vandalindakova komentáře u knih
Páni! Když jsem knihu otevřela poprvé tak jsem nečekala, že mě tak zasáhne. Na začátku (prvních pár kapitol) jsem si úplně připadala, jak kdybych koukala na klasický americký film s prostředím ze střední školy. Byly tam části, nad kterými jsem se fakt zasmála, a nebylo jich málo. Postupně, jak se začala rozvíjet ,,láska mezi" Grace a Henrym, tak se objevovali celkem rychlé emocionální změny. Prostě čtete vtipnou část a najednou bum a nestíháte koukat, kdy se stalo, že je v příběhu tolik smutku. Jak Henry začal o Grace zjišťovat víc a víc, tak jsem jí jako postavu měla stále méně ráda. V jednom okamžiku jsem si ale řekla, že je těžké posoudit a hlavně odsoudit jí jen z jedné strany, když si prožila takové trauma. Nejsmutnější část pro mě byla, když Grace vyprávěla Henrymu o Domovi a jejich nehodě. Konec byl pro mě dost zvláštní, ani dobrý a ani špatný.
Co na to říct? První díl ušel, druhý díl byl lepší a třetí? Asi nejslabší kniha ze série. Nuda, nuda a nuda. Třičtvrtě knihy byl o ničem a na konci najednou se toho dělo tolik. Knihu to ale nezachránilo, protože když je 400 stránek o ničem, tak 20 stránek akce z toho fakt neudělá dobrou knihu. V půlce už jsem se opravdu těšila, až budu mít dočteno. Už od druhého dílu jsem měla chuť vraždit za vyjadřovací schopnosti a slovní zásobu. Opravdu nemuselo být na každé stránce: moje vnitřní bohyně, Ach můj ty stíne (za tohle jsem opravdu měla chuť autorce omlatit knihu o hlavu). Totálně to rozsekala, nevím jestli svojí nevědomostí nebo naschvál dělala z postav blbce, např. větou, která nejde zapomenout: na ruce má kolíček, k čemu to asi slouží? Jako vážně???! Jako zdravotníka jsem u toho trpěla. Dál mě rozčilovalo chování Any (chovala se jako umanutej fracek). Ani nevím, proč dávám 2 hvězdičky, asi ze zásady, že žádná kniha pro mě není odpad.
Tuto knihu jsem začala číst, protože se o ní hodně psalo na internetu. Tak jsem jí zkusila a musím říct, že toho vůbec nelituju! Měla jsem jí přečtenou během jediného dne a ten večer jsem se ještě vrhla na Elitu. Příběh mě doslova fascinoval, hned jsem se viděla jako princezna v krásných šatech. Žila jsem ten příběh s nimi. Jediný, co mi vadilo, byla tvrdohlavost Ameriky. :D Určitě po ní ještě nejednou sáhnu a těším se na další knihy od spisovatelky.
Hledání Aljašky se mi líbilo víc než Hvězdy nám nepřály. Zbožňuju výroky a citáty v Greenových knihách. Nejsou to jenom prázdné příběhy o lásce atd. ale každý příběh ve mně vždy něco zanechá a pořebuji pak čas, abych to vstřebala. Určitě mám v plánu si přečíst další jeho knihy.
Lenochoda Jimmyho jsem poslouchala jako audioknihu. Autora jsem poznala už několik let zpátky díky Projektu Kronos. Jeho styl psaní je hodně charakteristický, je drsnější, s nikým se nemaže a nenajdete tu prostě huňaté běhající lamy pod duhou při západu slunce. A taky už to od toho čekáte.
Audio verzi namluvil Ondřej Novák, a ten hlas k tomu pěkně sedí. Je to o dospělácích, kteří se potkávají po x letech poté, co se jim rozpadla kapela a chtějí zase hrát. Hlas Ondřeje Nováka příběh doplnil přesně, jak měl, aby to fungovalo. V knize je spousta zvukových doplňků v rámci textu, s čímž si také uměl poradit. Díky tomu kniha opravdu rezonuje nejen přes písmenka, ale také přes zvuky a hudbu. Přijde mi to fakt dobře promyšlené spojení zvuku, hlasu vyprávějící příběh lidí nejen ohledně kapely, ale také jejich osobních životů a volby cest.
Absolutně jsem nečekala tu jednu zápletku, kterou tu nechci spoilerovat, ale vůbec bych neřekla, že se do toho něco takového vmísí. No a co musím u autora vyzdvihnout je to, jak on je jediný, kdo mi do obličeje nasype horu sprostých slov, a já to kousnu. Nesnáším sprostý slova v knihách, nesedí mi tam. No dobře občas je možná toleruju, ale nemůžu si pomoct, u Pavla to prostě funguje, a naopak by to bylo dost podivný bez nich.
Celkem jsem se těšila na další romantasy po chycené slině ze Čtvrtého křídla a Mrtvé říše, není asi náhodou, že tu máme další Violet, jejíž příběh sledujeme.
Když už jsem to u ní načala, tak budu pokračovat tím, že za mě byla dobrou postavou, která defakto tvořila ten příběh. Protože co si budeme, tohle je jednodílovka, a jde to na tom znát, nemá to propracovaný svět do detailů a nemá to ani čas na pořádný world building nebo vlastně asi jakýkoliv building. Tohle si přečtete jako oddechovku, ze které si budete pamatovat kousavou, vypočítavou, mladou věštkyni a její vztah s princem, který je plný ironie, sarkasmu a štiplavosti. To je vlastně shrnutí toho, proč mě to bavilo. Nečekala jsem žádný extra zápletky a vysvětlování, a nebyla jsem ani zklamaná, když jsem nic z toho nedostala.
Dvě věci příběhu přesto přicházím vytknout, tou první je takové to chování, kdy víte, že něco nemáte, přesto to vesele děláte, ale POŘÁD budete mektat o tom, že je to blbost. Tak buď to nedělej, nebo to neřeš půl knížky, tečka. :D No a druhým zádrhelem je nepřekvapivě konec knihy. Řekla bych že se tu podepisuje opravdu to, že toto měla být původně duologie, takže nám to tu končí otevřeně a hlavně taky značně urychleně. Škoda škoda...
Trnitá kletba zaujme čtenáře už jenom svoji obálkou. Je to ya fantasy z pera české autorky, a tak jsem byla hodně zvědavá, jak to bude vypadat!
Ne, že bych byla extrémně překvapená, ale nadšená docela jsem. Z téhle knihy jsem měla hrozný pocit dark academia protkaný bylinkami, rostlinami, kouzelnou mocí točící se kolem nich. A to bylo velmi příjemné. Zápletka se několikrát různě kroutila a převracela, bavilo mě sledovat, kam to směřuje. Velkou hodnotu příběh má tím, že je tam schovaná nejen mytologie, ale taktéž důležitá témata a narážky na lidstvo jako takové, poukazování na jejich chování.
Jediné, co bych knize vytkla je to, že všechno (hlavně ke konci) vycházelo jak podle sepsaného plánu. Jak kdyby jste si vzali scénář divadelní hry a věděli, že musíte udělat tohle a tohle, prostě proto že je to v tom napsané.
Každopádně ale apeluji na vás všechny, obohaťte své knihovničky o tento kousek, protože JÁ CHCI vědět, co se stane dál!
Tato knížka má na zadní části obálky přirovnání k Mlčícím fontánám od Ruty Sepetys. Nejenže s tím souhlasím, ale ještě bych to rozšířila o další knihu stejné autorky, Musím tě zradit. A tím chci říct, že tento příběh rozhodně zaslouží číst stejně jako knihy od výše zmíněné spisovatelky. Hlavní hrdinka Scilla nám dává náhled na maďarskou revoluci odehrávající se v Budapešti. Ukazuje nám komunismus z pohledu další země v našem okolí, náladu společnosti, a nespravedlnost s odvahou. To je propleteno metaforickými fantasy prvky zastoupenými řekou, vymizením barev a samotnou charakteristikou hlavní hrdinky, kterou doprovází anděl smrti. Co je ale to, co knihu vyzdvihuje, je přítomnost emocí. Surových, silných emocí, které zlomí srdce, i kdyby ho čtenář měl z kamene.
Knížka, která sedne jak zadnice na hrnec hlavně těm, kteří mají pocit, že toho musí mraky stihnout, a cítí se špatně, když někdy nejsou produktivní. Sice se tu rozebírá time-management, ale pokud chcete najít kvantum rad, jak být víc a víc výkonnější, tak radši sáhněte po jiné knize věnující se takovému tématu. Time management pro smrtelníky je zaměřený úplně opačným směrem, a to tak, abyste si uvědomili, že času je omezené množství, nemusíte stihnout všechno, a čím víc budete za něčím pospíchat, tím méně vám to nakonec bude, a dostanete se do permanentního stresu. Já jsem přesně takový člověk, a jsem ráda, že jsem si to přečetla, protože jsem dostala spoustu postřehů, nad kterými jsem se mohla zamyslet, a pár věcí bych do svého fungování chtěla zakomponovat.
a začátku jsem byla hrozně nadšená, autorka nás okamžitě vrací tam, kde předchozí díl skončil, a rozjíždí další zápletky a akce. Jako čtenář jsem se ani na chviličku nenudila, protože to má toliko akce, že ani člověk nestíhá vstřebat, kdy jedna končí a další začíná. Celkově na směr zápletky, vsazení nových prvků a budování fantasy světa nemám jedinou výtku. Do toho prostředí Budapeště, který je stále celkem dosti originální,a dává tomu takový to lákadlo navíc. Vývoj hlavní postavy paráda, hrdinka nám pomalu roste dál, není zaseknutá na místě, a sice jsem v jednom momentu doufala, že si to nezkazí, protože se v tu jedinou chvíli začala chovat jak praštěná hysterka, ale to naštěstí rychle zase přešlo, a už se nevrátilo. Nové postavy, nová místa a nové strany bojující za lepší svět za mě skvělý. Díky tomu to není přímočarý, jednoduchý a vlastně i předvídatelný. Autorka taky nejenže umí zakončovat kapitoly, tak že chcete hltat dál, ale hlavně celou knihu! Teď si zase chci přečíst tu trojku prostě! No ale dostávám se k tomu, co mi trochu svlažilo nadšení, které ve výsledku skončilo čtyřhvězdičkovým hodnocením. A tím jsou pikantní scény a smut. Jakože takto, ten smut za mě není napsaný špatně, není to v tomhle ohledu žádný bizár, ale v některých momentech už to na mě osobně bylo to much. Neříkám, určitě se najdou čtenáři, kterým to sedne jak zadek na hrnec. Ale to, že tam ta přitažlivost hraje takovou roli, kdy se kolem sebe motá fakt snad každej, a hlavní hrdinka tu má potenciál na tolik jednotlivců, se kterými se může zapléstno nevím. Navíc z některých částí vanul vibe sexuálního podtextu na veřejnosti, před nevím kým (a klidně rodinnými příslušníky), a to už bylo fakt divný. Co mi ale vrtá hlavou nejvíc, jsou ty situace, ve kterých toto vzniká. Jakože pro začátek máme hlavní hrdinku, která ještě s nikým nic pořádně neměla, ale každou druhou chvíli je žhavější jak právě zapálený brikety. Chvíli potom, co málem umře, je schopná bůhví čeho jako. To jsou momenty, které mi nepřijdou moc reálné, a trochu ten dojem z knihy kazí. Ale i tak mám stále pozitivní pocity po dočtení.
Kniha se mi osobně četla dobře, a hlavně rychle. Byla to taková typická oddechovka, jako když sáhnu po contemporary akorát s příměsí fantasy prvků. Po jedné třetině jsem se i začetla a zajímalo mě, jak to bude pokračovat. Líbily se mi komplikované vztahy tím, že to nebyla okamžitě láska na první pohled a hotovo. Taky oceňuji LGBT linku. Fantasy linka za mě měla smysl, přišla mi zajímavá a celkem k formátu příběhu i dostatečně propracovaná. Na stranu druhou tam bylo hodně moc klišé věcí, což by mi možná nevadilo až tolik. O něco víc mi vadí, že jsem snad všechny hlavní zápletky odhadla, a to hodně dopředu.
Knihu jsem poslouchala jako audioknihu několik let poté, co sama vyšla. Audio verze je zpracovaná velmi povedeně, a hlas Nikoly Heinzlové se k příběhu, musím říct, hodil. Když se člověk zaposlouchá, jako kdyby se ocitl vedle hlavní hrdinky procházející pubertou a zároveň cestující neznámým prostředím v minulosti.
Příběh je pro mě průměrnou young adult záležitostí, což je způsobeno jednou jedinou věcí. Moje doba, kdy mi stačí jednoduchá zápletka, odzvonila. Mám více načteno, a díky tomu větší nároky. Pokud bych knihu četla tenkrát vedle Selekce, tak si myslím, že ji sice nepřeskočí, ale bude někde v těsném závěsu. V knize se můžete potkat s příjemným 16. stoletím, které se nám ukazuje jak společenským životem, tak ale problematikou žen, která ve výsledku končí ponaučením, které má čtenáři přinést. Stejně jako k Selekci má děj svým prostředím blízko také například ke Kronikám prachu, nebo Bridgertonovým a The Falconer.
Volné pokračovaní romantické komedie Delila Greenová má všechno na háku je za mě stejně povedené, ne-li o chlup lepší, pro mě. Dostáváme stejné prostředí malebného amerického městečka, stejné postavy, které jsme si oblíbili už v první knize. Tentokrát se ale příběh točí kolem Astrid, a pokračuje přibližně tam, kde skončil v první knize. Astrid má všechno nařádkovaný, a ví, že pokud chce uspět, musí si to vydřít podle nějakých zásad. A podle toho se taky chová. Do toho potká truhlářku Jordan, která je impulzivní, potřebuje najít své já, ale zároveň si chce také prosadit svou. Z toho vzniká queer romantika plná pošťuchování, humorných momentů, ale i uvědomění. V druhé polovině jsou také smut scény, které jsou celkem dobře napsané a patří za mě k těm lepším, a není jich tam ani přehršel.
A rozhodně bych klidně brala další příběh z tohoto prostředí!
Aréna z Hunger Games, šepot ve zdech jako v Tajemné komnatě, turnaj jako v ohnivém poháru, nádech magie z Magisteria, špetka elfů a pirátů, a z tohoto receptu vznikne tato kniha.
Hlavní hrdinka má magické schopnosti trochu jiné, než ostatní čarodějové a čarodějky z věže, což ji dělá speciální. Nelíbí se ji, že s ní všichni jednají jako v rukavičkách, a tak se rozhodne prorazit si vlastní cestu za svým snem. Během toho o sobě zjišťuje překvapivé a nečekané fakty. Nečekané spíš pro ní, pro čtenáře několik vzorců zapadne do různých šablon z výše zmíněných knih.
Přesto je příběh napsaný čtivým způsobem, stránky mizí pod rukama, a vás bude zajímat, co bude dál. Navíc budete fandit hlavní hrdince, aby si našla svoje místo, protože chování všech okolo je minimálně protivný! Hrozně ráda jsem viděla zase v nějaké knize elfy, a velmi doufám, že dostanou větší prostor! A vypíchnout také musím to, do jakých detailů je popsáno fungování magie, protože tady to není jenom o tom, že ovládám vodu, a tečka. Tu jsou logické, vlastně i fyzikou opřené zákonitosti, například dokážu vytvořit iluzi, protože kapky vody zlomí světlo jiným směrem. To je na tom boží a chytré zákonitosti magie mě baví.
Trochu tomu kazí dojem hlavní hrdinka, která se chová dost nerozvážně a naivně, a snad nám vyroste během série. Protože když ji někdo řekne: ,,Nikomu to neříkej pro vlastní bezpečí...", no domyslete si sami, nebo si to rovnou zkuste přečíst.
Dávám 3,5 hvězd. Reading copy mi byla zaslána v rámci jednorázové spolupráce od Humbooku a Humbook blogerům.
Jsem si řekla, že vyzkouším jaký to je přečíst si erotický fantasy román, když o tom víte předem, a tak jsem sáhla po téhle vlčí romanci.
Fantasy zápletka je spíše oddechová, nečekejte propletence a divoké zvraty, protože děj má jednodušší styl, spoustu si toho klidně i domyslíte, ale přesto to dává smysl, a příjemně se o tom čte. Smečky podle jednotlivých znamení zvěrokruhu je zajímavým nápadem.
Kniha měla velikou výhodu hned od začátku, a to z jednoduchého důvodu. Byla strašně čtivá, a já už od začátku měla nějaký ten vztah k hlavní hrdince, a potřebovala jsem pořád vědět, jak to bude dál.
No a teď ty pikantnosti :D v knihách to přímo nevyhledávám, nemám ráda, když je toho přehršel. Tady ale v první polovině úplná pohoda, protože toho bylo málo. A pak to začalo. Ani si tak nemůžu stěžovat na frekvenci jako na ty výrazy. Tohle vymyslel kdo proboha. Občas se tam objevovala taková pojmenování, že jsem nevěděla, jestli se dřív smát nebo být rudá rozpaky. Velmi cringe. Pokud je to vyjadřování autorky, tak se bojím, co bude dál, ale pokud jde o překlad, prosím vynechte tohle z dalších dílů.
Oddechovky od této autorky jsou na léto prostě perfektní, a já je tak ráda čtu. V Každé knize jsou skloubené určité problematiky, příroda, léto, letní brigády a zajímavé zájmy nebo akce jednotlivých postav (konečně to nejsou jenom filmy, hudební nástroje ano!). Ve Vždycky Jane to je konkrétně jezero v lese, rodina, která organizuje letní hudební festival, a ve které vztahy úplně nejsou zrovna fajn, no a v neposlední řadě závislost na drogách.
Hlavní hrdinka má vadu řeči poté, co se v daném jezeře málem utopila, a její frajer je týpek, který ji zachránil, a do kterého je už taak dlouho blázen. Jenže začne zjišťovat, že není všechno tak úplně tak, jak si myslí, a nejenže potřebuje zjistit, jak co bylo, ale zároveň potřebuje najít prostor, aby poznala hlavně samu sebe a srovnala si v hlavě svoji budoucnost. Přes tohle všechno knížka pořád zůstává v rovině oddechovky, což je na tom prostě parádní. Z celého příběhu léto jen dýchá. No a ta obálka! Ta je zase nádherná.
Pokud od tohohle čekáte oddechovku, dostanete oddechovku, vlk se nažere a koza zůstane celá a všechno bude v pořádku. Přesně takhle jsem po knize sahala, a tak nejsem ani nijak zklamaná, ani nijak překvapená. Celkově bych to zhodnotila jako takovou nemastnou, neslanou jednohubku, o které za rok už nebudete moc vědět. Svůj účel splnila dobře, proto také to průměrné hodnocení, ale
občas byl zmatek v přeskakování dějových linek, které tu nejdou popořadě, ale solidně na přeskáčku. Na jednu stranu je to jeden prvek, který to může dělat zajímavým, na druhou stranu to umí také dobře mást.
amerika, střední škola, vybíráme si vysokou, nemáme na to peníze atd., atd. - tohle už mě prostě nebaví. Dejte mi do tohohle vzorce něco neobvyklého, jinak už mě tato šablona vyloženě nudí (ale to je také pouze můj subjektivní pocit).
možná trochu jsem čekala nějaký cool důvod, nějakou těžší tematiku, proč se mezi postavami děje to, co se děje, vysvětlení, které vám vyrazí dech. Tak ho tu nehledejte, protože tu není. Jsou to puberťáci, a Amy mi byla vyloženě s jejím chováním nesympatická.
Plusové body za dračák, to bylo cool.
Číst tuto knihu jsem začala ve chvíli, kdy jsem vlastně ani nevěděla, co od toho očekávat. Až při čtení se ke mně dostaly informace, že jde o gotický román připodobňovaný k Mexické gotice, kterou jsem také četla. Pokud tyto dvě gotické záležitosti srovnám, tak tato se mi líbila o chlup víc. Byla čtivější, míň divnější takovým tím stylem, že se člověk v ději orientoval, a možná jsem tam měla i větší vazbu k té hlavní hrdince. Celkově to za mě byla skvělá jednohubka na jeden až dva večery, napsaná příjemným čtivým stylem. Bylo to něco mezi pohádkou, strašidelným příběhem a young adult románem. Pokud se chcete vydat do prostředí prokletého strašidelného domu plného divných jevů, které je doplněné o HOOODNĚ romantiky, tak toto je určitě něco, po čem můžete sáhnout.
Hrozně jsem se těšila, až tahle kniha vyjde česky. A to už jenom proto, že ji dlouho předtím vychvalovala tyrkysoveknihy. To prostě muselo být dobrý, a taky že bylo.
Ze začátku mi čtení hodně moc asociovalo Hunger games, a já doufala, že se to utne, protože mít tak moc podobnou knížku nikdo nechce. Ale ono to přesně akorát přestalo, a pak už se rozvíjel vlastní příběh, který byl dostatečně svůj, mega temnej, plnej dobrých myšlenek a doplněný o teenagery, kteří si myslí, že vědí co chtějí, ale vlastně nevědí vůbec nic. Magie a její systém byl perfektní, dark a propracovaný. Jednotlivé linky postav byly poutavé, s neočekávanými zápletkami a hlavně s tím faktorem té teenagerské hlouposti, která tomu dodávala důvěryhodnost. Mezi postavami jsem si nenašla žádné oblíbence, většinou se mi emoce dost střídaly podle toho, co se tam stalo. Různé situace nám ukazují, jak moc dokáže prostředí ovlivnit chování lidí, a s čím vším se oni musí poprat.
Tuhle duologii rozhodně doporučuju, pokud máte rádi magii v knihách a námět podobný Hunger games.
Poslední a závěrečný díl mé milované série, Jiskra v popelu. Nemohla jsem se dočkat, až se k tomu dostanu. A dostala jsem to, co jsem chtěla, návrat do mého oblíbeného světa, ke známým postavám.
V porovnání s předchozími díly, je tenhle asi nejslabší z nich (ale není nijak špatný). Díky čemu? Díky tomu, že se tu děj tak docela vlekl! Já bych čekala, že se bude práskat akce za akcí, že se bude strategicky plánovat, jak dosáhnout vysněného cíle. Ale ono to bylo o pár akcičkách Heleny, a potom se celou knihu čekalo na závěr, kde to teprve kompletně vypuklo.
A do toho jsme čekali, až si hlavní hrdinové přestanou hrát na zarytý brzdy, a přiznají si to, co celou dobu nechtějí, a myslí si, jak to zvládnou samotní každý zvlášť. Štěstím bylo, že to mělo ty emoce, který s náma cloumaly, a že to drželo napětí.
Přes to všechno se to mně četlo skvěle, a ukončení série jsem si nostalgicky užila.