veriszv
komentáře u knih
Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
Moc se mi líbil nápad napsat knihu v dopisech, bylo to originální a četlo se to skoro samo.
V knize je dost postav a podle mě jsou skvěle napsané. I když mi nebyli všichni sympatičtí, tak jsem všechny (až teda na Laurelinu mámu) dokázala pochopit.
V knize je spousta zajímavých myšlenek a spousta velice důležitých témat, a přitom na mě žádné z nich nepůsobilo, že by tam bylo vložené nějak na sílu.
Na konci knihy je i seznam míst, kam se můžou čtenáři obrátit, pokud by s něčím potřebovali pomoci, jako Linka bezpečí, Česká asociace pro psychické zdraví a podobně.
Ta kniha mi zlomila srdce a ač jsem to nečekala, opravdu mě zasáhla.
No a já
Delphine de Vigan
Delphine de Vigan je minimalistka. Každé slovo v jejích příbězích má své místo, důvod a autorka s nimi rozhodně neplýtvá. Přitom se ale jako čtenář necítíte ochuzeně. O co je příběh kratší, o to je silnější a rozhodně nad ním budete chvíli přemýšlet.
Téma vyčlenění, osamělosti a touhy někam patřit se nese celým příběhem a rovněž propojuje nadprůměrně nadané dítě a dívku, která nemá své doma. Na životě Lou je ale navíc vidět, že i doma se nemusíme cítit úplně doma.
Je to silné, dojemné, lidské a hluboké. Na druhou stranu mi to, obzvláště po zmínění Malého prince, přišlo možná v některých bodech až trochu moc naivní a pohádkové. Nicméně určitě nelituju, že jsem se do knihy pustila a můžu ji doporučit dál.
Soběstačný
Zuzana Dostálová
Obdivuju autorku za to, jak věrohodně vystihla prožívání náctiletého kluka. Někdy byl na můj vkus možná chytrej až moc, ale co já vím, třeba takoví kluci fakt jsou... Jinak to ale všechno působilo fakt věrohodně, od způsobu mluvy až po zájmy.
Bála jsem se, že mě příběh zas hodí do pěkné depky, ale musím říct, že i když to bylo těžké a smutné čtení a Štěpána mi bylo neskutečně líto, pořád jsem tam četla mezi řádky i naději a lásku.
Audioknihu načetl Lukáš Hejlík společně se Zuzanou Kajnarovou a moc se mi to líbilo, jejich hlasy mi tam parádně pasovaly. Takže audio můžu jen doporučit.
Dobrá znamení
Terry Pratchett
Bavila mě chemie mezi andělem Azirafalem a rohatým Crowleym a mrzelo mě, že tam bok po boku nejsou po větší část děje. Občas jsem měla trochu problém s tím, že mi to přišlo pomalé a klidně bych pár scén vyškrtla (obzvlášť těch s dětmi). Ale jinak jsou Dobrá znamení příběhem k zamyšlení okořeněná skvělým britským humorem.
Takže všeobecné nadšení asi úplně nesdílím, ale zklamaná jsem taky nebyla.
Potrhaná křídla
Ruta Sepetys
Atmosféra New Orleans padesátých let, skvěle napsané postavy a zajímavý příběh. Moc se mi líbila hlavní postava Josie, která se musí světem protloukat jak se dá a vy jí fandíte od začátku do konce.
Příběh to není nijak extrémně složitý, za to je originální a extrémně čtivý.
Autorka vždycky dokáže vzít zajímavou část historie a vdechnout jí život nějakým originálním způsobem.
Písečný vlk
Åsa Lind
Ta knížka je skvělá! Zacharína objeví při hře na pláži písečného vlka a hned se spolu spřátelí. Navíc písečný vlk rád odpovídá na otázky, občas i docela složité. Co je to vesmír? Proč mají dospělí pořád něco na práci? Čím jsme byli než jsme se narodili?
Jednotlivé kapitoly na sebe vyloženě nenavazují, Zacharína něco prožívá a neví si rady, zajde za Písečným vlkem, proberou to spolu a Zacharína má jasno. Jednotlivé příběhy jsou skvělá zamyšlení a schovává se tu i spousta krásných myšlenek.
Kniha je přirovnávána k Malému princi a něco společného pravděpodobně mají, minimálně to, že se dívají na svět jinýma očima. Myslím si, že z ní budou nadšení jak děti, tak dospělí.
Jo, tuhle jsem si užila, dětské knihy se vyplatí číst.
Za pět let
Rebecca Serle
Za pět let na vás v poslední době odněkud vykouklo, i pokud jste nechtěli. A pravděpodobně vás zaujala minimálně ta krásná obálka. Ovšem není všechno zlato, co se třpytí.
Námět zněl podle anotace skvěle a zajímavě. To taky byl a mělo to podle mě super potenciál, nicméně to zpracování za tím námětem trochu pokulhává.
Od knihy jsem čekala čtivou oddechovku. A čtivý příběh to určitě byl, pro těžké téma sice ne moc oddechový, ale mě se bohužel i přesto těžké téma vůbec nedotkl.
Postavy v knize mi přišly hrozně povrchní, nedokázala jsem si k nim během čtení vytvořit vztah. Hlavní postava Dannie na mě působila skoro jako robot, a to nemám nic proti plánování a organizování, ale tohle už na mě bylo trochu moc. Bylo potom těžké jí vůbec nějaké ty emoce uvěřit. Taky mi hrozně vadilo to protlačování konzumu v podobě zmínky značky oblečení nebo kávy v každé druhé větě. Myslím, že kdyby někdo zvlášť vypsal nekonečné popisy oblečení a značek, zabralo by to třetinu knihy a to mě prostě nebaví.
No, asi mě mělo odradit už to doporučení pro fanoušky Jojo Moyes, s tou jsme si taky úplně nesedly, ale já prostě neodolala té obálce.
Pustina
Stina Jackson
Pustina je místo, kde rozhodně nechcete žít!
Autorčina Stříbrná cesta pro mě byla celkem zklamání, proto jsem s Pustinou váhala. Jsem ale ráda, že jsem ji nakonec zkusila. Pustina byla za mě o mnoho lepší, i když to možná bylo i tím, že jsem, narozdíl od Stříbrné cesty, neměla téměř žádná očekávání.
Nečekejte vyloženě thriller, za mě to je spíš příběh o zlomených lidech a tragicky smutných životech odehrávající se na švédském venkově. Rozhodně to není nic veselého. Obklopí vás atmosféra severských lesů, která je tu vystižena naprosto dokonale, a jen tak vás ta její tíživost nepustí. Navíc to bylo napínavé se skvěle vykreslenými, i když nesympatickými, postavami.
Takže Pustina za mě jo!
Listopád
Alena Mornštajnová
Určitě je to skvěle napsaná kniha, pro autorku charakteristickým stylem, kdy klade důraz na osudy konkrétních lidí, spíš než na historické události.
Jenže zatímco u Slepé mapy mi tento styl nesmírně seděl, tady bych uvítala víc informací o tom alternativním světě. Chápu, že se autorka soustředila na něco jiného, ale mě to tam prostě chybělo a na knihu jsem se těšila hlavně z toho důvodu, že mě zajímalo, jak to autorka vymyslela.
Nicméně co se týče atmosféry tísně a beznaděje, ta je tu vykreslená opravdu dokonale. Emoce autorka opravdu umí a s postavami jsem je prožívala všechny.
Knihu jsem poslouchala v audiopodobě a to podle mě zase knize o kousek přidalo. Veronika Khek Kubařová, Eva Elsnerová a Vilma Cibulková vdechly postavám život a skvěle se mi k nim jejich hlasy hodily.
Ať už by to tu dnes vypadalo v případě vítězství komunistů jakkoliv, hezké by to nebylo. Dnešní situace má sice k dokonalosti fakt daleko, ale na kecy ve stylu za komunistů se špatně nežilo jsem opravdu alergická, a proto se mi myšlenka knihy moc líbí.
Prašina
Vojtěch Matocha
Skvělý!
Akční, má to spád, nápad, napětí, je to chytrý a dobrodružství z toho kouká už na dálku...
Pro všechny milovníky Foglara návrat do dětských let a pro děti jeho modernější verze.
Byl to skvělý únik do křivolakých uliček a temných zákoutí. Doporučuju!
Kouzelníkův únik z reality
Lars Vasa Johansson
Žádné náročné čtení, spíš taková pohádka pro dospělé s originálním příběhem a milým humorem.
I když se jedná o klasický příběh, kdy se hlavní postava potýká s různými nástrahami a jeho největší úkol je změnit sám sebe, je to vlastně neokoukané a neotřele pojaté.
Pokud máte náladu na něco milého, co obsahuje toulání se po magickém lese, určitě doporučuju tento únik z reality
Tajemná zahrada
Frances Hodgson Burnett
Tohle byl balzám na duši
Něco tak milého, chytrého a pravdivého jsem dlouho nečetla. Dětské knihy jsou láska a nechápu, jak mě mohla tahle kniha v dětství minout...
Pobřežní cesta
Raynor Winn
Tohle není jen cestopis, je tam toho schovaného strašně moc. Raynor hodně upozorňuje na problém bezdomovectví, na předsudky, které jsou s bezdomovectvím automaticky spojovány. Taky mluví o tom, že je bezdomovectví často spojováno s narkomany a alkoholiky, ale týká se mnohem více lidí, než si myslíme.
Někomu může přijít, že je to zdlouhavé vyprávění o cestě jednoho manželského páru. Samozřejmě je to kniha o putování, takže jsou tam pasáže o cestě z kopce a do kopce, o tom jaké je to jít bez jídla a vody, jaké je to stavět stan po tmě... ale mezi řádky jsem četla mnohem víc.
Četla jsem příběh obrovské lásky.
Četla jsem o tom, že vždycky chceme to, co nemáme.
Četla jsem o tom, že žít se dá různě a žádná varianta není “ta správná.”
Četla jsem o tom, že život se může otočit naruby během pár chvil a je na každém, jak se s tím vyrovná, a že zkusit to chůzí vůbec není špatné.
Četla jsem o tom, že život padesátkou nekončí, i když je těžší znovu začínat než ve dvaceti.
A četla jsem toho ještě mnohem víc...
Pokud máte náladu na knihu plnou putování, zajímavostí o přírodě a spoustu věcí k zamyšlení, tak tuhle určitě doporučuju!
Její konec
Shari Lapena
Shari je moje oblíbenkyně, mám hrozně moc ráda její styl psaní. Mám ráda to prostředí takových těch “domácích thrillerů” a Lapena je jejich královna.
Ale...
Autorčina předchozí kniha Jeden z nás nasadila moji pomyslnou laťku hrozně vysoko. A jelikož doposud se mi líbila každá autorčina kniha o něco víc než ty předchozí, myslela jsem, že se to stane zas. Ale nestalo...
Jak už bývá u autorky zvykem, sledujeme ústřední pár, kolem kterého se všechno točí, ten je však opět doplněn spoustou vedlejších postav, které jsou skvěle propojeny a každá nese svůj střípek příběhu. Tady to propojování a střídání postav mě na autorčiných knihách ohromně baví.
Lapena dodržela všechno, co od jejích knih chcete:
Kniha se nedá odložit.
Každá kapitola končí tak, že chcete víc.
Skvěle pracuje s napětím.
Pěkně vás vodí za nos.
A pak vás za něj vodí ještě o něco víc a nakonec jen zůstanete zírat...
Jenže s tím koncem jsem právě měla tentokrát problém. Trochu moc narychlo, trochu nepravděpodobně, ... nevím, zkrátka mi to úplně nesedělo.
Nicméně pořád to byl skvělý thriller, asi jsem už měla příliš vysoká očekávání...
Černý merkurit
Vojtěch Matocha
Prašina je skvělá záležitost a platí to stejně tak i o druhém díle.
Temné uličky, napětí a dobrodružství. Ideální pro kluky i holky no a taky rodiče, nebo alespoň mě se to líbilo.
Ze začátku druhého dílu jsem si říkala, že je to dost podobné jako jednička, pořád jen ztrácení v uličkách, pronásledování,...
Ale dala jsem tomu čas a nakonec se mi dvojka snad líbila ještě víc než ten první díl.
Nikdykde
Neil Gaiman
Tohle byla tak skvělá kniha! Neskutečná fantazie Neila Gaimana v kombinaci s britským humorem.
Městská fantasy v geniálním prostředí Podlondýna s originálními obyvateli. Postavy, jejichž charaktery jsou nepředvídatelné a barvité.
Co víc si přát?
Audiokniha načtená Matoušem Rumlem taky skvělý! Navíc ještě na závěr bonus v podobě povídky “Jak markýz získal zpátky plášť.”
Kdo zabil Snížka?
Petra Soukupová
Pokud bych měla říct jednu autorku, která umí psát o dětech a pro děti, řekla bych určitě Petru Soukupovou. Jak ta umí vystihnout dětskou duši, to je neskutečný!
Růže sama
Muriel Barbery
Růže sama, to bylo kouzelné poslouchání.
Něžné, melancholické, křehké,...
Bavila mě ta poetičnost, bavil mě vývoj Rose, bavilo mě Japonsko a japonské legendy, které jsou knihou propleteny.
Zkrátka tohle byl zážitek, obzvlášť ve formě audioknihy.
Zlá krev
John Carreyrou
Příběh o tom, jak charisma jedné ženy a její velký sen dokázaly tahat za nos taková esa. Díky přízni investorů se hodnota firmy Theranos vyšplhala k devíti miliardám dolarů. Pod povrchem se ale ukrývá šílená firemní kultura a jeden velký podvod.
Já se přiznám, že jsem celou kauzu zaregistrovala, až když vyšla kniha. A dlouho jsem si ji chtěla přečíst.
Trochu jsem se bála, že to bude změť jmen a technologických údajů, ve kterých se budu ztrácet. Úplně odpočinkové čtení to sice nebylo, nicméně obavy, že se ztratím, byly taky zbytečné. A to jsem dokonce poslouchala ako audioknihu!
Pokud máte rádi skutečné příběhy, investigativní novinářské příběhy, taky trochu napínavé a v tomto případě i lehce fascinující příběhy, tak Zlou krev určitě zkuste.
Hodiny
Agatha Christie
Agatha mě znikdy nezklame. Vím, co mám čekat a přesně to vždycky dostanu. A ani Hodiny nejsou výjimkou!