Vikinka224 komentáře u knih
První povídka mě moc nezaujala. Zato zbylé tři se mi líbily mnohem víc.
Uf, toto bylo náročné dočíst.
Začnu asi těmi pozitivními věcmi.
1. William, moje asi nejoblíbenější postava v cele knize. Jako snad jediný měl v hlavě mozek a uměl ho používat.
2. Námět knihy je originální, to se autorce povedlo, knihu z prostředí Artušovských legend jsem ještě nečetla.
3. Selwyn, sice docela podpantoflák, ale i tak ho řadím mezi pozitiva.
No a co mě na knize štvalo nejvíc? Briana. To byla taková nevyspělá kravka, až to bolelo. Jasně, je jí 16–17, ale i tak. Je neuvěřitelně hloupá, otravná a tak sebestředná. Každou konverzaci vždycky převedla na sebe, pořád jenom já, já, já. Neměla snad kromě artušovské síly zdědit i jeho moudrost?
A téma rasismu tady bylo kolikrát vecpané na sílu. V žádném případě nechci toto téma zlehčovat, ale ne, není rasista každý, kdo se na tebe blbě podívá.
Kniha je jinak napsaná způsobem, který mi moc nevyhovuje. Je dost dlouhá, ale plná vycpávkových scén. Kvůli tomu jsem se přistihla, jak přeskakuju kolikrát i celé odstavce. Zároveň popisy nejsou nic moc.
Kvůli Brianě hodnotim knihu spíš negativně, což je škoda.
Tak jsem tomu poprasku kolem Čtvrtého křídla podlehla i já. Příběh není nějak originální, ale co si budem, fantasy knížek už je tolik, ze není možné, aby se neopakovaly. Já jsem ráda, ze konečně vyšla knížka s draky, ne pořád dokola víly.
První půlkou knihy mě moc nebavila, ale pak se to rozjelo a bylo to moc fajn. Violet i Xaden jsou super, stejně tak Liam. Ostatní mi tolik k srdci nepřirostli, protože toho o nich v knize moc není. Dain mi neseděl od začátku.
Když se podíváme na příběh dopodrobna, najdeme spoustu nesrovnalostí a nelogických věcí, ale pokud nad tím člověk moc nepřemýšlí, pěkně si u takové knihy odpočine.
Další díl si určitě přečtu, na to se těším.
Bridgertonovi jsou jedna z mála sérií, kde je lepší seriál, než kniha. Bylo to čtivé, ale hrozně nudné a utahané. No do dalších dílu se pustím, jelikož je mám doma, ale mezi díly budu asi potřebovat větší pauzu.
Kniha mi ležela na poličce už nějakou dobu a nějak jsem se k ní nemohla dostat. Teď po přečtení se popadám za hlavu, jak je sakra možné, že jsem ji nečetla dřív. Říši upíra zařazuju mezi mých top 5 knih. Kniha je dlouhá, ale plná akce a velice dobře se čte. Postavy jsou skvěle promyšlené snad všechny.
Poslední díl byl bohužel zklamání. Celou dobu se pořádně nic neděje, ostatně i sám Grim to řekl. Hlavní postavy 3/4 knihy nedělají nic.
Opět, stejně jako v předchozím díle, mi dost vadil styl psaní. Chvíli se autorka snažila být "cool", pak zas použila hromadu kudrlinkovatých slovíček. Vůbec to k sobě nešlo. Možná je to překladem, kdo ví. Dál mi hodně vadily nechutné přezdívky, hlavně od Caymana, ale i z "Prcku" se mi převracel žaludek. Dřív jsem byla tým Roth, ale v tomto díle jsem hodně rychle přestala. Tady z něj byl vyloženě nechuťák a slizoun. Laylu jsem měla chuť několikrát pořádně proplesknout.
Škoda. Nápad byl moc dobrý, zpracování nic moc. Bohužel to není první série od autorky, která začala slibně, ale skončila strašně.
Super zakončení série. Jen ze začátku mi trvalo celkem dlouho se začíst, ale jak se děj rozjede, kniha vás vtáhne a nepustí až do konce. Líbil se mi konec a to, jak Avery naložila s bohatstvím. Děj měla autorka skvěle promyšlený.
Možná bych ale chtěla víc bratrů Hawthornových, a to hlavně Graysona a Xandera.
Jako první jsem viděla seriál a byla jsem nadšená. Knihy jsem proto nemohla vynechat. Pro ty, co hledají miloučkou oddechovou, vřele doporučuju.
Díky této knize jsem spadla do čtecí krize. Děj nudný a utahaný, skončila jsem asi po 150 stránkách a knihu odložila na neurčito. Škoda, první díl byl super, druhý o kapku horší, ale tento za mě ne. Třeba se k ní jednou vrátím.
Tak tato kniha se za mě řadí mezi ty nejlepší od Darcy.
Začátek jsem četla v noci a můžu říct, že mi běhal mráz po zádech a neměla jsem vůbec dobrý pocit. To už se mi dlouho u knih autorky nestalo. Jakmile se záhada začne rozplétat, strašidelno upadá, ale příběh je pořád zajímavý a čtivý.
Margot byla fajn, ale koho jsem si hodně oblíbila, byl Kant.
Jen teda Margot by možná měla řešit svou závislost na kafi. To se v knize pilo tak často, že musela za den vypít minimálně 5 hrnků :D
Knihu jsem objevila na Tiktoku, v zahraničí je vyhlášená a často opěvovaná.
Nakonec nebyla vůbec špatná. Četla jsem ale ji na můj vkus moc dlouho, někdy jsem se musela nutit, a to hlavně v první polovině. Kolem 200. stránky mě ale děj chytil a nepustil, dočetla jsem za jedno ráno.
Lira je skvělá postava, není nudná, stejně tak Elian a zbytek jeho posádky.
Konec byl drsný, ale krásný. Všechno se vyřešilo a přišel happyend, to já ráda.
Co mi ale trošku vadilo, byly některé věty. Jako by v nich chybělo jedno nebo dvě slova, někdy prostě nedávaly smysl a já je musela číst několikrát, abych je vůbec pochopila. Jestli je to psaním autorky nebo překladem, těžko říct.
5 hvězdiček si asi nezaslouží, ale takové 4-4,5 určitě.
Od knihy jsem čekala mnohem mnohem víc. Vlastně mě ani moc nebavila. Čekala jsem srdcervoucí příběh, a ono nic.
Ahoj, tady Sam patří mezi ty knihy, které jsou vyhajpované booktokem a instagramem, ale ve finále stojí za prd. Škoda.
Obálku má ale kniha nadhernou.
Kdybych knihu četla tak před pěti lety, byla bych z ní nadšená. Styl psaní byl takový puberťácký se spoustou rádoby vtipných hlášek, u kterých jsem občas kroutila hlavou, jestli to autorka myslí vážně, nebo je to překladem. Přece jen jsou věci, které zní líp v angličtině než v češtině.
Postavy ale byly dobré, Layla snesitelná, Roth se Zaynem dokonalí. Být na místě Layly, měla bych velký problém si mezi nimi vybrat. Roth u mně ale o malý kousek vítězí.
Konec byl zajímavý a celkem i nečekaný.
Po příšerné dvojce je třetí díl příjemným překvapením. Kiva už mě neštvala tak moc, jako v předchozím díle.
Pořád si ale stojím za tím, že mezi Kivou a Caldonem je mnohem větší chemie než mezi Jarenem a Kivou. Vztah Jarena a Kivy je na mě takový plochý. Co bych úplně vypustila bylo to párování každého s každým.
Jinak konec super, v celé knize nechybí akce a spousta nečekaných zvratů.
Kniha byla konečně jiná, než předchozí. Prvních asi 100 stran jsem byla úplně zmatená. Původně jsem si myslela, že má hlavní hrdinka nějakou psychickou poruchu. Začátek byl dokonce i strašidelný. Pak ale strašidelno opadlo a kniha byla spíš detektivní.
Konečně rozuzlení bylo zajímavé, ale teda celkem neuvěřitelné. SPOILER : nějak nemůžu uvěřit tomu, že ji zabil skoro devadesátiletý člověk.
Styl psaní autorky byl teď taky úplně jiný, takový až moc popisný. To se mi moc nelíbilo.
Pamatuju si, když jsem asi před třemi lety četla první díl a byla jsem z něj nadšená. Tady moje nadšení dost opadlo. A to hned z několika důvodu:
- Nikdy jsem nečetla knihu, kde by se tak moc používala sprostá slova. Ne, není to cool, je to otravné a zbytečné a ničí to celkový dojem z knihy.
- Hlavní hrdinka je sice statečná, ale taky extrémně drzá a neschopná respektovat autority, dělá hloupé a unáhlené věci, kvůli kterým své blízké akorát vystavuje nebezpečí.
- Každý je tu nadržený a myslí jenom na jedno. Proč? Číst o každé postavě, s kým by chtěla spát je dost otravné a brzo to omrzí. Sexuální scény všechny na jedno brdo. A co mi přišlo fakt nechutné, byla scéna v té posilovně, nebo kde to byli. Lije z nich pot ale stejně dělají, co dělají - fuj.
- Není tu jediná postava, která by byla aspoň průměrná. Všichni jsou tu nádherní, dechberoucí, s vypracovanými pevnými svaly, krásnými kulatými zadky a dokonalým poprsím.
- Postavy od Sarah jsou všechny stejné (např.Hunt-Rhys-Rowan). Dokonalí alfasamci s obřím nádobíčkem naprosto posedlí svým ženským protějškem.
- Trochu mi vadila zmatenost světa, to množství různých druhů bytostí. Ale s tím jsem měla problém i v jedničce. Nicméně po přečtení konce mi to aspoň začalo dávat smysl.
- A v neposlední řadě klišé s druhem a družkou. To taky nesmí chybět v žádné knize.
- Kniha byla místy zdlouhavá a nudná. Klidně bych ji snesla o 300 stran kratší.
Poslední část knihy mě ale naprosto dostala a trochu mě přesvědčila, že by si kniha ty čtyři hvězdičky možná i zasloužila (nakonec bych hodnotila tak 3,5*). Dočítala jsem s pusou dokořán. Konec se Sarah moc povedl, byl naprosto nečekaný. Další díl si určitě přečtu, jsem zvědavá, jak se autorka popere s tím vším, co v tomto díle načala.
(SPOILER) Hodně jsem přemýšlela, jestli dát 3 nebo 4 hvězdičky. Jako celek ale kniha čtyřem odpovídá. Tu jednu bych strhla za Kivu. Ze začátku mi nevadila, byla celkem v pohodě. Ale ve druhé části knihy se mi hlavou honily myšleny jako: Ty jsi ale kráva. Začni přemýšlet a nebuď tak hloupá. Já chápu, že shledání s jejími sourozenci pro ni bylo těžké, ale pane bože, Zuleece bych ani tak nevěřila ani nos mezi očima. Byla falešná a nesnesitelná už od první chvíle, kdy se objevila. A Kiva za ní běžela jako poslušný pejsek a vyzvonila všechno, co se dozvěděla od Jarena a ostatních.
Nebyla ale jediná přehnaně důvěřivá. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, celá královská rodina ji přivítala otevřenou náručí a nikdo se nesnažil zjistit, proč po Kivě jdou rebelové, nebo co je vůbec zač. Kromě Caldona. Ten byl můj záchranný bod v celé knize. I když to, jak Kivě slepě věřil mi taky nedávalo moc smysl. Působilo to, jako by do ní byl zamilovaný. A po pravdě řečeno, mezi ním a Kivou byla mnohem větší chemie, než mezi Jarenem a Kivou.
Kniha jinak velice rychle ubývala, byla jednoduše napsaná, takže se dobře četla.
Nejdříve jsem chtěla knížce dát 4 hvězdičky, ale konec mě přesvědčil, že dám 5.
Celá kniha je docela jednoduše napsaná, ale autorka pracuje s celkem složitým tématem. Povedlo se jí pěkně vysvětlit zákonitosti cestování časem.
Hlavní hrdinka nebyla špatná. Občas dělala pěkné hlouposti, ale co čekat od 16 leté holky. Aarona i Nicka jsem si oblíbila tak moc, že bych si mezi nimi nedokázala vybrat.
V čem jsem se trochu ztrácela, tak byly jednotlivé rodiny a jejich schopnosti. K tomu by bylo fajn nějaké shrnutí na konci knížky.
(SPOILER) Zatím nejlepší kniha od Colleen z těch, které jsem četla. Příběh byl šokující, s Lily jsme soucítila od začátku do konce. Rylea jsem měla ze začátku ráda, ale jakmile se zase objevil Atlas a Ryle se začal chovat tak, jak se choval, přestala jsme mu fandit. Jeho chování se sice dalo tak nějak pochopit, ale co jsem nechápala je to, proč teda nezačal chodit na terapii, už jenom kvůli Lily.
Jediné, co bych vytkla je ta láska mezi Lily a Rylem. Vznikla tak rychle, že mi to nepřišlo jako láska, ale jako chtíč. Zatímco Atlase milovala, Rylea chtěla spíš tělesně. Nebo aspoň tak to na mě působilo.