. Ačkoli, pokud chápu dobře, byl toto jeho debut a v tom případě tedy přivřu obě oči :D
Takže za mě i přes výtky ano, rozhodně je to čtivé, má to spád a pachatel je nečekaný. Pozdější knihy jsou však rozhodně lepší!
Nenápadná knížka, která nebyla nikde moc vidět a je to opravdu velká škoda, protože je skvělá.
Asperfell je vězení pro mágy, kam se dá dostat pouze branou, kterou musí vyvolat jiný mág. Už to samo o sobě zní zajímavě. V tomto světě je magie jeho přirozenou součástí a lidé se s ní již rodí. Někdo magické schopnosti má, někdo ne ale vše je v pořádku. Dokud nezemře král a na jeho místo nastoupí jeho paranoidní mladší syn. V Tiralaenu se začíná žít ve strachu a čím je mladý král starší, tím je jeho tyranie horší. Mágové začínají být nenáviděni a vražděni.
Příběh sledujeme z pohledu Briony, která je dcerou šlechtice a blízkého poradce krále. Její život sledujeme od útlého dětství a mně to přišlo jako dobrý kontext pro to co se pak děje když už je dospělá a jak se vlastně formovala její povaha. Část knihy se tedy odehrává v Tiralaenu a část pak v Asperfellu, kam se Briony musí vydat pro prince, který je právoplatným dědicem a mohl by vrátit do jejich země klid a řád. Nic však není tak snadné, jak by se mohlo zdát. Z Asperfellu se ještě nikdy nikdo nedostal, princ je zlomený a přesvědčený o své vinně. Briony je ale hodně tvrdohlavá a jde si za svým za každou cenu.
Jelikož je Asperfell vězení pro mágy asi je vám jasné, že to tam funguje trošku jinak než v běžném vězení. A někdo bez magických schopností, tam není úplně v bezpečí, ale to paradoxně ani ti co magické schopnosti mají.
Celkově je to velmi zajímavě vymyšlený svět a magie s důmyslným řádem, každý má jiné schopnosti. Někdo má silnější schopnosti než jiný a může být i nebezpečnější. Autorka si vyhrála hodně i s postavami a s jejich příběhem. Postupně odhaluje jejich osudy a proplétá je s životem Briony. Některá odhalení jsou neuvěřitelná a vůbec se mi tomu nechtělo věřit!
Celkově je to velmi nápadité a hlavně originální!
Rozhodně je to fantasy, které stojí za pozornost a měli byste této knize dát šanci.
Někdy je to prostě tak, že knihy, které se k vám dostanou úplnou náhodou, patří k těm nejlepším.
Když jsem začala číst Železnou vdovu měla jsem jisté obavy, protože recenze a hodnocení byla (a jsou) všude skvělá. A já se znám, já jdu často proti proudu. Takže jsem si říkala, budeme se mi to taky líbit? A odpověď je rozhodně ano!
Dostáváme se do světa, kde dívky jsou převážně pouze zboží. Slouží jako prostředek, díky kterému chudé rodiny mohou získat aspoň nějaké peníze. Prodávají je armádě.
Příběh se odehrává kousek od Velké zdi, za kterou chlapci a dívky bojují s mimozemšťani, kteří zabrali část jejich provincie. Hlavní zbraní jsou obří roboti, které vyrábějí ze zvláštního mimozemského materiálu a ovládají je a transformují vlastní myslí.
Ačkoli je příběh sci-fi, je zasazen velmi nenásilnou formou do čínského prostředí a čerpá z čínské mytologie. Velmi jsem ocenila, že postav není mnoho a jména se v příběhu často opakují, takže se dají snadno zapamatovat a nepletou se. Ačkoli scény nejsou explicitně popsány, kniha je velmi brutální, takovým zvláštně syrovým způsobem, řekla bych.
Obecně nemám moc ráda hlavní postavy ženy. Nevím čím to je, většinou se prostě chovají jako krávy, pardon. Ale tady jsem si tu dívku oblíbila. Byla hodně svá, nebrala si servítky a neparála se s nikým a ničím. Nemá totiž co ztratit.
Příběh má od začátku hodně velký spád a v podstatě se neustále něco děje. I přesto množství smrti a násilí v knize najdete milostnou linku, která se celou knihou zajímavě vine.
Měla jsem spoustu otázek, hlavně na mimozemšťany, kteří nejsou moc vysvětlení. V závěru jsem dostala klackem po hlavě a místo odpovědí vyvstalo ještě více otázek. Tak snad se odpovědí dočkáme v pokračování, které u nás vyjde v roce 2023.
Trochu jsem se bála té hudební tématiky v knize, zda to nebude moc na sílu. Ale bylo to přesně tak akorát, aby člověk měl chuť si tu kapelu poslechnout a zároveň už nelezla na nervy.
V New Yorku se setkáváme s Riley, která sní o tom, že se stane zpěvačkou. Ale nemá peníze na drahé školné nebo soukromé učitele, tak chodí na konkurzy jen s tím co umí.
Riley šťastnou náhodou získá práci v bufetu prestižní hudební školy. A tady se nám příběh začne odvíjet a zamotávat. Potkává zde Juliana, člena velmi populární kapely. Jakožto zaměstnanec má zakázáno se s celebritami bavit, jenže se nějak stane, že se s Julianem začne kamarádit. Mezi oběma to v podstatě od začátku velmi jiskří, ale Julian nechce další začínající zpěvačku, která se teprve snaží prosadit. Má k tomu své důvodu z minulosti, které ho poměrně dost blokují i ve vztahu s Riley.
Tohle je snad první romantická kniha, kde spolu ústřední dvojice normálně komunikuje. Jako vážně, celkem dost věcí si dokáží vyřešit, protože i přesto, že Julian nemá téměř vůbec čas, prostě spolu mluví nebo smskují nebo cokoli. Bylo to docela osvěžující, když člověk nemusel kroutit hlavou a v duchu si říkat, bože tak spolu mluvte! Ale samozřejmě jsou věci, o kterých jeden či druhý mluvit nechce a tak je problém na světě.
Kniha je velmi čtivě napsaná, jak už to u těchto new adult příběhů bývá. Postavy jsou sympatické a to jak ty hlavní, tak i ty vedlejší které jsou v příběhu velmi důležité.
Je fajn, že se v knize řeší i nějaká další témata, jako je např. právě popularita a vyrovnání se s ní. Ale jsou tam i další věci a věřím, že je autorka rozvede v dalších dílech.
A co se autorce hodně povedlo, je vyšponovat tu romantiku a sexuální napětí mezi Riley a Julianem. Ta chemie mezi nimi je excelentní.
Kromě sympatických postav mi skvěle sedlo prostředí New Yorku.
Kniha je doporučována čtenářkám Mony Kasten a já určitě souhlasím.
Venkovský historický román, příběh se odehrává v letech 1918 - 1946 a co je zajímavější, vychází ze skutečných událostí.
Nacházíme se ve vesnici Jelení nedaleko Pardubic a sdílíme osudy několika málo obyvatel. Začátek je příjemný, řeší se běžné starosti venkovského života. Někdo má život lehčí než druhý. Někdo má rodinu, někdo žije sám a osud mu hází pod nohy jeden klacek za druhým.
Postupně roky plynou, děti rostou, probíhají svatby, pohřby a schyluje se k válce. Až nastane chvíle, kdy válka opravdu je. Jak ji prožívají obyvatelé Jelení se moc nedozvíme. S vypravěčem se přesuneme na jiné místo a prožívám s ním hrůzy války jinde.
Je to krásně napsané, pár stránek jsem si na styl psaní musela zvykat, ale pak už se to četlo samo a stránky utíkaly jedna za druhou. Věřím, že někdo se stylem může mít problém. Bude to asi čtenář od čtenáře. Také to pro někoho nebude úplně lehké čtení co do obsahu. Ale každý máme tu citovou hranici jinde.
V knize sledujeme osudy hlavně jedné rodiny a jejich příbuzných, sousedů či přátel. Někteří mi k srdci přirostli více, jiní méně. Někdo překvapil, někdo zklamal. Hodně jsem to s nimi prožívala a přála si, aby některé věci dopadly jinak a tím nemyslím nutně období války. Smutné, dojemné, a jak jsem již zmínila příběh vychází ze skutečných událostí.
Nečekejte klasické YA. Za mě je to super fantasy s originálním světem. A kdo v těchto knihách hledá romantika, tak zde ji nenajdete a kniha asi nebude to pravé pro vás. Cosi se tam rýsuje, ale je to dost v pozadí a řeší se jiné věci. Předpokládám, že více z romantiky bude v dalším díle.
Pozlacené je první díl série, ale vyloženě otevřený konec to nemá a úplně klidně to můžete číst jako #standalone.
Ze začátku to má díky silnému patriarchátu podobný vibe jako Prokletý rok. Patriarchát je zde opravdu silným motivem. Ale také Smrtizvěsti, kteří napadají a zabíjejí lidi. Kdo nebo co jsou? To je otázka, která postupně v hlavní hrdince otevírá spoustu otázek a odpovědi na ně dostane, ona i vy.
Celou dobu při čtení jsem měla pocit, že mi kniha něco připomíná. Jiný fantasy příběh, no nepřišla jsem na to. Ale bavilo mě to moc. Možná i díky absenci té klišoidní romantiky, která v YA bývá.
Zajímavý fantasy svět, bohové, prapodivná stvoření, dalo by se říct i zvláštní magie, trošku politického intrikaření, ale ne tolik, aby vás to otrávilo a opravdu sympatické postavy. Není to náročné čtení, jednoduché fantasy, které zvládnou i začátečníci v tomto žánru.
Styl psaní Taylor Jenkins Reid mi opravdu sedí. Stejně jako u Daisy i tady mě autorka vtáhla do děje a hlavně do té doby šedesátých / sedmdesátých let. Úplně živě jsem viděla ty účesy, oblečení, stará auta...
Opravdu mě bavilo, jak je to vyprávěno retrospektivně a cca v půlce knihy se to spojí. Ze začátku jsem si více užívala příběh Micka s June, ale později už jsem byla zvědavá na tajemství celé rodiny.
Malibu v plamenech pro mě byla taková příjemné oddechovka.
Měla jsem problém s celkovou délkou knihy. Více jak 700 stran Edwardových myšlenkových pochodů je opravdu hodně, navíc první půlce chybí nějaká akce. Teprve až tak právě od půlky to začalo být akční a mělo to nějaký spád. Knize by prospělo kdyby měla alespoň o 200 stran méně. V původním Stmívání působil Edward celkem sympaticky, ale tady mi byl ke konci opravdu silně nesympatický.