Verous komentáře u knih
Jé, to bylo pěkný :)! Skvělý nadhled, dobře se čte, jen má člověk trochu blbý pocit, že se oproti Betty strašně fláká.
Nooo, ty jo....Po přečtení této knihy jsem dramaticky přehodnotila žebříček mých literárních favoritů a dodnes statečně drží první místo. Ale musím přiznat, že mě názvem nejednou přivedla do poněkud nepříjemné situace - ehm, hádejte, jak se jmenuji....Kvůli návštěvě babičky jsem ji musela sundat z čestného místa na horní poličce :D.
Jestli můžu o nějakém spisovateli tvrdit, že mě v postoji k životu opravdu ovlivnil, bude to Coelho. Zavřít do ústavu jsem se sice nenechala, ale i tak to stálo za to :D.
Pohádka z kraje slovenského svým stylem odpovídá době, ve které vznikla - z dnešního pohledu se nám jazyk může zdát až přehnaně zdobný, události "dramaticky dramatické", zkrátka všechno je přemrštěné. Téma je čistě milostné, s tím také musíte počítat. Dílo mě neokouzlilo, ale ani neurazilo.
Po knize jsem sáhla, protože jsem hledala něco nového, netradiční styl psaní a už samotný název i národnost autora tento požadavek slibovaly, ačkoli obálka mě spíše odrazovala. Je to moje první setkání s Murakamim a tento japonský mistr mě okamžitě přinutil dovědět se o něm více- následujících několik měsíců budu mít rozhodně co číst :). Nedovedete si představit, jak je mi jeho dvojice Mari a její "nový noční přítel" sympatická. Vždycky toužím po tom, aby se ke mně přidal starý mladý známý a zeptal se mě, co čtu. Ačkoli chápu, že pro mnoho lidí bude tato kniha jaksi "bez pointy", máte rozhodně moje doporučení jí dát šanci a alespoň vyzkoušet.
Tyjo, to je sakra hodně dobrý. Určitě to není humor pro každého, ale mně to naprosto dostalo. Miluji to spojení absurdity, jisté melancholie a cynismu. Doporučuji všem, kteří nemají strach pustit se do čtení něčeho hodně netradičního.
Příjemné pohodové "letní" čtení na deku. Místy je kniha zábavná, naplněná hláškami, ale jako celek mě úplně nenadchla.
Čtivá, zajímavým stylem odvyprávěná knížečka, kterou přečtete za dva večery.
Měla bych k této knize ani ne tak komentář jako spíše dotaz na vás, kteří jste to četli:
Proč si myslíte, že se kniha jmenuje Rybí krev? Jsem jediná, kdo to nepochopil?
Za případné odpovědi předem děkuji. Jinak mám na tuto knihu takový rozporuplný názor - námět mě moc nezaujal, postavy mi nejsou moc blízké, ale Jiří Hájíček je bezpochyby dobrý vypravěč. Kniha má zvláštní atmosféru, jestli máte chuť, určitě si ji přečtěte.
Podle mého názoru je velmi těžké vydávat stále nové a nové detektivky, aby neztrácely úroveň nebo se autor neopakoval, a proto obdivuji Nesba, že se mu to stále daří. Jeho styl vyprávění jsem si velmi oblíbila a někdy se přistihnu, že se ho při vyjadřování snažím napodobit. Také Harry Hole se stal mou oblíbenou literární postavou. Líbí se mi jeho svérázné jednání a tvrdohlavost. Vždycky už jen čekám na to, kdy ho budou zase budou chtít vyhodit z práce :D. Knihu Sněhulák bych chtěla vyzvednou pro její neobyčejně originální motiv. Je to velmi čtivá kniha, vhodná pro relaxaci a odreagování. Všem, kdo se rádi noří do krimi příběhů, tuto knihu rozhodně doporučuji.
Zajímavá kniha - jak obsahem tak formou. Pěkně se čte, nikde nenudí. Líbí se mi hlavně charakter Helenky a jejích kamarádů, jejich optimismus a možná tochu naivita. Málokdy se totiž stane, že mi jsou literární postavy, které prožívají pubertu, sympatické. Je to pěkný obraz tamější doby. Rozhodně doporučuji.
Tuhle knížku jednoduše miluju. Vůbec nechápu, jak někdo může umět tak krásně vyprávět pomocí obrázků. Pavel Čech je mistr.
Dosud jsem nečetla knihu, která by mi víc nesedla, než je tato. Přiznávám se, že jí vůbec nerozumím. Snad se k ní někdy vrátím, a prozřím...
Velmi zajímavá kniha. Trochu děsivá, ale pěkná. Něktré "cesty" jsou sice trochu nudné a zdlouhavé, ale rozhodně stojí za přečtení.
Moc pěkná knížka na čtení před spaním pro všechny věkové kategorie. Líbí se mi způsob, jakým autor ztvárňuje postavu Libuše. Opravdu stojí za přečtení - i pro ty, co neradi čtou, protože je krátká a poutavá.
Všem, co čtou knihy o válkách alespoň trochu rádi, bych tuto knihu rozhodně doporučila. Tanec na troskách by mohl být řazen na místo vedle deníku Anny Frankové. Kniha je velmi emotivní - mám dojem, že jsem v jednom místě skoro brečela. Fakt super knížka.
Knihu jsem si jako jednu z mála vybrala podle obalu. Už nevím, co jsem od ní očekávala, ale musím říct, že mě nijak zvlášť nenadchla. Některé postavy mi jsou sice sympatické (většinou se jedná o učitele) ale hlavní postavy Budínký a Bureš mi ne úplně "sedly". Jejich nadšení pro poezii mi přijde trochu neúměrné jejich věku (nevím, jestli autor mluví podle vlastní zkušenosti) - upřímně řečeno neznám žádného studenta 1. ročníku střední školy, který by se takto choval a vyjadřoval.
Úplně nejvíc mi však chybělo to, co od této knihy slibují různé recenze - že se pobavím, to tedy skutečně ne. Nemohu však ani říci, že bych ostatní od čtení chtěla odratit.
Kniha má podle mě velmi zajímavý námět, který je výborně zpracován. Od začátku jsem byla zvědavá, jak to se Štěpkou dopadne, proto se mi kniha snadno četla. Jen mě docela nudilo číst pořád dokola pasáže, kde autor popisuje, jak Štěpka vypadala, jak moc měla mastné vlasy a co měla na sobě. Viděla jsem i divadelní hru, která na mě rovněž udělala velký dojem.