veronika4001 komentáře u knih

Knihu jsem nedočetla, protože jsem se netrefila v žánru. Domnívala jsem se, že půjde o příběhy ve smyslu beletristických žánrů, napsané podle pravdivých událostí. Tato kniha však pojednává o "pouze" skutečných událostech. Někdo by řekl: "Pouze? To je hodně!" Já ale takové nadšení nesdílím. Zrovna teď se dívám na filmový horor V zajetí démonů, kde vystupují představitelé manželů Warrenových a přesně tohle jsem si myslela, že bude v knize. Létající věci, otvírání dveří, padající obrazy ze stěny, ptáci padající ze střechy, mrtvý pes, samovolné zhasínání atd. Tohle nějak v knize bylo, ale nic obrazného, vše sice skutečné, ale zároveň nudné (promiňte mi ten výraz). Možná literatura faktu, ale tohle jsem nechtěla, chtěla jsem se opravdu bát. Snad někdo jiný ocení knihu lépe než já.

3 21.10.2020

Velice rozsáhlá kniha právních dějin Evropy, Asie, Ameriky a dalších kontinentů. Kniha je široká svým pojetím, ale do hloubky, zdá se, nepracuje, takže když bych se zajímala o určitou historickou etapu konkrétní země, kniha by posloužila jako vodítko, ale nikoli již jako vyčerpávající informace. Na druhou stranu je to dobře, kniha má sloužit svému účelu a pokud jím bylo seznámení studentů s dobovou právní problematikou organizace veřejné správy a státní moci vůbec, pak kniha v této koncepci je dostačující a snad i vyčerpávající.

21.10.2020

Richard Laymon psát umí, pro mě je svým stylem vyjadřování vynikající spisovatel hororu. Styl jeho podání totiž zcela jednoznačně odkazuje do zákoutí temných myšlenek a vy se opravdu bojíte. Kniha u mě zaručovala děj, který by vykresloval prostředí lunaparku, tedy v jeho vnitřním a blízkém okolí. Chtěla jsem se bát, mít mrazivé předtuchy, asi jsem už očekávala, o čem Lunapark bude. Chtěla jsem číst to mé očekávané. Proto jsem si ji koupila. Těšila jsem se na duchařinu či jiné živly, které by neúprosně zabíjely. Příběh, bohužel, řešil spíše problematiku bezdomovců a zvrácených obyvatel; o nějaké mrazení v zádech, a/nebo typický hororový strach jsem nemohla na žádném místě v knize zakopnout. Možná to byl autorův záměr přesunout se z obvyklého tématu do jiného, o kterém se v hororovém pojetí moc nepíše. Když se řekne horor Lunapark, každý má na paměti knihu od Stephena Kinga, ale tohle je úplně něco jiného.

1 21.10.2020

Tato kniha byla v pořadí třetí od Barbary Erskine, kterou jsem četla. Autorka ovládá historická fakta, která prevtěluje do příběhu a spolu s duchařskými prvky vytváří originalitu rozpolcenou do historické duchařiny, která vyznívá jako skutečnost. Její příběhy však nejsou napsány podle skutečných událostí. Nicméně vyznívají tak. Možná, že ozvěny domu byly hrátky fantazie hlavní hrdinky, protože byla umělkyně, která nemusela hledat inspiraci. Ale ne, nakonec duch skutečně existoval a já vám tímto představuji knihu jedné z význačných spisovatelek dnešní doby, u níž jsem ani jedinkrát nezalitovala, že jsem ji četla.

5 20.10.2020

Příruček už je celá řada a dokonce existují i jejich nástupkyně (v podobě ne-příruček). Příručky radí nejen muzejníkům, co je sbírkový předmět, jak na něj nahlížet, co je sbírka a jak o ni pečovat, co je akvizice, jak se člení evidence, jak odepisovat sbírkové předměty apod. Velice naučné a pro správce muzeí/galerií užitečné.

20.10.2020

Moc nadšená jsem nebyla. Knihu jsem koupila v době, kdy reklamy na ni ovládly knižní trh. Řadový horor, u kterého jsem se ani nebála.

1 20.10.2020

Drsný realismus spatřující úděl žen v rukou mužů(!). Tato kniha zcela reálně popisuje život francouzské společnosti druhé poloviny 19. století. A otevřela mi oči. To ne muži byli silní a bez záměru se vždy zastávající ženy. Jejich síla byla povrchní, hraná a záměrná. Kvůli čemu? Kvůli svému pohodlí, blahobytu, rozmarům. Pokud byla žena svobodná, byla samostatná, vydělávala si na své živobytí a měla v životě vystaráno. Jakmile se vdala, svobodné a tudíž ty šťastné vody se nad ní uzavřely a musela se starat nejen o děti, ale i o manžela, který, jak se později a vždy ukázalo byl alkoholik, děvkař (pardon), kamarádíček pro všechny a pro všechno, hlupák a hlavně násilník a tyran. Peníze se rozkutálely, hospodářství tolik vydržované ženou začalo chátrat a rozpadat se. Žena vlivem muže se tak ocitala na hranici bídy a poté se z ní stala žebračka. Muž bezostyšně využíval komfortu, který mu žena poskytovala a dokonce ji i veřejně hanil a pošlapával. Ona vlastně vždy byla základem jeho blahobytu a on naopak tím, kdo ji táhl dolů - do bídy, nuzoty, k prostituci, na dno svých sil a sebeúcty. Velice smutná kniha, snad příliš realistická až pesimistická. V ledasčem otevře oči.

5 20.10.2020

Kniha Právo nálezce byla od S. Kinga moje první detektivka. Vzpomínám si, že mě to až vyděsilo a byla jsem stále v přesvědčení, že jsem se musela zmýlit, a že kniha je horor. Nějak jsem nedokázala vstřebat, že King také píše detektivky. Tak krásně zaškatulkovaného jsem ho měla - tvůrce hororu a dost! A teď tohle. Po této knize jsem si nebyla jista, zda nepíše i romantické knihy. Každopádně Právo nálezce je výborná detektivka (snad na pokraji detektivky a thrilleru) a rozhodně stojí za přečtení. Nalákala mě a já se až do přečtení konce knihy neodtrhla. Skvělé.

6 20.10.2020

Bez této knihy bych v dětství nevyležela žádnou chřipku ani angínu. Krásné dětské příběhy sourozenců Honzy a Aničky.

6 19.10.2020

Prý se dnes už moc nepoužívají. Možná to je pravda, neboť technologie v podobě internetu si žádá dobu a doba si žádá technologii, a to stále vyspělejší, výkonnější a méně uživatelsky i časově náročnou. Že je to povídání kruhem? Ano, společnost a technický pokrok. Jenže ani toto mě neodláká od fyzických knih, zvláště od těch, které popadnu a můžu si v nich něco vyhledat. Tyto knihy neexistují samy o sobě a vždy musí mít u sebe další, ještě minimálně jednu knihu, nebo sešit, papír a tužku. Ano, jedná se o slovníky, které jsem v době jazykové přípravy nedala z ruky. Stále je mám, jsou to skvosty a velice rozsáhlé, což předvídá pracnost jejich autorů ... a až někdy nebude fungovat technologie a všichni kolem budou naříkat, že nejde internet, mám co vzít do ruky pro případ, že mě zase popadne chuť překládat si anglicky psané knihy.

19.10.2020

Správní vědu - teorii veřejné správy považuji za obecný přídatek k vysokoškolským skriptům do Obecného správního práva, kolektivu věhlasných především českých autorů. Některé knihy jsou osvěžující a přitom mají takový ten naučný temperament a sklon vysvětlit to, co je třeba a pak v tichosti odejít, a to ostatní v detailnějším pojetí přenechat jiným knihám, třeba monografii, které se dostávají až za hranici chápání v obecných, nebo obecně seznatelných pojmů. Po takových knihách, uvádějících do tématu, je svěží vzduch, neboť mnohé je vysvětleno a vy si můžete vykasat rukávy a jít do práce, tedy do další, rozsáhlejší a více prejudikované literatury. Páni, takové knihy... To je spouštěč!

19.10.2020

(SPOILER) Tato kniha byla pro mě velice poutavá, zřejmě proto, že jde o realistický horor, jehož děj můžete prožívat jako skutečný bez fantasy, mýtů či předsudků. Zcela jednoduše to je horor, sice slabší, ale hororové prvky hned pocítíte, když se dozvíte, že holčička se ztratila, a že místo, aby se vracela, bloudí dál a dál, hlouběji a hlouběji. Čím hlouběji do lesa proniká, tím více se jí zjevují nadpřirozené věci s jejich ekvivalenty (hluk, křik, dýchání, náhlé světlo, močál tam, kde prve nebyl, krev v trávě), které mají za následek úprk holčičky z místa a tudíž další noření se do lesa a bažin, za účelem najít cestu zpět k autu, ve kterém má matku a sestru. Nedaří se a holčička je ponechána napospas svému osudu, ve kterém řeší jídlo, pití, spánek a útěk od nadpřirozena. Nadchlo mě tajemno a taková ta zákoutí, které může poskytnout les jako typické hororové dějiště, pohybující se větve jakoby ve vánku, šelest (zvířat?), náhlé osvícení (prodírající se paprsky?). Prchá před něčím, co nevidí, ale cítí jeho existenci, cítí, že tam je a že mu jde o něco, něco, co má nadvládu, něco, co jí chce ublížit. Pro mě jednoznačně výborná kniha, která byť je tenčí než jsme na Kinga zvyklí, splnila u mě kvality hororového žánru, protože vygradovala ve mně strach, na některých místech se mi až zatajil dech, jak jsem byla ve velkém napětí a očekávání, co bude dál. Skvělé.

9 19.10.2020

Dílo Stephena Kinga Pod kupolí bych srovnala s Kingovým dílem To, ovšem zde za absence prvků hororu. Nevím, proč je kniha Pod kupolí řazena mezi hororové žánry, když se o horor ani na chvíli nejedná. Jde spíše o sci-fi příběh s prvky špionáže, ale horor bych v tom nehledala jednoduše proto, že chybí psychologicky podprahové vybízení ke strachu, strach, mrazení v zádech, očekávání tajemna, stupňování vzrušení a jeho eskalace do tajemné hrozby něčeho, co spíše neexistuje, co je strašidelné, co má moc. Pro mě to bylo prozatím nejpropracovanější dílo, jaké jsem kdy u Kinga četla. Kniha To byla také velmi podrobná a rozsáhlá svým detailním postupem, ale Pod kupolí bylo skutečně až nad míru detailistické, takže čtenář se dostává hlouběji a hlouběji do zákoutí spisovatelova vyjadřování, myšlení a vůbec děje, neboť tady se opravdu jedná o příběh se všemi sepětími, stromy, větvemi, květy a plody, které si lze vůbec představit. Jsem ohromena, jaké miniaturistické pojetí dokáže King obsáhnout, do jakých až ambivalencí musí jít, aby je podrobně vysvětlil a došlo tak k parádnímu rozuzlení. Za mě jedna z výborných knih S. Kinga, které ovšem nelze podřadit pod jeho oblíbený hororový a detektivní žánr.

9 19.10.2020

Každý píše učebnice jinak, ale u každého je materie stejná. Autoři Správního práva obecného se drží stejné osnovy, stejné struktury, takže ani tato učebnice nepřekvapí. Je to dobře, nebo špatně? Těžko říci, každopádně každá učebnice Správního práva je moje kmenová a mám ji v úctě. Nutno dodat, že bych se někdy ráda vrátila k těm starším, napsaným před 80 až 100 lety, neboť tam teprve vznikal onen základ, ze kterého lze při delších a hlubších úvahách o českém správním právu vycházet. To je teprve ta správná nota, to co mě oslovuje, neboť to do současného života klade otázky a umožňuje více si "hrát".

2 18.10.2020

Tak skvělou knihu s unikátním námětem od tak mladé autorky jsem nečekala. Zřejmě je to její prvotina a tou si právě získala celou řadu čtenářů s přízviskem knihomolové nebo milovníci knih a všeho knižního. Čím jiným čtenáře nadchnout než vztahem dívky/ženy ke knihám a knihovnám a později jejím milostným vztahem ke knihovníkovi? Napsáno spisovným, plynulým a svižným jazykem. Děj jsem přímo hltala a i když bylo jasné, kam vztah pečlivé, trochu hubaté a zásadové asistentky s arogantním a nespolehlivým knihovníkem dojde, četla jsem jako o závod. Nedalo mi to a oběma jsem fandila, ačkoli oba byli zdánlivě protichůdných povah. Nakonec jsem usoudila, že jsou k sobě vlastně blíže, než jak autorka okatě popisuje. Zásadovost a lpění si na vlastním životě a koloběhu v něm je součástí obou hlavních hrdinů. Jednoduchý příběh, ale kvalitní svým podáním i pro náročnější čtenáře.

8 18.10.2020

Moje hodnocení je nižší, než bych si ještě před otevřením knihy dokázala představit. Tato tvorba je narozdíl od proslulého TO poměrně krátká a také je tomu přizpůsobena kvalita obsahu. Paradoxně naopak by každý od Kinga očekával, že jeho kratší knihy budou prima jízda, tak nějak čím kratší příběh, tím více bude čtenář vystaven pohotovějšímu a intenzivnějšímu strachu. Bohužel. Příliš povrchní vracení se na hřbitov a přespříliš opakující se (a navíc stejné a stejně intenzivní) zážitky. Dočetla jsem, ale ještě jsem stačila u toho sledovat mobil a nakonec jsem tvrdým spánkem usnula. King umí lépe vystihnout podstatu strachu, barvitěji umí vtáhnout do děje, psychologizovat a ve čtenáři vyvíjet představu hororové scény na teď. Věci tady nemají ani spád, pořád jakési rozmýšlení, cesty sem a tam, proměny hlavních hrdinů, okořeněné jejich představivostí. Ale nikoli čtenářů, na jejich chtíč po představivosti King už zapomněl. Škoda.

5 18.10.2020

Nemusela jsem číst ani pár stránek, abych věděla, kdo je potvora a jaké vlastnosti odlišují typickou potvoru od hodné holky. Každá žena je hodná holka a každá je potvora, jen jde o tu percentuální část toho, co zaujímá co a v jakém rozmezí. Naše osobnost, vnitřní síla a zkušenosti tomu napomáhají.

Potvora je moje nejlepší kamarádka, kterou uvnitř sebe vyživuji tak, aby jí bylo ve mně co nejvíce. Nežertuji. Potvora je v mém životě důležitá. Potvora si nenechá nic líbit a ihned vycítí, zda a kdo s ní manipuluje. Nenechává sebou cloumat, není rohožka, nebo hadr či podložka, je to žena.

Žena, která není čekatelkou na zázrak, žena, která ví co chce a rozhoduje sama za sebe. Tato žena má v sobě vnitřní limity, které nepřekračuje. Pokud se stane, že s ní muž jedná tak, jak by neměl, ukáže mu jeho jednání z druhé strany, takže muž nakonec pochopí, nebo se jím vůbec nezabývá.

Síla ženy je tedy vnitřní síla, její vnitřně přesvědčená osobnost lpící na hranicích toho, co obstojí a co ne. Není ale strohá ani zatrpklá, jen zná svoji hodnotu a ví, co je schopna tolerovat. Žena potvora může být na povrchu submisivní, subtilní, jemná, křehká bytost hodna ochrany, ale uvnitř ta, která má pevně vymezené hranice a nedovolí nikomu, aby s ní smýkal.

Tato žena nechce to, co je pro ni nepřijatelné a dokáže se ohradit. Dokáže nesouhlasit, mít svoji hlavu, svůj názor. Potvoru nedělá oblečení, nebo něco, co je vidět na povrchu, něco, co je naoko přitažlivé.

Potvora má smysl pro humor, ale není samozřejmostí. Muž ji nemá nikdy jistou a na začátku nebo v průběhu vztahu dokonce muž může zaznamenat neúspěch. Chce ji? Musí to být znát, musí dobývat.

Potvory vycítí, kdy je zapotřebí odejít a prostě odchází. Potvora je svá a zná svoji hodnotu. Potvora je výsada. Je to žena. Elegantní, důstojná a vědoma si své ceny.

3 17.10.2020

Mrtvé tělo staré 40 000 let, objevené pod arktickým ledem. Částečně mumifikované mrazem, oděné do zvláštní látky, která zaručovala dobré izolační podmínky. Anomální artefakt z řádu homo sapiens, což je neuvěřitelné a vědecky dosud neobsáhlé, protože lidský rod homo sapiens před 40 000 lety nežil. Nejedná se ani o jeho předchůdce. Veškerá vědecká tvrzení o lidském rodu jsou vyvrácena. O tělo bojuje vědkyně Evelyn Edwardsová, která ho našla a její bývalý manžel Matt Adams. Oba se stávají ostře pronásledovanými uprchlíky, protože zůstávají jedinými, kteří o nálezu ví. Vláda a prezident USA mají s tělem v úmyslu něco jiného, něco, co je určeno jen pro jejich soukromé účely. To něco má zahubit lidstvo, včetně jejich nejbližších spolupracovníků. Z Lynn a Adamse se stávají spiklenci bojující o vlastní holý život. Myslela jsem si, že jde o horor. Mýlila jsem se. Příběh bych zařadila mezi špionážní thrillery, při jejichž četbě také zažijete napětí, i když trochu odlišné od napětí hororového. Mrazení v zádech, psychologické procesy strachu a zvýšeného vnímání vůči tajemnu zde nebylo, ale bylo zde něco, o čem bych řekla, že se jedná o pocit štěstí a vrcholu. Takový ten pocit, že musíte fandit někomu, o kom víte, že vyhraje a přitom skáčete přes překážky s ním. Ty překážky zdoláváte také a máte radost, že je zdolává i váš hrdina, který je obdařen rozumem, vědomostmi, zkušenostmi, pílí, odvahou a štěstím. Za mě výborný příběh vybavený nástrahami a postupy v nebezpečných situacích.

5 30.09.2020

Neuvěřitelná spisovatelka, která mě vždy dostane do kolen. Její díla, ať již série thrillerů, nebo samostatné thrillery (romantický žánr jsem u ní ještě nečetla) jsou opravdu skvělá a bezpochyby vygradovaná do nejtenčího detailu, přestože thrillerový a detektivní žánr obvykle postrádají hloubku na úkor psychického prožívání, analýzy funkčně tělesných procesů, napětí, mrazení v zádech a očité i jinak smyslově vnímané situace nebo vnitřně očekávané i mimosmyslově získané situace (informace). I v této knize se čtenářka snadno vžije do role hlavní hrdinky a fandí ji, i když ne vždy a ne zcela s jejím rozhodnutím souhlasí, přesto se s ní vždy vnitřně ztotožní a přijme ji za svou, tedy za svou osobnost, za svoji vůli, se společností a atmosférou, kterou hlavní hrdinka spolu s dějem přináší. Ta s sebou nese vždy temné stránky života v podobě příbuzných, blízkých, přátel, nebo bývalých lásek a milostných spletitostí, které postrádají psychickou normalitu, resp. osob, kteří trpí psychickou nevyvážeností (abnormalitou v podobě psychického nedostatku nebo přebytku). Lisa Jackson si umí vyhrát s lidskou nápaditostí a fantazií v prostoru, který příběh nabízí. A tento prostor byť vypadající omezeně, nakonec rozšíří o osobu vraha, který je zpočátku nepatrný, ale který příběh nakonec rozvětví o dvě nebo další dekády dál. A ta neurčitost a přitom upřímnost a pravdivost v neurčitosti má teprve tu pravou "požehnanou" sílu.

2 26.09.2020

Lepší knihu o živých mrtvých jsem nečetla. Výborný nápad upoutat tématiku zombií světovou válkou a dát je jako hlavní a vysoký kalibr v boji o přežití. Evropský, asijský, americký kontinent, různé státy, stejný problém. Nákaza v podobě viru se šíří dál. Hranice států a demarkační linie neplatí. Zpočátku chtějí lidé z místa odjet, neví kam, snad na sever, kde je zima a větší šance na to, že živí mrtví umrznou. Bohužel, neděje se tak. Vymýšlí se zbraně, jak zombiím nenávratně ublížit, usmrtit je. Nedaří se. Jsou to chytří tvorové, přemýšlí jak lidé, vyvíjí se. Někde se objevují i quislingové, těžko je rozeznat, následky jsou ale stejné. Usmrcují kousnutím. Všichni "Z". Pokousaný chlapec, uprchlíci, malá holčička s odtrženým obličejem, lékař transplantující srdce infikované virem, matka odvádějící dítě do školky, rodina zaklíněná v autě zapadlém v bažině, turistka, vojáci, vysocí zástupci států... Ti všichni a ostatní před svým nakažením v obavě o svůj život utíkali. Bylo zde něco, co se masově šířilo, něco, co likvidovalo. Oživlé mrtvoly. Vyvalené oči, napřažené ruce, šourající se, mručící... Samotní, ve skupinách, masově. Zpráva je napsaná skvělým reportážním jazykem. Nemohu uvěřit, že nebyla sepsána na základě skutečných událostí. Jak to Max Brooks mohl vymyslet? Slovo od slova, souvětí, příběh, děj jako součástky vše zapadá, vše je jednolité. Neuvěřitelné. Příběhy, které svazuje zpráva jsou zcela objektivisticky zpracovány. Vyvolávají představu uskutečnitelnosti, to, že ten příběh se stal a osoba coby přeživší vypravěč jej prožívala. "Strach je nejcennější komoditou ve vesmíru." To je světová válka Z.

5 20.09.2020