veronika97 komentáře u knih
Odpověď na Jóba konečně po 5 měsících přidávám do "přečtených knih". Jung je pro mě vždy potěšením i záhadou, což platí i pro toto jeho dílo. Usilovně jsem se snažila pochopit Jungovy myšlenky, ne vždy se mi to však povedlo. Ale s tím už člověk u tohoto génia musí asi počítat.
Číst Exupéryho je někdy vážně fuška. Měl nesmírně hluboké myšlenky u kterých je potřeba přemýšlet, číst pomalu a vracet se k nim, aby nám neunikli, což by byla věčná škoda.
"Život je skutečnost a záhada. Život se nekonečně liší od pouhé chemické hmoty přelévající se ve vyšší formy představ. Život trvá. Život je ohnivé vlákno, prostupující všechny formy hmoty. Já to vím."
Tahle kniha je poklad. Díky, pane Londone.
Myšlenka díla se mi velice líbí.. obdivuji nadčasovost a předpověď... až je to zarážející, jak moc podobné to nakonec bylo.
Samotné čtení mě však bohužel moc nebavilo.
Škoda jen, že autor více nerozvedl myšlenku druhé světové války... příběh by tak nabyl mnohem větší rozměr a zaujal by i starší čtenáře.. takhle je bohužel jen vcelku průměrný. Ale i tak je to příjemná oddechovka, která umožní výlet do jiného světa.
Cítím lítost a úctu.
Kafkův život byl tak trochu jedna velká deprese.. ale díky tomu je jeho dílo výjimečné... Z povídky V karném táboře se mi zdály divné sny.. Jak krásně dokázal člověka vyvést z míry! Líbí se mi neukončenost, ten prostor k hledání mezi řádky a to, že to občas vůbec nechápu.
Čapkova jemnost a hravost s jakou dokáže líčit obyčejné věci lahodí mé dušičce.
Jednoduše krásné.
"Slyší, jak za okny žijí lidé a svět, ale ví, že je z něho vyřazen, avšak nezabije se, neboť zbytek víry mu říká, že musí toto utrpení, toto zlé trápení vychutnat ve svém srdci až do konce a že toto utrpení je to, nač musí zemřít."
Velmi se mi líbily autorovy pitvy vlastní osobnosti... vůbec mi nevadilo, že se děj téměř ztrácí, naopak.
Závěr knihy mi však trochu uletěl, nejspíš budu muset knihu přečíst znovu až budu starší, treba to pochopím lépe!
Porod. Tak bych asi knihu shrnula...
Přestože nemám ráda knihy které radí, jak se máme chovat, abychom byli lepším člověkem, na doporučení dobrého přítele jsem si ji přeci jen přečetla.
Nevím jestli je to tím nesympatickým způsobem psaní..prostě snad nejhorší kniha, co jsem četla.
Autor si asi myslel, že když vytrhne hlavní myšlenky různých antických filozofů a obalí je vlastními mnohdy nesrozumitelným bláboly, uspěje. No očividně u některých uspěl. U mě ale tedy ani zdaleka.
Pravděpodobně promluvim příteli do duše!
Jedna hvězdička za to, že je kniha aspoň krátká.
„- Jak uplatní člověk svou moc nad druhým, Winstone? - Tím, že ho přinutí trpět. - (...) Poslušnost nestačí. Pokud netrpí, jak si můžeš být jistý, že podléhá tvé vůli a ne své vlastní. Moc spočívá v tom, že člověk způsobí druhému bolest a ponížení, že se lidské vědomí roztrhá na kusy a zase složí do nových tvarů, podle toho, jak si usmyslíme.“
-Aneb strach a bolest jsou největším nepřítelem člověka. Je těžké nad nimi zvítězit.
Bezmoc prostupující celým příběhem spolu s ironii a sarkasmem udělali z knihy poklad v mé knihovně!
Na knize oceňuji zejména popis různých charakterů lidí, kteří jsou velmi ovlivnění dobou. Jsou omezenými ovečkami v protikladu s Juanem a Mildred, kteří jsou dá se říci jedinými kladnými postavami příběhu.
Bylo to mé první setkání se Steinbeckem a potěšilo mě! :) Velmi mi přiblížil dobu i prostředí.. Motiv "amerického snu" je v knize cítit snad na každé straně.
Po přečtení tohoto válečného románu konečně chápu postupné oblékání zemí do rudých barev.
Není divu, že lidé touží po rovnosti a spravedlnosti právě v té době.
Skrz začátek jsem se musela opravdu prokousávat, ale končím knihu s dojetím, obdivem a úctou k padlým na obou stranách.
Z válečné literatury je kniha Petr a Lucie tou slabší. Hemingwayovu milostnému příběhu ze Sbohem, armádo či Komu zvoní hrana se zdaleka nevyrovná...
Jejich naivní láska je, věru, roztomilá, přesto nemohu hodnotit kladně.. Nejspíš je to na mě příliš romantické, nereálné...
Pan "Zelený" s jeho komerčními romány pro dospívající dívky mě tedy zrovna neoslnil. Kdyby napsal pouze jednu knihu na téma nešťastné lásky, bylo by to mnohem lepší.
Myslím, že by měl začít psát pro jinou cílovou skupinu. Spisovatelský talent mu však nemohu zapřít, píše čtivě. Bohužel jeho hlavní motiv je kýč, navíc když je v každé knize.
Na knihu jsem se velice těšila. Byla jsem zvědavá na Virgiiny experimenty... Bohužel si k jejím slovům nemohu najít cestu.. Ztrácím se a neudržím myšlenky, takže na konci strany zjistím, že vlastně nevím, o čem byla.. Za pár let, doufám, jí dokážu porozumět lépe. Autorčin cit pro vystižení okamžiků je kouzelný. :)
Z počátku pomalý nudný tok děje se zvolna mění v napínavý krásný příběh. Hlavní hrdina je mi velice sympatický svou chladností, racionalitou, určitým odstupem, ale zároveň i trochu pošetilou láskou k dívce s ostříhanými vlasy.
Smrt hlavních hrdinů většinou adoruji, ale tady mi to bylo opravdu moc líto, fandila jsem mu po posledních písmen..
Ráda bych věděla co se stalo se zbytkem party.. Ale bohužel / bohudík musím si vystačit se svou fantazií.
Nemyslím si, že je to kniha pro slabší povahy. To jak člověka dokážou Sarterovi povídky "sebrat", donutit přemýšlet nad svou existencí, existencí jiných a vyvolat pocit zbytečnosti, přesně to má (alespoň pro mě) největší hodnotu. Číst knihu, která vás nijak nezasáhne, je trochu nuda.
A nejkrásnější jsou ty volné konce. Ta zvědavost mě ubíjí!
Neuvěřitelné, jak někdo dokázal vymyslet příběh do takových detailů, jako Dumas..Psychologie postav je opravdu precizně vystižená a děj vás přímo pohltí.. Četla jsem 2x a určitě to nebylo naposledy... pokaždé si v knize najdu něco nového, čeho jsem si třeba dříve nevšimla..
Knížka, kterou by měl alespoň jednou za život přečíst každý.
Krásný příběh malého vnímavého dítěte, které vyrůstá v rozumného muže. Dickens skvěle popisuje dobu, prostředí i charaktery postav. Nemohu říci, že by to byl typ knížky, kterou máte chuť přečíst jedním dechem. Chce to vstřebávat v klidu, abychom neopomněli různé detaily.
Doporučuji!