Vesela_Veverka komentáře u knih

(SPOILER) {E-kniha} Tož dobré to bylo. Dobré. Ale čekala jsem víc vzhledem k tomu, jaké haló se vytvořilo kolem jména Lars Kepler. Jedním dechem jsem přečetla oddíl před 10 lety. Ale místy mi příběh přišel až moc šroubovaný, např. neznámý finský stařeček při závěrečném tažení, podříznutý milenec nebo divočina při akci v doku. Ale zápletka zajímavá, všechno dobře dopadlo, kluk přežil, zlo bylo potrestáno, doktor měl ve výzkumu pravdu a nevěra byla odpuštěna.

5 31.01.2025

{E-kniha} Jasně, stručně, čtivě, často vtipně, někdy k zamyšlení, ale vždy s nějakou pointou na závěr. V paměti mi utkvěly dvě kapitoly. A to ty o spaní s jezevčíkem a kolik může být tomu Redfordovi. Vřele doporučuji jako milé odreagování od naší všední reality.

8 31.01.2025

Čtení jsem si musela dávkovat postupně. Tohle není knížka ke které sedněte a nepustí vás, dokud ji nedočtete. Některé výroky pobaví více, jiné méně. Celkově se mi líbila svým nadhledem. Pár citací zde:

Když má člověk nějaké starosti, jde si uvařit kávu, pustí hezky zčerstva vodu do dřezu a ona v něm leží lžíce, tak hned přijde na jiné myšlenky.

Když někdo má kompletní pastely Schmincke (400 tónů), kompletní pastely Sennelier (525 tónů) a ještě spoustu jiných, a musí s malou holčičkou vybarvovat slepičku a králíčka zlomenou hnědou pastelkou, tak je to zvláštní pocit.

Toužit po poznání proto, aby ho člověk v životě nějak využil, je vychytralost. Já vždycky toužil jenom po čistém poznání, po poznání, které k ničemu není. V tom směru mi české školství hodně vyšlo vstříc.

11.01.2025

(SPOILER) Moje první exkurze do světa Young adult beletrie. Je to romanťárna jak se sluší a patří, ale čtivá. Těch pět set stran uteklo jak voda. Tákže. Ona se vdávat nechce, matka ji chce provdat, ona zkusí štěstí v Londýně. On ji miluje, ona jeho asi taky. Šéfa nenávidí. On ji vyzná lásku, ona jeho nemiluje, on naléhá. Šéf ji zachrání. Miluje šéfa? Miluje šéf ji? Chce se mu vyznat, ale hádka jak hrom. Ona odchází. Teď to přijde: poslední dvě kapitoly. Ona odchází z Londýna, vzpamatovává se. A bude happy end? Kdo to nechce vědět dál nečte. Takže ona se vrátí na venkov, protrpí se odmítnutím. Už smířená se svým staronovým životem. A kdo se to objeví u jejich dveří? No přece šéf. Kostrbatě se jí vyzná, ona uražená, ale stejně mu padne kolem krku. Tadá. Fanfáry.

3 11.01.2025

Přečetli jsme jako předvánoční jednohubku. Pěkné, klidné povídání o premiéře pekelných Vánoc. Děti nejvíce bavila čertí koulovaná. Jen jsme čekali vícero pišišvořích sabotáží. Škoda, že se zmohli jen na jednu akci. A ještě dost chabou. Dostane-li se mi do ruky ale další díl ze série, určitě po něm sáhnu. Čertiska měla úspěch.

23.12.2024

Kraťoučké pohádky. Večer netopýr Albert říká před spaním strašidýlku pohádky. Ty jsou různé, ale vždycky krátké. Takže u nás jedna byla akorát k vzteku, protože nikdy neuspokojila potřebu pohádek. Takže jedna byla za "trest", když se dostali do postele moc dlouho. Dvě pohádky a byla docela spokojenost.

11.08.2024

Vánoční příběh určený pro děti. Inu. Četla jsem ho v květnu bez dětí a moc se mi líbil. Takže každý si v něm něco najde. Takový nový napínavý Malý princ. Je to promyšlený příběh, skvělé popsané jednotlivé světy, bravurně vykreslené sitiuce. Chvíli mi kapala slza, chvíli jsem se bála, napnutá jak kšandy... Pašík i Kuba jsou jasný klaďasové. Hedvika taky, pak ne a pak zase jo. No když mu vyhodila prasátko z okna, τακ já vám měla takový vztek... Konec na mě byl moc hektický, nebo jak to říct. Jenže je Štědrý den, zázraky se dějí a Santa? Nesmí chybět.

5 16.05.2024

Krátké zamyšlení nad tím, co je v životě vlastně důležité. Hlavní hrdina na to přišel, ale až po několikadenním působení Ďábla. Co necháš zmizet ze světa výměnou za jeden den života? Jasně, nechám zmizet fleky v koupelně, plíseň... Ďábel přece není uklízečka. Filmy, telefony. Kočky? To je jiná káva. Místy je čtení smutné, až na slzu. Asi nejdojemnější byl dopis od mámy a celá ta anabáze s výletem.
Doporučuji k přečtení a k zamyšlení.

2 11.05.2024

Tenhle příběh se nestal, ale klidně mohl. Až uvidíš moře je povinná četba pro všechny, kterým Řecko nějakým způsobem vstupuje do života. Jasně, stručně, čtivě podaná část historie o které se u nás (už) tolik neví. Tam už nejsou doma, tady ještě také ne.

Sotiria, Koula, Elpida, Janis, Anna a mnoho dalších. Každý se s nastalou situací vypořádává po svém. Pravdou je, že mnoho Řeků zde zůstalo a vystudovalo VŠ, založili úspěšné podniky. Dodnes početná řecká obec pořádá kulturní akce.

Knihu jsem vdechla za jeden a půl večera a jsem ráda, že tohle téma je zpracováno jinak, než přehledem v učebnici stylem datum-událost. Za mne výborný počin. Děkuji za něj!

15 11.05.2024

Námět víc než jen zajímavý, ale nějak mi to celkově nesedlo. Novinář, který se pasoval do role vyšetřovatele. Párkrát dostane přes čumák, unesou mu milou. Nacisti, komunisti, vražda, policajti, novinář, lovestory. Výsledek je knížka, kterou si příští týden už nebudu pamatovat.

10 03.05.2024

(SPOILER) {E-kniha} Po přečtení Životic od K. Lednické jsem pokračovala na podobné notě s Jizvou. Jizva je ovšem beletrie a tak je třeba k ní přistupovat. Autorka události léta 1944 a postavy spojí se současností. Její příběhy jsou uvěřitelné, děj odsýpá a příběh je celkově hezky napsán. Jak to dopadlo v roce 1944 se ví. Konec knihy v současnosti je otevřenější. Katka českou misi zvládne, novinářka dokonce dostane cenu. A co překladatel a dcera, seznámí se? A synátor se vrací, nebo jede na dovolenou? No a Marta z toho nakonec vyjde dobře, ač té už je to jedno. Určitě doporučuji k přečtení a zamyšlení.

3 11.04.2024

{E-kniha}
V knize jsem se seznámila s pro mě neznámou životickou tragédii. Příběh asi netřeba rozebírat. Stejně tak střídání beletrie s fakty.
Co si z knihy odnáším jsou odvěká moudra a omyly. Omyl ve válce: nic jsem neprovedl, nic mi nemůžou udělat.
Pravda: “Za všechny ty hrůzy nemůže válka, ale lidi, kteří ji vyvolali.“ (s. 121)
A osud strůjce masakru Magwitze? Člověk by čekal, že se vzhledem k jeho historii zašije někde v jižní Americe, nebo se ztratí v davu přesidlovaných Němců. On ale žil v Německu, vypátrali ho. Trestní stíhání bylo zastaveno, vyvázl bez trestu. Dožil se 88let, parte s textem "smrt kosí suchou i zelenou trávu“ (s. 147) už je jen jakousi bodnou tečkou na závěr.

Kdybych tuhle knížku měla přečíst místo pár hodin dějepisu v devítce určitě by mi to dalo víc než bitva-kdy-kde-počet padlých.
První polovinou knihy jsem se pomalu začítala do děje. Avšak od půlky jsem četla prakticky na jeden zátah. Děj má spád, několikrát jsem ukápla slzu, několikrát se mi ji podařilo zadržet. My nepláčeme. Historie se opakuje. Psanci jsou hrdinové a hrdinové odpadlíci. Jak relativní umí život být. Neskutečně silné matky. Otcové, kteří dělají cokoliv pro rodinu. Všichni, kteří dělají cokoliv pro přežití. Děti, kterým skončí dětství dřív, než si to uvědomí. Glupi Janusz, který pomohl zachránit rodinu a věděl a viděl toho příliš mnoho. Nejhorší na příběhu je, že je založen na skutečných osudech. Nebo je to to nejlepší?

5 25.03.2024

Nacistické Německo, vraždy, bombardování, Rudoarmějci, vrah dopaden,happy end. Občas jsem se přistihla, že vnímám popisy válečné doby více než samotnou zápletku. Heller tak nějak přežil nacisty, přežije i Rusy. Je kolaborant, zrádce? A zrádce čeho? Konec mi přišel přitažený za vlasy, chybělo už jen, aby se tam zjevili synové navrátivší se z války.

03.03.2024

Tak a dočteno. Tenhle druh drasťáků nevyhledávám. Živí, mrtví. Hnus, zmar a hniloba. Vraha nevraha jsem samozřejmě neodhalila. Můj tip byl jasný od začátku. A říkala jsem si, že jestli to je opravdu on, tak to je nejhorší detektivka všech dob. No a mýlila jsem se.
Všechny tři důležité oblasti z knihy mi jsou vzdálené a nesympatické . Paříž, (ne) vraždy a mučení a moderní svět marketingu a technologií. I přesto jsem dílo dočetla a alespoň vím, že příště si vyberu nějakou romanťárnu pro zachování rovnováhy.

29.01.2024

Moje první knížka od Terryho Pratchetta. Upřímně, čekala jsem víc. Ale to bude dáno tím, že Terry byl vychvalován jako supervtipný autor a kniha moje očekávání nenaplnila. Nicméně je to čtivé, veselé. Příjemná oddychovka, které se párkrát povedlo mi nadzvednou koutky do úsměvu. Prachettovi dám ještě šanci.

22.01.2024

Miluji tě miláčku jako rajskou omáčku. Až omáčku sežeru, na tebe se vyse*u. Toliko k úvodu do knihy.

Někde jsem četla, že autor se pasuje na Boha a všechno umí nejlíp. Jenže chyba lávky. On se nikam nepasuje, jen popisuje, co zažil. A že některé příběhy my v hlavě asi budou ležet na věky. To by snad ani nevymyslel.

Pro mne jako člověka ne z oboru zajímavý vhled, oceňuji i odborné vklady. Knížka je útlá, dva večery a nebylo co řešit.

2 22.01.2024

Uf. O knize jsem nevěděla vůbec nic a to, co jsem v ní našla bych ani náhodou nečekala od knížky s věnečkem z cukrárny. Hned první stránka mi ukázala, že to nebude lehké čtení. A byla to pravda. Celá kniha je jako obrovská skládanka, kde všichni mají své místo kam dříve či později zapadnou. Takový hodinový strojek na papíře. Dokud to všechno nezapadne, tak to nefunguje. Příběh jsem hltala, občas měla na krajíčku. Shrnutí? Wow

"Tak nahlas, že jsem neslyšela zlo, které se narodilo pod městem a toho dne se vetřelo i do našeho domu. Uslzenýma očima jsem neviděla, jak po nás napíná chtivé prsty, rdousí naděje a rozsévá smrt. Netušila jsem, že neviděno a neslyšeno číhá dole u stolu a vyhlíží si své oběti. "

35 08.04.2023

Evelyn Hugo. Krásná, úspěšná, z nuly na sto. Někdy sympatická, jindy méně. Zářivá stár, která má život plný mejdanů, manželství, přetvářky, úspěchů i ponížení. Poutavý příběh se čte svižně, novinové články příběh dokreslí a odpíchnou. A závěr? Má všechno a nemá nic. Svůj příběh odevzdá novinářské začátečníci. A proč? Protože ji něco "dluží"? Možná. Spíš si ale myslím, že to je kvůli tomu jaký článek dříve napsala. A hlavně jak.

5 08.04.2023

Jednohubka, která neurazí ani nenadchne. Ikdyž některé pasáže můžou znechutit (ženská obřízka, aboriginci a jejich zasvěcování dle popisu rovnající se prakticky hromadnému znásilnění "větší skupinou mužů"). Jako náhled do problematiky dobré. Dílo chápu jako takovou popularizační návnadu.

2 05.04.2023