Zorka komentáře u knih

Byla jsem zvědavá, jak hluboká myšlenka se vejde na těch několik málo stran. Trošku mi to připomíná Malého prince, ani nevím proč. Snad pro ten význam zdánlivě malého človíčka...

9 24.03.2013

Skvělá oddechovka, které věříte, i když je neuvěřitelná a zjevně hodně vybájená, nebo byla autorka mezi indiány permanentně pod vlivem "bylinek", pokud má pocit, že tohle všechno skutečně zažila. Čekala jsem, že nějaké vysvětlení najdu v doslovu nebo že Google napoví, ale bohužel. Danka Štoflová je v takovém polovičním utajení, moc se toho o ní a jejím skutečném životě na internetu nepíše. Tak třeba rozuzlení přinese nějaké pokračování ... Každopádně bavilo, pobavilo, trochu jsem takový život záviděla a trochu si klepala na hlavu. Určitě ale doporučuji.

8 03.02.2024

Želary jsem neviděla a lákají mě vlastně až nyní, abych mohla porovnat knížku a filmové zpracování. Jozova Hanule je krásný příběh o tom, jak člověk může milovat i toho, kdo na první pohled zdaleka neodpovídá jeho představám ani tělem, ani duchem. Je to příběh o vděčnosti, skromnosti, předsudcích, oproštění se od pohodlí a povrchnosti. Příběh o hledání skutečných lidských hodnot.

8 17.03.2021

Smutná kniha o podivínství, genialitě, o lidech, kteří si žijí spokojeni ve svém světě, než jim do něj zasáhnou události zvenčí. Malý příběh o "velkých" lidech, na které by se zapomínat nemělo, a přesto zapomíná.

8 16.05.2020

Vždycky mám radost, když objevím knihu, která není medializovaná, a přesto předčí většinu z těch, o nichž se hovoří. Tato patří mezi ně. Navíc je od české autorky, již jsem dosud neznala a kterou tímto zařazuji mezi spisovatelky, které stojí za povšimnutí. Podlaha z trávy, strop z hvězd je příběh o tom, že nic nemusí být takové, jak to na první pohled vypadá. Příběh o lidech, kteří mohou mít všechno a nemají nic (lásku, radost, spokojenost, přátele), a také o těch, kteří nemají nic, žijí bez domova, a přitom se dokážou radovat z maličkostí a být spokojení. Je to příběh o lidských vztazích, ale také o vztahu člověka ke zvířatům. Osud pejska nalezeného v popelnici, za něhož je nejdříve Antonín a pak Petr ochotný dát to poslední, co mají, člověka zasáhne. Rozhodně doporučuji!

8 14.07.2019

Ani nevím, kolikrát jsem se poznala :-). A dost jsem se uklidnila, že jsem vlastně celkem normální.

8 28.05.2019

Skvěle napsaná kniha, která Freddieho nepřikrášluje a líčí ho se vším všudy - s jeho divokými večírky, sexuální nevázaností, zálibou v kokainu, ale na druhé straně také s jeho laskavým srdcem, přátelským chováním a někdy až dětskou touhou po přátelství a pohlazení. Smutný příběh velkého umělce a člověka, na kterého většina lidí vzpomíná s láskou. Příběh, který toho na Freddieho prozradí mnoho, a přesto tak málo...

8 27.12.2018

Přestože jsem přečetla již mnoho knih týkajících se koncetračních táborů, nedokážu vůbec pochopit, jak toto mohl někdo dopustit v takovém rozsahu. Jsou skutečnosti, které mě nepřestanou udivovat - a v této knize se rozhodně objevují. Informace, které jsem zatím nikde nečetla. Nejsilnějším momentem pro mě byla příprava "exemplářů" pro plánované německé muzeum, které mělo dokazovat, že židovský národ je zdegenerovaný. Na osud hrbatého otce a syna s kratší nohou asi nikdy nezapomenu. Postava doktora Mengeleho je v této knize zmíněna spíše okrajově. Objeví se, příliš nehovoří a vydává rozkazy, nad kterými člověku zůstává rozum stát. Rozkazy, které vždycky přinášely smrt.

8 15.08.2018

Kniha, která obrala moji rodinu o mou přízeň minimálně na jedno celé dopoledne. Jakmile se člověk začte, zacyklí se, uzavře se v tolikrát zmiňované spirále a točí se společně s osudy čtyř, pěti nebo snad tří (?) lidí ve slovenské Tríbeči. Jedno vím jistě... Do popisovaných oblastí se už nevydám, promarnila jsem svou šanci, kterou jsem teoreticky měla před přečtením knihy. Člověk si může tisíckrát připadat jako tvrdý realista, ale ...

Že Fredrik Backman umí, o tom žádná. Jen kdyby mi to téma hokeje nebylo tak cizí. Jak mně ty móresy některých hokejistů - pánů světa, a fanoušků podléhajících davové psychóze lezou na nervy - a že je autor popsal dost věrně. Stejně jako "civilní životy" trenérů, ředitelů, hráčů, jejich učitelů - jimž hokej, chtě nechtě, ovlivňuje i soukromí. Někomu dává, někomu bere, někoho stmeluje, jiné rozděluje. Osudy lidí z Medvědína autor popsal skvěle. Mojí favoritkou byla Ramona - věčně trochu opilá a přece jen ve finále jediná, která si dokázala zachovat zdravý rozum a nenechala se strhnout davem k lynčování těch, kteří týmu "pokazili" vítězství. Každý si musí zamilovat rebela, a přece nejzranitelnějšího kluka týmu, Benjiho. A na pozadí příběhu se jen tak mimochodem vyskytuje ten nejdůležitější člověk - moudrý Sun, který často nepozorován ovlivnil životy mnoha lidí a dokázal vždycky jednat s rozvahou a správně. Oceňuji také Backmanův styl psaní - postupné krácení vstupů o jednotlivých hrdinech v souvislosti s tím, jak příběh gradoval. Až se mu pak jeden pán, jedna slečna, jeden celý příběh jednoho města po x letech vešel na posledních několik řádků.

8 23.01.2018

Říká se, že čtenář prožije tisíc životů. Ten Skružův by si měl prožít každý. Aby viděl, kam směřuje jeho život a jestli také nechodí s klapkami na očích. Knížka je často označovaná jako literatura pro děti a mládež, nicméně domnívám se, že osloví stejně tak dospělého čtenáře, který si v tomto útlém dílku najde zase jiné hodnoty. Krásná kniha na zimní odpoledne.

8 16.01.2018

Slavík je knížka, kterou si člověk bude pamatovat. Přestože knih na téma válka bylo napsáno mnoho, Slavík je jiný. Dvě retrospektivní dějové linie dvou sester, které prožívají válku zdánlivě tak odlišně, a přesto zdaleka ne tak odlišně, jak by se na první pohled zdálo. Další linie přítomnosti, v nichž je jedna z nich nucena vzpomínat na období, které nezůstalo zapomenuto, jen se o něm nemluvilo. Slavíka rozhodně doporučuji. Je to kniha, kterou člověk jen tak neodloží.

8 16.09.2017

Orwel je pojem a Češi zažili lásku "Velkého bratra". Není divu, že je pro nás toto dílo paralelou našich zkušeností, které bohudík nakonec neskončily vaporizací všech nepohodlných. Na druhou stranu - přikládat Orwelovi nálepku předvídavosti není na místě, neboť dějiny mu daly mnoho možností poučit se právě z nich.

8 28.05.2017

Pokaždé, když čtu knihu rozhovorů, kterou napsal Aleš Palán, znovu a znovu obdivuji tu pokoru, s níž tyto dialogy vede. Ať už je dotazovaný jakýkoli, autor ho nechává promlouvat tak, jako by přístup právě tohoto jedince byl v daném případě správný a lehko pochopitelný. Nesoudí, nehodnotí člověka ani prostředí, v němž žije, nenavádí účelově k odpovědím, které by byly za každou cenu senzací. Popisuje a nechává popisovat a vysvětlovat. Jako čtenář jsem se pochopitelně hodnocení některých "hrdinů" neubránila. Člověk srovnává, nechápe, klepe si na čelo a v mnoha případech si říká: "Jsou to blázni. Co budou dělat, až budou staří, nemohoucí, nemocní? Jak můžou takhle žít?" Ale někde v koutku duše je člověk chápe. A možná i tak trochu "závidí". Ne jejich životní styl, nekomfort, sklony k alkoholu, nepořádek, nedostatek financí a osamělost. Ale tu svobodu. Kniha rozhodně stojí za přečtení, protože díky takovým příběhům se člověk učí tak trochu poznávat i sám sebe.

7 29.08.2022

Dokument o Katce jsem viděla několikrát. Je pravdou, že kniha je jakýmsi shrnutím toho, co zaznělo ve filmu, a doplněno je jen pár informací z pozdějšího období. I tak jsem si knížku ráda přečetla a musím říct, že některé informace na mě v psané podobě působily trochu jinak než ve filmu. Nějak naléhavěji. Ta naivita drogově závislých, že když budou chtít, můžou přestat. Ta strmá cesta dolů. Proměna krásné holky v trosku. V rámci protidrogové prevence by měl být Katčin příběh povinnou četbou.

7 07.11.2021

Přečetla jsem již několik životopisů rockových a metalových hvězd, jejichž kariéra se vyvíjela na pozadí bouřlivých večírků a drogových excesů. Někteří z nich dělali hudbu jen tak mimochodem - aniž by si z koncertů (a někdy i z běžného života) příliš pamatovali. U Dickinsona je to jiné. Už když jsem četla Iron Maiden: Run to the Hills, měla jsem pocit, že v této kapele to funguje trochu jinak. Ne, že by byli všichni členové ztělesněním ctností, i Dickinson dokáže překvapit :-), nicméně i tak je to pro mě jeden z nejcharismatičtějších zpěváků současné metalové scény, který se bohudík nestal obětí vlastního úspěchu. Někde v knize zaznělo něco v tom smyslu, že někdo potřeboval drogy, aby byl spokojený, pro jiného je drogou létání, šerm, psaní, moderování, návštěva Sarajeva...prostě uspokojování potřeb vlastní ctižádosti. Často jsem si říkala, jak při tom všem ještě stíhá koncertovat ... O to víc mě mrzí, že v knize není ani náznak toho, jak se mu dařilo skloubit všechny aktivity s rodinným životem, manželstvím, výchovou dětí. Jedna krátká kapitolka by za to určitě stála (ač v doslovu je rádoby vysvětleno, proč tomu tak není). Knížka je napsaná tak čtivě, že dalších 50-100 stránek by čtenář nepochybně zvládl a "tlustopis" by to ještě rozhodně nebyl.

7 14.07.2021

Jakmile se jedná o dílo, ve kterém hraje roli nešťastný příběh dítěte, je kniha hned "moje" a objevuje se na seznamu "Chystám se číst". S touho knihou jsem rozhodně nešlápla vedle. Přestože se jedná spíše o detektivní příběh než o vlastní rozplétání osudu Evie Cormakové, má knížka spád a dobře se čte.

7 17.03.2021

Na styl psaní Terezy Boučkové si člověk musí zvyknout. Teprve pak si čtenář dokáže příběh užít. Pokud se tomu tak dá říci. V případě prožitků lidé bolesti, zoufalství, bezvýchodnosti situace asi slovo užít není úplně to nejvýstižnější. Příběh jedné rodiny, která adoptovala dva romské chlapce ve snaze mít vlastní rodinu. Příběh rodiny, které se nakonec vlastní rodina kvůli adoptovaným dětem poněkud rozpadá. Příběh, kde těžko hledat viníka ...

7 26.10.2020

Navrhuji přejmenovat knihu na Velkou trnitou cestu do pekla. Když jsem četla Heroinové deníky Nikkiho Sixxe, myslela jsem si, že jsou skandální. Při čtení životopisu Ozzy Osbourna jsem si říkala, že je to šílenec, který se choval nevhodně snad na všech místech. Taky Lemmy nežil zrovna ukázkově, stejně jako mnoho dalších rockových a metalových hvězd. V porovnání s MM jsou ale všichni "svatouškové" (pokud se člověk může spoléhat na to, co bylo psáno). Kniha je opravdu hodně otevřenou zpovědí člověka možná inteligentního, na druhou stranu ale plného děsů z dětství, které řeší tak destruktivním a zvráceným způsobem, který lze jen těžko chápat (a nechápe ho chvílemi ani on). Marně jsem hledala něco, za co bych si mohla MM vážit (nejsem fanoušek jeho hudby, zajímal mě jako člověk) a nenašla... Přesto knihu hodnotím čtyřmi hvězdičkami za otevřenost, zajímavé zpracování a skvěle graficky vyvedenou obálku.

7 05.01.2019

Zranitelnost, regrese, únik, touha nezůstat sám, nebýt odloučen, být milován ... i za cenu incestu. Obnažená. Taková mi připadala celá kniha. Obnažená těla, obnažené city i obnažená témata, která bývají často tabuizovaná.

7 10.09.2018