Verrrunka
komentáře u knih
Malý princ
Antoine de Saint-Exupéry
Ano, je to kouzelné. Ano, je má to svou poetiku. Ano, je to nadčasové. Ale že bych si z toho sedla na zadek a nemohla se zvednout, to zase néé :-)
Mluví k vám kapitán
Martin Moravec
Postupně si knížky od Martina dávkuju, abych vydržela, než zas vyjde další, ale už máme objednáno, už se to blíží!
Tohle je mimochodem zlomová knížka, která vrátila mého manžela ke čtení. Pan pilot s námi procestoval Rakousko a Chorvatsko, vzájemně jsme si přehazovali záložky, ale naštěstí to naše manželství ustálo. :-D
Opět skvěle vedený rozhovor plný zajímavých informací. Jakmile vás při čtení napadne nějaká otázka, můžete si být jistí, že v zápětí se na ni Martin Moravec zeptá, asi kouzlo... :-D
Už jsem dokonce nalomená, že bych snad do toho letadla i někdy nasedla… ;-)
Plachetnice na vinětách
Jiří Hájíček
Jak mě Hájíček doteď vždycky bavil, tak tohle pro mě bylo trochu slabší.
Namlsala jsem se u Rybí krve, pak u povídek Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku, takže jsem asi čekala, že mě to zas pohltí. A to se bohužel nekonalo. Nebyl to špatný příběh, ale mně moc nesedla hlavní hrdinka a její myšlenkové pochody, takže i když ve mně knížka vyvolala spoustu emocí a donutila mě se zamyslet na několika věcmi, považuju ji za slabší kousek.
Paví hody
Jan Štifter
Styl Jana Štiftera mě neskutečně baví, už když jsem četla jeho Sběratele sněhu, byla jsem okouzlená tím jazykem a jazykovou barevností. Já jsem trochu ujetá na tyhle věci, co vás úplně při čtení pohladí po duši.
Jak je v české současné literatuře dobrým zvykem, jde zas o významné období našich dějin, ale zakryto příběhy obyčejných lidí.
Tak jestli chcete jazykově pohladit po duši, nechat se pomalu unášet na vlnách příběhu a trochu se i dojmout, tak tady se podle mě fakt nespletete.
Jsem dneska nějaká něžná, ne? :-D
Kdo se postará o Annu
Kateřina Pantovič
Leden a hned takové překvapení. Nečekala jsem, že mě tahle knížka tak dostane.
Skvěle vymyšlený a napsaný příběh, vtipný, dojemný, cynický a plný emocí. Doufám, že se brzy dočkáme nějaké další knížky od této autorky.
Listopád
Alena Mornštajnová
Tady Alenka, to je vždycky sázka na jistotu. Zas neuvěřitelně čtivá kniha, ale pro mě asi její nejslabší.
Už při vydání mě trochu odrazovalo, že se to celé odehrává v alternativní historii, tyhle fikce mě moc netáhnou. Ale nakonec to jako odstrašující příklad toho, co se mohlo stát, funguje i na mě.
Jen jsem poměrně brzy prokoukla, kam bude příběh směřovat, popisů života za komunismu tam bylo až až, ale příběhově mi to prostě nestačilo, asi jsem od ní zvyklá na vyhrocenější dráma. A nebo jsem teď v nějaký divný hormonálně cynický fázi.
Jeden z nás
Shari Lapena
Já nevím, že já se nechám pokaždé nalákat. Je to čtivé, ale to je tak všechno. Překombinované, jen aby to bylo trochu míň průhledné, pořád stejný koncept předměstí, kde kdo nespal se sousedem, jako by nebyl, a každý má samozřejmě svoje temný tajemství. Takže mrhání časem, snad už se poučím.
Zuzanin dech
Jakuba Katalpa (p)
Někdy člověk ví, že mu to zlomí srdce a stějne to nedokáže odložit.
Je až neuvěřitelné, kolik síly v sobě dokáže žena mít. Knihy o holocaustu moc nečtu, nějak nemám potřebu a chuť si to do hlavy pouštět ještě víc, ale tuhle knihu jsem prostě nemohla minout.
Velmi úsporný styl psaní, který ale dokonale popíše všechno, co je potřeba. Společně se Zuzanou jsem cítila chuť cukru v ústěch, prožívala její bolesti, vnímala jsem, jak se pomalu do jejího života vkrádá zlo a chtělo se mi brečet...
Lituju, že jsem autorku neobjevila dřív, ale mám doma i její další dvě knihy a rozhodně s nimi nebudu dlouho čekat.
Království
Jo Nesbø
Nesbo je můj veliký oblíbenec a ani tentokrát jsem nebyla zklamaná. I když to bylo úplně něco jiného, než série s Harrym. Ale Nesbo tak skvěle píše! Plno detailů, ale žádné nejsou zbytečné, člověk má pocit, jak by byl taky v Norsku a šlo mu o krk. Další důkaz toho, jak snadno lze sympatizovat s negativní postavou. Aspoň u mě to tak bylo, protože Roy se mi dostal pěkně pod kůži.
Spolubydlící
Beth O’Leary
Čekala jsem něco úplně, úplně jiného, v půlce jsem si říkala - a sakra, bude romantika, ale nakonec mě to tak mile překvapilo. Z celkem nevinného nápadu sdílení postele se vyvine zajimavý příběh o několika těžších tématech. Napsáno lehce a čtivě, přesto se nejedná o nějaký průměrnou romantiku.
Soumrak dne
Kazuo Ishiguro
Já vlastně ani nedokážu popsat, co na téhle knize je... Děj není kdovíjak závratný, nejsou tam žádné velké zvraty, akce, je to prostě jen poklidné vyprávění o životě, hořkosladký příběh o obětování vlastního života pro práci. Kniha je napsána hrozně citlivě, někdy se člověk pousměje, hřeje ho u srdce a někdy si až trochu posteskne, kam až může pracovní oddanost zajít. No zkrátka zajímavé a neobvyklé čtení.
Koncept kontinua
Jean Liedloff
Autorka vychází ze zážitků a vědomostí, které získala při pobytu mezi jihoamerickými indiány. Já osobně si nemyslím, že můžeme srovnávat naši a jejich civilizaci a aplikovat všechny jejich postupy a být neskonale šťastní. :-)
Kniha je víc emocionálně založena, mně osobně víc vyhovovalo Aha! Rodičovství, bylo tam víc vědecký podložených faktů a obecně vysvětleno, jak funguje dětský mozek. Paradoxně jsou ale výstupy dost podobné. Víc lásky není nikdy moc lásky.
Co se týče knihy samotné, četla se mi trochu těžkopádně, a asi by mi více vyhovovalo, kdyby v těch pasážích, kde se píše, jak naše civilizace dělá vše špatně, bylo rovnou psané, jak to vlastně napravit. Tomu je vlastně věnována poslední kapitola, ale člověk má celou dobu pocit, že dělá všechno blbě a není z toho ven.
Nicméně pár mateřských poznatků, které jsem nevědomky aplikovala já, protože mi to tak přišlo přirozené:
➡️nošení v šátku: ne, dítě se tím fakt nerozmazlí a nebude na vás závislé... Krásně se nám ukázalo, že prostě přijde chvíle, kdy se osamostatní a mámu většinu času nepotřebuje.
➡️spaní ve společné posteli: zase stejná situace, prostě přijde chvíle, kdy dítě samo potřebuje svůj prostor a odebere se do postele vlastní a do té doby má prostě jen víc lásky no :-)
➡️ není důležité dětem neustále vymýšlet aktivity a zabavit je, jednak je důležité je nechat se nudit, aby si uměly aktivitu najít sami a druhá důležitá věc je, aby byly součástí dospělého života a viděly, jak probíhá, takže vaření, uklízení, nákupy - většinu času není problém a dítě se může částečně zapojit.
➡️ a poslední věc - důvěra - věřit, že děti stačí na víc, než si my myslíme. Když někam vyleze, pravděpodobně taky sleze a nespadne, když dá něco do pusy rozhodně to neznamená, že se udusí a když vezme do ruky nůž, neznamená to, že se pořeže. Vendelín vezme nůž každou chvíli a nikdy se nestalo, že by ho vzal za ostří, nikdo totiž kolem něj nepanikaří, nekřičí, že se podřízne a tak. Stačilo ukázat, vysvětlit a chápe... pracuje s kladivem, vaří, mixuje, prostě je součástí dospělého života.
Takže asi tak. :-)
Kniha je určitě přínosná, je ta spousta malých příběhů ze života indiánů, dozvíte se, jak to tam funguje a některé věci se dají praktikovat pohodlně i u nás. Pak jsou tam samozřejmě věci, se kterými nesouhlasím. Každopádně by každý měl dělat to, co mu samotnému přijde přirozené a neposlouchat ty dobře míněné rady svého okolí.
Oběť bez tváře
Stefan Ahnhem
Masakr! Myslela jsem, že mi u téhle knížky exploduje hlava. Konec je možná trochu překombinovaný, ale jinak je to naprosto perfektní severská detektivka. Promyšlené, napínavé, skvěle napsané. Už se těším na další díly, tohle je fakt něco pro mě!
Manželé odvedle
Shari Lapena
Bohužel poměrně odfláknuté. Na to, jakou měla kniha všude propagaci, tak je to zase takové to klasické lapení do sítě marketingu. Za začátku je to poměrně napínavé, i když psané dost stroze, ale zase to čtení poměrně odsejpá. Jenže pak se zhruba v polovině dozvíte skoro rozluštění celého problému a je po napětí. Pak už je to jen překombinované a zbytečně natahované. A konec? To snad ani není možný....
V lese visí anděl
Samuel Bjørk (p)
Tak tohle bylo velmi milé překvapení. Čekala jsem, že tomu zase marketing kolem knihy nezaslouženě přidává, ale tentokrát je to fakt oprávněné.
Dokonce bych si troufla říct, že je to stejně dobré jako Nesbo.
Každopádně napětí neuvěřitelné, jednotlivé dějové linky do sebe krásně zapadnout a musím uznat, že jsem až do několika posledních stran neměla tušení, kdo je vlastně vrah, měla jsem pěkně zamotanou hlavou. Opravdu převelice dobré!
O myších a lidech
John Steinbeck
Ten styl psaní, to je úplný pohlazení po duši. Když George vyprávěl o tom hospodářstvíčku, jako bych ho taky viděla. Moc krásný a dojemný příběh. Věděla jsem jak to skončí, ale celou dobu jsem se modlila, abych si to prostě jen spletla s jinou knížkou a tohle skončilo jinak.
Monarcha Absint
Natálie Kocábová
Proboha!! Jak někdo může tolik ublížit čtenářům a toto vydat? Čistě ze zvědavosti jsem si půjčila tuhle knihu. Literaturu miluju a žádné knize bych nemohla ublížit. Ale tuhle bych roztrhala a ještě pro jistotu podpálila, aby už ji nemusel nikdo číst. Takhle to dopadá, když protekční spratek v pubertě nabyde dojmu, že je umělec a za každou cenu to hodlá dokázat světu. Nepředstavitelná úchylárna, zvrhlost nad zvrhlost a hnus. Prý surrealistický počin.. Surrealisté se musí v hrobě obracet. Cituji: Dívka mnoha nadání a zájmů – zpěvačka, herečka, básnířka, prozaička, autorka divadelních her… Není toho už trochu moc? Dokázala jsem přečíst 20 stran, nechápu, jak se mi to povedlo.
Označená
Kristin Cast
Velmi čtivá kniha a napínavý příběh :-) styl psaní je místy trochu nemotorný, spíš bych tipovala, že to napsala Kristin a né její matka, ale co by ne. Možná je to spíš pro poblázněné puberťačky, ale já mám takovéhle příběhy ráda… Jdu se vrhnout na další díl :-)
Odvaha
Markéta Lukášková
Proč když někdo umí fakt psát, proč nepíše ty knížky delší?
No fakt, tenhle příběh by si zasloužil o tolik víc prostoru, jediný, co tomu škodí je, že některý dějový linky nebyly mnohem víc rozpracovaný, že to byla jen taková jednohubka… čtivý, těžký téma z historie Československa, reálný postavy a události, jen víc stránek tomu chybí :-)
Les v domě
Alena Mornštajnová
Čtivá, hodně sugestivní a emočně náročná kniha to byla. Téma tohodle románu asi nikoho neminulo, takže všichni víme, že to je neveselé čtení. Alena Mornštajnová umí psát velmi svižně, v náznacích a leccos si musí čtenář domyslet a odkrýt sám.
Jen jsem asi měla mnohem vyšší očekávání, román není krátký, takže by se určitě dalo trochu lépe rozpracovat více postav, dost věcí zůstalo tak nějak zbytečně nedořešených, reakce okolí, celé řešení té kauzy... V určitých místech mi to přišlo prostě lehce odbyté. A to se prostě u autorky těhle rozměrů jen těžko odpouští. Nechci být moc konkrétní, abych vám nezkazila úsudek a čtení...
A co se týče aktuální kauzy s Toybox... Četla jsem i její článek, určité prvky jsou shodné, ale že by se dalo mluvit o nějakém plagiátorství, tak to za mě ani omylem. Škoda, že vyjádření AM jsou taková kusá a trochu zmatená, vrhá to na celou její knihu zbytečně nelichotivé světlo.
